Přeskočit na obsah

Aloe pravá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Aloe vera)
Jak číst taxoboxAloe pravá
alternativní popis obrázku chybí
Aloe pravá (Aloe vera)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďasfodelovité (Asphodelaceae)
Rodaloe (Aloe)
Binomické jméno
Aloe vera
(L.) Burm.f., 1768
Synonyma

Aloe barbadensis Mill.
Aloe barbadensis var. chinensis Haw.
Aloe chinensis Steud. ex Baker
Aloe elongata Murray
Aloe flava Pers.
Aloe indica Royle
Aloe lanzae Tod.
Aloe maculata Forssk.
Aloe perfoliata var. barbadensis (Mill.) Aiton
Aloe perfoliata var. vera L.
Aloe rubescens DC.
Aloe variegata Forssk.
Aloe vera var. chinensis (Steud. ex Baker) Baker
Aloe vera var. lanzae Baker
Aloe vera var. littoralis J. Koenig ex Baker
Aloe vulgaris (Lam.)[1][2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Aloe pravá na ilustraci z roku 1842

Aloe pravá (Aloe vera, syn. Aloe barbadensis) je jednoděložná, vytrvalá, stálezelená, sukulentní bylina s přízemní růžicí dlouhých dužnatých a na okraji řídce ostnitých listů. Květy jsou žluté a červeně naběhlé, válcovitého tvaru, uspořádané ve štíhlém a poměrně vysokém hroznovitém květenství. Květy jsou opylovány ptáky konzumujícími nektar. Plodem je tobolka s mnoha semeny. Původ tohoto druhu není s jistotou znám. Podle výsledků fylogenetických studií pochází nejpravděpodobněji z Arabského poloostrova. V současné době je aloe pravá pěstována nebo roste zplanělá v klimaticky příhodných oblastech téměř celého světa.

Aloe pravá je využívána již po tisíce let jako léčivá rostlina a její používání se rozšířilo po celém světě. Nejstarší důkazy o jejím využití pocházejí z raného Egypta z doby před 6000 lety. V poslední době její mnohostranné účinky objevuje i západní medicína a potvrzují je četné vědecké studie. Rostlina je používána v tradiční indické, čínské i arabské medicíně. Aloe poskytuje dva základní produkty s odlišným působením a využitím, známé jako gel a latex. Gel z aloe se aplikuje zejména zevně na spáleniny, drobnější poranění a odřeniny. Jeho komplexní hojivý účinek je připisován obsaženým polysacharidům, zejména acemananům. Tyto látky snadno degradují, proto je pro účinnost výsledného produktu velmi zásadní způsob zpracování. Pro domácí použití je nejlepší čerstvý gel z listů. Latex je obsažen ve vodivých pletivech v podpokožkové části listu. Při podání vnitřně působí mj. jako razantní projímadlo. Hlavní účinnou látkou je glykosid barbaloin, náležející mezi deriváty anthrachinonu. Při průmyslovém zpracování jsou z gelu zbytky této látky odstraňovány, neboť je podezřelá z rakovinotvorného působení. Čistý gel je zcela netoxický. Aloe pravá je v subtropech a sušších oblastech tropů komerčně pěstována na plantážích. Hlavními exportéry jsou Mexiko, Venezuela a Dominikánská republika. Gel a produkty z něj jsou součástí nepřeberného množství potravinových a lékařských doplňků i kosmetických přípravků. Je oblíbenou bylinou v domácím lékařství a v léčitelství. Pěstuje se také jako pokojová rostlina. Je velmi světlomilná a vyžaduje dobře propustnou půdu, jinak není na pěstování nijak náročná.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Rodové jméno Aloe pochází z arabského slova alloeh (v současné arabštině الأَلْوَة, al-ʾalwatu[3]), což označuje jasnou (či zářivou) hořkou látku. Latinské slovo verus znamená pravý.[4][5]

Aloi pravou poprvé popsal v roce 1753 Carl Linné pod názvem Aloe perfoliata var. vera L. V roce 1768 tento taxon popsali nezávisle na sobě dva botanici jako samostatný druh: Nicolaas Laurens Burman pod názvem Aloe vera (L)Burm.f. a asi o 14 dní později Philip Miller pod názvem Aloe barbadensis Mill. Protože se o Burmanově názvu nevědělo, uváděl se po nějaký čas jako platný název Aloe barbadensis a ve starších pracích se s ním lze často setkat. V témže čase jako Aloe barbadensis Mill. publikoval Miller nezávisle na Burmanovi i název Aloe vera Mill., kterým ovšem pojmenoval jiný, příbuzný taxon z ostrova Sokotra a přilehlého území Afriky. Tento Millerův název (Aloe vera Mill.) se následně po nalezení Burmanovy publikace stal neplatným, neboť Burman publikoval název Aloe vera dříve a má tedy prioritu. Pro druh, popsaný Millerem jako Aloe vera Mill., bylo nalezeno jiné platné jméno: Aloe succotrina Lam., publikované předtím již v roce 1783 Jean-Baptiste Lamarckem.[1][6][7]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Aloe pravá je sukulentní vytrvalá bylina, dosahující i s květenstvím výšky 60 až 90 cm. Dlouze kopinaté listy, uspořádané v listových růžicích, jsou světle zelené, dužnaté a tuhé, 15 až 50 cm dlouhé a 4 až 7 cm široké, na okraji řídce ostnitě zubaté, na vrcholu zakončené 2 až 3 zuby. Růžice mohou být přisedlé nebo nasedající na vrchol krátkého stonku. Volně rostoucí rostliny vytvářejí odnože a často pak tvoří husté trsy. U některých forem jsou listy světle skvrnité (Aloe vera var. chinensis). Květy vyrůstají v přímém, až 90 cm vysokém, hroznovitém květenství. Stopka (hlavní osa) květenství je až 2 cm silná. Samotný hrozen je 30 až 40 cm dlouhý a 5 až 6 cm široký, někdy na bázi ještě s 1 až 2 vystoupavými postranními větvemi. Květy jsou válcovité, mírně prohnuté, bledě žluté a červeně naběhlé, asi 2,5 cm dlouhé, krátce stopkaté a v průběhu rozkvétání se stáčejí ústím dolů. Okvětní lístky jsou srostlé ve válcovitou trubku, vnější cípy okvětí jsou na vrcholu slabě ven zahnuté. Květy jsou podepřeny bělavými, široce kopinatými listeny. Tyčinek je 6, jsou přirostlé na bázi květní trubky a vyčnívají z květů. Semeník je srostlý ze 3 plodolistů a obsahuje mnoho vajíček. Na vrcholu nese nitkovitou čnělku, vyčnívající z květu a nesoucí drobnou bliznu. Plodem je pouzdrosečná trojpouzdrá tobolka s mnoha semeny.[8][9]

  • Střed listové růžice
    Střed listové růžice
  • Květenství aloe pravé
    Květenství aloe pravé
  • Detail květenství
    Detail květenství
  • Zralý plod aloe pravé
    Zralý plod aloe pravé

Anatomie listu

[editovat | editovat zdroj]
Řez listem aloe
Poznámky: 1 – kutikula, 2 – zelený parenchym, 3 – vnitřní dužnina, 4 – vodivá pletiva

