Přeskočit na obsah

Ukrajinské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Ukrajinské letectvo
Vlajka Ukrajinského letectva
Vlajka Ukrajinského letectva
ZeměUkrajinaUkrajina Ukrajina
Vznik1992
Typletectvo
Velikost36 300 příslušníků, 228 letadel
PosádkaVinnycja (stanoviště velitelství)
VeliteléAnatolij Kryvonožko (prozatimní)
Nadřazené jednotkyVlajka Ozbrojených sil Ukrajiny Ozbrojené síly Ukrajiny
Účast
Válkyrusko-ukrajinská válka
válka na východní Ukrajině
Ruská invaze na Ukrajinu
BitvyBitva o mezinárodní letiště Hostomel
Bitva o Kyjev
Insignie
ZnakLetecký výsostný znak
 Letecký výsostný znak
Znak na SOPZnak na svislé ocasní ploše
 Znak na svislé ocasní ploše
Letouny
BitevníSu-25
BombardovacíSu-24M
PrůzkumnéSu-24MR, An-30
StíhacíMiG-29, Su-27, F-16
CvičnéL-39, Jak-52
TransportníIl-76, An-24, An-26, An-70
BezpilotníTu-141, Tu-143
Vrtulníky
BitevníMi-24
TransportníMi-8
Emblém letectva

Ukrajinské letectvo (ukrajinsky Повітряні Сили України, Povitrjani Syly Ukrajiny) je součást ukrajinských ozbrojených sil. Velitelství se nachází ve městě Vinnycja. Hlavním úkolem je obrana vzdušného prostoru Ukrajiny.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 zůstalo na Ukrajině velké množství letadel a vybavení. Od té doby se stavy letectva snižují a probíhá modernizace, ale přes to všechno pochází většina zařízení z dob SSSR. Přestože většina strojů byla již před ruskou invazí na Ukrajinu zastaralá, díky domácímu vojenskému konglomerátu Ukroboronprom, do něhož patřila mmo jiné společnost Antonov, se dařilo udržovat letectvo provozuschopné.[1] V současné době[kdy?] v letectvu slouží 34 100 osob a 235 letadel.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Od vzniku po rozpad SSSR

[editovat | editovat zdroj]

První samostatné ukrajinské letectvo vzniklo v roce 1917 jako Vzdušná flota Ukrajinské lidové republiky, které zaniklo v roce 1921 spolu s Ukrajinskou lidovou republikou.

Ukrajinští piloti sloužili během druhé světové války v sovětském letectvu, kde se největším sovětským stíhacím esem stal ukrajinský pilot Ivan Nikitovič Kožedub s více než 60 samostatnými sestřely.[2]

1991-2022

[editovat | editovat zdroj]

Formování samostatného letectva

[editovat | editovat zdroj]

Samostatné ukrajinské letectvo vzniklo po rozpadu SSSR 17. března 1992 z leteckých jednotek dislokovaných na území nově nezávislého státu. Ukrajina tak získala třetí nejsilnější vzdušné síly na světě se zhruba 2 000 vojenskými letadly ve čtyřech leteckých armádách, 122 tisíci vojáky a 27 tisíci civilními zaměstnanci.[3]

Tak rozsáhlé vzdušné síla si však země nemohla dovolit provozovat, v Budapešťském memorandu se navíc zavázala předat své jaderné zbraně včetně nosičů. Například část z desítek strategických bombardérů Tu-160, Tu-95, Tu-22 a Tu-22M byla během 90. let a po roce 2000 výměnou za snížení dluhu předána Rusku, zbytek byl ve spolupráci se Spojenými státy americkými zlikvidován.[4] Letecké síly byly postupně výrazně redukovány a piloti se potýkali s nízkými platy, nedostatkem paliva a nízkými ročními nálety.[3] Když pak v roce 2014 z ruské strany došlo k anexi Krymu, byla to pro ukrajinské letectvo, které na poloostrově dislokovalo 126 letadel (část z nich byla později vrácena), velká rána.[3]

Válka na východě Ukrajiny

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Rusko-ukrajinská válka.

Ukrajina nasadila letectvo v roce 2014 během bojů na východě Ukrajiny, kde výrazně přispělo k zastavení postupu separatistů v bitvách o Slovjansk nebo Kramatorsk a během první bitvy o doněcké letiště.[3] 14. června 2014 však došlo k sestřelu ukrajinského transportního letounu Il-76, který si vyžádal 49 mrtvých na palubě a od září 2014 bylo Ukrajincům znemožněno používat letectvo kvůli podmínkám první minské dohody.[3] Celkem bylo během bojů v roce 2014 sestřeleno 22 ukrajinských letadel a vrtulníků.[5]

V modernizaci svého letectva se Ukrajinci snažili spolupracovat s dalšími zeměmi. Intenzivní spolupráce probíhala na poli vývoje vojenských dopravních a bezpilotních letadel s Tureckem, které vzhledem k problematickým vztahům Ukrajiny s ostatními zeměmi v regionu a posilujícímu tureckému vojenskému průmyslu, bylo logickým partnerem.[6] V roce 2019 Ukrajina zakoupila prvních šest dronů Bayraktar TB2.[7][8]

I přes výrazný nárůst finančních prostředků zůstávalo ukrajinské letectvo zastaralé a modernizace probíhala pomalu, což zemi činilo zranitelnou.[1]

Ruská invaze na Ukrajinu

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ruská invaze na Ukrajinu.

