Vesuv: Porovnání verzí
https:// ?citace |
úprava referencí |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| velikost obrázku = 300px |
| velikost obrázku = 300px |
||
| popisek = Pohled z neapolské čtvrti Posillipo. Vlevo od kuželu Vesuvu je patrný hřeben hory Monte Somma. |
| popisek = Pohled z neapolské čtvrti Posillipo. Vlevo od kuželu Vesuvu je patrný hřeben hory Monte Somma. |
||
| alt = |
| alt = |
||
| vrchol = přibližně<sup>1)</sup> 1 281 |
| vrchol = přibližně<sup>1)</sup> 1 281 |
||
| světadíl = [[Evropa]] |
| světadíl = [[Evropa]] |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| zeměpisná délka = 14.4252778 |
| zeměpisná délka = 14.4252778 |
||
| loc-map = {{LocMap |Itálie |label=Vesuv |label_size=120 |mark=Fire.svg| |marksize=12 |position=left |width=250 |lat=40.82 |long=14.42 |float=center |caption= |relief=1}} |
| loc-map = {{LocMap |Itálie |label=Vesuv |label_size=120 |mark=Fire.svg| |marksize=12 |position=left |width=250 |lat=40.82 |long=14.42 |float=center |caption= |relief=1}} |
||
| prvovýstup = |
| prvovýstup = |
||
| typ = [[stratovulkán]] |
| typ = [[stratovulkán]] |
||
| erupce = duben [[1944]] |
| erupce = duben [[1944]] |
||
| hornina = [[andezit]], [[tefrit]], [[znělec]], [[latit]], [[trachyt]] |
| hornina = [[andezit]], [[tefrit]], [[znělec]], [[latit]], [[trachyt]] |
||
| povodí = |
| povodí = |
||
| poznámka = <sup>1)</sup> proměnlivá, <br />aktivní sopka |
| poznámka = <sup>1)</sup> proměnlivá, <br />aktivní sopka |
||
}} |
}} |
||
'''Vesuv''' ([[Italština|italsky]] Monte Vesuvio) je aktivní [[stratovulkán]] na [[Apeninský poloostrov|Apeninském poloostrově]] v [[Itálie|Itálii]]. Vypíná se 1 281 metrů nad [[Neapolský záliv|Neapolským zálivem]], přibližně 10 kilometrů od [[Seznam měst v Itálii|třetího nejlidnatějšího]] města [[Itálie]] – [[Neapol]]e. Patří mezi nejznámější [[sopka|sopky]] světa, neboť se proslavil výbuchem roku [[79]], kdy došlo ke zničení řady [[Římská říše|římských]] měst, mezi něž patří například [[Pompeje]]. Od té doby proběhlo 36 erupcí. Poslední skončila v dubnu roku [[1944]]. Jedná se tedy o jediný vulkán na území kontinentální [[Evropa|Evropy]], u kterého v posledních sto let došlo k [[sopečná erupce|erupci]]. Ačkoliv je od té doby nečinný (spící), jedná se stále o aktivní sopku.<ref>https://volcano.si.edu/volcano.cfm?vn=211020</ref><ref>https://www.volcanodiscovery.com/vesuvius.html</ref> Vzhledem k hustě zalidněnému regionu a nedalekému milionovému městu je zapsán do seznamu [[Decade Volcanoes]], podobně jako dalších patnáct světových sopek.<ref> |
'''Vesuv''' ([[Italština|italsky]] Monte Vesuvio) je aktivní [[stratovulkán]] na [[Apeninský poloostrov|Apeninském poloostrově]] v [[Itálie|Itálii]]. Vypíná se 1 281 metrů nad [[Neapolský záliv|Neapolským zálivem]], přibližně 10 kilometrů od [[Seznam měst v Itálii|třetího nejlidnatějšího]] města [[Itálie]] – [[Neapol]]e. Patří mezi nejznámější [[sopka|sopky]] světa, neboť se proslavil výbuchem roku [[79]], kdy došlo ke zničení řady [[Římská říše|římských]] měst, mezi něž patří například [[Pompeje]]. Od té doby proběhlo 36 erupcí. Poslední skončila v dubnu roku [[1944]]. Jedná se tedy o jediný vulkán na území kontinentální [[Evropa|Evropy]], u kterého v posledních sto let došlo k [[sopečná erupce|erupci]]. Ačkoliv je od té doby nečinný (spící), jedná se stále o aktivní sopku.<ref>https://volcano.si.edu/volcano.cfm?vn=211020</ref><ref>https://www.volcanodiscovery.com/vesuvius.html</ref> Vzhledem k hustě zalidněnému regionu a nedalekému milionovému městu je zapsán do seznamu [[Decade Volcanoes]], podobně jako dalších patnáct světových sopek.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| příjmení1 = Reza |
|||
| jméno1 = Zainab |
|||
| titul = The 16 Dangerous Decade Volcanoes |
|||
| periodikum = worldatlas.com |
|||
| datum_vydání = 2019-10-15 |
|||
| url = https://www.worldatlas.com/articles/the-16-dangerous-decade-volcanoes.html |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-16 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> |
|||
== Etymologie == |
== Etymologie == |
||
Jméno ''Vesuv'' používali autoři jak pozdní [[Římská republika|římské republiky]], tak i rané [[Římská říše|římské říše]]. Jeho variantami byly taktéž: ''Vesuvius'', ''Vesevius'', ''Vesaevus'', ''Vesevus'', ''Vesbius'' a ''Vesvius''.<ref>http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.04.0059:entry=Vesuvius&highlight=vesuvius</ref> Spisovatelé ve starověké [[starořečtina|řečtině]] používali ''Οὐεσούιον'' nebo ''Οὐεσούιος''. Slovo je pravděpodobně indoevropského původu.<ref name="https://www.ilgiardinodinonnoagostino.it/escursioni-al-vesuvio/"> |
Jméno ''Vesuv'' používali autoři jak pozdní [[Římská republika|římské republiky]], tak i rané [[Římská říše|římské říše]]. Jeho variantami byly taktéž: ''Vesuvius'', ''Vesevius'', ''Vesaevus'', ''Vesevus'', ''Vesbius'' a ''Vesvius''.<ref>http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.04.0059:entry=Vesuvius&highlight=vesuvius</ref> Spisovatelé ve starověké [[starořečtina|řečtině]] používali ''Οὐεσούιον'' nebo ''Οὐεσούιος''. Slovo je pravděpodobně indoevropského původu.<ref name="https://www.ilgiardinodinonnoagostino.it/escursioni-al-vesuvio/">{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = Escursioni al Vesuvio |
|||
| url = https://www.ilgiardinodinonnoagostino.it/escursioni-al-vesuvio/ |
|||
| vydavatel = ilgiardinodinonnoagostino.it |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-16 |
|||
| jazyk = italsky |
|||
}}</ref> |
|||
Existují různé teorie o původu slova Vesuv: |
Existují různé teorie o původu slova Vesuv: |
||
| Řádek 41: | Řádek 56: | ||
=== Lokalita === |
=== Lokalita === |
||
Vesuv se nachází na [[Apeninský poloostrov|Apeninském poloostrově]] v [[Kampánie|Kampánii]], přímo u [[Neapolský záliv|Neapolského zálivu]] ([[Tyrhénské moře]]). Třetí nejlidnatější město [[Neapol]] lze nalézt asi 10 km severozápadním směrem. Jedná se o jedinou aktivní [[sopka|sopku]] v kontinentální [[Evropa|Evropě]], která za posledních sto let vybuchla. Další dvě sopky se v [[Itálie|Itálii]] nacházejí na ostrovech: [[Etna]] ([[Sicílie]]) a [[Stromboli]] ([[Liparské ostrovy]]).<ref> |
Vesuv se nachází na [[Apeninský poloostrov|Apeninském poloostrově]] v [[Kampánie|Kampánii]], přímo u [[Neapolský záliv|Neapolského zálivu]] ([[Tyrhénské moře]]). Třetí nejlidnatější město [[Neapol]] lze nalézt asi 10 km severozápadním směrem. Jedná se o jedinou aktivní [[sopka|sopku]] v kontinentální [[Evropa|Evropě]], která za posledních sto let vybuchla. Další dvě sopky se v [[Itálie|Itálii]] nacházejí na ostrovech: [[Etna]] ([[Sicílie]]) a [[Stromboli]] ([[Liparské ostrovy]]).<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = The Illustrated History of Natural Disasters |
|||
| url = https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-90-481-3325-3_3 |
|||
| vydavatel = Springer |
|||
| datum_vydání = 2010 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| kapitola = Vesuvius-Somma Volcano, Bay of Naples, Italy |
|||
| strany = 45-54 |
|||
| isbn = 978-90-481-3325-3 |
|||
| doi = 10.1007/978-90-481-3325-3_3 |
|||
}}</ref> |
|||
=== Fauna a flóra === |
=== Fauna a flóra === |
||
| Řádek 52: | Řádek 77: | ||
=== Podnebí === |
=== Podnebí === |
||
V rámci [[Köppenova klasifikace podnebí|Köppenovy klasifikace podnebí]] se přilehlé území klimaticky pohybuje mezi [[středomořské podnebí|středomořským podnebím]] (Csa) a [[vlhké subtropické podnebí|vlhkým subtropickým podnebí]] (Cfa), jelikož [[srážky|srážkové]] úhrny pouze dvou letních měsíců jsou menší než 40 mm. Podnebí zároveň vykazuje známky jak [[oceánské podnebí|oceánského]], tak [[kontinentální podnebí|kontinentálního]] charakteru, což je typické i pro celý [[Apeninský poloostrov]]. Zimy jsou zde mírné a léta teplá. Díky svému mírnému podnebí a rozmanité geografické poloze bylo okolí Neapole již v [[Starověký Řím|římských dobách]] oblíbeným letoviskem [[Římský císař|císařů]].<ref>https://www.visitnaples.eu/en/neapolitanity/discover-naples/islands-of-naples-10-curiosities-about-ischia-capri-procida-nisida-and-vivara</ref> Taktéž je to jedno z nejslunnějších míst v [[Itálie|Itálii]].<ref> |
V rámci [[Köppenova klasifikace podnebí|Köppenovy klasifikace podnebí]] se přilehlé území klimaticky pohybuje mezi [[středomořské podnebí|středomořským podnebím]] (Csa) a [[vlhké subtropické podnebí|vlhkým subtropickým podnebí]] (Cfa), jelikož [[srážky|srážkové]] úhrny pouze dvou letních měsíců jsou menší než 40 mm. Podnebí zároveň vykazuje známky jak [[oceánské podnebí|oceánského]], tak [[kontinentální podnebí|kontinentálního]] charakteru, což je typické i pro celý [[Apeninský poloostrov]]. Zimy jsou zde mírné a léta teplá. Díky svému mírnému podnebí a rozmanité geografické poloze bylo okolí Neapole již v [[Starověký Řím|římských dobách]] oblíbeným letoviskem [[Římský císař|císařů]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení1 = Nagliute |
|||
| jméno1 = Vitalija |
|||
| titul = Islands of Naples: 10 curiosities about Ischia, Capri, Procida, Nisida and Vivara |
|||
| url = https://www.visitnaples.eu/en/neapolitanity/discover-naples/islands-of-naples-10-curiosities-about-ischia-capri-procida-nisida-and-vivara |
|||
| vydavatel = visitnaples.eu |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-16 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> Taktéž je to jedno z nejslunnějších míst v [[Itálie|Itálii]].<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Guha |
|||
| jméno1 = Subhanil |
|||
| příjmení2 = Govil |
|||
| jméno2 = Himanshu |
|||
| příjmení3 = Dey |
|||
| jméno3 = Anindita |
|||
| příjmení4 = Gill |
|||
| jméno4 = Neetu |
|||
| titul = Analytical study of land surface temperature with NDVI and NDBI using Landsat 8 OLI and TIRS data in Florence and Naples city, Italy |
|||
| periodikum = European Journal of Remote Sensing |
|||
| ročník = 51 |
|||
| číslo = 1 |
|||
| datum_vydání = 2018-01-01 |
|||
| strany = 667–678 |
|||
| url = https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/22797254.2018.1474494 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1080/22797254.2018.1474494 |
|||
}}</ref> |
|||
{{Podnebí |
{{Podnebí |
||
| Řádek 155: | Řádek 206: | ||
| sněžení mm listopad = |
| sněžení mm listopad = |
||
| sněžení mm prosinec = |
| sněžení mm prosinec = |
||
| zdroj = World Weather Information Service |
| zdroj = World Weather Information Service}} |
||
== Geologický popis == |
== Geologický popis == |
||
| Řádek 281: | Řádek 332: | ||
=== Erupce Avellino === |
=== Erupce Avellino === |
||
[[Soubor:SheridanVesuviusFootprints.jpg|náhled|Mnoho stop v pyroklastických ložiscích svědčí o hromadném odchodu během Avellinské erupce.]] |
[[Soubor:SheridanVesuviusFootprints.jpg|náhled|Mnoho stop v pyroklastických ložiscích svědčí o hromadném odchodu během Avellinské erupce.]] |
||
Někdy mezi roky 1909 př. n. l. až 1868 př. n. l. proběhla Avellinská erupce.<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
Někdy mezi roky 1909 př. n. l. až 1868 př. n. l. proběhla Avellinská erupce.<ref>https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1871101421000054</ref> Je zdrojem vrstvy [[pemza|pemzy]], nalezené na území města [[Avellino]], vzdáleném asi 32 km severozápadně. Její síla se odhaduje na stupeň [[Index vulkanické aktivity|VEI 6]], tudíž byla mnohem větší než ta Pompejská z roku [[79]]. Doprovázely ji nejmohutnější [[pyroklastický příval|pyroklastické přívaly]] za celou eruptivní historii komplexu Somma-Vesuv. Podle pyroklastických uloženin směřovaly severním směrem, prohnaly se územím budoucího města [[Neapol]] a zastavily se až za jeho hranicemi, 25 km od kráteru.<ref>https://link.springer.com/article/10.1007/s00445-009-0340-4</ref> Jedna vědecká studia událost dělí na tři fáze: první a druhá generovala [[pyroklastický příval|pyroklastické přívaly]] malého dosahu, zatímco nejsilnější třetí fáze byla [[freatomagmatická erupce|freatomagmatického]] rázu a měla na svědomí právě zmíněné přívaly. Podle jiné studie se událost skládala jen ze dvou fází. |
|||
| příjmení1 = Sevink |
|||
| jméno1 = J. |
|||
| příjmení2 = Bakels |
|||
| jméno2 = C.C. |
|||
| příjmení3 = van Hall |
|||
| jméno3 = R.L. |
|||
| příjmení4 = Dee |
|||
| jméno4 = M.W. |
|||
| titul = Radiocarbon dating distal tephra from the Early Bronze Age Avellino eruption (EU-5) in the coastal basins of southern Lazio (Italy): Uncertainties, results, and implications for dating distal tephra |
|||
| periodikum = Quaternary Geochronology |
|||
| ročník = 63 |
|||
| datum_vydání = 2021-04 |
|||
| strany = 101154 |
|||
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1871101421000054 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1016/j.quageo.2021.101154 |
|||
}}</ref> Je zdrojem vrstvy [[pemza|pemzy]], nalezené na území města [[Avellino]], vzdáleném asi 32 km severozápadně. Její síla se odhaduje na stupeň [[Index vulkanické aktivity|VEI 6]], tudíž byla mnohem větší než ta Pompejská z roku [[79]]. Doprovázely ji nejmohutnější [[pyroklastický příval|pyroklastické přívaly]] za celou eruptivní historii komplexu Somma-Vesuv. Podle pyroklastických uloženin směřovaly severním směrem, prohnaly se územím budoucího města [[Neapol]] a zastavily se až za jeho hranicemi, 25 km od kráteru.<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Sulpizio |
|||
| jméno1 = R. |
|||
| příjmení2 = Bonasia |
|||
| jméno2 = R. |