Listy aloe jsou velmi dužnaté a na povrchu jsou pokryty tlustou kutikulou, zabraňující odpařování vody (1 na obrázku Řez listem aloe). Pod pokožkou je zelená vrstva listového parenchymu, v níž probíhá fotosyntéza (2). Bezprostředně pod touto vrstvou je vnější vrstva dužniny s vodivými pletivy (4). Kromě cév xylému a sítkovic floému jsou zde přítomny ještě kanálky (mléčnice) s latexem, který z nich při porušení vytéká v podobě žluté viskózní kapaliny. Všechny tyto vrstvy tvoří dohromady asi 20 až 30 % hmotnosti listu. Zbývající podíl připadá na vnitřní dužninu, tvořenou bezbarvými, velkými, tenkostěnnými parenchymatickými buňkami s gelovitým obsahem (3).[10]

Rozšíření a původ

[editovat | editovat zdroj]

Původ aloe pravé zůstával po dlouhou dobu nevyjasněn. Rostlina je v kultuře již po celá tisíciletí a původní přírodní populace nejsou známy. Za pravděpodobnou oblast původu je zpravidla považováno povodí Nilu v africkém Súdánu[8][11], Arábie,[6] nebo Somálsko,[12] některé zdroje jako její původ uvádějí dokonce Kanárské ostrovy.[9][13] V některých zdrojích se směšuje druh aloe pravá s jiným druhem rovněž využívaným jako léčivo, aloí kapskou (Aloe ferox) a jako oblast původu aloe pravé je následně uváděna i jižní Afrika.[14] Vzhledem k tisícileté historii pěstování se též spekuluje o tom, že se v případě aloe pravé může jednat o křížence nebo vyšlechtěný kultivar jiného druhu.[6] V roce 2015 byla vydána podrobná fylogenetická studie rodu aloe. Výsledky podporují teorii o arabském původu druhu Aloe vera. Ten je součástí skupiny 9 blízce příbuzných druhů, rozšířených na Arabském poloostrově. Nejblíže příbuzné druhy jsou Aloe acutissima, A. bakeri, A. yemenica a A. purpurea. K diverzifikaci dané skupiny došlo asi před 5 milióny let.[15]

V současnosti je aloe pravá rozšířena v sušších a teplých oblastech téměř celého světa. V rámci Evropy roste jako nepůvodní rostlina v nejteplejších oblastech Středomoří ve Španělsku, Portugalsku, Řecku, Itálii, na Krétě a Sicílii.[16] Dále roste např. v jižní Číně (v provincii Jün-nan), Indii, téměř celé Africe, na Kanárských ostrovech, Madeiře a na Kapverdách, v jižních státech USA (Florida, Kalifornie, Texas), Mexiku, na některých Karibských ostrovech a v západní Austrálii.[6][8][12][13][17][18]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]
Strdimil fialový (Cinnyris asiaticus) na květenství aloe pravé

Trubkovité, převislé, žlutě až červeně zbarvené květy aloe pravé jsou opylovány především ptáky. V Africe a v Asii je navštěvují strdimilové, v Americe je vyhledávají kolibříci.[4] V Africe hrají roli při opylování i včely.[12] Květy jsou cizosprašné a nejsou schopny samoopylení, navíc v nich nejprve dozrávají prašníky a až po vypadání pylu dozrává blizna (protandrie).[19] Aloe má podobně jako mnohé jiné suchomilné rostliny tzv. CAM metabolismus, při němž dochází k fixaci CO2 v nočních hodinách, čímž mohou být průduchy na pokožce přes den zavřené a minimalizovat tak ztráty vody. Rovněž vosková vrstva na povrchu listů odráží světlo a chrání listy před odpařováním vody. Latex obsažený v mléčnicích pod povrchem listu, obsahující účinné glykosidy, a rovněž ostnité okraje listů chrání rostlinu před býložravci. Nejvyšší obsah účinných látek je v horní třetině mladých listů.[4][10]

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

Látky obsažené v listech aloe pravé jsou velmi různorodé, účinné látky nejsou v celém listu rovnoměrně rozděleny. V mléčnicích pod povrchem listu je přítomen latex, jehož hlavní účinnou složkou jsou glykosidické deriváty hydroxyanthronu, zejména barbaloin neboli aloin (C-glykosid hydroxyanthronu) a hydroxyaloin se silně projímavým účinkem. Další účinnou látkou je derivát anthrachinonu aloe-emodin. Dále je v latexu podstatný podíl kyselé pryskyřice nerozpustné ve vodě a přítomné v podobě emulze, minerální látky, silice, aldehydy a ketony. Z látek odvozených od antracenu jsou zde zastoupeny např. O- a C-glykosidy anthronů a anthrachinonů, volné anthrony a dianthrony a malé množství volných anthrachinonů. Obsah barbaloinu je v různých druzích aloí velmi různý. Jeho obsah byl zjištěn v 85 z 240 testovaných druhů, přičemž pouze 10 % testovaných druhů má podobné složení latexu jako aloe pravá. Celkově bylo v latexu aloe pravé chromatografickými metodami zjištěno přes 80 hlavních složek, z nichž mnohé nejsou dosud prozkoumány.[10]

  • Strukturní vzorec barbaloinu
    Strukturní vzorec barbaloinu
  • Strukturní vzorec aloe-emodinu
    Strukturní vzorec aloe-emodinu

V jádrové části listů je přítomen tzv. gel, čistý obsahuje asi 99 % vody a 0,3 % různorodých sacharidů. Gel je poměrně kyselý, pH bylo stanoveno na 4,4 až 4,7. Barbaloin v něm není zastoupen. Mezi hlavní složky směsi sacharidů náležejí pektiny, hemicelulózy, glukomanany, acemanany a deriváty manózy. Nejhojněji zastoupeným cukrem je manóza-6-fosfát. Z dalších látek jsou přítomny aminokyseliny, lipidy, steroly (lupeol, kampesterol a β-sitosterol), třísloviny a enzymy.[11] V sušině gelu jsou proteiny zastoupeny 8,9 %, tuky 5,1 %, minerální látky 23,6 %, rozpustné cukry 27,8 % a polysacharidy 35 %. Tyto polysacharidy, označované jako glukomanany nebo polymanany, jsou tvořeny z několika až několika tisíc jednotek manózy a v menší míře i glukózy, složených do převážně lineárních řetězců. Hlavní polysacharid je acemanan.

Zastoupení obsahových látek (např. poměr různých polysacharidů) v gelu z aloe není konstantní a různí se v závislosti na druhu či varietě rostliny, klimatu a růstových podmínkách. U latexu bylo zjištěno, že obsahuje větší koncentraci účinných látek v mladých rostlinách, v horní části listové růžice, v koncové třetině a na svrchní straně listu.[10]

skupina přehled obsahových látek
anthrachinony barbaloin (= aloin A a B), isobarbaloin, anthranol, kyselina aloetová, antracen, ester kyseliny skořicové, aloe-emodin, emodin, resistanol
chromony 8-C-glukosyl-(2'-O-cinnamoyl)-7-O-methylaloediol A, 8-C-glukosyl-(S)-aloesol, 8-C-glukosyl-7-O-methyl-(S)-aloesol, 8-C-glukosyl-7-O-methylaloediol, 8-C-glukosyl-noreugenin, isoaloeresin D, isorabaichromon
sacharidy manóza, glukóza, celulóza, L-rhamnóza, aldopentóza, manan, acetylovaný manan, acemanany (acetylované glukomanany), galaktan, glukomanan, glukogalaktomanan, galaktogalakturan, galaktoglukoarabidomanan, arabidogalaktan, pektiny, hemicelulózy, xylan
vitamíny vitamín B1, vitamín B2, vitamín B6, vitamín C, cholin, kyselina listová, betakaroten, α-tokoferol
esenciální aminokyseliny lysin, valin, leucin, threonin, methionin, isoleucin, fenylalanin, histidin, arginin
neesenciální aminokyseliny hydroxyprolin, kyselina glutamová, kys. asparagová, prolin, alanin, tyrosin, glycin
minerální látky sodík, draslík, chlor, mangan, hořčík, vápník, zinek, měď, chrom, železo, selen, fosfor
ostatní látky cholesterol, kampesterol, triglyceridy, triterpenoidy, steroidy, β-sitosterol, ligniny, kyselina močová, gibereliny, lektiny, kyselina salicylová, kyselina arachidonová, kyselina γ-linolová, sorbát draselný

