Sluka lesní
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Scolopax rusticola (Linnaeus, 1758) |
Sluka lesní (Scolopax rusticola) je velký monotypický[1] druh bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae).
Obsah |
Popis[editovat]
Je velká jako holub (délka těla 33-38 cm, rozpětí křídel 55-65 cm), se zavalitým tělem a dlouhým zobákem. Opeření je kombinace šedé, okrové, tmavohnědé a rezavě hnědé barvy. Na rozdíl od bekasiny otavní má na temeni příčné (ne podélné) pruhy. Ptáci ve všech šatech jsou zbarveni podobně.[1][2]
Rozšíření[editovat]
Hnízdní areál sahá od západní Evropy východně až po Japonsko. Převážně tažná, se zimovišti v západní Evropě, Středomoří, na Blízkém východě a v jižní Asii. V ČR vrcholí přílet od poloviny března do druhé poloviny května, odlet probíhá hlavně od října do listopadu. Mimořádně přezimuje i u nás.[1]
V České republice hnízdí na většině území, častěji od vyšších poloh po horní hranici lesa, zjištěna byla i v lužních lesích. Celková početnost byla v letech 2001-2003 odhadována na 2000-4000 párů[3] (oproti 1,5-3 tisícům párům v letech 1985-89).[1] Zvláště chráněná jako ohrožený druh.[4]
Hnízdí ve vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s roztroušenými otevřenými plochami.[2]
Potrava[editovat]
Živí se především červy, v menší míře také hmyzem, pavouky, semeny a částmi trav. Potravu hledá na zemi, a to i v nižších vrstvách půdy. Odtud ji dostává tzv. pícháním, při němž zabodává zobák do země, rozevře jeho špičku a díky hmatovým tělískům v něm kořist uchopí.[1]
Hnízdění[editovat]
Hnízdí 1x až 2x do roka. Tok probíhá hlavně od března do dubna, ve vyšších polohách až do května. Samci při něm za soumraku obletují lesní linie (tzv. táhnou) a ozývají se charakteristickým pískáním nebo kvorkáním. Poté se snáší k samici, která čeká na zemi, a zde také dochází k páření. Samice jsou polyandrické, což znamená, že se páří s více samci. Samec samici opouští již po dokončení snůšky, veškerou hnízdní péči tak obstarává sama. Hnízdo je mělký důlek v zemi, snůška čítá 4 (2-5) žlutavá, vzácněji i růžová, olivově, olivově hnědě nebo červenohnědě skvrnitá vejce o velikosti 43,5 x 33,5 mm. Inkubační doba trvá 20-21 dnů. Mláďata opouští hnízdo krátce po vylíhnutí a plně nezávislá jsou zhruba ve věku 5-6 týdnů. U samice je známá schopnost přenášet mláďata v letu, nejčastěji přitisknutá nohama k břichu.[1][5]
Reference[editovat]
- ↑ a b c d e f HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel a kol.. Fauna ČR Ptáci 2/II. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1114-5.
- ↑ a b SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 150-151.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
- ↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-12-12]. Dostupné online.
- ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.