|||
| příjmení3 = Dellino |
|||
| jméno3 = P. |
|||
| příjmení4 = Mele |
|||
| jméno4 = D. |
|||
| příjmení5 = Di Vito |
|||
| jméno5 = M. A. |
|||
| příjmení6 = La Volpe |
|||
| jméno6 = L. |
|||
| titul = The Pomici di Avellino eruption of Somma–Vesuvius (3.9 ka BP). Part II: sedimentology and physical volcanology of pyroclastic density current deposits |
|||
| periodikum = Bulletin of Volcanology |
|||
| ročník = 72 |
|||
| číslo = 5 |
|||
| datum_vydání = 2010-07 |
|||
| strany = 559–577 |
|||
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s00445-009-0340-4 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1007/s00445-009-0340-4 |
|||
}}</ref> Jedna vědecká studia událost dělí na tři fáze: první a druhá generovala [[pyroklastický příval|pyroklastické přívaly]] malého dosahu, zatímco nejsilnější třetí fáze byla [[freatomagmatická erupce|freatomagmatického]] rázu a měla na svědomí právě zmíněné přívaly. Podle jiné studie se událost skládala jen ze dvou fází. |
|||
Oproti pozici současného [[sopečný kráter|kráteru]] se tehdy sopečný průduch rozkládal asi o 2 km západněji. |
Oproti pozici současného [[sopečný kráter|kráteru]] se tehdy sopečný průduch rozkládal asi o 2 km západněji. |
||
| Řádek 298: | Řádek 388: | ||
V roce [[62]] zasáhlo Neapolský záliv silné [[zemětřesení]] a způsobilo rozsáhlé škody, zejména v [[Pompeje|Pompejích]] (některé opravy nebyly hotové ani v den osudného výbuchu). Zároveň došlo k hromadnému úhynu 600 kusů ovcí na otravu „zkaženým vzduchem“, což naznačuje, že zemětřesení mohlo souviset se [[vulkanismus|sopečnou aktivitou]]. Pár týdnů před katastrofou vyschly v okolí [[fontána|fontány]] a [[studna|studny]]. Před pouhými 4 dny se začaly objevovat drobné, zato stále častější otřesy. [[Římané]] jimi nebyli nijak zvlášť znepokojeni, neboť jsou pro [[Kampánie|Kampánii]] běžné. Nikdo z nich si je nedával do spojitosti s přilehlým Vesuvem. Místo toho ho mylně považovali za vyhaslý. |
V roce [[62]] zasáhlo Neapolský záliv silné [[zemětřesení]] a způsobilo rozsáhlé škody, zejména v [[Pompeje|Pompejích]] (některé opravy nebyly hotové ani v den osudného výbuchu). Zároveň došlo k hromadnému úhynu 600 kusů ovcí na otravu „zkaženým vzduchem“, což naznačuje, že zemětřesení mohlo souviset se [[vulkanismus|sopečnou aktivitou]]. Pár týdnů před katastrofou vyschly v okolí [[fontána|fontány]] a [[studna|studny]]. Před pouhými 4 dny se začaly objevovat drobné, zato stále častější otřesy. [[Římané]] jimi nebyli nijak zvlášť znepokojeni, neboť jsou pro [[Kampánie|Kampánii]] běžné. Nikdo z nich si je nedával do spojitosti s přilehlým Vesuvem. Místo toho ho mylně považovali za vyhaslý. |
||
[[24. srpen|24. srpna]] asi okolo 12. hodiny odpolední<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
[[24. srpen|24. srpna]] asi okolo 12. hodiny odpolední<ref>https://www.planetpompeii.com/en/blog/the-vesuvius-for-the-pompeians.html</ref> započala silná [[sopečná erupce|erupce]] a vznikl mohutný sloupec popela, vynášený do výšky více než 30 km. Plinius mladší se o ní dozvěděl až o hodinu později.<ref>https://www.intechopen.com/books/forecasting-volcanic-eruptions/the-somma-vesuvius-activity-with-a-focus-to-the-ad-79-eruption-hazard-and-risk</ref> Celou eruptivní fázi lze rozdělit do dvou etap. První byla čistě [[pliniovská erupce|pliniovského typu]], druhá [[peléjská erupce|peléjského]]. Kvůli větrům, které ten den vanuly ze severozápadu na jihovýchod, byl hustý sopečný oblak unášen nad [[Pompeje]]. Tím ve městě nastala uprostřed dne úplná tma. Zároveň ho začal zasypávat sopečný spad rychlostí asi 15 cm/hod. Největší kusy bílé [[pemza|pemzy]] měly rozměr 3 cm. [[Herculaneum]] nebylo díky své poloze spadem postihnuto. Od 17. hodiny odpolední se v Pompejí zřítily první střechy. V noci tam dosahovala tloušťka tefry již 2,8 m. Kolem jedné hodiny ranní druhého dne, nastala druhá etapa erupce, o čemž svědčí vyvrhování šedé pemzy, místo bílé. Charakter erupce se 6x změnil z pliniovského na peléjský typ. Při ní se erupční sloupec zhroutil a rozlil po svazích do okolí v podobě [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]] a [[pyroklastický příval|pyroklastických přívalů]]. Příčina nestability sloupce byla způsobena jeho příliš vysokou hmotností a nedostatečným [[Šíření tepla prouděním|konvekčním prouděním]], které ho již nebylo schopné vynášet vysoko do [[atmosféra Země|atmosféry]]. Peleéjský typ je charakteristický tvorbou extrémně nebezpečných pyroklastických proudů a přívalů. Tato [[lavina|lavině]] podobná žhavá (100–1 000 °C) směs hornin, popela a [[sopečné plyny|plynů]], pohybující se rychlostí několik set km/h, spálí a zničí vše, co pohltí. První dva, k nimž došlo zhruba v 01:00 a 02:00, zdevastovaly jen Herculaneum a ke vzdálenějším Pompejím se nedostaly. Poté nastalo dočasné zklidnění sopky a spad tefry polevil. Obyvatelé Pompejí, kterým se podařilo ze včerejšího dne z města utéct, se do něj začali vracet. Brzy se však bouřlivá aktivita Vesuvu opět obnovila a v 06:30 dala do pohybu třetí pyroklastický příval, ovšem svou energii ztratil těsně před hradbami Pompejí. O hodinu později vznikl čtvrtý a antického města už dosáhnul, přičemž jeho postup skončil asi půl kilometrů od hradeb. Nicméně všechny jeho obyvatele nezabil, jelikož ve vykopávkách se našla část těl, ležící nad vkladem tohoto konkrétního přívalu. Brzy následoval i pátý příval. Situace se začala horšit okolo 8. hodiny ranní, kdy poslední pyroklastický příval zničil veškeré osídlení v okruhu 10–15 km a téměř se dostal až ke [[Stabie]] či přes Neapolský záliv až k Misenium. V okolí [[sopečný kráter|kráteru]] se jejich teplota pohybovala okolo 850 °C, ve větší vzdálenosti byla samozřejmě nižší (ještě 10 km od zdroje to bylo asi 250 °C). V závěrečné fázi erupce postihl sopečný spad a částečné uvržení do tmy i Misenium, přestože leželo několik desítek kilometrů proti větru. Plinius mladší se rozhodl ostroh se svojí matkou opustit a utéct do vnitrozemí. V ten moment pozorovali malé [[tsunami]], vyvolané průniky pyroklastických proudů do moře. Téhož dne erupce skončila a ruiny římských měst byly na nadcházejících 16. staletí pohřbeny pod [[extruzivní hornina|sopečnými produkty]].<ref>https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0377027303001471</ref><ref>https://www.researchgate.net/publication/257758316_The_eruption_of_Vesuvius_of_79_AD_and_its_impact_on_human_environment_in_Pompei</ref><ref>https://www.jstor.org/stable/504292</ref><ref>https://blogs.scientificamerican.com/history-of-geology/geology-scene-investigation-death-by-volcanic-fire/</ref><ref>https://books.google.cz/books?id=ychhvZGKswcC&pg=PA7&lpg=PA7&dq=s-4+pompeii+6:30+1:00+S-3+eruption+surge&source=bl&ots=Cu8rmauPlb&sig=ACfU3U2i2pSepqrY10WPrGzrJxFsR6nGrA&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwi_1c3xscTxAhWRO-wKHauWB8gQ6AEwGHoECC0QAw#v=onepage&q=s-4%20pompeii%206%3A30%201%3A00%20S-3%20eruption%20surge&f=false</ref><ref>https://www.tulane.edu/~sanelson/Natural_Disasters/volccasehist.htm</ref> |
|||
| titul = The Vesuvius for the Pompeians - Planet Pompeii |
|||
| periodikum = planetpompeii.com |
|||
| datum_vydání = 2018-05-16 |
|||
| url = https://www.planetpompeii.com/en/blog/the-vesuvius-for-the-pompeians.html |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-16 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> započala silná [[sopečná erupce|erupce]] a vznikl mohutný sloupec popela, vynášený do výšky více než 30 km. Plinius mladší se o ní dozvěděl až o hodinu později.<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Paone |
|||
| jméno1 = Angelo |
|||
| titul = The Somma-Vesuvius Activity with a Focus to the AD 79 Eruption: Hazard and Risk |
|||
| periodikum = Forecasting Volcanic Eruptions |
|||
| datum_vydání = 2020-04-22 |
|||
| url = https://www.intechopen.com/chapters/70027 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.5772/intechopen.89989 |
|||
}}</ref> Celou eruptivní fázi lze rozdělit do dvou etap. První byla čistě [[pliniovská erupce|pliniovského typu]], druhá [[peléjská erupce|peléjského]]. Kvůli větrům, které ten den vanuly ze severozápadu na jihovýchod, byl hustý sopečný oblak unášen nad [[Pompeje]]. Tím ve městě nastala uprostřed dne úplná tma. Zároveň ho začal zasypávat sopečný spad rychlostí asi 15 cm/hod. Největší kusy bílé [[pemza|pemzy]] měly rozměr 3 cm. [[Herculaneum]] nebylo díky své poloze spadem postihnuto. Od 17. hodiny odpolední se v Pompejí zřítily první střechy. V noci tam dosahovala tloušťka tefry již 2,8 m. Kolem jedné hodiny ranní druhého dne, nastala druhá etapa erupce, o čemž svědčí vyvrhování šedé pemzy, místo bílé. Charakter erupce se 6x změnil z pliniovského na peléjský typ. Při ní se erupční sloupec zhroutil a rozlil po svazích do okolí v podobě [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]] a [[pyroklastický příval|pyroklastických přívalů]]. Příčina nestability sloupce byla způsobena jeho příliš vysokou hmotností a nedostatečným [[Šíření tepla prouděním|konvekčním prouděním]], které ho již nebylo schopné vynášet vysoko do [[atmosféra Země|atmosféry]]. Peleéjský typ je charakteristický tvorbou extrémně nebezpečných pyroklastických proudů a přívalů. Tato [[lavina|lavině]] podobná žhavá (100–1 000 °C) směs hornin, popela a [[sopečné plyny|plynů]], pohybující se rychlostí několik set km/h, spálí a zničí vše, co pohltí. První dva, k nimž došlo zhruba v 01:00 a 02:00, zdevastovaly jen Herculaneum a ke vzdálenějším Pompejím se nedostaly. Poté nastalo dočasné zklidnění sopky a spad tefry polevil. Obyvatelé Pompejí, kterým se podařilo ze včerejšího dne z města utéct, se do něj začali vracet. Brzy se však bouřlivá aktivita Vesuvu opět obnovila a v 06:30 dala do pohybu třetí pyroklastický příval, ovšem svou energii ztratil těsně před hradbami Pompejí. O hodinu později vznikl čtvrtý a antického města už dosáhnul, přičemž jeho postup skončil asi půl kilometrů od hradeb. Nicméně všechny jeho obyvatele nezabil, jelikož ve vykopávkách se našla část těl, ležící nad vkladem tohoto konkrétního přívalu. Brzy následoval i pátý příval. Situace se začala horšit okolo 8. hodiny ranní, kdy poslední pyroklastický příval zničil veškeré osídlení v okruhu 10–15 km a téměř se dostal až ke [[Stabie]] či přes Neapolský záliv až k Misenium. V okolí [[sopečný kráter|kráteru]] se jejich teplota pohybovala okolo 850 °C, ve větší vzdálenosti byla samozřejmě nižší (ještě 10 km od zdroje to bylo asi 250 °C). V závěrečné fázi erupce postihl sopečný spad a částečné uvržení do tmy i Misenium, přestože leželo několik desítek kilometrů proti větru. Plinius mladší se rozhodl ostroh se svojí matkou opustit a utéct do vnitrozemí. V ten moment pozorovali malé [[tsunami]], vyvolané průniky pyroklastických proudů do moře. Téhož dne erupce skončila a ruiny římských měst byly na nadcházejících 16. staletí pohřbeny pod [[extruzivní hornina|sopečnými produkty]].<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Luongo |
|||
| jméno1 = Giuseppe |
|||
| příjmení2 = Perrotta |
|||
| jméno2 = Annamaria |
|||
| příjmení3 = Scarpati |
|||
| jméno3 = Claudio |
|||
| příjmení4 = De Carolis |
|||
| jméno4 = Ernesto |
|||
| příjmení5 = Patricelli |
|||
| jméno5 = Giovanni |
|||
| příjmení6 = Ciarallo |
|||
| jméno6 = Annamaria |
|||
| titul = Impact of the AD 79 explosive eruption on Pompeii, II. Causes of death of the inhabitants inferred by stratigraphic analysis and areal distribution of the human casualties |
|||
| periodikum = Journal of Volcanology and Geothermal Research |
|||
| ročník = 126 |
|||
| číslo = 3-4 |
|||
| datum_vydání = 2003-08 |
|||
| strany = 169–200 |
|||
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0377027303001471 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1016/S0377-0273(03)00147-1 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Giacomelli |
|||
| jméno1 = Lisetta |
|||
| příjmení2 = Perrotta |
|||
| jméno2 = Annamaria |
|||
| příjmení3 = Scandone |
|||
| jméno3 = Roberto |
|||
| příjmení4 = Scarpati |
|||
| jméno4 = Claudio |
|||
| titul = The eruption of Vesuvius of 79 AD and its impact on human environment in Pompeii |
|||
| periodikum = Episodes |
|||
| ročník = 26 |
|||
| číslo = 3 |
|||
| datum_vydání = 2003-09-01 |
|||
| strany = 235–238 |
|||
| url = https://www.researchgate.net/publication/257758316_The_eruption_of_Vesuvius_of_79_AD_and_its_impact_on_human_environment_in_Pompei |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.18814/epiiugs/2003/v26i3/014 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Sigurdsson |
|||
| jméno1 = Haraldur |
|||
| příjmení2 = Cashdollar |
|||
| jméno2 = Stanford |
|||
| příjmení3 = Sparks |
|||
| jméno3 = Stephen R. J. |
|||
| titul = The Eruption of Vesuvius in A. D. 79: Reconstruction from Historical and Volcanological Evidence |
|||
| periodikum = American Journal of Archaeology |
|||
| ročník = 86 |
|||
| číslo = 1 |
|||
| datum_vydání = 1982-01 |
|||
| strany = 39 |
|||
| url = https://www.jstor.org/stable/504292 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.2307/504292 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Bressan |
|||
| jméno1 = David |
|||
| titul = Geology Scene Investigation: Death by Volcanic Fire |
|||
| periodikum = Scientific American Blog Network |
|||
| datum_vydání = 2012-05-03 |
|||