[10][20][21]

Historický význam

[editovat | editovat zdroj]
Ebersův papyrus

Využívání aloe pravé jako léčivé rostliny má velmi dlouhou historii. Může být vysledováno až do doby raného Egypta před 6000 lety, odkud se dochovala její vyobrazení na kamenných zdech v údolí Králů.[22][23] První písemné zmínky užívání aloe byly nalezeny na hliněných tabulkách ze staré Mezopotámie (asi 1750 před naším letopočtem) a v egyptském Ebersově papyru, datovaném asi do roku 1550 před naším letopočtem. Aloe byla v této době používána při léčbě infekcí, kožních problémů a jako projímadlo. Rostlinu znali a lékařsky využívali i staří Řekové a Římané. Popisuje ji Hippokratés, Celsus a v díle Naturalis historia Plinius starší. Řecký lékař Pedanius Dioscorides v díle De Materia medica z roku 74 našeho letopočtu píše, že aloe je možno používat k léčbě zranění, kožních infekcí, proti vypadávání vlasů a na hemoroidy.

Aloe pravá byla známa i ve staré Arábii a je stabilní součástí lékařských písemností z Persie ze 6. století. Arabští kupci ji v této době zanesli do Orientu – do Indie, Tibetu a dnešní Malajsie. Odtud se později rozšířila dále do jihovýchodní Asie a do Číny. První zmínka o užívání aloe v Číně pochází ze 7. století z provincie Kuang-tung, kde byla používána při léčbě dermatitidy. Z 10. století pochází množství dokumentů o jejím užívání jako projímadla pod čínským jménem lu-wej (fonetická variace na původní arabské slovo alloeh).

Ve středověku kolem roku 1200 byla aloe používána k léčení ekzémů. Ve středověké Evropě byla známa zejména ve Španělsku, Portugalsku a v Itálii. Španělští dobyvatelé ji sebou přinesli do tropické Ameriky. Cestovatel Marco Polo popisuje v knize Milion příbuzný druh z ostrova Sokotra. Renesanční přírodovědec Garcia de Orta popisuje využití aloe pravé v indické ájurvédě.[20][22][24][25][26] V 19. století se na trhu objevovala pryskyřice z různých druhů aloí, různé kvality a z různých oblastí světa, např. tzv. turecká aloe, pocházející ze Sokotry, kapská aloe z Jihoafrické republiky, jaterní aloe (hepatic aloe) z indické Bombaje, barbadoská aloe, salemská aloe, indická aloe ze severní Indie, aloe z Curaçao aj.[24] Na začátku 19. století byla aloe v USA používána zejména jako účinné laxativum. První účinná látka, barbaloin, byla z aloe izolována v roce 1851 T. a H. Smithem ze společnosti Blandfield Chemical Works v Edinburghu.[24] Užívání aloe pravé v moderní klinické medicíně se datuje od roku 1930, kdy byl zveřejněn případ vyléčení chronické a těžké dermatitidy z ozáření rentgenovým zářením pomocí užití této rostliny.[23][26][27]

Aloe je rovněž zmiňována na několika místech v Bibli. Má se ovšem za to, že se tyto zmínky týkají jiné rostliny – stromu Aquilaria malaccensis, poskytujícího již v biblických dobách vysoce ceněný vonný olej. Tuto rostlinu ovšem překladatelé neznali, a proto její jméno nahradili podobně znějícím názvem známější rostliny. Ve Čtvrté knize Mojžíšově 24:6 se píše o stromech aloe, v Knize žalmů 45:8 a Příslovích 7:17 o vonné aloe, rovněž v Písni Šalamounově 4:14 je aloe zmiňována mezi různým kořením. Ani jeden z těchto popisů však charakteru aloe neodpovídá.[28][29]

Produkty z aloe

[editovat | editovat zdroj]
Rozkrájené listy aloe pravé
Kousky gelu z listů aloe pravé

Z aloe pravé se získávají dva odlišné primární produkty, zásadně se lišící ve složení účinných látek i v použití: latex (někdy též označovaný jako šťáva z aloe) a gel. Latex se většinou suší a prodává v podobě tmavé pryskyřičné látky. Má především projímavé účinky. Naproti tomu gel z aloe je bezbarvý a používá se většinou čerstvý nebo se různým způsobem průmyslově zpracovává a konzervuje. Ve starších pracích se oba produkty občas zaměňovaly, rovněž v některých studiích není uvedeno, o jaký produkt z aloe se jedná.[27]

Latex z aloe

[editovat | editovat zdroj]

Latex z aloe pravé je pryskyřičnatá žlutá tekutina, obsažená ve specializovaných kanálcích (mléčnicích) na rozhraní zelené podpokožkové vrstvy listu a vnitřní bezbarvé dužniny. Tato tekutina přirozeně z listu vytéká při jeho příčném překrojení. Zachycený latex je při zpracování posléze sušen, a to buď za studena, nebo za zvýšené teploty. Sušený latex z aloe pravé je obvykle neprůhledná, tmavě čokoládově hnědá, beztvará, pryskyřičnatá hmota s matně voskovým leskem. Má charakteristický a spíše nepříjemný pach, nakyslou a silně hořkou a nelibou chuť. Nejčastěji je obchodován pod názvem Barbados aloe nebo Curacao aloe. Podobný produkt se získává i z jiných druhů aloe, zejména z aloe kapské (Aloe ferox) a jejích kříženců, a obchoduje se pod názvem Cape aloe.[11]

Gel z aloe

[editovat | editovat zdroj]

Čerstvý gel z aloe pravé je bezbarvá, slizovitá, rosolovitá substance bez vůně a nahořklé chuti. Je obsažen v bezbarvé vnitřní parenchymatické tkáni listu. Protože polysacharidy, které jsou hlavními účinnými látkami gelu z aloe, snadno a rychle podléhají degradaci účinkem enzymů a mikrobiálního rozkladu, je účinnost průmyslově zpracovávaného produktu v přímé souvztažnosti se způsobem, kvalitou a rychlostí zpracování suroviny. Ztráta účinnosti biologicky aktivních látek v listech začíná při běžných teplotách již po 6 hodinách od sklizně. Ze sklizených a očištěných listů se buď ručně či strojně vyřezává pouze dužnina, nebo se zpracovávají celé listy. Ruční vyřezání dužniny je nejšetrnější způsob v tom smyslu, že se v produktu objeví nejmenší množství latexu s obsahem nežádoucích anthrachinonů, v průmyslu se však více využívá strojní vyřezávání. V obou případech je následně dužnina nadrcena, na sítech zbavena dužniny a filtrována, přičemž zbytky anthrachinonů se odstraňují pomocí aktivního uhlí. Při zpracování celých listů se listy nejdříve nakrájí na příčné plátky a pak pomelou na řídkou kaši. Z ní jsou selektivně extrahovány nežádoucí složky. Výsledný produkt obsahuje více polysacharidů, než když se dužnina vyřezává, a je též bohatší na minerální látky. K odstranění anthrachinonů se rovněž používá aktivní uhlí. Výsledkem těchto procesů je buď pasterizovaný čistý gel, skladovaný při 4 °C ve vzduchotěsných nádobách, nebo za použití lyofilizace nebo sprejového sušení práškový produkt.[10][11][30] K prodloužení trvanlivosti jsou ke gelu přidávány antioxidanty a ochranné látky nebo sulfatované polysacharidy z mořských řas.[31] Při domácím použití je nejlepší odříznout z rostliny vždy čerstvý list a vykrájet z něj čistou dužninu s obsahem gelu.[11]

