Hřeben (geomorfologie)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hřeben je geomorfologické označení skalního tělesa, které se táhne mezi dvěma vrchol, či jako dlouhé poměrně rovné místo, na jehož dvou stranách dochází k prudkému poklesu výšky. Hřebeny často vznikají erozivními silami jako například ledovcovou činností, kdy ledovec obrousí dvě strany pohoří, čímž vznikají po obou stranách údolí a mezi nimi zvláštní druh horského hřebenu v podobě arety.
Hřebeny jsou ve vysokohorské turistice často využívány k chůzi, jelikož nemají příliš velké převýšení a tak umožňují rychlejší a snazší chůzi.