| url = https://blogs.scientificamerican.com/history-of-geology/geology-scene-investigation-death-by-volcanic-fire/ |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-16 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref><ref>https://books.google.cz/books?id=ychhvZGKswcC&pg=PA7&lpg=PA7&dq=s-4+pompeii+6:30+1:00+S-3+eruption+surge&source=bl&ots=Cu8rmauPlb&sig=ACfU3U2i2pSepqrY10WPrGzrJxFsR6nGrA&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwi_1c3xscTxAhWRO-wKHauWB8gQ6AEwGHoECC0QAw#v=onepage&q=s-4%20pompeii%206%3A30%201%3A00%20S-3%20eruption%20surge&f=false</ref><ref>https://www.tulane.edu/~sanelson/Natural_Disasters/volccasehist.htm</ref> |
|||
Podle odhadů mohlo zemřít až 5 tisíc osob, ačkoliv dodneška bylo objeveno jen 1 500 těl. Přesný počet mrtvých není znám. V [[Pompeje|Pompejích]] a [[Herculaneum|Herculaneu]] mohlo žít dohromady až 30 tisíc lidí. Dalšími zničenými městy byly [[Stabie]] a [[Oplontis]]. [[Herculaneum]] zasáhla většina [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]] a [[pyroklastický příval|přívalů]] a skončilo tak pod 23 metry pyroklastických depozitů. Jeho obyvatelé zemřeli v prvních vteřinách během prvního zásahu na následky tepelného šoku, kdy teplota dosahovala 240–370 °C (jiný zdroj uvádí 500–600 °C). Tyto hodnoty dokládá na místě nalezené zuhelnatělé dřevo. Podobný osud mělo také město [[Oplontis]].<ref>https://www.isita-org.com/jass/Contents/2019vol97/Petrone/31782750.pdf</ref><ref> |
Podle odhadů mohlo zemřít až 5 tisíc osob, ačkoliv dodneška bylo objeveno jen 1 500 těl. Přesný počet mrtvých není znám. V [[Pompeje|Pompejích]] a [[Herculaneum|Herculaneu]] mohlo žít dohromady až 30 tisíc lidí. Dalšími zničenými městy byly [[Stabie]] a [[Oplontis]]. [[Herculaneum]] zasáhla většina [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]] a [[pyroklastický příval|přívalů]] a skončilo tak pod 23 metry pyroklastických depozitů. Jeho obyvatelé zemřeli v prvních vteřinách během prvního zásahu na následky tepelného šoku, kdy teplota dosahovala 240–370 °C (jiný zdroj uvádí 500–600 °C). Tyto hodnoty dokládá na místě nalezené zuhelnatělé dřevo. Podobný osud mělo také město [[Oplontis]].<ref>https://www.isita-org.com/jass/Contents/2019vol97/Petrone/31782750.pdf</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| příjmení1 = Giordano |
|||
| jméno1 = Guido |
|||
| příjmení2 = Caricchi |
|||
| jméno2 = Chiara |
|||
| příjmení3 = Vona |
|||
| jméno3 = Alessandro |
|||
| příjmení4 = Corrado |
|||
| jméno4 = Sveva |
|||
| titul = 79 AD Vesuvius PDC deposits' temperatures inferred from optical analysis on woods charred in-situ in the Villa dei Papiri at Hercolaneum (Italy) |
|||
| datum_vydání = 2014-09 |
|||
| url = https://www.researchgate.net/publication/263383714_79_AD_Vesuvius_PDC_deposits'_temperatures_inferred_from_optical_analysis_on_woods_charred_in-situ_in_the_Villa_dei_Papiri_at_Hercolaneum_Italy |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Bressan |
|||
| jméno1 = David |
|||
| titul = Geology Scene Investigation: Death by Volcanic Fire |
|||
| periodikum = Scientific American Blog Network |
|||
| datum_vydání = 2012-05-03 |
|||
| url = https://blogs.scientificamerican.com/history-of-geology/geology-scene-investigation-death-by-volcanic-fire/ |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-16 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> Intenzivní žár oběti silně spálil, což ve vzdálenějších [[Pompeje|Pompejí]] patrné není. Tam teplota pyroklastických proudů činila 140–300 °C,<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Dellino |
|||
| jméno1 = Pierfrancesco |
|||
| příjmení2 = Dioguardi |
|||
| jméno2 = Fabio |
|||
| příjmení3 = Isaia |
|||
| jméno3 = Roberto |
|||
| příjmení4 = Sulpizio |
|||
| jméno4 = Roberto |
|||
| příjmení5 = Mele |
|||
| jméno5 = Daniela |
|||
| titul = The impact of pyroclastic density currents duration on humans: the case of the AD 79 eruption of Vesuvius |
|||
| periodikum = Scientific Reports |
|||
| ročník = 11 |
|||
| číslo = 1 |
|||
| datum_vydání = 2021-12 |
|||
| strany = 4959 |
|||
| url = https://www.nature.com/articles/s41598-021-84456-7 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1038/s41598-021-84456-7 |
|||
}}</ref> přičemž v lépe chráněných interiérech budov se zvýšila asi jen na 100 °C. Část úmrtí (38%) v Pompeií způsobovaly také hroutící se střechy, neboť je přitěžovala těžká vrstva [[tefra|tefry]] (pro střešní konstrukce je limitní již několik desítek centimetrů). Ke konci zde dosahovala tloušťky zhruba 6 m. <ref>https://tandf.figshare.com/articles/dataset/Volcanic_evolution_of_the_Somma-Vesuvius_Complex_Italy_/11507118/2?file=21083763</ref> Vědci na základě získaných dat určili, že erupce vyvrhla 1 až 4,4 km³ [[sopečný popel|popela]] a [[pemza|pemzy]], což na [[Index vulkanické aktivity|indexu vulkanické aktivity]] odpovídá stupni VEI 5. Celkové množství uvolněné tepelné energie bylo 100 tisíckrát větší než při detonaci [[Little Boy|atomové pumy]] nad [[Hirošima|Hirošimou]]. Po události Pompeje a Herculaneum nebyly nikdy přestavěny, ačkoliv proběhly záchranné práce a taktéž rabování. Masivní přísun vulkanické horniny se podepsal na vzhledu místní krajiny. Například pozměnil tok řeky [[Sarno]] a zároveň rozšířil pobřeží. Pompeje dříve ležely blíže k moři a stejně na tom bylo také Herculaneum, jehož vykopávky dnes leží 500 m ve vnitrozemí. |
|||
==== Datum erupce ==== |
==== Datum erupce ==== |
||
| Řádek 310: | Řádek 523: | ||
=== Erupce roku 1631 === |
=== Erupce roku 1631 === |
||
Od července [[1631]] se v [[Neapolský záliv|Neapolském zálivu]] objevují četná [[zemětřesení]] a jsou citelná i v [[Neapol]]i. O 5 měsíců později vysychají v okolí vulkánu [[pramen|vodní zdroje]]. Několik dní před výbuchem otřesy sílí, ale obyvatelé tomu nevěnují žádnou pozornost, jelikož na záchvěvy země jsou zvyklí. K [[pliniovská erupce|pliniovské erupci]]<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
Od července [[1631]] se v [[Neapolský záliv|Neapolském zálivu]] objevují četná [[zemětřesení]] a jsou citelná i v [[Neapol]]i. O 5 měsíců později vysychají v okolí vulkánu [[pramen|vodní zdroje]]. Několik dní před výbuchem otřesy sílí, ale obyvatelé tomu nevěnují žádnou pozornost, jelikož na záchvěvy země jsou zvyklí. K [[pliniovská erupce|pliniovské erupci]]<ref>https://www.degruyter.com/document/doi/10.1515/geo-2017-0003/html</ref> dochází v 7 hodin ráno dne 16. prosince 1631 a ukončuje se tak nečinnost, dlouhá 130 let. Vzniká vysoký erupční sloupec vysoký 16–28 km a sopečný spad se snáší na přilehlou oblast. Největší destrukci však působí [[pyroklastický proud|pyroklastické proudy]] a [[pyroklastický příval|přívaly]], jenž se začaly objevovat v 10 hodin ráno 17. prosince. S ohledem na absenci pyroklastických uloženin za Monte Sommou se proudy, mířící směrem k severu, nedostaly přes vysoký hřeben této hory. V noci a druhý den odpoledne dorazily bouřky, kdy přívalový déšť spouštěl rozsáhlé [[lahar]]y (sopečné bahnotoky).<ref>https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0377027393901062</ref> Dalším ničivým elementem byla [[láva]], vytékající z prasklin na svazích Vesuvu. Pobřeží Neapolského zálivu také zasáhla vlna [[tsunami]] a zničila mnoho zakotvených lodí. Dodnes se nezná příčina jejího vzniku, ačkoliv se spekuluje o pyroklastickém proudu nebo sopečném zemětřesení.<ref>https://www.nesdis.noaa.gov/content/this-day-history-eruption-mt-vesuvius-1631</ref> Přestože 40 tisíc lidí uteklo pryč z dosahu sopky do Neapole, umírá při katastrofě zhruba 4 tisíce lidí. Celkem bylo erupcí vypuzeno 1,1 km³ vyvrženin, což odpovídá indexu VEI 5. [[Sopečný popel]] pokryl [[Neapole|Neapol]] vrstvou o tloušťce 30 cm a registrován byl až v [[Turecko|tureckém]] [[Istanbul]]u, kam ho zavanuly větry.<ref>https://www.researchgate.net/publication/341569215_MOUNT_VESUVIUS_AND_THE_ANCIENT_CITY_OF_POMPEII_ITALY_COMMENTS_ON_THEIR_GEOLOGY_AND_HISTORY_Vesuvius_article</ref><ref>https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0377027393901073</ref> Erupce z roku [[1631]] je nejsilnějších od roku [[472]] a [[512]]. |
|||
| příjmení1 = Stoppa |
|||
| jméno1 = Francesco |
|||
| příjmení2 = Principe |
|||
| jméno2 = Claudia |
|||
| příjmení3 = Schiazza |
|||
| jméno3 = Mariangela |
|||
| příjmení4 = Liu |
|||
| jméno4 = Yu |
|||
| příjmení5 = Giosa |
|||
| jméno5 = Paola |
|||
| příjmení6 = Crocetti |
|||
| jméno6 = Sergio |
|||
| titul = Magma evolution inside the 1631 Vesuvius magma chamber and eruption triggering |
|||
| periodikum = Open Geosciences |
|||
| ročník = 9 |
|||
| číslo = 1 |
|||
| datum_vydání = 2017-03-15 |
|||
| url = https://www.degruyter.com/document/doi/10.1515/geo-2017-0003/html |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1515/geo-2017-0003 |
|||
}}</ref> dochází v 7 hodin ráno dne 16. prosince 1631 a ukončuje se tak nečinnost, dlouhá 130 let. Vzniká vysoký erupční sloupec vysoký 16–28 km a sopečný spad se snáší na přilehlou oblast. Největší destrukci však působí [[pyroklastický proud|pyroklastické proudy]] a [[pyroklastický příval|přívaly]], jenž se začaly objevovat v 10 hodin ráno 17. prosince. S ohledem na absenci pyroklastických uloženin za Monte Sommou se proudy, mířící směrem k severu, nedostaly přes vysoký hřeben této hory. V noci a druhý den odpoledne dorazily bouřky, kdy přívalový déšť spouštěl rozsáhlé [[lahar]]y (sopečné bahnotoky).<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Rosi |
|||
| jméno1 = Mauro |
|||
| příjmení2 = Principe |
|||
| jméno2 = Claudia |
|||
| příjmení3 = Vecci |
|||
| jméno3 = Raffaella |
|||
| titul = The 1631 Vesuvius eruption. A reconstruction based on historical and stratigraphical data |
|||
| periodikum = Journal of Volcanology and Geothermal Research |
|||
| ročník = 58 |
|||
| číslo = 1-4 |
|||
| datum_vydání = 1993-11 |
|||
| strany = 151–182 |
|||
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0377027393901062 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1016/0377-0273(93)90106-2 |
|||
}}</ref> Dalším ničivým elementem byla [[láva]], vytékající z prasklin na svazích Vesuvu. Pobřeží Neapolského zálivu také zasáhla vlna [[tsunami]] a zničila mnoho zakotvených lodí. Dodnes se nezná příčina jejího vzniku, ačkoliv se spekuluje o pyroklastickém proudu nebo sopečném zemětřesení.<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| titul = This Day in History: Eruption of Mt. Vesuvius in 1631 |
|||
| periodikum = nesdis.noaa.gov |
|||
| datum_vydání = 2019-12-16 |
|||
| url = https://www.nesdis.noaa.gov/news/day-history-eruption-of-mt-vesuvius-1631 |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-20 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> Přestože 40 tisíc lidí uteklo pryč z dosahu sopky do Neapole, umírá při katastrofě zhruba 4 tisíce lidí. Celkem bylo erupcí vypuzeno 1,1 km³ vyvrženin, což odpovídá indexu VEI 5. [[Sopečný popel]] pokryl [[Neapole|Neapol]] vrstvou o tloušťce 30 cm a registrován byl až v [[Turecko|tureckém]] [[Istanbul]]u, kam ho zavanuly větry.<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Kumar |
|||
| jméno1 = Arun |
|||
| titul = MOUNT VESUVIUS AND THE ANCIENT CITY OF POMPEII, ITALY; COMMENTS ON THEIR GEOLOGY AND HISTORY Vesuvius article |
|||
| datum_vydání = 2020-05 |
|||
| url = https://www.researchgate.net/publication/341569215_MOUNT_VESUVIUS_AND_THE_ANCIENT_CITY_OF_POMPEII_ITALY_COMMENTS_ON_THEIR_GEOLOGY_AND_HISTORY_Vesuvius_article |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Rolandi |
|||
| jméno1 = G. |
|||
| příjmení2 = Barrella |
|||
| jméno2 = A.M. |
|||
| příjmení3 = Borrelli |
|||
| jméno3 = A. |
|||
| titul = The 1631 eruption of Vesuvius |
|||
| periodikum = Journal of Volcanology and Geothermal Research |
|||
| ročník = 58 |
|||
| číslo = 1-4 |
|||
| datum_vydání = 1993-11 |
|||
| strany = 183–201 |
|||
| url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0377027393901073 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1016/0377-0273(93)90107-3 |
|||
}}</ref> Erupce z roku [[1631]] je nejsilnějších od roku [[472]] a [[512]]. |
|||
=== 1631–1944 === |
=== 1631–1944 === |
||
| Řádek 323: | Řádek 603: | ||
=== Charakter erupcí === |
=== Charakter erupcí === |
||
Za posledních 19 tisíc let Vesuv vyvrhnul celkem 50 km³ [[sopečný popel|popela]] a [[láva|lávy]].<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
Za posledních 19 tisíc let Vesuv vyvrhnul celkem 50 km³ [[sopečný popel|popela]] a [[láva|lávy]].<ref>https://academic.oup.com/petrology/article/48/4/753/1430547</ref> Jeho velké [[pliniovská erupce|erupce pliniovského typu]], produkující více než 1 km³ vyvrženin, se odehrávají po dlouhém období nečinnosti každých několik tisíc let. U subpliniovských (0,1 km³), ke které došlo například v roce [[472]], je délka intervalu jen několik set let. Mezi roky [[1631]]–[[1944]], kdy vulkán byl více aktivní, se každých několik let objevilo nespočet menších erupcí, emitující přibližně 0,001–0,01 km³ [[magma]]tu. Objem vyvržené hmoty se lineárně zvyšuje o 0,001 km³ každý rok nečinnosti. To znamená, že erupce po 75 letém klidu by teoreticky měla vyvrhnout minimálně 0,075 km³ [[sopečný popel|popela]] a [[láva|lávy]]. |
|||
| příjmení1 = Di Renzo |
|||
| jméno1 = V. |
|||
| příjmení2 = Di Vito |
|||
| jméno2 = M. A. |
|||
| příjmení3 = Arienzo |
|||
| jméno3 = I. |
|||
| příjmení4 = Carandente |
|||
| jméno4 = A. |
|||
| příjmení5 = Civetta |
|||
| jméno5 = L. |
|||
| příjmení6 = D'antonio |
|||
| jméno6 = M. |
|||
| příjmení7 = Giordano |
|||