Komerční produkty

[editovat | editovat zdroj]

V současné době jsou produkty z aloe součástí nepřeberného počtu různých kosmetických přípravků a zdravotních a potravních doplňků. Šťáva se prodává jako zdravotní doplněk, gel se přidává do různých léčivých přípravků, čajů, mléčných výrobků, zmrzliny a cukrovinek.[30] Je součástí řady kosmetických výrobků, jako jsou hydratační krémy, krémy na ruce a obličej, pleťová mléka, mýdla, opalovací krémy, šampóny a vlasová tonika, holicí kosmetika, přísady do koupele, líčidla aj., je však též součástí čisticích prostředků, dětských plenek a latexových rukavic. Kosmetický průmysl proklamuje omlazující, zvlhčující a léčivé účinky těchto přípravků na pleť, publikované výsledky medicínského výzkumu však proklamovaný účinek ani zdaleka nepotvrzují. Jedním z problémů je nestabilita účinných složek v gelu, které rychle podléhají degradaci vlivem okysličení. Studie zabývající se účinností různých komerčních přípravků s obsahem gelu přinesly rozličné výsledky. Přípravky byly pomocí chromatografie testovány na obsah hlavní účinné složky, acemananu. Výsledky byly velmi různorodé a u některých z testovaných přípravků byl obsah acemananu dokonce pod hranicí měřitelnosti.[10] Existují ovšem i standardizované farmaceutické preparáty.[26] V roce 2009 provedla Státní zemědělská a potravinářská inspekce kontrolu nápojů s deklarovaným obsahem aloe pravé na českém trhu. Bylo analyzováno celkem 20 vzorků odebraných od dovozců, od českých výrobců i z obchodní sítě. Všechny tyto výrobky aloi pravou obsahovaly a žádný nebyl falšován, nalezené nedostatky se týkaly pouze označení. Studie však hodnotila pouze obsah výtažku z aloe a nikoliv míru zachovalosti účinných složek.[32]

Význam a využití v konvenční medicíně

[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy bylo k dispozici jen málo klinických studií o působení aloe a tyto studie přinášely rozporuplné výsledky, byl léčivý účinek často zpochybňován,[10][22] a to navzdory značné popularitě využívání aloe v domácím léčení a nehledě na tisíciletou historii jejího používání. Od 90. let 20. století se však množí odborné studie, publikované v odborných medicínských časopisech a odkrývající mnohostranné účinky této rostliny.[pozn. 1] V roce 2006 byla zveřejněna studie přinášející komplexní zhodnocení známého působení a využití aloe v medicíně. Závěrem této studie je, že efektivita a bezpečnost vnitřního a vnějšího užívání aloe je vzhledem k farmakologické komplexnosti tohoto léčiva a nesrovnalostem v literatuře až doposud nedostatečně prozkoumána.[10]

Rozporuplné výsledky studií z druhé půlky 20. století lze z určité části přičíst na vrub chybám v provedení, jako je např. omyl v identifikaci rostlin, špatný rostlinný materiál (příliš mladé nebo naopak přestárlé či nečerstvé listy) nebo studie s přídavkem jiné biologicky aktivní substance potenciálně ovlivňující výsledek, jako jsou např. antibiotika.[10][22] Například v roce 1949 byl testován účinek většího souboru vzorků různých rostlin proti bakterii Mycobacterium tuberculosis, původci tuberkulózy, a aloe pravá (Aloe vera) se ukázala jako ze všech studovaných rostlin nejúčinnější. V roce 1963 byla provedena další studie, v níž byl druh Aloe barbadensis (synonymum Aloe vera) shledán neúčinným, zatímco druhy Aloe chinensis (též synonymum Aloe vera) a Aloe succotrina (příbuzný druh) se projevily jako nejúčinnější.[22][45][46]

Hojení ran a popálenin

[editovat | editovat zdroj]

Extrakt z gelu z aloe pravé má z hlediska léčení popálenin komplexní účinek, podporující rychlejší hojení. Při jeho aplikaci se vytváří na povrchu rány zvlhčující film, působí protizánětlivě, podporuje růst fibroblastů a obnovu i zesíťování kolagenu a zvyšuje pevnost tkáně, dále urychluje granulaci nové pokožky, zlepšuje přísun kyslíku a živin do tkáně a dochází k rychlejší obnově cévního zásobení.[47] Celkově se rána rychleji uzavírá, je čistší a se zdravou granulující pokožkou. Studie prokázaly podstatný rozdíl v hojení oproti kontrolnímu vzorku, navíc se ukázalo, že aplikace aloe pravé snižuje množství odumřelé tkáně v ráně. K rychlejšímu hojení dochází při zevní i při vnitřní (perorální) aplikaci.[33][34][48] Mimo to pomáhá gel z aloe stimulovat regeneraci buněk a má svíravé, zvláčňující, antivirotické, antibakteriální a antimykotické účinky. Je účinný mj. na lehká řezná poranění a odřeniny, otlaky, bodnutí krev sajícím hmyzem či žihadlem, pohmožděniny, akné a kazy na pleti, poškození kůže šťávou z jedovatce kořenujícího (Toxicodendron radicans), kožní vředy a ekzémy. Nejlepší účinky má čerstvý gel bez obsahu anthrachinonů (odbarvený).[31]

V roce 1996 byla z aloe izolována nová látka s protizánětlivým působením, nazvaná C-glukosylchromon.[36] Jako další látka s prokazatelně protizánětlivým účinkem byl identifikován také v gelu nejhojněji zastoupený cukr, manóza-6-fosfát.[37] Různé studie potvrdily ochranné působení gelu z aloe proti škodlivému gama záření,[34] měkkému rentgenovému záření[38] a UV-B záření.[39]

Látky obsažené v listech napomáhají léčení kožních problémů jako jsou ekzémy nebo lupénka.[40]

Trávicí systém

[editovat | editovat zdroj]

Latex z aloe pravé působí jako silné projímadlo. Za tento účinek jsou odpovědné obsažené glykosidy, deriváty anthrachinonu, zejména barbaloin a isobarbaloin. Podobné látky obsahují i jiné rostliny s projímavým účinkem, např. krušina olšová, sena (Senna) nebo řešetlák Purshův (Rhamnus purshiana). Glykosidy v aloe samy o sobě projímavé nejsou, bylo však zjištěno, že se v tlustém střevě mění vlivem střevní flóry na silně projímavý aloe-emodin-9-anthron, aloe-emodin a další metabolity. Dále bylo zjištěno, že mezi jednotlivými lidmi jsou rozdíly v citlivosti na tyto látky a vliv má i stravování. Účinek podporuje např. strava s obsahem železitých solí anebo na železo bohatého masa, zatímco cereálie a komplexní sacharidy jej tlumí. Výzkumy ukazují, že metabolity barbaloinu působí společně (synergicky), neboť podávání čistých anthronů tak silný projímavý účinek nemá. Účinné látky zvyšují v tlustém střevě propustnost střevní sliznice, narušují rovnováhu ve vstřebávání vody ze střeva, podporují peristaltiku a sekreci slizu.[10]

