Streptococcus pyogenes

Streptococcus pyogenes
	Streptococcus pyogenes
Vědecká klasifikace
Doména	bakterie (Bacteria);
Oddělení	Firmicutes;
Třída	Bacilli;
Řád	Lactobacillales;
Čeleď	Streptococcacae;
Rod	streptokok (Streptococcus);
Binomické jméno
	Streptococcus pyogenes; Rosenbach 1884
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Streptococcus pyogenes je grampozitivní, fakultativně anaerobní, beta-hemolytický kok, který roste ve dvojicích nebo tvoří řetízky. Patří do skupiny A (podle Lancefieldové). Je primárně patogenní pro člověka a člověk je jediným přirozeným zdrojem infekce. Jde o původce infekcí dýchacích cest, kůže, systémových infekcí (například urosepse) a příčinou poststreptokokových sterilních následků.

Vlastnosti

S. pyogenes se dá kultivovat na krevním agaru (růst podporuje zvýšená tenze CO₂), vytváří drobné kolonie se zónou beta-hemolýzy.

Faktory virulencie

Povrchové faktory virulencie

polysacharidový antigen skupiny A: stěnový polysacharid na bázi N-acetylglukosaminu a ramnózy, který určuje příslušnost ke skupině A (serologické třídění dle Lancefieldové); protilátky, které se proti němu vytvoří, mohou atakovat povrch srdečních chlopní; lze jej prokázat ve výtěru z krku při použití rychlého testu (tzv. Streptest) již v ordinaci a pomoci tak lékaři určit původce infekce a zahájit odpovídající léčbu

M-protein: je hlavním antigenem určujícím virulenci kmene; umožňuje adhezi na sliznici a chrání bakterii před fagocytózou; má souvislost se vznikem revmatické horečky či glomerulonefritidy (zřejmě kvůli antigenní podobností s membránou ledvinných glomerulů)

F-protein a další adhezivní molekuly: zprostředkovávají přichycení k různým buňkám

Extracelulární faktory virulence

erytrogenní (pyrogenní) toxiny: způsobují spálový exantém a fungují jako superantigen (nadměrně stimulují buňky imunitního systému, dochází k vzestupu teploty, k nadprodukci různých mediátorů zánětu, k potlačení protilátkové odpovědi a pod.), může dojít až ke vzniku toxického šoku

streptolysin O: destruuje membrány buněk, a tím je usmrcuje; má kardiotoxické vlastnosti; protilátky, které se proti němu hojně tvoří (ASLO) jsou důležitým diagnostickým markerem

streptolysin S: má na svědomí vznik beta-hemolýzy na krevním agaru

streptokinázy: jsou enzymy, které aktivují fibrinolýzu a umožňují prostup do tkání; dříve se používaly k léčbě trombóz

hyaluronidáza: je další enzym, který usnadňuje šíření v tkáních

DNáza: štěpí DNA z rozpadlých buněk, tvoří se proti ní protilátky, které lze prokázat, a proto slouží k diagnostice

C5a-peptidáza: je enzym, který brání správné funkci komplementu

Nemoci

Onemocnění dýchacích cest

angína (lat. tonsillitis acuta) – tvoří asi 10–30 % zánětů hltanu (zbytek je způsoben převážně viry)^[1], onemocnění je provázeno celkovými příznaky, zánětem mandlí s čepy, bolestí v krku a rýmou, kašel nebývá přítomen
spála (lat. scarlatina) – onemocnění probíhající při prvním kontaktu se S. pyogenes (většinou u dětí) spojené s vyrážkou
zánět středního ucha (lat. otitis media)

Onemocnění kůže

impetigo – zánět kůže s puchýřky a stroupky často postihující děti
růže (lat. erysipelas) – zánět kůže charakterizovaný červenými skvrnami charakteru flegmóny (neohraničeného zánětu) s celkovými příznaky

Onemocnění hlubokých tkání

cellulitis (zánět podkoží), který může přejít až v nekrotizující fasciitis (život ohrožující infekce svalových povázek vyžadující chirurgické řešení)

Sterilní následky

Tzv. sterilní následky jsou onemocnění, která vzniknou poté, co už není streptokok přítomen. Příčina jejich vzniku je složitá, pravděpodobně se na nich podílí účinek některých bakteriálních produktů (např. streptolysin O a S) a ovlivnění imunitního systému nemocného (reakce způsobené podobností bakteriálních antigenů s antigeny hostitele a kvůli ukládání imunokomplexů, tj. komplexů antigen–protilátka, do tkání). Tělo pak začne poškozovat vlastní tkáně. Patří k nim

revmatická horečka (lat. febris rheumatica) – postižení kloubů, srdce s rizikem vzniku chlopenní vady a mozku (chorea minor – porucha motoriky, tzv. tanec sv. Víta); objevuje se asi 3 týdny po neléčené streptokokové angíně;
glomerulonefritida – postižení ledvin vzniklé v důsledku ukládání imunokomplexů v bazální membráně glomerulů a aktivace komplementu; objevují se bolesti v bedrech, krev a bílkoviny v moči a poruchy krevního tlaku.

Rozvoji těchto následků lze předejít včasnou a správně vedenou antibiotickou léčbou.

Léčba

S. pyogenes je dobře citlivý na antibiotika, lékem první volby je penicilin. V případě alergie na penicilin je možná léčba tetracyklinem či makrolidovými antibiotiky (např. klarithromycin). Je-li infekce závažná, provázená nekrózami tkáně, je na místě chirurgické ošetření.

Prevence

Vakcína proti infekcím způsobeným S. pyogenes není v současné době k dispozici.

Odkazy

Reference

V tomto článku je použit text článku Streptococcus pyogenes ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.

↑ BÉBROVÁ, Eliška; MAREŠOVÁ, Vilma. Směrnice pro antibiotickou léčbu akutních respiračních infekcí v komunitě [online]. [cit. 2010-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-17.

Literatura

BEDNÁŘ, M. a kol. Lékařská mikrobiologie. 1. vyd. [s.l.]: Marvil, s. r. o., 1996.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Streptococcus pyogenes na Wikimedia Commons

[1] BÉBROVÁ, Eliška; MAREŠOVÁ, Vilma. Směrnice pro antibiotickou léčbu akutních respiračních infekcí v komunitě [online]. [cit. 2010-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-17.

[1]