| jméno7 = F. |
|||
| příjmení8 = Orsi |
|||
| jméno8 = G. |
|||
| příjmení9 = Tonarini |
|||
| jméno9 = S. |
|||
| titul = Magmatic History of Somma–Vesuvius on the Basis of New Geochemical and Isotopic Data from a Deep Borehole (Camaldoli della Torre) |
|||
| periodikum = Journal of Petrology |
|||
| ročník = 48 |
|||
| číslo = 4 |
|||
| datum_vydání = 2007-04 |
|||
| strany = 753–784 |
|||
| url = https://academic.oup.com/petrology/article/48/4/753/1430547 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1093/petrology/egl081 |
|||
}}</ref> Jeho velké [[pliniovská erupce|erupce pliniovského typu]], produkující více než 1 km³ vyvrženin, se odehrávají po dlouhém období nečinnosti každých několik tisíc let. U subpliniovských (0,1 km³), ke které došlo například v roce [[472]], je délka intervalu jen několik set let. Mezi roky [[1631]]–[[1944]], kdy vulkán byl více aktivní, se každých několik let objevilo nespočet menších erupcí, emitující přibližně 0,001–0,01 km³ [[magma]]tu. Objem vyvržené hmoty se lineárně zvyšuje o 0,001 km³ každý rok nečinnosti. To znamená, že erupce po 75 letém klidu by teoreticky měla vyvrhnout minimálně 0,075 km³ [[sopečný popel|popela]] a [[láva|lávy]]. |
|||
Je-li [[magma]] po dlouhou dobu uložené v [[magmatický krb|magmatické komoře]], mají složky s vysokým bodem tavení (např. [[olivín]]) tendenci krystalizovat. Následkem je zvýšení koncentrace rozpuštěných [[sopečné plyny|plynů]] (většinou [[oxid siřičitý|oxidu siřičitého]] a [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]]) ve zbytku taveniny. Zároveň může dojít ke zvýšení koncentrace [[Felsická hornina|felsických hornin]] (např. [[křemičitany]]), což magma více zviskózní. Jak plynem obohacené magma stoupá k povrchu, klesá současně okolní litostatický tlak, kterým na něj působí nadloží a dochází k uvolňování plynů. Tím objem hmoty vzroste několikanásobně. Všechny tyto procesy zapříčiňují více explozivnější [[sopečná erupce|erupce]]. |
Je-li [[magma]] po dlouhou dobu uložené v [[magmatický krb|magmatické komoře]], mají složky s vysokým bodem tavení (např. [[olivín]]) tendenci krystalizovat. Následkem je zvýšení koncentrace rozpuštěných [[sopečné plyny|plynů]] (většinou [[oxid siřičitý|oxidu siřičitého]] a [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]]) ve zbytku taveniny. Zároveň může dojít ke zvýšení koncentrace [[Felsická hornina|felsických hornin]] (např. [[křemičitany]]), což magma více zviskózní. Jak plynem obohacené magma stoupá k povrchu, klesá současně okolní litostatický tlak, kterým na něj působí nadloží a dochází k uvolňování plynů. Tím objem hmoty vzroste několikanásobně. Všechny tyto procesy zapříčiňují více explozivnější [[sopečná erupce|erupce]]. |
||
| Řádek 331: | Řádek 639: | ||
=== Rizikové oblasti === |
=== Rizikové oblasti === |
||
[[Soubor:Zona rossa Vesuvio.png|náhled|Území červené zóny.]] |
[[Soubor:Zona rossa Vesuvio.png|náhled|Území červené zóny.]] |
||
V okolí Vesuvu je vytečeno několik různě rizikových oblastí:<ref>https://www.arcgis.com/apps/MapJournal/index.html?appid=3e7d9ccacd2146a7b77d27990c51b940 |
V okolí Vesuvu je vytečeno několik různě rizikových oblastí:<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = Vesuvius and the evacuation of Naples |
|||
| url = https://www.arcgis.com/apps/MapJournal/index.html?appid=3e7d9ccacd2146a7b77d27990c51b940 |
|||
| vydavatel = arcgis.com |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-20 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> |
|||
* '''červená zóna''' - zahrnuje vlastní těleso [[sopka|vulkánu]] a jeho nejbližší úpatí, zhruba do 10 km od [[sopečný kráter|kráteru]]. Jedná se tedy o oblast s největším nebezpečím, jelikož v případě [[sopečná erupce|erupce]] by byla vystavena [[pyroklastický proud|pyroklastickým proudům]], [[sopečná puma|sopečným pumám]] a [[lávový proud|lávovým proudům]]. Její rozloha dosahuje přes 300 km² a žije v ní více než 600 tisíc lidí. Její území kromě tří [[neapol]]ských čtvrtí ([[Barra]], [[Ponticelli]] a [[San Giovanni a Teduccio]]) zahrnuje i 24 měst a obcí ([[Boscoreale]], [[Boscotrecase]], [[Cercola]], [[Ercolano]], [[Massa di Somma]], [[Ottaviano (Italia)|Ottaviano]], [[Pollena Trocchia]], [[Pompei]], [[Portici]], [[Sant'Anastasia (Italia)|Sant'Anastasia]], [[San Giorgio a Cremano]], [[San Sebastiano al Vesuvio]], [[San Giuseppe Vesuviano]], [[Somma Vesuviana]], [[Terzigno]], [[Torre Annunziata]], [[Torre del Greco]], [[Trecase]], [[Nola]], [[Palma Campania]], [[Poggiomarino]], [[San Gennaro Vesuviano]], [[Scafati]] a [[Pomigliano d'Arco]]). Dále se dělí na dva celky. Menší část na východě s označením „2“ a na na zbylou část s označením „1“. V případě hrozící erupce musí být evakuace červené zóny dokončena ještě před jejím začátkem.<ref>https://www.regione.campania.it/assets/documents/pianta-zona-rossa.pdf</ref> |
* '''červená zóna''' - zahrnuje vlastní těleso [[sopka|vulkánu]] a jeho nejbližší úpatí, zhruba do 10 km od [[sopečný kráter|kráteru]]. Jedná se tedy o oblast s největším nebezpečím, jelikož v případě [[sopečná erupce|erupce]] by byla vystavena [[pyroklastický proud|pyroklastickým proudům]], [[sopečná puma|sopečným pumám]] a [[lávový proud|lávovým proudům]]. Její rozloha dosahuje přes 300 km² a žije v ní více než 600 tisíc lidí. Její území kromě tří [[neapol]]ských čtvrtí ([[Barra]], [[Ponticelli]] a [[San Giovanni a Teduccio]]) zahrnuje i 24 měst a obcí ([[Boscoreale]], [[Boscotrecase]], [[Cercola]], [[Ercolano]], [[Massa di Somma]], [[Ottaviano (Italia)|Ottaviano]], [[Pollena Trocchia]], [[Pompei]], [[Portici]], [[Sant'Anastasia (Italia)|Sant'Anastasia]], [[San Giorgio a Cremano]], [[San Sebastiano al Vesuvio]], [[San Giuseppe Vesuviano]], [[Somma Vesuviana]], [[Terzigno]], [[Torre Annunziata]], [[Torre del Greco]], [[Trecase]], [[Nola]], [[Palma Campania]], [[Poggiomarino]], [[San Gennaro Vesuviano]], [[Scafati]] a [[Pomigliano d'Arco]]). Dále se dělí na dva celky. Menší část na východě s označením „2“ a na na zbylou část s označením „1“. V případě hrozící erupce musí být evakuace červené zóny dokončena ještě před jejím začátkem.<ref>https://www.regione.campania.it/assets/documents/pianta-zona-rossa.pdf</ref> |
||
* '''žlutá zóna''' - bezprostředně navazuje na červenou zónu. Na základě převládajících větrů zaujímá většinou východní část úpatí, což je 63 měst a obcí.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=https://www.protezionecivile.gov.it/en/media-communication/dossier/detail/-/asset_publisher/default/content/aggiornamento-del-piano-nazionale-di-emergenza-per-il-vesuvio |datum přístupu=2021-02-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20200514055516/http://www.protezionecivile.gov.it/en/media-communication/dossier/detail/-/asset_publisher/default/content/aggiornamento-del-piano-nazionale-di-emergenza-per-il-vesuvio |datum archivace=2020-05-14 }}</ref> Hranice zóny vymezuje území, kde je alespoň 5% šance na překročení akumulace 300 kilogramů [[sopečný popel|sopečného popela]] nebo [[lapilli|strusky]] na metr čtvereční. Vrstva mocná více než 10 cm by mohla napadnou 20–50 km od sopky. Hrozí zde především kolapsy střech (pro dřevěné konstrukce je limit 100–400 kg/m² a pro vyztužené betonové 400–1400 kg/m²). Dále problémy s dopravou, ucpání kanalizací a zanesení filtrů vozidel. Poletující částice by lidem způsobovaly značné problémy jejich dýchacím cestám.<ref>https://regione.campania.it/regione/it/tematiche/magazine-protezione-civile/vesuvio-approvata-nuova-zona-gialla?page=1 |
* '''žlutá zóna''' - bezprostředně navazuje na červenou zónu. Na základě převládajících větrů zaujímá většinou východní část úpatí, což je 63 měst a obcí.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=https://www.protezionecivile.gov.it/en/media-communication/dossier/detail/-/asset_publisher/default/content/aggiornamento-del-piano-nazionale-di-emergenza-per-il-vesuvio |datum přístupu=2021-02-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20200514055516/http://www.protezionecivile.gov.it/en/media-communication/dossier/detail/-/asset_publisher/default/content/aggiornamento-del-piano-nazionale-di-emergenza-per-il-vesuvio |datum archivace=2020-05-14 }}</ref> Hranice zóny vymezuje území, kde je alespoň 5% šance na překročení akumulace 300 kilogramů [[sopečný popel|sopečného popela]] nebo [[lapilli|strusky]] na metr čtvereční. Vrstva mocná více než 10 cm by mohla napadnou 20–50 km od sopky. Hrozí zde především kolapsy střech (pro dřevěné konstrukce je limit 100–400 kg/m² a pro vyztužené betonové 400–1400 kg/m²). Dále problémy s dopravou, ucpání kanalizací a zanesení filtrů vozidel. Poletující částice by lidem způsobovaly značné problémy jejich dýchacím cestám.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = Vesuvio, approvata nuova zona gialla |
|||
| url = https://regione.campania.it/regione/it/tematiche/magazine-protezione-civile/vesuvio-approvata-nuova-zona-gialla?page=1 |
|||
| vydavatel = regione.campania.it |
|||
* '''modrá zóna''' - je vlastně severozápadní část žluté zóny. Jedná se o roviny v povodí řeky Nola, které jsou obzvlášť zranitelné vůči možným [[lahar]]ům z hory Somma a kumulaci povodňových vod.<ref>https://www.protezionecivilepomigliano.it/protezione-civile/nuova-zona-rossa-cosa-cambia-nel-nostro-comune</ref><ref>https://rischiovesuvio.blogspot.com/2015/10/rischio-vesuvio-zona-blu-e-lahar.html</ref> |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-20 |
|||
| jazyk = italsky |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení1 = Oze |
|||
| jméno1 = Christopher |
|||
| příjmení2 = Cole |
|||
| jméno2 = Jim |
|||
| příjmení3 = Scott |
|||
| jméno3 = Allan |
|||
| příjmení4 = Wilson |
|||
| jméno4 = Thomas |
|||
| příjmení5 = Wilson |
|||
| jméno5 = Grant |
|||
| příjmení6 = Gaw |
|||
| jméno6 = Sally |
|||
| příjmení7 = Hampton |
|||
| jméno7 = Samuel |
|||
| příjmení8 = Doyle |
|||
| jméno8 = Colin |
|||
| příjmení9 = Li |
|||
| jméno9 = Zhengwei |
|||
| titul = Corrosion of metal roof materials related to volcanic ash interactions |
|||
| periodikum = Natural Hazards |
|||
| ročník = 71 |
|||
| číslo = 1 |
|||
| datum_vydání = 2014-03 |
|||
| strany = 785–802 |
|||
| url = https://www.researchgate.net/publication/260528123_Corrosion_of_metal_roof_materials_related_to_volcanic_ash_interactions |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1007/s11069-013-0943-0 |
|||
}}</ref> |
|||
* '''modrá zóna''' - je vlastně severozápadní část žluté zóny. Jedná se o roviny v povodí řeky Nola, které jsou obzvlášť zranitelné vůči možným [[lahar]]ům z hory Somma a kumulaci povodňových vod.<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| titul = La nuova zona rossa |
|||
| url = https://www.protezionecivilepomigliano.it/protezione-civile/nuova-zona-rossa-cosa-cambia-nel-nostro-comune |
|||
| vydavatel = protezionecivilepomigliano.it |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-20 |
|||
| jazyk = italsky |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| titul = Rischio Vesuvio: zona blu e lahar... di Malko |
|||
| periodikum = rischiovesuvio.blogspot.com |
|||
| datum_vydání = 2015-10-24 |
|||
| url = https://rischiovesuvio.blogspot.com/2015/10/rischio-vesuvio-zona-blu-e-lahar.html |
|||
| datum_přístupu = 2021-10-20 |
|||
| jazyk = italsky |
|||
}}</ref> |
|||
=== Evakuační plán === |
=== Evakuační plán === |
||
| Řádek 364: | Řádek 725: | ||
{{LocMap~ |Svět |label=[[Korjacká sopka]] |label_size=70 |position=left |lat=53.32 |long=158.688333|mark=Fire.svg}} |
{{LocMap~ |Svět |label=[[Korjacká sopka]] |label_size=70 |position=left |lat=53.32 |long=158.688333|mark=Fire.svg}} |
||
}} [[Soubor:Vesuvius from SantElmo II.jpg|náhled|V hustě zalidněném okolí Vesuvu žije přes 3 miliony lidí. V samotné červené zóně dokonce 600 tisíc.]] |
}} [[Soubor:Vesuvius from SantElmo II.jpg|náhled|V hustě zalidněném okolí Vesuvu žije přes 3 miliony lidí. V samotné červené zóně dokonce 600 tisíc.]] |
||
V průběhu téměř nepřetržité [[vulkanismus|vulkanické činnosti]] v prvních desetiletích [[20. století]], se nezaznamenal v bezprostředním okolí Vesuvu žádný výrazný nárůst populace. To se změnilo se skončením poslední [[sopečná erupce]] v dubnu [[1944]]. Dlouhé období klidu, trvající více než 70 let, poskytlo příznivé podmínky pro silnou urbanizaci.<ref>https://www.intechopen.com/ |
V průběhu téměř nepřetržité [[vulkanismus|vulkanické činnosti]] v prvních desetiletích [[20. století]], se nezaznamenal v bezprostředním okolí Vesuvu žádný výrazný nárůst populace. To se změnilo se skončením poslední [[sopečná erupce]] v dubnu [[1944]]. Dlouhé období klidu, trvající více než 70 let, poskytlo příznivé podmínky pro silnou urbanizaci.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| příjmení1 = Paone |
|||
| jméno1 = Angelo |
|||
| titul = The Somma-Vesuvius Activity with a Focus to the AD 79 Eruption: Hazard and Risk |
|||
| periodikum = Forecasting Volcanic Eruptions |
|||
| datum_vydání = 2020-04-22 |
|||
| url = https://www.intechopen.com/chapters/70027 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.5772/intechopen.89989 |
|||