Imunita a obrana proti infekcím

[editovat | editovat zdroj]

U polysacharidů obsažených v gelu aloe pravé byly mimo jiné zjištěny imunostimulující účinky. Jedná se zejména o acemanan, dále glukomanan a galaktogalakturan.[41][42] Na přelomu tisíciletí byl v aloi pravé rozpoznán nový glykoprotein s antialergenním působením, nazvaný alprogen.[49] Některými klinickými studiemi bylo potvrzeno protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální působení extraktu z aloe pravé.[42][44]

In vitro bylo zjištěno rovněž baktericidní působení na Streptococcus agalactiae, Enterobacter cloacae, Klebsiella pneumoniae, Pseudomonas aeruginosa, Serratia marcescens a Citrobacter sp., bakteriostatické působení na Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes a Salmonella paratyphi a inhibiční na Mycobacterium tuberculosis a Bacillus subtilis.[20][50] Při studiích in vitro byl dokonce prokázán vliv na zpomalení replikace viru HIV, pokusy in vivo však byly bez znatelného účinku.[42]

Účinek na metabolismus

[editovat | editovat zdroj]

Při podávání gelu z aloe bylo klinicky prokázáno snížení hladiny krevního cukru a triglyceridů u diabetických pacientů. Gel má rovněž antioxidační účinky.[43] U myší s uměle navozenou cukrovkou bylo zjištěno zmírnění oxidativního poškození mozku způsobeného nahromaděnými radikály, stejně jako snížená peroxidace lipidů v ledvinách. Při srovnávací studii s podáváním gelu z aloe a placeba byl u pacientů zjištěn významný pokles hladiny cholesterolu, triglyceridů a nízkodenzitních lipoproteinů v krvi. Byla rovněž provedena rozsáhlá studie s 5000 pacienty s onemocněním srdce, jimž byl ve stravě podáván gel z aloe po dobu 3 měsíců. Výsledkem bylo významné snížení hladiny cholesterolu, celkového obsahu tuků a triglyceridů v krevním séru. Pacienti, kteří měli navíc i cukrovku, vykazovali na lačno i po jídle sníženou hladinu glukózy v krvi.[10]

Protirakovinný potenciál

[editovat | editovat zdroj]

Aloe-emodin, látka obsažená v malém množství v listech aloe pravé, byl zkoumán jako látka s potenciálně protirakovinným působením. Bylo zjištěno, že tato látka působí cytotoxicky proti některým typům nádorů včetně leukemických, zatímco normální buňky nepoškozuje. Dalšími látkami zkoumanými v souvislosti s protirakovinným působením jsou lektiny. Bylo zjištěno, že lektinová frakce z čerstvé aloe podporuje růst (proliferaci) normálních buněk, zatímco nádorových ne.[10]

Zubní lékařství

[editovat | editovat zdroj]

Extrakt z gelu z aloe pravé, označovaný jako acemanan hydrogel, má využití v zubním lékařství. Urychluje hojení po extrakci zubu, hojí afty, redukuje množství zubního plaku, tlumí zánět dásní a zánětlivé onemocnění známé jako lichen planus aj. Na rozdíl od jiných používaných prostředků nemá nepříjemnou chuť a nepálí v ráně.[21][51]

Toxicita, vedlejší účinky a kontraindikace

[editovat | editovat zdroj]

Toxické účinky a možnost akutního předávkování byly zjištěny pouze u latexu. Mezi hlavní příznaky náleží zejména prudký a silný průjem se všemi průvodními jevy, mezi něž patří především ztráta tekutin a draslíku a nerovnováha elektrolytů. Kontraindikace vnitřního podávání jsou podobné jako u jiných přípravků s kontaktním projímavým účinkem, jako je např. sena (Senna) nebo krušina olšová. Latex by neměl být podáván pacientům se zánětlivým onemocněním trávicího traktu, zúžením a neprůchodností střev, s křečemi, kolikou, krvácejícími hemoroidy, zánětem ledvin a nediagnostikovanými trávicími potížemi. Vnitřní podávání není doporučeno těhotným a kojícím ženám a dětem do 10 let věku. Užívání projímadel tohoto typu delší než 2 týdny vyžaduje lékařský dohled. Možné vedlejší účinky použití latexu jako projímadla zahrnují zejména břišní bolesti a křeče.[10][11][52]

V souvislosti s deriváty anthrachinonu je zmiňován fakt, že některé z látek na této bázi jsou karcinogenní.[53] V roce 2013 byla zveřejněna studie na potkanech, prokazující při dlouhodobém podávání surové (neodbarvené, tedy obsahující anthrachinony) šťávy z listů aloe pravé rakovinotvornou aktivitu v oblasti tlustého střeva.[54] V roce 2016 Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila extrakt z celých listů aloe do kategorie 2B, tedy možných karcinogenů pro člověka.[55]

Gel z aloe pravé byl při testování na akutní toxicitu shledán netoxickým. Jeho vnější aplikace je možná podle potřeby i vícekrát denně a bez omezení.[26] Byly zaznamenány řídké případy kontaktní dermatitidy, dále erythrema nebo fotosensitivita po vnější aplikaci gelu.[10][20]

Při domácí přípravě a užívání prostředků z aloe je třeba použít skutečně druh aloe pravá, neboť některé příbuzné druhy jsou jedovaté.[9] K získání gelu k vnější aplikaci se též používá druh aloe stromovitá (Aloe arborescens), který se často pěstuje jako pokojová rostlina. Účinek je obdobný jako u aloe pravé.[56]

Význam a využití v léčitelství a tradiční medicíně

[editovat | editovat zdroj]

Podstatnou doménou využití aloe pravé je v současné době domácí lékařství a alternativní medicína. V obecném povědomí je aloe zapsána zejména jako nejúčinnější přírodní prostředek na léčbu popálenin a odřenin. Ve Spojených státech amerických je to dokonce z hlediska domácího léčení jedna z nejpopulárnějších bylin.[10] Aloe pravá je důležitou součástí tradiční medicíny zejména v Indii, Číně, jihovýchodní Asii, Karibiku a v Japonsku, využívána je i v Africe, Pákistánu, zemích Středního východu, Arábii aj. V rámci rozličných kultur je používána k obdobným účelům.[10][57] V bylinném léčitelství se latex z listů aloe používá zejména jako razantní, avšak šetrné projímadlo, jehož účinek se projevuje zejména v tlustém střevě. Účinek se dostavuje do 8 hodin po podání. Užití tohoto projímadla se doporučuje zejména u chronické zácpy, která nereaguje na jiné terapie. Latex podávaný v malých dávkách působí jako tonikum podporující střevní činnost. Čerstvá šťáva z listů se používá zevně na hnisavé rány, kožní záněty, jizvy, popáleniny, opařeniny, spálení od sluníčka a flegmóny. Při ošetřování popálenin se doporučuje přiložit rozříznutý list přímo na postižené místo.[24][56] V lidovém léčitelství je rovněž známo použití aloe na rakovinu kůže.[58] Z aloe pravé se též vyrábí esence pro aromaterapii. Je doporučována pro případy, kdy enormní pracovní nasazení nebo tendence k workoholismu přerostou v celkové vyčerpání.[59] Gel z aloe se též v aromaterapii využívá jako nosná substance esencí při léčbě ekzému.[60] Využití aloe v homeopatii je obdobné jako v alopatické medicíně. Přípravky ze sušené šťávy (latexu) v ředění D3 až D4 jsou doporučovány na střevní potíže, při hemoroidech, zácpě i průjmech, přípravky ze šťávy z čerstvých listů (gelu) zevně na nejrůznější kožní potíže. Přisuzuje se jim zejména protizánětlivý účinek a působení proti plísňovým onemocněním.[56]

