Budníček lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Budníček lesní

Flickr - Rainbirder - Wood Warbler (Phylloscopus sibilatrix).jpg
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Podřád: zpěvní (Passeri)
Infrařád: Passerida
Nadčeleď: Sylvioidea
Čeleď: budníčkovití (Phylloscopidae)
Rod: budníček (Phylloscopus)
Binomické jméno
Phylloscopus sibilatrix
Bechstein, 1739
Zpívající samec (zvuk zpěv)
Mláďata v hnízdě

Budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix) je malým druhem pěvce z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Štíhlý, menší než vrabec. Dorůstá délky 11–13 cm a v rozpětí křídel měří 19–24 cm. Hmotnost se pak pohybuje mezi 8–13 g. Svrchní stranu těla má světle zelenou a spodinu těla na rozdíl od podobných druhů budníčků výrazně bílou, kontrastující se žlutou hrudí, tváří a nadočním proužkem. Končetiny má hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Vábení zní jako „tüh“. Zpěv, kterým se samci často ozývají za třepotavého letu, má dvě verze; první je tvořena cvrčivým „sib–sib–sib–(…)–sirrr“, druhá klesajícím „düh–düh–düh“.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve většině Evropy a severozápadní Asii. Areál rozšíření druhu sahá od západní Francie a Irska až po západní okraj Sibiře. Jeho jižní hranice pak prochází jižní Francií, Itálií, Bulharskem a Ukrajinou. Ve střední Evropě se vyskytuje od března do září. Je tažný na dlouhou vzdálenost se zimovišti v tropické Africe.

Hnízdí ve vzrostlých stinných listnatých a smíšených lesích, především bučinách,[1] s řídkým nebo žádným keřovým patrem.[2]

V České republice hnízdí na celém území až po nadmořskou výšku 1200 m n. m.[3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Po potravě pátrá nejčastěji v korunách stromů. Živí se hlavně hmyzem, pavouky a jinými bezobratlými, na podzim požírá také bobule.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Pohlavně dospívá v prvním roce života. Ve střední Evropě hnízdí 1x ročně od května do července. Kulovité hnízdo spletené ze stébel trav staví samotná samice dobře skryté na zemi v místech s řídkým nebo žádným podrostem. Na rozdíl od příbuzného budníčka menšího (P. collybita) i většího (P. trochilus) jej zevnitř nevystýlá peřím. V jedné snůšce je 6–7 světlých, černě skvrnitých, 16,0 x 12,5 mm velkých[4] vajec, na kterých sedí 12–14 dnů pouze samice. Mláďata, která krmí oba rodiče, pak hnízdo opouští po 12–13 dnech. Nejvyšší zaznamenaný věk je 10 let a 3 měsíce.[5]

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace je odhadována na 6–10 milionů párů,[6] v České republice pak hnízdí v počtu 70–140 tisíc párů.[3] Od 80. let 20. století jeho stavy v celé Evropě mírně klesají.[7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Budníček lesní byl popsán německým přírodovědcem Johannem M. Bechsteinem v roce 1739 pod současným binomickým jménem, Phylloscopus sibilatrix, které pochází z řeckého phullion = list a skopos = pozorovatel, a latinského sibilare = pískat.[6] Je monotypický, což znamená, že netvoří žádné poddruhy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.  
  2. Wood Warbler [online]. RSPB, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  4. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 196.  
  5. European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Wood Warbler Phylloscopus sibilatrix [Bechstein, 1793] [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. WOOD WARBLER [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bezzel, Einhard: Ptáci. Rebo Productions CZ, Dobřejovice. 2003. ISBN 978-80-7234-292-1
  • Dierschke, Volker: Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2009. ISBN 978-80-242-2193-9
  • Kholová, Helena (autorka českého překladu): Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2008 ISBN 978-80-242-2235-6
  • Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler (Hrsg): Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-648-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]