}}</ref> Oblast kolem vulkánu je dnes velmi hustě osídlená a žijí zde 3 miliony lidí. To je také důvod proč ho Mezinárodní asociace vulkanologie a chemismu zemského nitra (IAVCEI) zapsala do seznamu [[Decade Volcanoes]]. Úřady proto vyvíjí úsilí ke snížení počtu obyvatel, demolici nelegálně postavených domů a rozšiřování [[Národní park Vesuv|vesuvského národního parku]], zamezující další výstavbu. Jen za posledních 20 let zde bylo na černo postaveno zhruba 50 tisíc staveb. Cílem těchto opatření je zkrácení doby evakuace na 2–3 dny během příštích 20–30 let. Vláda dokonce nabízí finanční odměnu (30 000 € na rodinu) těm, kteří se dobrovolně odstěhují. |
|||
Na základě [[vulkanismus|sopečné činnosti]] před 60 až 200 lety je u nadcházející erupce 72% šance, že její síla bude odpovídat stupni [[Index vulkanické aktivity|VEI 3]]. Pro VEI 4 je to již 27% a pro VEI 5 jen 1%.<ref>https://www.unige.ch/sciences/terre/CERG-C/files/3614/7732/2217/CERG_4Nov11_Barberi.pdf</ref> Přesto vypracovaný nouzový plán pro evakuaci počítá s horší možností, tedy s VEI 5 erupcí podobné té z roku [[1631]], jež bude jen o něco slabší než ta, co zničila [[Pompeje]].<ref> |
Na základě [[vulkanismus|sopečné činnosti]] před 60 až 200 lety je u nadcházející erupce 72% šance, že její síla bude odpovídat stupni [[Index vulkanické aktivity|VEI 3]]. Pro VEI 4 je to již 27% a pro VEI 5 jen 1%.<ref>https://www.unige.ch/sciences/terre/CERG-C/files/3614/7732/2217/CERG_4Nov11_Barberi.pdf</ref> Přesto vypracovaný nouzový plán pro evakuaci počítá s horší možností, tedy s VEI 5 erupcí podobné té z roku [[1631]], jež bude jen o něco slabší než ta, co zničila [[Pompeje]].<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| příjmení1 = Solana |
|||
| jméno1 = M.C. |
|||
| příjmení2 = Kilburn |
|||
| jméno2 = C.R.J. |
|||
| příjmení3 = Rolandi |
|||
| jméno3 = G. |
|||
| titul = Communicating eruption and hazard forecasts on Vesuvius, Southern Italy |
|||
| periodikum = Journal of Volcanology and Geothermal Research |
|||
| ročník = 172 |
|||
| číslo = 3-4 |
|||
| datum_vydání = 2008-05 |
|||
| strany = 308–314 |
|||
| url = https://www.ucl.ac.uk/volcanoscope/files/pdf%20files/Solana%20et%20al_Hazard%20Perception_Vesuvius_JVGR_2008.pdf |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
| doi = 10.1016/j.jvolgeores.2007.12.027 |
|||
}}</ref> Okruh o poloměru 7 km by tak ohrožovaly [[pyroklastický proud|pyroklastické proudy]] a [[pyroklastický příval|přívaly]], zatímco značná část okolí by byla vystavena spadu [[tefra|tefry]]. Kvůli převládajícím větrům by pravděpodobněji postihl místa na jihu nebo východu. Úhrn 100 kilogramů tefry na 1 m² (při takovém množství začínají kolabovat střešní konstrukce) by mohl sahat až do vzdálenosti 30 km od [[sopečný kráter|kráteru]]. Na opačné straně proti větru by sopečný spad představoval nebezpečí jen na samotných svazích hory. Nicméně jaká místa budou přesně ovlivněna, závisí kromě směru větru také na charakteru erupce. |
|||
Plán počítá s evakuací červené zóny do 14–20 dní od oznámení blíží se [[sopečná erupce|erupce]]. Ta by se uskutečnila během 7 dní pomocí vlaků, trajektů, autobusů a automobilů. Přesun po moři je nutné ještě vyhodnotit z hlediska bezpečnosti (bouřkové vlny, [[tsunami]] vyvolané sopečnou erupcí aj.). Lidé by byli odesláni na bezpečná místa v [[Kampánie|Kampánii]], kde by však mohli setrvat i několik měsíců. Kromě velkého množství osob je problémem celé operace také její vhodné načasování. Začne-li evakuace příliš pozdě, nemusela by se dokončit včas. Zahájí-li se brzo, mohla by se naopak jevit jako planý nebo zveličený poplach. Například roku [[1984]] bylo z oblasti vulkánu [[Campi Flegrei]], poblíž [[Neapol]]e, evakuováno 40 tisíc lidí, ale k erupci nedošlo. |
Plán počítá s evakuací červené zóny do 14–20 dní od oznámení blíží se [[sopečná erupce|erupce]]. Ta by se uskutečnila během 7 dní pomocí vlaků, trajektů, autobusů a automobilů. Přesun po moři je nutné ještě vyhodnotit z hlediska bezpečnosti (bouřkové vlny, [[tsunami]] vyvolané sopečnou erupcí aj.). Lidé by byli odesláni na bezpečná místa v [[Kampánie|Kampánii]], kde by však mohli setrvat i několik měsíců. Kromě velkého množství osob je problémem celé operace také její vhodné načasování. Začne-li evakuace příliš pozdě, nemusela by se dokončit včas. Zahájí-li se brzo, mohla by se naopak jevit jako planý nebo zveličený poplach. Například roku [[1984]] bylo z oblasti vulkánu [[Campi Flegrei]], poblíž [[Neapol]]e, evakuováno 40 tisíc lidí, ale k erupci nedošlo. |
||
| Řádek 484: | Řádek 870: | ||
| článek3 = Vesuvio |
| článek3 = Vesuvio |
||
| revize3 = 116029390 |
| revize3 = 116029390 |
||
| jazyk4 = fr |
| jazyk4 = fr |
||
| článek4 = Vésuve |
| článek4 = Vésuve |
||
| revize4 = 175784167 |
| revize4 = 175784167 |
||
| jazyk5 = hu |
| jazyk5 = hu |
||
| článek5 = Vezúv |
| článek5 = Vezúv |
||
| revize5 = 22811045 |
| revize5 = 22811045 |
||
| jazyk6 = pl |
| jazyk6 = pl |
||
| článek6 = Wezuwiusz |
| článek6 = Wezuwiusz |
||
| revize6 = 60870935 |
| revize6 = 60870935 |
||
| jazyk7 = en |
| jazyk7 = en |
||
| článek7 = Eruption of Mount Vesuvius in 79 AD |
| článek7 = Eruption of Mount Vesuvius in 79 AD |
||
| revize7 = 985508583 |
| revize7 = 985508583 |
||
| Řádek 508: | Řádek 894: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat}} |
* {{Commonscat}} |
||
* [http://cestovani.idnes.cz/pesky-na-drimajici-vesuv-z-nuly-do-1270-metru-nad-morem-za-par-hodin-ph0-/igsvet.aspx?c=A100607_121112_igsvet_tom Popis výstupu] |
* [http://cestovani.idnes.cz/pesky-na-drimajici-vesuv-z-nuly-do-1270-metru-nad-morem-za-par-hodin-ph0-/igsvet.aspx?c=A100607_121112_igsvet_tom Popis výstupu] |
||
Verze z 20. 10. 2021, 18:24
| Vesuv | |
|---|---|
 Pohled z neapolské čtvrti Posillipo. Vlevo od kuželu Vesuvu je patrný hřeben hory Monte Somma. | |
| Vrchol | přibližně1) 1 281 m n. m. |
| Prominence | 1 232 m |
| Poznámka | 1) proměnlivá, aktivní sopka |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Itálie |
| Pohoří | Masív Vesuvu |
| Souřadnice | 40°49′17″ s. š., 14°25′31″ v. d. |
  Vesuv | |
| Typ | stratovulkán |
| Erupce | duben 1944 |
| Hornina | andezit, tefrit, znělec, latit, trachyt |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vesuv (italsky Monte Vesuvio) je aktivní stratovulkán na Apeninském poloostrově v Itálii. Vypíná se 1 281 metrů nad Neapolským zálivem, přibližně 10 kilometrů od třetího nejlidnatějšího města Itálie – Neapole. Patří mezi nejznámější sopky světa, neboť se proslavil výbuchem roku 79, kdy došlo ke zničení řady římských měst, mezi něž patří například Pompeje. Od té doby proběhlo 36 erupcí. Poslední skončila v dubnu roku 1944. Jedná se tedy o jediný vulkán na území kontinentální Evropy, u kterého v posledních sto let došlo k erupci. Ačkoliv je od té doby nečinný (spící), jedná se stále o aktivní sopku.[1][2] Vzhledem k hustě zalidněnému regionu a nedalekému milionovému městu je zapsán do seznamu Decade Volcanoes, podobně jako dalších patnáct světových sopek.[3]
Etymologie
Jméno Vesuv používali autoři jak pozdní římské republiky, tak i rané římské říše. Jeho variantami byly taktéž: Vesuvius, Vesevius, Vesaevus, Vesevus, Vesbius a Vesvius.[4] Spisovatelé ve starověké řečtině používali Οὐεσούιον nebo Οὐεσούιος. Slovo je pravděpodobně indoevropského původu.[5]
Existují různé teorie o původu slova Vesuv:
- Sopka byla starými Římany a Řeky zasvěcená Heraklovi (Herkules), podobně jako město Herculaneum, ležící na jejím úpatí. Heraklés byl synem Dia a Alkmény. Nejvyšší bůh je též znám jako Hues (Ὓης), proto byl Heraklés nazýván Huesu hios (Ὓησου υἱός – Diův syn). Vlivem fonetické transkripce latiny vznikla zkomolenina Vesuv.
- Slovo fest, což znamená kouř či dým.
- Vesuv lze odvodit i z praindoevropského slova ves – srdce. To platí i pro slova: illuminare – svítivý; nebo bruciare – hořet.[6]
- Pro pojmenování vulkánu mohl posloužit i jméno pelasgovského kapitána Vesbio, který ve své době dominoval přilehlému území.
- Na konci 17. století se lidé domnívali, že Vesuv byl odvozen z latinského Vae suis (Běda mu), neboť většina známých erupcí způsobila řadu neštěstí.[5]
Popis
Lokalita
Vesuv se nachází na Apeninském poloostrově v Kampánii, přímo u Neapolského zálivu (Tyrhénské moře). Třetí nejlidnatější město Neapol lze nalézt asi 10 km severozápadním směrem. Jedná se o jedinou aktivní sopku v kontinentální Evropě, která za posledních sto let vybuchla. Další dvě sopky se v Itálii nacházejí na ostrovech: Etna (Sicílie) a Stromboli (Liparské ostrovy).[7]
Fauna a flóra
Vrchol vulkánu je holý, kdežto jeho svahy v nižších partií pokrývá typická středomořská vegetace (borové lesy a dub cesmínovitý). Vedlejší hora Monte Somma si drží více vlhkosti, proto se zde dá nalézt kaštan, dub, olše, javor, dub cesmínovitý a pro Středomoří nepříliš typická bříza. Dále se zde vyskytuje smil, kručinka barvířská, kručinka etenská a 23 druhů orchidejí. Na úpatí se díky půdě, zúrodněné sopečným popelem a tufem s vysokým obsahem draslíku, velice dobře daří pěstovat vinnou révu. Tato skutečnost je důvodem, proč lidé osídlují úpatí vulkánů, navzdory zjevným rizikům.
Poměrně rychlá kolonizace starých lávových proudů flórou je zapříčiněná přítomností lišejníku druhu Stereocaulon vesuvianum, který připravuje základní půdu pro další rostliny. Na Vesuvu bylo identifikováno celkem 906 zástupců flóry.
Z fauny se v okolí dají nalézt myš domácí, kuny skalní, zajíci, králíci divocí, lišky a na italské poměry i relativně vzácný plch zahradní. Hnízdí tu více než 100 druhů ptáků (káně lesní, poštolka obecná, dudek chocholatý, hrdlička východní, holub hřivnáč, strakapoud velký, skalník zpěvný, krkavec velký, sýkora uhelníček, krahujec obecný, čížek lesní), zimují zde (sluka lesní, rehek domácí, krutihlav obecný, drozd zpěvný) a příležitostně sem zavítají (pěnice slavíková, pěnice vousatá, lejsek černohlavý, rehek zahradní, bělořit okrový, budníček lesní, žluva hajní, lelek lesní, včelojed lesní). Dále lokalitu obývají plazy (užovka, ještěrka zelená či gekon turecký) a nesčetné množství hmyzu. [8]
Podnebí
V rámci Köppenovy klasifikace podnebí se přilehlé území klimaticky pohybuje mezi středomořským podnebím (Csa) a vlhkým subtropickým podnebí (Cfa), jelikož srážkové úhrny pouze dvou letních měsíců jsou menší než 40 mm. Podnebí zároveň vykazuje známky jak oceánského, tak kontinentálního charakteru, což je typické i pro celý Apeninský poloostrov. Zimy jsou zde mírné a léta teplá. Díky svému mírnému podnebí a rozmanité geografické poloze bylo okolí Neapole již v římských dobách oblíbeným letoviskem císařů.[9] Taktéž je to jedno z nejslunnějších míst v Itálii.[10]
| Vesuv – podnebí | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Období | leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec | rok |
| Průměrné denní maximum [°C] | 13 | 13,5 | 15,7 | 18,1 | 23 | 26,7 | 29,9 | 30,3 | 26,9 | 22,1 | 17,1 | 14,1 | 20,8 |
| Průměrná teplota [°C] | 8,7 | 8,8 | 11,1 | 13,2 | 17,8 | 21,4 | 24,3 | 24,7 | 21,4 | 17,1 | 12,4 | 9,8 | 15,9 |
| Průměrné denní minimum [°C] | 4,4 | 4,5 | 6,3 | 8,4 | 12,6 | 16,2 | 18,8 | 19,1 | 16 | 12,1 | 7,8 | 5,6 | 11,0 |
| Průměrné srážky [mm] | 104,4 | 97,9 | 85,7 | 75,5 | 49,6 | 34,1 | 24,3 | 41,6 | 80,3 | 129,7 | 162,1 | 121,4 | 1 006,6 |
| Zdroj: World Weather Information Service | |||||||||||||
Geologický popis
Původ vulkanismu
Italské vulkány leží na rozhraní dvou litosférických desek. Africká se z jihu pohybuje severovýchodním směrem (rychlostí 21,5 mm za rok) a podsouvá se pod eurasijskou. Druh tohoto střetu se nazývá subdukce a je příčinou zdejší sopečné a zemětřesné činnosti. Ve hloubce zhruba 65–130 km dochází k tavení subdukující africké desky, čímž se z ní uvolňují plyny, včetně vodní páry. Část vzniklého magmatu s nižší hustotou, obohacené těmito plyny, poté stoupá k povrchu, kde tvoří a pohání řetězce sopek. V důsledku přítomnosti plynů se sopečná činnost často projevuje explozivními, někdy i velmi silnými erupcemi.
Vesuv je stratovulkán. To znamená, že byl zformován střídavým ukládáním sopečného popela, pemzy a lávy. Tím vzniká strmá struktura ve tvaru kuželu, typická právě pro stratovulkány. Vesuv patří do Kampánského vulkanického oblouku, který se táhne podél Apeninského poloostrova až k hoře Monte Amiata na jihu Toskánka. Součástí oblouku jsou mimo jiné taky: Campi Flegrei, Monte Epomeo na ostrově Ischia či podmořské vulkány na jihu (např. Marsili). Sopečná činnost se v místě Vesuvu projevuje nejméně 400 tisíc let.
Petrologie
Lávy Vesuvu jsou rozmanitého složeních a pocházejí ze zásaditých magmat bohatých na oxid křemičitý a draslík. Ačkoliv je vulkán známý svými výbušnými erupcemi, tak v minulosti došlo jak k erupcím strombolského typu, tak i k výlevnému vulkanismu. Sopečnými produkty nejčastěji jsou: andezit, tefrit, znělec, latit či dokonce trachyt.
Mineralogie
V okolí se vyskytuje až 230 minerálů,[11] těmi nejrozšířenějšími jsou:
- Vzorky minerálů, nalezené přímo v okolí Vesuvu
-
-
-
-
-
-
-
-
Geomorfologie
Vesuv je součástí vulkanického komplexu zvaného Somma–Vesuv. Dnešní sopečný kužel (Gran Cono) spočívá uvnitř kaldery již zaniklého vulkánu Somma. Jediné zachovalé zbytky této struktury se nachází necelé 2 km severně, v podobě vysokého skalního hřebenu Monte Somma (1 149 m). V prostoru mezi ní a Gran Cono se rozkládá 5 km dlouhé Valle del Gigante (Údolí obrů). To se dělí na Atrio del Cavallo (Nádvoří koní) na západě a Valle dell'Inferno (Údolí pekla) na východě. Původní výška Sommy mohla dosahovat až 2 000 m. Na vznik složitě formované kaldery se podílely čtyři pliniovské erupce: Sarno, Mercato, Avellino a Pompejská. V ní se postupně začal vytvářet současný hlavní kužel. Tomuto druhu sopky, kdy nová vyroste v kaldeře předešlé, se říká tzv. somma.