Aloe pravá je stabilní součástí indické medicíny a je pěstována po celé Indii. Divoce roste na pobřežích států Maháráštra a Gudžarát a v jižní části Indie. Sušená šťáva (latex) je používána vnitřně jako purgativum a emmenagogum (přípravek zvyšující prokrvení pánve a dělohy) a je také doporučována při jaterních onemocněních a bolestivé menstruaci. Gel se používá zevně zejména na poranění a popáleniny jako zvlhčovadlo kůže s protizánětlivým a antimikrobiálním působením.[61] V tradiční indické ajurvédské medicíně je aloe používána vnitřně jako laxativum, odčervovadlo, přípravek na léčení hemoroidů a také jako děložní stimulans pro regulaci menstruace. Zevně je aplikována zejména na ekzémy a lupénku.[26] V tradiční čínské medicíně se aloe vnitřně používá při zácpě, gastritidě, špatném trávení, bolestech břicha, kožních problémech, pálení žáhy, hypertenzi nebo hypotenzi, při bolestech hlavy a závratích. Zevně se aplikuje na popáleniny, omrzliny, odřeniny, pokousání hmyzem, akné a hemoroidy.[62] V tradičním popisu účinku je latex z aloe charakterizován jako chladný a hořký, pročišťující horkost, směřující dolů, s tropismem ke dráze jater, srdce a sleziny. Povaha gelu je charakterizována jako chladná a vlhká.[26][62] V Arábii se čerstvý gel z aloe pravé aplikuje na čelo při bolestech hlavy a také se používá jako ochlazující prostředek při horečkách. Rovněž má využití při léčení zranění a zánětu spojivek a jako dezinfekční prostředek a projímadlo.[26]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Aloe pravá je pěstována jako venkovní rostlina v oblastech, kde nejnižší noční teploty neklesají pod −5 °C, což odpovídá USDA zóně odolnosti 9b až 11.[63] V rámci Evropy je v tomto rozpětí např. oblast jižní Itálie či jižního Španělska. V chladnějších oblastech lze aloi pěstovat jen ve skleníku či jako pokojovou nebo kbelíkovou rostlinu.

Nároky

[editovat | editovat zdroj]

Aloe pravá je světlomilná rostlina, nenáročná na kvalitu půdy. Prospívá na živinami bohatých i chudých půdách a snáší i půdy zasolené. Za ideální je považována písčitá, mírně zásaditá půda s dostatečným obsahem dusíku a s pH do 8,5. Kořenový systém je poměrně mělký.[64][65] Rostlina dobře snáší sucho a pokud může vstřebávat rosu povrchem listů, je schopna vydržet bez zálivky až 7 let. Naproti tomu je citlivá na vodu stagnující v půdě a nesnáší trvale zamokřené a špatně propustné půdy. Za ideální roční úhrn srážek z hlediska optimálního růstu je považováno min. 500 mm, optimální obsah dusíku v půdě je v rozpětí 0,4 až 0,5 %.[66] Optimální teplota pro pěstování je mezi 19 až 25 °C, pokud poklesne pod 0, tak je rostlina ohrožena na životě.[67]

Komerční pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Aloe je komerčně pěstována na plantážích v sušších oblastech tropů a subtropů, např. v Indii, Thajsku, Spojených státech amerických (v Texasu, Kalifornii a na Floridě), Mexiku, Venezuele, Dominikánské republice, Jihoafrické republice, Keni a na Haiti.[11][12][22][25][57] Celkový světový obrat obchodu s čerstvým gelem činil v roce 2004 asi 125 miliónů dolarů. Přibližně 60 % gelu pochází z amerického kontinentu, hlavní dodavatelé jsou zde Mexiko, Venezuela a Dominikánská republika. V Asii jsou hlavní producenti Čína a Thajsko. Prudké navýšení poptávky v 90. letech sebou přineslo i přidávání různých náhražek. Bylo například zjištěno, že surový prášek ze sušeného gelu obsahoval v některých případech až 90 % maltodextrinu.[12]

Plantáž aloe pravé

Při zakládání plantáže aloe pravé je nejprve zorána, uvláčena a pohnojena půda. Plantáže se nejčastěji hnojí kravským hnojem nebo jinými organickými hnojivy, syntetická hnojiva se nepoužívají. Sklizeň listů pro získání latexu začíná již druhým rokem, listy pro získání gelu se poprvé sklízejí po 3 až 5 letech od výsadby. Vlastní sklizeň probíhá převážně ručně, přičemž se ostrým nožem odřezává z každé rostliny několik nejstarších listů z vnějšku růžice. Listy jsou ihned odváženy ke zpracování a zachází se s nimi opatrně, aby nebyly poškozeny nebo kontaminovány bakteriemi. Rostliny aloe se vysazují v hustotě asi 15000 až 60000 rostlin na hektar a roční výtěžnost v Indii činí z jednoho hektaru asi 12 tun čerstvých listů. Rostliny se na plantážích dožívají stáří asi 12 let. Doba sklizně je v různých oblastech různá, v Karibiku se např. listy sklízejí v březnu nebo dubnu po období dešťů, v Indii připadá ideální období sklizně na říjen až listopad.[12][22][24][26][64][65][66]

Aloe pravá má poměrně málo škůdců, v Indii ji občas napadají houby (Alternaria alternata, Fusarium solani) způsobující skvrny na listech, v tropické Americe se někdy objevuje hniloba kořenů způsobená bakterií Erwinia chrysanthemi.[12] Aloe trpí v kultuře různými chorobami zejména při nedostatku slunečního svitu. Je též citlivá na vodu stagnující v půdě.[65]

Domácí pěstování

[editovat | editovat zdroj]
Aloe pravá jako pokojová rostlina

Aloi pravou lze v České republice podobně jako v jiných oblastech mírného pásu pěstovat jako přenosnou kbelíkovou nebo jako pokojovou rostlinu. Vyžaduje propustnou písčitou půdu a plné slunce podobně jako mnohé jiné sukulenty. Doporučuje se sázet do keramické nádoby s pórovitým střepem a na dno dát drenáž. V létě je vhodná středně silná zálivka a rostlinu lze umístit venku či na balkoně. V době, kdy noční teploty klesají k 10 °C, je třeba rostlinu přenést dovnitř a umístit ji např. u jižního okna v chladné chodbě. Zimní teploty by neměly klesat pod 5 °C. V zimě je třeba zalévat velmi málo, květináč by měl mezi jednotlivými zálivkami zcela proschnout. Rostlina kvete v květnu a červnu, v našich podmínkách však vykvétá zřídka.[4][12][58][68] Jako „léčivá aloe“ jsou ovšem častěji v bytových podmínkách pěstovány otužilejší rostliny z okruhu aloe stromovité (Aloe arborescens).

V českých botanických zahradách se lze s aloí pravou setkat celkem zřídka. Je udávána např. ze skleníků Zahrady léčivých rostlin Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové.[69]

Množení

[editovat | editovat zdroj]

Hlavním způsobem množení aloe pravé v domácích podmínkách je vegetativní rozmnožování pomocí odnoží, neboť semena špatně klíčí a semenáče celkově rostou pomaleji než oddělky. Odnože se samovolně vytvářejí kolem mateční rostliny v letních měsících. Je vhodné je oddělovat při velikosti asi 10 cm. Další možností je řízkování oddenků, přičemž délka řízků by měla být asi 5 až 6 cm a na každém řízku by měly být minimálně 2 až 3 nody. Ve velkopěstitelských podmínkách se též používá meristémové množení in vitro.[4][12][68]

Legislativa

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2021 byla aloe pravá v Evropské unii povolena jako potravní doplněk v souladu s vyhláškou 1831/2003, přičemž obsah aloinu byl obecně v potravinách a nápojích omezen na množství maximálně 0,1 mg na kilogram.[53][70][71][72] V březnu 2021 došlo ke změně legislativy a ve vyhlášce Evropské komise byly v rámci nařízení o přidávání vitaminů, minerálů a některých dalších látek do potravin zařazeny na seznam zakázaných záměrných přísad v potravinách všechny rostliny s obsahem derivátů hydroxyanthracenu. Vyhláška se tak týká i neupravených extraktů z celých listů aloe pravé, stejně jako konkrétních látek v nich obsažených (aloe-emodin, emodin a danthron), neboť tyto látky byly v předchozích studiích shledány genotoxickými.[73][74][75] Na extrakty z aloe pravé, které byly zpracovány za účelem odstranění těchto látek filtrací a obsahují je proto pouze ve stopových množstvích, se zákaz nevztahuje.[73] Ve Spojených státech amerických je gel z aloe pravé povolen jako potravní doplněk. Volný prodej projímavých rostlinných drog na bázi anthrachinonů zde není povolen a v roce 2002 byly vyňaty ze seznamu rostlinných drog obecně bezpečných k užívání.[76]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Reference některých medicínských studií potvrzujících účinky aloe pravé:[33][34][35][36][37][38][39][40][41][42][43][44]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky) 
  2. ↑ NOVÁK, Jiří; POŘÍZ, Jindřich; MAŇAS, Michal, aj. Aloe vera (aloe vera) [online]. BioLib.cz, 2005-04-15 23:38:58 CET, rev. 2007-01-09 19:03:40 CET [cit. 2009-12-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ ElixirFM Online Interface [online]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e The genus Aloe. Botanical Notes. University of California Davis botanical conservatory, Jul 2009, čís. 1. 
  5. ↑ ŠMÍD, Miloslav. Průvodce odbornými názvy rostlin. Praha: Brázda, 2002. ISBN 80-209-0302-X. 
  6. ↑ a b c d EGGLI, Urs. Illustrated Handbook of Succulent Plants: Monocotyledons. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2001. ISBN 978-3-642-56715-5. (anglicky) 
  7. ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c Flora of China: Aloe vera [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q BOUDREAU, MD; BELAND, FA. An evaluation of the biological and toxicological properties of Aloe barbadensis (Miller), Aloe vera. Journal of environmental science and health. Apr. 2006, čís. 24. 
  11. ↑ a b c d e f g The Who monographs on selected medicinal plants vol. 2. [s.l.]: World Health Organization Geneva, 1999. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d e f g h i SCHMELZER, GH (ed). Plant Resources of Tropical Africa: Medicinal plants. [s.l.]: Prota, 2008. 
  13. ↑ a b HOLMES, Walter C; WHITE, Heather L. Flora of North America: Aloe vera [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Medicine Hunter: Aloe vera [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ GRACE, Olwen M. et al. Evolutionary history and leaf succulence as explanations for medicinal use in aloes and the global popularity of Aloe vera. BMC Evolutionary Biology. Jan. 2015. Dostupné online. 
  16. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Florabase - The Western Australian Flora [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ African Plants Database [online]. Conservatoire et Jardin botaniques de la Ville de Geneve, 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ IMERY-BUIZA, José; CEQUEA-RUIZ, Hernán. Autoincompatibilidad y protandría en poblaciones naturalizadas de Aloe vera de la península de Araya, Venezuela. Polibotánica. Oct 2008, čís. 26. Dostupné online. ISSN 1405-2768. 
  20. ↑ a b c d SHELTON, RM. Aloe vera, its chemical and therapeutic properties. International journal of dermatology. 1991, čís. 30, s. 679–683. 
  21. ↑ a b SAJJAD, Arbaz; SAJJAD, Samia Subhani. Aloe vera: An ancient herb for modern dentistry — a literature review. Journal of Dental Surgery. 2014. 
  22. ↑ a b c d e f g COATS, Bill C; AHOLA, Robert Joseph. The Silent healer: A modern study of Aloe vera. Martinsville: Fideli Publishing, 2010. ISBN 978-1-60414-221-1. (anglicky) 
  23. ↑ a b BALASUBRAMANIAN, J; NARAYANAN, N. Aloe vera: The nature's gift. Species. Mar 2013, čís. 2. 
  24. ↑ a b c d e HALLER, JS. A drug for all seasons, medical and pharmacological history of aloe. Bulletin of New York Academy of Medicine. 1990, čís. 66, s. 647–659. 
  25. ↑ a b VASISHT, Karan; KUMAR, Vishavjit. Compendium of Medicinal and Aromatic Plants. Vol. I: Africa. Trieste: ICS Unido, 2004. (anglicky) 
  26. ↑ a b c d e f g h KEMPER, Kathi J; CHIOU, Victoria. Aloe vera [online]. The longwood herbal task force, 1999. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  27. ↑ a b GRINDLAY, Douglas; REYNOLDS, T. The Aloe vera phenomenon: A review of the properties and the modern uses of the leaf parenchyma gel. Journal of ethnopharmacology. Dec 1986, čís. 16, s. 117–151. Dostupné online.  Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
  28. ↑ MUSSELMAN, Lytton John. Figs, Dates, Laurel, and Myrrh. Plants of the Bible and the Quran. Portland: Timber Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-88192-855-6. (anglicky) 
  29. ↑ Bible. Překlad 21. století [online]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b CHANDEGARA, V.K.; VARSHNEY, A.K. Aloe vera L. processing and products: A review.. International Journal of Medicinal and Aromatic Plants. Dec. 2013, čís. 3(4). Dostupné online. 
  31. ↑ a b DEVI, Radha; RAO, Madhusudan. Cosmetical applications of Aloe gel. Natural product radiance. 2005, čís. 4. 
  32. ↑ Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Výroční zpráva 2009 [online]. 2009. Dostupné online. 
  33. ↑ a b DAVIS, RH et al. Wound healing. Oral and topical activity of Aloe vera. J Am Podiatr Med Assoc.. Nov 1989, čís. 79, s. 559–562. 
  34. ↑ a b c ROBERTS, Dianna B; TRAVIS, Elisabeth L. Acemannan-containing wound dressing gel reduces radiation-induced skin reactions in C3H mice. International Journal of Radiation Oncology. 1995, čís. 32. Dostupné online.  Archivováno 8. 4. 2014 na Wayback Machine.
  35. ↑ HEGGERS, John P. et al. Beneficial Effects of Aloe in Wound Healing. Phytotherapy Research. 1993, čís. 7, s. 48–52. 
  36. ↑ a b HUTTER, JA et al. Antiinflammatory C-glucosyl chromone from Aloe barbadensis. Journal of natural products. May 1996, čís. 59, s. 541–543. 
  37. ↑ a b DAVIS, RH et al. Anti-inflammatory and wound healing activity of a growth substance in Aloe vera. J Am Podiatr Med Assoc. Feb 1994, čís. 84, s. 77–81. 