O podobě hory před erupcí v roce 79 se ví málo. Z dochovaných fresek zničených Pompejí (nástěnná malba Bacchus a Vesuvius v domě Casa del Centenario) a Herculanea lze usuzovat, že se Vesuv skládal z jediného kuželu. Římští spisovatelé ho popisovali jako zelenou horu pokrytou zahradami a vinicemi, vyjma skalnatého vrcholu.
Současný kráter má v průměru 400 m a hloubku 300 m. Obvod hory v její základně (v nadmořské výšce 50 m) činní 40 km. Obvod kaldery Sommy má 11 km. Střed kráteru Vesuvu je vůči jejímu středu posunut o 250 m, z čehož se vyvozuje, že se v průběhu historie posunul také přívod magmatu. Na kuželu jsou patrné známky vodní a větrné eroze a sklon svahů je různý. Ty jsou zároveň poznamenány minulými lávovými proudy. Na rozdíl od torza Monte Sommy se výška a tvar Vesuvu mění v závislosti na druhu sopečné aktivity. Slabými erupcemi se ukládá nezpevněný sypký materiál společně s lávovými proudy a vulkán postupně roste. Při silnějších dochází k přímé destrukci vrcholu nebo zhroucení celé struktury, čímž vzniká kaldera.
Geologie
Vědecké poznatky o geologické historii Vesuvu pocházejí z jádrových vzorků odebraných z řady vrtů hlubokých 2 km, zasahující až do druhohorních vrstev. Radiometrické datování (metody založené na rozpadu draslík–argon a argon–argon) zjistily, že oblast Vesuvu podléhá vulkanické činnosti po dobu nejméně 400 tisíc let. Základ Sommy leží asi kilometr pod úrovní moře na druhohorních a třetihorních sedimentárních vrstvách: triasové dolomity, jurské pískovce, vrstvy slínu a jílu, které mají tloušťku 1,5 až 1,7 km. Mezi nimi leží vrstvy ignimbritu, vytvořené erupcemi sousedního vulkánu Campi Flegrei před 39–40 tisíci lety. Během zkoumání úlomků z předešlých erupcí se zjistilo, že triasové dolomity vykazují známky tepelné metamorfózy, což odhadovou hloubku magmatické komory situuje pod tyto vrstvy. Toto zjištění bylo později potvrzeno geofyzikálním průzkumem. Její objem se odhaduje na 50 km³, průměr na 6 km a podle seismických měření leží její nejsvrchnější partie 5,5 km pod povrchem.
Historická aktivita
- Před 25 tisíci lety: erupcí Codola započalo formování Sommy. Po ní následovala produkce lávových proudů, včetně menších explozivních erupcí.
- Před 19 tisíci lety: styl erupcí se změnil na sérii velkých erupcí pliniovského typu, z nichž ta nejnovější byla z roku 79. Každá z nich je pojmenována po lokalitě, kde byly poprvé nalezeny ložiska vyprodukované tefry:
- Před 18,3 tisíci lety: erupce Sarno (síla VEI 6). Po ní aktivita přešla do výlevného vulkanismu.
- Před 16 tisíci lety: erupce Verdoline (síla VEI 5)
- Před 11 tisíci lety: erupce Lagno Amendolare. Byla slabší než nadcházející erupce.
- Před 8 tisíci lety: erupce Mercato (síla VEI 6)
- Před 5 tisíci lety: dvě výbušné erupce menší než nadcházející erupce.
Erupce Avellino
Někdy mezi roky 1909 př. n. l. až 1868 př. n. l. proběhla Avellinská erupce.[12] Je zdrojem vrstvy pemzy, nalezené na území města Avellino, vzdáleném asi 32 km severozápadně. Její síla se odhaduje na stupeň VEI 6, tudíž byla mnohem větší než ta Pompejská z roku 79. Doprovázely ji nejmohutnější pyroklastické přívaly za celou eruptivní historii komplexu Somma-Vesuv. Podle pyroklastických uloženin směřovaly severním směrem, prohnaly se územím budoucího města Neapol a zastavily se až za jeho hranicemi, 25 km od kráteru.[13] Jedna vědecká studia událost dělí na tři fáze: první a druhá generovala pyroklastické přívaly malého dosahu, zatímco nejsilnější třetí fáze byla freatomagmatického rázu a měla na svědomí právě zmíněné přívaly. Podle jiné studie se událost skládala jen ze dvou fází.
Oproti pozici současného kráteru se tehdy sopečný průduch rozkládal asi o 2 km západněji.
Erupce nastala v době bronzové a zničila několik tehdejších sídel. Pozoruhodně zachovalé pozůstatky jednoho z nich byly objeveny italskými archeology v květnu 2001, poblíž města Noly. Nález zahrnoval chaty, hrnce, těla hospodářských zvířat, stopy lidí i lidské kostry. Obyvatelé ve spěchu opustili svá obydlí a nechali je svému osudu.
Před erupcí 79
Sopka po Avellinské erupci vstupuje do fáze častějších, zato slabších erupcí. Poslední mohla proběhnout 217 př. n. l. V tomto roce došlo v Itálii k zemětřesení a slunce bylo údajně zahaleno „šedým oparem“ a „suchou mlhou“. Vzorky z grónského ledovce z tohoto období vykazují relativně vyšší kyselost, o níž se předpokládá, že byla způsobena sirovodíkem v atmosféře. Sopka poté utichá na 295 let. Římští spisovatelé ji před erupcí roku 79 popisují jako horu se skalnatým vrcholem, pokrytou vinicemi a zahradami. Několik dochovaných děl popsaly Vesuv jako horu s vulkanickým charakterem, ačkoliv Plinius starší ji ve své knize Naturalis Historia tímto způsobem neznázornil.
Erupce roku 79
1. plyno-popelový mrak
2. přívod magmatu
3. popelový spad
4. vrstvy lávy a popela
5. podložní nevulkanické vrstvy původních hornin
6. magmatický krb.
Nechvalně proslulá Pompejská erupce patří mezi ty nejkatastrofičtějších v zaznamenaných dějinách. Historici se o ní dozvěděli z dochovaných kopií dvou dopisů pro Tacita od Plinia mladšího, římského spisovatele a básníka, jemuž tehdy bylo 17 let. Byl přímým svědkem pohromy, kterou sledoval z ostrohu Misenium, nacházející v severozápadní části Neapolského zálivu, zhruba 30 km od sopky.
V roce 62 zasáhlo Neapolský záliv silné zemětřesení a způsobilo rozsáhlé škody, zejména v Pompejích (některé opravy nebyly hotové ani v den osudného výbuchu). Zároveň došlo k hromadnému úhynu 600 kusů ovcí na otravu „zkaženým vzduchem“, což naznačuje, že zemětřesení mohlo souviset se sopečnou aktivitou. Pár týdnů před katastrofou vyschly v okolí fontány a studny. Před pouhými 4 dny se začaly objevovat drobné, zato stále častější otřesy. Římané jimi nebyli nijak zvlášť znepokojeni, neboť jsou pro Kampánii běžné. Nikdo z nich si je nedával do spojitosti s přilehlým Vesuvem. Místo toho ho mylně považovali za vyhaslý.
24. srpna asi okolo 12. hodiny odpolední[14] započala silná erupce a vznikl mohutný sloupec popela, vynášený do výšky více než 30 km. Plinius mladší se o ní dozvěděl až o hodinu později.[15] Celou eruptivní fázi lze rozdělit do dvou etap. První byla čistě pliniovského typu, druhá peléjského. Kvůli větrům, které ten den vanuly ze severozápadu na jihovýchod, byl hustý sopečný oblak unášen nad Pompeje. Tím ve městě nastala uprostřed dne úplná tma. Zároveň ho začal zasypávat sopečný spad rychlostí asi 15 cm/hod. Největší kusy bílé pemzy měly rozměr 3 cm. Herculaneum nebylo díky své poloze spadem postihnuto. Od 17. hodiny odpolední se v Pompejí zřítily první střechy. V noci tam dosahovala tloušťka tefry již 2,8 m. Kolem jedné hodiny ranní druhého dne, nastala druhá etapa erupce, o čemž svědčí vyvrhování šedé pemzy, místo bílé. Charakter erupce se 6x změnil z pliniovského na peléjský typ. Při ní se erupční sloupec zhroutil a rozlil po svazích do okolí v podobě pyroklastických proudů a pyroklastických přívalů. Příčina nestability sloupce byla způsobena jeho příliš vysokou hmotností a nedostatečným konvekčním prouděním, které ho již nebylo schopné vynášet vysoko do atmosféry. Peleéjský typ je charakteristický tvorbou extrémně nebezpečných pyroklastických proudů a přívalů. Tato lavině podobná žhavá (100–1 000 °C) směs hornin, popela a plynů, pohybující se rychlostí několik set km/h, spálí a zničí vše, co pohltí. První dva, k nimž došlo zhruba v 01:00 a 02:00, zdevastovaly jen Herculaneum a ke vzdálenějším Pompejím se nedostaly. Poté nastalo dočasné zklidnění sopky a spad tefry polevil. Obyvatelé Pompejí, kterým se podařilo ze včerejšího dne z města utéct, se do něj začali vracet. Brzy se však bouřlivá aktivita Vesuvu opět obnovila a v 06:30 dala do pohybu třetí pyroklastický příval, ovšem svou energii ztratil těsně před hradbami Pompejí. O hodinu později vznikl čtvrtý a antického města už dosáhnul, přičemž jeho postup skončil asi půl kilometrů od hradeb. Nicméně všechny jeho obyvatele nezabil, jelikož ve vykopávkách se našla část těl, ležící nad vkladem tohoto konkrétního přívalu. Brzy následoval i pátý příval. Situace se začala horšit okolo 8. hodiny ranní, kdy poslední pyroklastický příval zničil veškeré osídlení v okruhu 10–15 km a téměř se dostal až ke Stabie či přes Neapolský záliv až k Misenium. V okolí kráteru se jejich teplota pohybovala okolo 850 °C, ve větší vzdálenosti byla samozřejmě nižší (ještě 10 km od zdroje to bylo asi 250 °C). V závěrečné fázi erupce postihl sopečný spad a částečné uvržení do tmy i Misenium, přestože leželo několik desítek kilometrů proti větru. Plinius mladší se rozhodl ostroh se svojí matkou opustit a utéct do vnitrozemí. V ten moment pozorovali malé tsunami, vyvolané průniky pyroklastických proudů do moře. Téhož dne erupce skončila a ruiny římských měst byly na nadcházejících 16. staletí pohřbeny pod sopečnými produkty.[16][17][18][19][20][21]
Podle odhadů mohlo zemřít až 5 tisíc osob, ačkoliv dodneška bylo objeveno jen 1 500 těl. Přesný počet mrtvých není znám. V Pompejích a Herculaneu mohlo žít dohromady až 30 tisíc lidí. Dalšími zničenými městy byly Stabie a Oplontis. Herculaneum zasáhla většina pyroklastických proudů a přívalů a skončilo tak pod 23 metry pyroklastických depozitů. Jeho obyvatelé zemřeli v prvních vteřinách během prvního zásahu na následky tepelného šoku, kdy teplota dosahovala 240–370 °C (jiný zdroj uvádí 500–600 °C). Tyto hodnoty dokládá na místě nalezené zuhelnatělé dřevo. Podobný osud mělo také město Oplontis.[22][23][24] Intenzivní žár oběti silně spálil, což ve vzdálenějších Pompejí patrné není. Tam teplota pyroklastických proudů činila 140–300 °C,[25] přičemž v lépe chráněných interiérech budov se zvýšila asi jen na 100 °C. Část úmrtí (38%) v Pompeií způsobovaly také hroutící se střechy, neboť je přitěžovala těžká vrstva tefry (pro střešní konstrukce je limitní již několik desítek centimetrů). Ke konci zde dosahovala tloušťky zhruba 6 m. [26] Vědci na základě získaných dat určili, že erupce vyvrhla 1 až 4,4 km³ popela a pemzy, což na indexu vulkanické aktivity odpovídá stupni VEI 5. Celkové množství uvolněné tepelné energie bylo 100 tisíckrát větší než při detonaci atomové pumy nad Hirošimou. Po události Pompeje a Herculaneum nebyly nikdy přestavěny, ačkoliv proběhly záchranné práce a taktéž rabování. Masivní přísun vulkanické horniny se podepsal na vzhledu místní krajiny. Například pozměnil tok řeky Sarno a zároveň rozšířil pobřeží. Pompeje dříve ležely blíže k moři a stejně na tom bylo také Herculaneum, jehož vykopávky dnes leží 500 m ve vnitrozemí.
Datum erupce
24. srpen je současnými historiky oficiálně přijímán jako začátek slavné erupce. Datum pochází z dopisů Plinia mladšího. Ačkoliv přesným vylíčením průběhu sopečné erupce položil první základy vulkanologie, čímž je jeho spis pro vědce považován za důvěryhodný, tak ono datum je sporné. Během přepisování textu totiž mohl jeden ze středověkých opisovačů udělat v časovém údaji chybu. Archeologické vykopávky v Pompejích naznačují, že římské město bylo ve skutečnosti pohřbeno až o několik měsíců později – na konci října. Oběti mají na sobě teplejší oblečení. V obchodech se nalezly pozůstatky ovoce a zeleniny, typické pro říjen, zatímco srpnové produkty se prodávaly již v sušené či konzervované podobě. Konci října taktéž odpovídá nápis se „17. říjnem“, zapečetění sklenic kvašeného vína nebo omáčka Garum, u níž ryby vylovené zpravidla v létě musí projít procesem fermentace, trvající alespoň dva měsíce. Nalezená mince jedné ženy byla pravděpodobně vyražena v druhé polovině září. Srpen dále zpochybňují také poznatky o místních převládajících větrech. V den erupce byl sopečný mrak unášen na jihovýchod, nicméně v oblasti Neapole během léta dominují větry, vanoucí na západ. Naopak během podzimu se jejich směřování stáčí na jihovýchod.
79–1631
Po Pompejské katastrofě nastalo stoleté období klidu. O první erupci (VEI 3) roku 172 se zmínil Galén. Další se objevila po 31 letech (203) a její hluk se údajně nesl až ke Capuy, vzdálené 40 km. Silnější výbuch subpliniovského typu nastal 6. listopadu 472 a sopečný mrak dočasně uvrhnul do tmy přilehlou oblast v okolí. Větry sopečný popel následně zanesly nad Evropu a Konstantinopol (Istanbul). Díky záznamům od Cassiodora se ví, že další a stejně intenzivní probuzení Vesuvu proběhlo také roku 512. Král Theodoric Veliký dokonce postihnuté obyvatelé osvobodil od placení daně. Pozdější erupce nastaly v rocích 685, 787 a 968. Data 991, 993 a 999 jsou nejistá, neboť tehdejší společnost byla kvůli svému fatalistickému myšlení zaneprázdněna blížícím se koncem světa, k němuž mělo dojít na přelomu tisíciletí. 27. ledna 1037 se Vesuv předvedl šestidenní erupcí (zmínka od Lea Marsicana) a později ještě v 1068 a 1078. V této době aktivita dočasně utichá, což ukončí silná erupce 1. června 1139. Podle dobových kronik trvala 8 dní a popel zasypal města Salerno, Benevento, Capua a Neapol. V období mezi 1139–1631 se ví pouze o jedné malé erupci (1500).