  38. ↑ a b SATO, Y; OHTA, S et al. Protective effects of Aloe arborescens on skin injury induced by x–ray irradiation. Studies on chemical protectors against radiation. 1990, čís. 110, s. 876–884. 
  39. ↑ a b LEE, CK; HANS, SS et al. Prevention of ultraviolet radiation-induced suppression of accessory cell function of Langerhans cells by Aloe vera gel components. Immunopharmacology. 1997, čís. 37, s. 153–162. 
  40. ↑ a b CHOONHAKARN, C et al. A prospective, randomized clinical trial comparing topical aloe vera with 0.1% triamcinolone acetonide in mild to moderate plaque psoriasis. Journal of the European Academy of Dermatology and Venereology. Feb 2010, čís. 24, s. 168–172. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29.  Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine.
  41. ↑ a b IM, Sun-A et al. In vivo evidence of the immunomodulatory activity of orally administered Aloe vera gel. Archives of Pharmacal Research. 2010, čís. 33, s. 451–456. 
  42. ↑ a b c d HARRIS, C; PIERCE, K et al. Efficacy of acemannan in treatment of canine and feline spontaneous neoplasms. Molecular biotherapy. Dec 1991, čís. 3(4), s. 207–213. 
  43. ↑ a b YAGI, A; KABASH, A et al. Antioxidant, free radical scavenging and anti-inflammatory effects of aloesin derivatives in Aloe vera. Planta Medica. Nov 2002, čís. 68(11), s. 957–960. 
  44. ↑ a b MAZZULLA, Sergio et al. Protective Effect of Aloe vera (Aloe barbadensis Miller) on erythrocytes anion transporter and oxidative change. Food and Nutrition Sciences. 2012, čís. 3, s. 1697–1702. 
  45. ↑ GOTTSHALL, RY; LUCAS, EH et al. The occurrence of antibacterial substances active against Mycobacterium tuberculosis in seed plants. The journal of clinical investigation. Sep 1949, čís. 28, s. 920–923. 
  46. ↑ FLY, LB; KIEM, I. Test of Aloe vera for antibiotic activity. Economic Botany. 1963, čís. 17, s. 46–49. 
  47. ↑ CHOI, Seongwon; CHUNG, Myung-Hee. A review on the relationship between Aloe vera components and their biologic effects. Seminars in Integrative Medicine. Mar 2003, čís. 1(1), s. 53–62. 
  48. ↑ SAWAD, AA. Topical activity of Aloe vera exctract on excision wound-healing of skin in rabbits: Clinical and histological study. Basrah journal of veterinary research. Nov 2006, čís. 5. Dostupné online. 
  49. ↑ RO, Jai Youl et al. Inhibitory mechanism of aloe single component (alprogen) on mediator release in guinea pig lung mast cells activated with specific antigen-antibody reactions. Journal of Pharmacology and Experimental Therapeutics. 2000, čís. 292. Dostupné online. 
  50. ↑ FUJITA, K; TERADAIRA, R. Bradykininase activity of aloe exctract. Biochemical pharmacology. 1976, čís. 25, s. 205. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ WYNN, Richard L. Aloe vera gel: Update for dentistry. General dentistry. Jan-Feb 2005. 
  52. ↑ BRUNTON, Laurence L; LAZO, John S; PARKER, Keith L. Godman & Gilmann's the pharmacological basis of therapeutics. 11. ed.. New York: McGraw Hill, 2006. ISBN 0-07-160891-5. (anglicky) 
  53. ↑ a b Risk profile Aloe Vera [online]. 13.05.2013 [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. 
  54. ↑ BOUDREAU, M.D. et al. Clear evidence of carcinogenic activity by a whole-leaf extract of Aloe barbadensis miller (aloe vera) in F344/N rats. Toxicological Sciences. Jan 2013, čís. 131, s. 26–39. 
  55. ↑ ŠUTA, Miroslav. Aloe vera: Přírodní zázrak, nebo podceňované nebezpečí?. Český rozhlas Plzeň [online]. Český rozhlas, 19. duben 2018 [cit. 29.září 2021]. Dostupné online. 
  56. ↑ a b c JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 1. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-365-0. 
  57. ↑ a b HANDA, S. S. et al. Compendium of Medicinal and Aromatic Plants. Vol. II: Asia. Trieste: ICS Unido, 2006. (anglicky) 
  58. ↑ a b CASTLEMAN, Michael. Velká kniha léčivých rostlin. Praha: Columbus, 2001. ISBN 80-7249-177-6. 
  59. ↑ MAROHN, Stephanie. Natural medicine first aid remedies. Charlottesville: HRPC, 2001. Dostupné online. ISBN 1-57174-218-2. (anglicky) 
  60. ↑ SCHNAUBELT, Kurt. The healing intelligence of essential oils. The science of advanced aromatherapy. Vermont: Healing Arts Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-59477-815-5. (anglicky) 
  61. ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  62. ↑ a b VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4. 
  63. ↑ Aloe vera [online]. Dave's Garden, v minulosti i. Dostupné online. 
  64. ↑ a b DAS, Nilanjana; CHATTOPADHAY, R.N. Commercial cultivation of Aloe. Natural Product Radiance. Mar-Apr 2004, čís. 3(2). Dostupné online. 
  65. ↑ a b c MANVITHA, Karkala; BIDYA, Bhushan. Aloe vera: A wonder plant its history, cultivation and medicinal uses. Journal of Pharmacognosy and Phytochemistry. 2014, čís. 2(5), s. 85–88. Dostupné online. ISSN 2278-4136. 
  66. ↑ a b MANVITHA, Karkala; BIDYA, Bhushan. Aloe vera: a wonder plant its history, cultivation and medicinal uses. Journal of Pharmacognosy and Phytochemistry. 2014, čís. 2(5), s. 85–88. Dostupné online. ISSN 2278-4136. 
  67. ↑ FICHAS TÉCNICAS DE CULTIVOS DE LANZAROTE [online]. Agrolanzarote [cit. 2015-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-19. 
  68. ↑ a b BURKI, Moritz. Pokojové a nádobové rostliny pro byt i balkony: Velký obrazový atlas. Stručné charakteristiky a tabulky od A do Z. Praha: Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1766-6. S. 52. 
  69. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 
  70. ↑ Regulation (EC) No 1334/2008 of the european parliament and of the council. Official journal of the European Union. Dec 2008, čís. 354/34. Dostupné online. 
  71. ↑ Register of feed additives pursuant to Regulation (EC) No 1831/2003 [online]. European Union, 12.05.2014 [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ KOHLER, Marcel et al. Aloin determination by 2D-LC with MS/MS detection in foodstuffs containing Aloe vera [online]. Geneva: Food authority control of Geneva [cit. 2014-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. (anglicky) 
  73. ↑ a b COMMISSION REGULATION (EU) 2021/468 of 18 March 2021 amending Annex III to Regulation (EC) No 1925/2006 of the European Parliament and of the Council as regards botanical species containing hydroxyanthracene derivatives. Official Journal of the European Union. March 2021, čís. 96/6. Dostupné online. 
  74. ↑ HOHNSTEIN, Daniel; TEREPOSKY, Greg. European Union Set to Ban the Use of Aloe Extracts in Food Products and Herbal Supplements [online]. Lexology, 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ ŠUTA, Miroslav; Vladimír Šťovíček. Konec zelí v EU? Kdepak, vepřo a knedlo o třetího nepřijdou. Český rozhlas Plzeň [online]. Český rozhlas, 27. září 2021 [cit. 2P.září 2021]. Dostupné online. 
  76. ↑ DOTZEL, Margaret M. U.S. Food and Drug Administration. [online]. FDA, 29.04.2002 [cit. 2014-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 1. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-365-0. 
  • VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4. 
  • VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  • LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  • COATS, Bill C; AHOLA, Robert Joseph. The Silent healer: A modern study of Aloe vera. Martinsville: Fideli Publishing, 2010. ISBN 978-1-60414-221-1. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aloe_pravá&oldid=24325176“