Erupce roku 1631
Od července 1631 se v Neapolském zálivu objevují četná zemětřesení a jsou citelná i v Neapoli. O 5 měsíců později vysychají v okolí vulkánu vodní zdroje. Několik dní před výbuchem otřesy sílí, ale obyvatelé tomu nevěnují žádnou pozornost, jelikož na záchvěvy země jsou zvyklí. K pliniovské erupci[27] dochází v 7 hodin ráno dne 16. prosince 1631 a ukončuje se tak nečinnost, dlouhá 130 let. Vzniká vysoký erupční sloupec vysoký 16–28 km a sopečný spad se snáší na přilehlou oblast. Největší destrukci však působí pyroklastické proudy a přívaly, jenž se začaly objevovat v 10 hodin ráno 17. prosince. S ohledem na absenci pyroklastických uloženin za Monte Sommou se proudy, mířící směrem k severu, nedostaly přes vysoký hřeben této hory. V noci a druhý den odpoledne dorazily bouřky, kdy přívalový déšť spouštěl rozsáhlé lahary (sopečné bahnotoky).[28] Dalším ničivým elementem byla láva, vytékající z prasklin na svazích Vesuvu. Pobřeží Neapolského zálivu také zasáhla vlna tsunami a zničila mnoho zakotvených lodí. Dodnes se nezná příčina jejího vzniku, ačkoliv se spekuluje o pyroklastickém proudu nebo sopečném zemětřesení.[29] Přestože 40 tisíc lidí uteklo pryč z dosahu sopky do Neapole, umírá při katastrofě zhruba 4 tisíce lidí. Celkem bylo erupcí vypuzeno 1,1 km³ vyvrženin, což odpovídá indexu VEI 5. Sopečný popel pokryl Neapol vrstvou o tloušťce 30 cm a registrován byl až v tureckém Istanbulu, kam ho zavanuly větry.[30][31] Erupce z roku 1631 je nejsilnějších od roku 472 a 512.
1631–1944
Od událostí 1631 nastává tři sta let dlouhé období s pravidelnými explozivními erupcemi v letech: 1660, 1682, 1694, 1698, 1707, 1737, 1760, 1767, 1779, 1794, 1822, 1834, 1839, 1848, 1850, 1855, 1861, 1868, 1872, 1906, 1926, 1929 a 1944.
K nejvýznamnějším výbuchům došlo roku 1872 a v dubnu 1906. Při prvním vznikl mohutný mrak popela a lávové proudy poškodily města Massa di Somma a San Sebastiano al Vesuvio. Druhá, jakožto nejsilnější erupce Vesuvu ve 20. století, vyprodukovala nezvykle větší množství lávy a vyžádala si více než 100 životů. Destruktivní lávové proudy se vyskytly také v letech 1737, 1794, 1855 a 1929.
K zatím posledním erupcím došlo mezi 18. březnem a 4. dubnem 1944, na konci 2. světové války, kdy Itálii osvobozují Spojenci. Doprovázely ji lávové proudy, lávová fontána a malé pyroklastické proudy. Navzdory evakuaci 12 tisíc lidí zemřelo 26 osob. Zničena byla města San Sebastiano al Vesuvio, Massa di Somma, Ottaviano a části San Giorgio a Cremano, včetně 88 amerických bombardérů B-25.
Budoucnost
Charakter erupcí
Za posledních 19 tisíc let Vesuv vyvrhnul celkem 50 km³ popela a lávy.[32] Jeho velké erupce pliniovského typu, produkující více než 1 km³ vyvrženin, se odehrávají po dlouhém období nečinnosti každých několik tisíc let. U subpliniovských (0,1 km³), ke které došlo například v roce 472, je délka intervalu jen několik set let. Mezi roky 1631–1944, kdy vulkán byl více aktivní, se každých několik let objevilo nespočet menších erupcí, emitující přibližně 0,001–0,01 km³ magmatu. Objem vyvržené hmoty se lineárně zvyšuje o 0,001 km³ každý rok nečinnosti. To znamená, že erupce po 75 letém klidu by teoreticky měla vyvrhnout minimálně 0,075 km³ popela a lávy.
Je-li magma po dlouhou dobu uložené v magmatické komoře, mají složky s vysokým bodem tavení (např. olivín) tendenci krystalizovat. Následkem je zvýšení koncentrace rozpuštěných plynů (většinou oxidu siřičitého a oxidu uhličitého) ve zbytku taveniny. Zároveň může dojít ke zvýšení koncentrace felsických hornin (např. křemičitany), což magma více zviskózní. Jak plynem obohacené magma stoupá k povrchu, klesá současně okolní litostatický tlak, kterým na něj působí nadloží a dochází k uvolňování plynů. Tím objem hmoty vzroste několikanásobně. Všechny tyto procesy zapříčiňují více explozivnější erupce.
Od dubna 1944 nedošlo na Vesuvu k žádné sopečné erupci, ačkoliv únik plynů z fumarol a drobné otřesy svědčí o stále aktivní sopce. V porovnáním s činností z roků 1631–1944 se tato klidová fáze jeví jako atypická, neboť obnovení erupční aktivity se značně zpozdilo.
Rizikové oblasti
V okolí Vesuvu je vytečeno několik různě rizikových oblastí:[33]
- červená zóna - zahrnuje vlastní těleso vulkánu a jeho nejbližší úpatí, zhruba do 10 km od kráteru. Jedná se tedy o oblast s největším nebezpečím, jelikož v případě erupce by byla vystavena pyroklastickým proudům, sopečným pumám a lávovým proudům. Její rozloha dosahuje přes 300 km² a žije v ní více než 600 tisíc lidí. Její území kromě tří neapolských čtvrtí (Barra, Ponticelli a San Giovanni a Teduccio) zahrnuje i 24 měst a obcí (Boscoreale, Boscotrecase, Cercola, Ercolano, Massa di Somma, Ottaviano, Pollena Trocchia, Pompei, Portici, Sant'Anastasia, San Giorgio a Cremano, San Sebastiano al Vesuvio, San Giuseppe Vesuviano, Somma Vesuviana, Terzigno, Torre Annunziata, Torre del Greco, Trecase, Nola, Palma Campania, Poggiomarino, San Gennaro Vesuviano, Scafati a Pomigliano d'Arco). Dále se dělí na dva celky. Menší část na východě s označením „2“ a na na zbylou část s označením „1“. V případě hrozící erupce musí být evakuace červené zóny dokončena ještě před jejím začátkem.[34]
- žlutá zóna - bezprostředně navazuje na červenou zónu. Na základě převládajících větrů zaujímá většinou východní část úpatí, což je 63 měst a obcí.[35] Hranice zóny vymezuje území, kde je alespoň 5% šance na překročení akumulace 300 kilogramů sopečného popela nebo strusky na metr čtvereční. Vrstva mocná více než 10 cm by mohla napadnou 20–50 km od sopky. Hrozí zde především kolapsy střech (pro dřevěné konstrukce je limit 100–400 kg/m² a pro vyztužené betonové 400–1400 kg/m²). Dále problémy s dopravou, ucpání kanalizací a zanesení filtrů vozidel. Poletující částice by lidem způsobovaly značné problémy jejich dýchacím cestám.[36][37]
- modrá zóna - je vlastně severozápadní část žluté zóny. Jedná se o roviny v povodí řeky Nola, které jsou obzvlášť zranitelné vůči možným laharům z hory Somma a kumulaci povodňových vod.[38][39]
Evakuační plán
V průběhu téměř nepřetržité vulkanické činnosti v prvních desetiletích 20. století, se nezaznamenal v bezprostředním okolí Vesuvu žádný výrazný nárůst populace. To se změnilo se skončením poslední sopečná erupce v dubnu 1944. Dlouhé období klidu, trvající více než 70 let, poskytlo příznivé podmínky pro silnou urbanizaci.[40] Oblast kolem vulkánu je dnes velmi hustě osídlená a žijí zde 3 miliony lidí. To je také důvod proč ho Mezinárodní asociace vulkanologie a chemismu zemského nitra (IAVCEI) zapsala do seznamu Decade Volcanoes. Úřady proto vyvíjí úsilí ke snížení počtu obyvatel, demolici nelegálně postavených domů a rozšiřování vesuvského národního parku, zamezující další výstavbu. Jen za posledních 20 let zde bylo na černo postaveno zhruba 50 tisíc staveb. Cílem těchto opatření je zkrácení doby evakuace na 2–3 dny během příštích 20–30 let. Vláda dokonce nabízí finanční odměnu (30 000 € na rodinu) těm, kteří se dobrovolně odstěhují.
Na základě sopečné činnosti před 60 až 200 lety je u nadcházející erupce 72% šance, že její síla bude odpovídat stupni VEI 3. Pro VEI 4 je to již 27% a pro VEI 5 jen 1%.[41] Přesto vypracovaný nouzový plán pro evakuaci počítá s horší možností, tedy s VEI 5 erupcí podobné té z roku 1631, jež bude jen o něco slabší než ta, co zničila Pompeje.[42] Okruh o poloměru 7 km by tak ohrožovaly pyroklastické proudy a přívaly, zatímco značná část okolí by byla vystavena spadu tefry. Kvůli převládajícím větrům by pravděpodobněji postihl místa na jihu nebo východu. Úhrn 100 kilogramů tefry na 1 m² (při takovém množství začínají kolabovat střešní konstrukce) by mohl sahat až do vzdálenosti 30 km od kráteru. Na opačné straně proti větru by sopečný spad představoval nebezpečí jen na samotných svazích hory. Nicméně jaká místa budou přesně ovlivněna, závisí kromě směru větru také na charakteru erupce.
Plán počítá s evakuací červené zóny do 14–20 dní od oznámení blíží se erupce. Ta by se uskutečnila během 7 dní pomocí vlaků, trajektů, autobusů a automobilů. Přesun po moři je nutné ještě vyhodnotit z hlediska bezpečnosti (bouřkové vlny, tsunami vyvolané sopečnou erupcí aj.). Lidé by byli odesláni na bezpečná místa v Kampánii, kde by však mohli setrvat i několik měsíců. Kromě velkého množství osob je problémem celé operace také její vhodné načasování. Začne-li evakuace příliš pozdě, nemusela by se dokončit včas. Zahájí-li se brzo, mohla by se naopak jevit jako planý nebo zveličený poplach. Například roku 1984 bylo z oblasti vulkánu Campi Flegrei, poblíž Neapole, evakuováno 40 tisíc lidí, ale k erupci nedošlo.
Vesuv je jeden z nejintenzivněji hlídaných vulkánů na světě a pečlivě jej sleduje Osservatorio Vesuvio. Disponuje rozsáhlými sítěmi seismických a gravimetrických stanic. Pohyb zemského povrchu se monitoruje pomocí geodetického pole založeném na GPS, společně s radarem ze syntetické clony založeném na satelitním měření. Dále se provádí lokální průzkumy a chemické analýzy plynů z fumarol. Případné stoupání magmatu směrem k povrchu je spojeno se zemětřesnými roji, deformacemi tělesa sopky, zvýšení teploty plynů z průduchů nebo změnami hladiny podzemní vody.
Význam
Vesuvská vulkanická observatoř
Bývala vulkanická observatoř je vůbec nejstarší vulkanickou observatoří světa. Leží v nadmořské výšce 600 m a byla zřízena na rozkaz krále Ferdinanda II. Neapolsko-Sicilského. Ten věnoval zvláštní pozornost studiu sopky. Stavba započala roku 1841 a dokončila se o čtyři roky později. Oproti běžným stavbám té doby má kvůli zemětřesením zesílené stěny a zvýšená nosnost střechy zajišťuje lepší ochranu vůči spadu sopečné strusky a popela. Dnes Vesuv monitoruje Osservatorio Vesuvio, ležící ve čtvrti Fuorigrotta v jihozápadní části Neapole. Jedná se o pobočku Italského národního institutu pro geofyziku a vulkanologii. Kromě Vesuvu bedlivě sleduje také Campi Flegrei a Ischia – další vulkány v blízkosti města. Bývalé sídlo z roku 1841 nyní slouží jako muzeum a historická knihovna.
Geotermální energie
V roce 1987 provedla italská společnost Agip vrt na jednom ze svahů, aby se pokusila přeměnit vnitřní teplo sopky na elektrickou energii. Navzdory hloubce vrtu, který procházel přes základy hory, nebyl zachycen žádný tepelný zdroj. O 14 let později (2001) bylo magma detekováno asi 10 kilometrů pod povrchem.
Ochrana životního prostředí
5. června 1995 bylo území, zahrnující jak sopečný kužel, tak i jeho bližšího úpatí, vyhlášeno národním parkem. Cílem je ochrana tamějších rostlin, živočichů, biotopů, geologických a paleontologických útvarů. Dále podpora environmentálního vzdělávání a vědeckého výzkumu. Rozloha parku činní 72,59 km², přičemž na svých okrajích částečně zasahuje do okolních měst a obcí. Těmi jsou: Boscoreale, Boscotrecase, Ercolano, Massa di Somma, Ottaviano, Pollena Trocchia, Sant'Anastasia, San Giuseppe Vesuviano, San Sebastiano al Vesuvio, Somma Vesuviana, Terzigno, Torre del Greco a Trecase.
Oblast parku je hustě osídlena a některé domy leží v nadmořské výšce 700 metrů. Orgány parku čelí nedodržování zákonů, zakazujících nelegální stavbu budov v chráněné oblasti, což je v Evropě poměrně vzácný problém.
Jelikož se Kampánie potýká s velkou produkcí komunálního odpadu, rozhodlo se roku 2008, že na hranicích parku budou zřízeny dvě skládky. Jedna byla již vybudovaná, stavba druhé se pozastavila po četných protestech občanů dotčených obcí.
Zemědělství
Zemědělství v okolí Vesuvu je velmi rozvinuté díky středozemnímu podnebí a úrodnosti tamější půdy s vysokým obsahem minerálů, která navíc vyniká v dobrém odvodnění. Mezi velké množství pěstovaných plodů patří meruňka (zejména odrudy Pellecchiella, Boccuccia liscia, Boccuccia spinosa, Cafona a Carpone) a třešně (Ciliegia Malizia nebo Ciliegia del Monte), jejichž sady lze nalézt hlavně na úpatí hory Monte Somma. Dalšími typickými produkty jsou Da serbo, což je odruda rajčat s mírně sladkou chutí, čemuž dopomáhá vyšší obsah cukru a minerálních solí. Mohou být sušené (piennolo) nebo podávané v omáčce.
Od starověkého Říma je lokalita proslulá vínem, ať už růžovým nebo bílým: pěstují se hrozny Falanghina Vesuvius, Coda di Volpe (místně nazývané Caprettone) nebo Catalanesca a Piedirosso Vesuvius, jež se používá k výrobě vína Lachryma Christi („Slzy Kristovy“). Dále se pěstuje fenykl, fazole, brokolice, vlašské ořechy a lískové ořechy. Důležitá je také produkce medu.[8]
Turismus
Přístup
Vrchol Vesuvu je přístupný veřejnosti sítí pěších stezek, které k němu točitě šplhají po vrstevnicích. K hoře vede několik silnic a ta nejvyšší končí v nadmořské výšce 1 117 m. Posledních sto výškových metrů musí návštěvníci zdolat pěšky.
Autem je nejvhodnější jet z Neapole po dálnici A3 (Neapol–Salerno) a následně z ní po 7 kilometrech sjet v Ercolanu nebo Torre del Grecu. Pokud by návštěvník chtěl využít vlaková spojení, tak k tomuto účelu slouží úzkorozchodná dráha Circumvesuviana, která tvoří menší síť, obepínající Vesuv po celém jeho obvodu. Při cestě z Neapole je ideální jet po trati Neapol–Sorrento nebo Neapol–Poggiomarino a dále pokračovat autobusovým spojem. Třetí způsob dopravy z centra města zajištují taxi.
Sopečná turistika
- Fosso Vetrana – nachází podél západního svahu Vesuvu. Údolí zaplňují utuhlé lávové proudy z erupcí z let 1872, 1895 a 1899. Přístup na sopku z města Ercolano prochází právě Fosso Vetrana. Na rozdíl od spodních partií hory je zde mnohem méně vegetace.
- Colle Umberto – je 200 m vysoký kopec, nacházející se západně od Vesuvu. Vznikal mezi roky 1895–1899. Jedná se vlastně o lávový dóm, jehož objem dosahuje 100 tisíc m³.
- Monte Somma – vysoký hřeben vypínající se severně od kráteru a je vlastně torzo staré kaldery. Hřeben hory je tenký a členitý. Sesuvy zde nejsou ničím neobvyklým. Nejvyšším bodem je vrchol Punta Nasone s nadmořskou výškou 1 132 metrů. Vede k němu úzká stezka, jejíž zdolání není nejjednodušší.
- Atrio del Cavallo – údolí je západní částí Valle del Gigante a rozkládá se v nadmořské výšce 1 000 m mezi Monte Sommou a hlavním sopečným kuželem. Dno je zaplněno ztuhlými lávovými proudy a některé jsou pokryty bujnou vegetací. Většina turistů míří na vrchol právě přes toto údolí. Název v překladu znamená Nádvoří koní, což odkazuje na dřívější doby, kdy zde návštěvníci nechávali své koně, aby následně mohli ve výstupu pokračovat pěšky.
- Valle dell'Inferno – jedná se o východní část Valle del Gigante. Na rozdíl od Atrio del Cavallo je holejší a povrch lávových proudů je hrubší. Vzhled krajiny dal údolí název Údolí pekla.
Lanovka
Roku 1880 se dostavěla pozemní lanovka Funicolare vesuviana, vedoucí téměř až na vrchol. O 8 let později ji převzala společnost Thomas Cook and Son Company a rozšířila své podnikání o hotel a železniční ozubnicovou trať z Pugliana ke spodní stanici lanovky. Dráhu však v roce 1906 těžce poškodila erupce a po další výbuchu roku 1944 bylo rozhodnuto o vybudování silnice do nadmořské výšky 1 000 metrů. Ozubnicová železnice byla uzavřena v roce 1955 a rozebraná o tři roky později. Zničenou pozemní lanovku nahradila sedačková lanovka. Její provoz byl ale přerušen v roce 1984, protože kapacita nebyla dostatečná a silný vítr často znemožňoval stálé fungování. Architekt Nicola Pagliara přišel s plánem její rekonstrukce a ten byl schválen čtyři roky po odstavení. Práce začaly v listopadu 1991, ale krátce nato byly zastaveny.
Počátky turismu
Již ve starověku mnoho římských učenců a umělců objevovali svahy Vesuvu a jejich záznamy vyzařovaly obdiv hory. První vědecké záznamy pocházejí od Seneca, Strabóna a obou Pliniů (Plinius starší, Plinius mladší). Spisy z té doby dokládají, že Římané postavili cesty až na vrchol a výstupy na něj nebyly nic neobvyklého. Po zničení římských silnic pompejskou erupcí roku 79 a nástupu středověku se dochovalo jen několik záznamů o zdolání. Na začátku raného novověku (v pozdější renesanci) začal Vesuv přitahovat první turisty, včetně přírodovědců. Nejstarší cestovní zpráva pochází od španělského důstojníka a přírodovědce Gonzala Fernándeze de Ovieda, který Neapol navštívil v roce 1501. Zájem široké veřejnosti nastal až po velké erupci roku 1631. První exkurze se konaly jen několik měsíců po události. Kolem roku 1700 byla hora součástí programu Grand Tour, přičemž při návštěvě města v polovině 18. století byl výstup na vrchol jeho pevnou součástí. V březnu 1787 ho absolvoval také Johann Wolfgang Goethe. Přicestoval sem kvůli vykopávkám v Pompejích a Herculaneu. Dokonce se dostal až nebezpečně blízko lávovému proudu, vycházejícího z kráteru.
Obvykle se turista, jenž se chtěl dostat na Vesuv, musel dopravit z Neapole na úpatí hory koňským povozem, od roku 1839 stejnou úlohu zajistila železnice do Resina (dnešního Ercolana). Odtud pokračoval na oslu, koni nebo pěšky. Známou celoevropskou atrakcí bylo navštívení místní poustevny na západním svahu sopky, kde se dalo najíst či koupit suvenýry. Skutečný rozmach většího turismu nastal v 19. století, po odvodnění bažinatých oblastí kolem sopky a vytvoření první silniční sítě na venkově. Na svazích kuželu se vybudovaly nové cesty a silnice, což návštěvníkům výrazně usnadnilo výstup. S rostoucím počtem turistů zákonitě docházelo k nárůstu kriminality a loupežných přepadení. Lupiči se ukrývali přímo v lesích na svazích sopky. Větší frekventovanost byla při náhlých erupcí také důvodem řady tragických událostí.
V kultuře
Prozaická díla
- Corinne ou l'Italie (1807), Germaine de Staël.
- Poslední dny Pompejí (1834), Edward Bulwer-Lytton
- Arria Marcella (1852), Théophile Gautier
- The Volcano Lover (1992), Susan Sontagová
Poetická díla
- Zpěvy soumraku (1835), Victor Hugo
- Žluté lásky (1873), Tristan Corbière
Kinematografie
- Poslední dny Pompejí (1935)
- Poslední dny Pompejí (1950)
- Poslední dny Pompejí (1959)
- Poslední dny Pompejí (2003), dokumentární drama od BBC
- Pompeje (2014), americký katastrofický film
Galerie
-
Pohled na Vesuv. Za ním na úpatí leží Pompeje. -
Severozápadní svah kuželu. -
Lávový dóm Colle Umberto (vlevo) a údolí Atrio del Cavallo (vpravo). -
Ještěrka zelená na vesuvských vyvřelinách. -
Vesuv z Pompejí. -
Ulice v Pompejích. -
Pompeje a Vesuv. -
Jedna z mnoha obětí v Pompejích. -
-
.jpg)
.jpg)
Panorama
.jpg)
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mount Vesuvius na anglické Wikipedii, Vesuv na německé Wikipedii, Vesuvio na italské Wikipedii, Vésuve na francouzské Wikipedii, Vezúv na maďarské Wikipedii a Wezuwiusz na polské Wikipedii.
- ↑ https://volcano.si.edu/volcano.cfm?vn=211020
- ↑ https://www.volcanodiscovery.com/vesuvius.html
- ↑ REZA, Zainab. The 16 Dangerous Decade Volcanoes. worldatlas.com [online]. 2019-10-15 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.04.0059:entry=Vesuvius&highlight=vesuvius
- ↑ a b Escursioni al Vesuvio [online]. ilgiardinodinonnoagostino.it [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ https://web.archive.org/web/20120723190756/http://asciatopo.xoom.it//asciatopo/campania.html
- ↑ The Illustrated History of Natural Disasters [online]. Springer, 2010. Kapitola Vesuvius-Somma Volcano, Bay of Naples, Italy, s. 45-54. Dostupné online. ISBN 978-90-481-3325-3. DOI 10.1007/978-90-481-3325-3_3. (anglicky)
- ↑ a b https://www.vesuvioinrete.it
- ↑ NAGLIUTE, Vitalija. Islands of Naples: 10 curiosities about Ischia, Capri, Procida, Nisida and Vivara [online]. visitnaples.eu [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GUHA, Subhanil; GOVIL, Himanshu; DEY, Anindita; GILL, Neetu. Analytical study of land surface temperature with NDVI and NDBI using Landsat 8 OLI and TIRS data in Florence and Naples city, Italy. S. 667–678. European Journal of Remote Sensing [online]. 2018-01-01. Roč. 51, čís. 1, s. 667–678. Dostupné online. DOI 10.1080/22797254.2018.1474494. (anglicky)
- ↑ https://www.parconazionaledelvesuvio.it/en/the-volcano/geology-and-vulcanology/
- ↑ SEVINK, J.; BAKELS, C.C.; VAN HALL, R.L.; DEE, M.W. Radiocarbon dating distal tephra from the Early Bronze Age Avellino eruption (EU-5) in the coastal basins of southern Lazio (Italy): Uncertainties, results, and implications for dating distal tephra. S. 101154. Quaternary Geochronology [online]. 2021-04. Roč. 63, s. 101154. Dostupné online. DOI 10.1016/j.quageo.2021.101154. (anglicky)
- ↑ SULPIZIO, R.; BONASIA, R.; DELLINO, P.; MELE, D.; DI VITO, M. A.; LA VOLPE, L. The Pomici di Avellino eruption of Somma–Vesuvius (3.9 ka BP). Part II: sedimentology and physical volcanology of pyroclastic density current deposits. S. 559–577. Bulletin of Volcanology [online]. 2010-07. Roč. 72, čís. 5, s. 559–577. Dostupné online. DOI 10.1007/s00445-009-0340-4. (anglicky)
- ↑ The Vesuvius for the Pompeians - Planet Pompeii. planetpompeii.com [online]. 2018-05-16 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PAONE, Angelo. The Somma-Vesuvius Activity with a Focus to the AD 79 Eruption: Hazard and Risk. Forecasting Volcanic Eruptions [online]. 2020-04-22. Dostupné online. DOI 10.5772/intechopen.89989. (anglicky)
- ↑ LUONGO, Giuseppe; PERROTTA, Annamaria; SCARPATI, Claudio; DE CAROLIS, Ernesto; PATRICELLI, Giovanni; CIARALLO, Annamaria. Impact of the AD 79 explosive eruption on Pompeii, II. Causes of death of the inhabitants inferred by stratigraphic analysis and areal distribution of the human casualties. S. 169–200. Journal of Volcanology and Geothermal Research [online]. 2003-08. Roč. 126, čís. 3-4, s. 169–200. Dostupné online. DOI 10.1016/S0377-0273(03)00147-1. (anglicky)
- ↑ GIACOMELLI, Lisetta; PERROTTA, Annamaria; SCANDONE, Roberto; SCARPATI, Claudio. The eruption of Vesuvius of 79 AD and its impact on human environment in Pompeii. S. 235–238. Episodes [online]. 2003-09-01. Roč. 26, čís. 3, s. 235–238. Dostupné online. DOI 10.18814/epiiugs/2003/v26i3/014. (anglicky)
- ↑ SIGURDSSON, Haraldur; CASHDOLLAR, Stanford; SPARKS, Stephen R. J. The Eruption of Vesuvius in A. D. 79: Reconstruction from Historical and Volcanological Evidence. S. 39. American Journal of Archaeology [online]. 1982-01. Roč. 86, čís. 1, s. 39. Dostupné online. DOI 10.2307/504292. (anglicky)
- ↑ BRESSAN, David. Geology Scene Investigation: Death by Volcanic Fire. Scientific American Blog Network [online]. 2012-05-03 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://books.google.cz/books?id=ychhvZGKswcC&pg=PA7&lpg=PA7&dq=s-4+pompeii+6:30+1:00+S-3+eruption+surge&source=bl&ots=Cu8rmauPlb&sig=ACfU3U2i2pSepqrY10WPrGzrJxFsR6nGrA&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwi_1c3xscTxAhWRO-wKHauWB8gQ6AEwGHoECC0QAw#v=onepage&q=s-4%20pompeii%206%3A30%201%3A00%20S-3%20eruption%20surge&f=false
- ↑ https://www.tulane.edu/~sanelson/Natural_Disasters/volccasehist.htm
- ↑ https://www.isita-org.com/jass/Contents/2019vol97/Petrone/31782750.pdf
- ↑ GIORDANO, Guido; CARICCHI, Chiara; VONA, Alessandro; CORRADO, Sveva. 79 AD Vesuvius PDC deposits' temperatures inferred from optical analysis on woods charred in-situ in the Villa dei Papiri at Hercolaneum (Italy). www.researchgate.net [online]. 2014-09. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRESSAN, David. Geology Scene Investigation: Death by Volcanic Fire. Scientific American Blog Network [online]. 2012-05-03 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DELLINO, Pierfrancesco; DIOGUARDI, Fabio; ISAIA, Roberto; SULPIZIO, Roberto; MELE, Daniela. The impact of pyroclastic density currents duration on humans: the case of the AD 79 eruption of Vesuvius. S. 4959. Scientific Reports [online]. 2021-12. Roč. 11, čís. 1, s. 4959. Dostupné online. DOI 10.1038/s41598-021-84456-7. (anglicky)
- ↑ https://tandf.figshare.com/articles/dataset/Volcanic_evolution_of_the_Somma-Vesuvius_Complex_Italy_/11507118/2?file=21083763
- ↑ STOPPA, Francesco; PRINCIPE, Claudia; SCHIAZZA, Mariangela; LIU, Yu; GIOSA, Paola; CROCETTI, Sergio. Magma evolution inside the 1631 Vesuvius magma chamber and eruption triggering. Open Geosciences [online]. 2017-03-15. Roč. 9, čís. 1. Dostupné online. DOI 10.1515/geo-2017-0003. (anglicky)
- ↑ ROSI, Mauro; PRINCIPE, Claudia; VECCI, Raffaella. The 1631 Vesuvius eruption. A reconstruction based on historical and stratigraphical data. S. 151–182. Journal of Volcanology and Geothermal Research [online]. 1993-11. Roč. 58, čís. 1-4, s. 151–182. Dostupné online. DOI 10.1016/0377-0273(93)90106-2. (anglicky)
- ↑ This Day in History: Eruption of Mt. Vesuvius in 1631. nesdis.noaa.gov [online]. 2019-12-16 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KUMAR, Arun. MOUNT VESUVIUS AND THE ANCIENT CITY OF POMPEII, ITALY; COMMENTS ON THEIR GEOLOGY AND HISTORY Vesuvius article. www.researchgate.net [online]. 2020-05. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROLANDI, G.; BARRELLA, A.M.; BORRELLI, A. The 1631 eruption of Vesuvius. S. 183–201. Journal of Volcanology and Geothermal Research [online]. 1993-11. Roč. 58, čís. 1-4, s. 183–201. Dostupné online. DOI 10.1016/0377-0273(93)90107-3. (anglicky)
- ↑ DI RENZO, V.; DI VITO, M. A.; ARIENZO, I.; CARANDENTE, A.; CIVETTA, L.; D'ANTONIO, M.; GIORDANO, F. Magmatic History of Somma–Vesuvius on the Basis of New Geochemical and Isotopic Data from a Deep Borehole (Camaldoli della Torre). S. 753–784. Journal of Petrology [online]. 2007-04. Roč. 48, čís. 4, s. 753–784. Dostupné online. DOI 10.1093/petrology/egl081. (anglicky)
- ↑ Vesuvius and the evacuation of Naples [online]. arcgis.com [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://www.regione.campania.it/assets/documents/pianta-zona-rossa.pdf
- ↑ Archivovaná kopie. www.protezionecivile.gov.it [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-14.
- ↑ Vesuvio, approvata nuova zona gialla [online]. regione.campania.it [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ OZE, Christopher; COLE, Jim; SCOTT, Allan; WILSON, Thomas; WILSON, Grant; GAW, Sally; HAMPTON, Samuel. Corrosion of metal roof materials related to volcanic ash interactions. S. 785–802. Natural Hazards [online]. 2014-03. Roč. 71, čís. 1, s. 785–802. Dostupné online. DOI 10.1007/s11069-013-0943-0. (anglicky)
- ↑ La nuova zona rossa [online]. protezionecivilepomigliano.it [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Rischio Vesuvio: zona blu e lahar... di Malko. rischiovesuvio.blogspot.com [online]. 2015-10-24 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ PAONE, Angelo. The Somma-Vesuvius Activity with a Focus to the AD 79 Eruption: Hazard and Risk. Forecasting Volcanic Eruptions [online]. 2020-04-22. Dostupné online. DOI 10.5772/intechopen.89989. (anglicky)
- ↑ https://www.unige.ch/sciences/terre/CERG-C/files/3614/7732/2217/CERG_4Nov11_Barberi.pdf
- ↑ SOLANA, M.C.; KILBURN, C.R.J.; ROLANDI, G. Communicating eruption and hazard forecasts on Vesuvius, Southern Italy. S. 308–314. Journal of Volcanology and Geothermal Research [online]. 2008-05. Roč. 172, čís. 3-4, s. 308–314. Dostupné online. DOI 10.1016/j.jvolgeores.2007.12.027. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vesuv na Wikimedia Commons - Popis výstupu