Vzdušná válka na počátku invaze

[editovat | editovat zdroj]

Když v únoru 2022 ruské ozbrojené síly zaútočily na Ukrajinu, úvodními údery se mimo jiné snažily vyřadit ukrajinská vojenská letiště a protivzdušnou obranu. Ukrajinci však zřejmě i díky informacím západních zpravodajských služeb přesunuli své letuschopné letouny na záložní letiště, a zničeny tak byly zejména starší a vyřazené stroje.[9]

V prvních hodinách invaze se ukrajinské letectvo účastnilo klíčové bitvy o letiště Hostomel poblíž Kyjeva, které se snažili obsadit ruští výsadkáři, aby mohli vést bleskový útok na ukrajinské hlavní město. Ruské letectvo ve dvoudenní bitvě přišlo o minimálně 8 vrtulníků, z nichž větší část byla sestřelena MANPADS, ale do bojů zasáhlo i ukrajinské letectvo, které kromě leteckých soubojů v sektoru také bombardovalo přistávací plochu letiště, čímž zbrzdilo přísun ruských posil a umožnilo ukrajinské armádě zformovat obranu v bitvě o Kyjev.[10] Nejvýraznější ukrajinskou ztrátou bylo zničení největšího transportního letounu na světě An-225 Mrija.[10]

Selhání ruské nadvlády

[editovat | editovat zdroj]

Ruské taktické letectvo, orientované zejména na podporu vlastních pozemních sil, navzdory drtivé kvalitativní i kvantitativní převaze nedokázalo vybojovat nad Ukrajinou vzdušnou nadvládu a při útocích vedených zejména letouny Su-25, Su-30 a Su-34 do ukrajinského vnitrozemí v počáteční fázi války zaznamenalo ze strany ukrajinského letectva a protivzdušné obrany značné ztráty.[11] Úspěchy ukrajinských stíhacích letců s letouny Mig-29 a Su-27, zejména poblíž Kyjeva, kde byla jejich aktivita nejvyšší, daly vzniknout legendě o tzv. "Kyjevském přízraku", označovaném též jako "Duch Kyjeva", smyšleném ukrajinském leteckém esu.[12] Rusové později změnili taktiku a díky modernějším strojům jako Mig-31 nebo Su-35 dokázali Ukrajincům způsobovat ztráty na velkou vzdálenost, obvykle z velké výšky ze vzdušného prostoru nad Ruskou federací.[11][13] Ukrajinci tak při svých misích ve snaze přiblížit se vzdušným i pozemním cílům a vyhnout se detekci ze strany modernějších ruských strojů a radarů protivzdušné obrany využívali riskantních letů velmi nízko nad zemí.[14]

Po zahájení ruských útoků na ukrajinskou infrastrukturu na podzim 2022 se ukrajinské letectvo začalo podílet také na sestřelování střel s plochou dráhou letu nebo masově nasazovaných íránských dronů Šáhid-136.[11] Při srážkách s drony či jejich troskami však Ukrajinci přišli minimálně o dva letouny Mig-29.[14]

Podpora pozemních sil

[editovat | editovat zdroj]

Od počátku invaze byla ukrajinská bitevní letadla Su-25 nasazována k zastavení a ničení postupujících nepřátelských kolon, intenzivní nasazení však do 3. března 2022 vedlo ke ztrátě minimálně 7 letounů Su-25, smrti 6 pilotů a jednomu zajetí.[15]

Ani přes tyto ztráty a ruskou převahu ukrajinské letectvo nerezignovalo na podporu pozemních jednotek, ovšem změnilo taktiku nasazení. Kvůli nasycení oblasti bojů prostředky protivzdušné obrany piloti bitevních letounů i vrtulníků začali využívat nepříliš přesné nepřímé palby na cíl ze stoupání, kdy po příletu ve výšce 30-50 metrů nad zemí přešli do stoupání pod úhlem zhruba 45°, vypustili salvu neřízených střel směrem k ruským pozicím a společně s vypuštěním klamných cílů pro snížení pravděpodobnosti sestřelu se po ostrém obratu vrátili k nízkému letu zpět na základnu.[15] Tato taktika díky minimalizaci rizika sestřelu i přes své limity umožnila pravidelnou pozemní podporu a měla psychologický význam pro morálku ukrajinských pozemních jednotek.[15]

Dodání protiradarových střel AGM-88 HARM v létě až na podzim 2022 vedlo k částečnému potlačení ruské protivzdušné obrany a rozšíření podpory útočícím ukrajinským jednotkách při chersonské a mimořádně úspěšné charkovské protiofenzívě.[15]

Strategické bombardování

[editovat | editovat zdroj]

Přestože ukrajinské letectvo dlouhodobě nedisponovalo strategickými bombardéry, dodání střel s plochou dráhou letu Storm Shadow, pro jejichž odpalování byly upraveny taktické bombardéry Su-24M,[16][17] umožnilo zasahovat cenné cíle vzdálenější od fronty, zejména na okupovaném Krymu. Ukrajinci s úspěchem opakovaně zaútočili například na strategicky významný přístav v Sevastopolu[18] včetně sídla velení Černomořského loďstva,[19] ale i kritická místa dopravní infrastruktury jako mosty.[17]

Vrtulníkové letectvo

[editovat | editovat zdroj]

Vrtulníkové letectvo bylo nuceno působit v prostředí nasyceném hustou protivzdušnou obranou, od čehož se odvíjela taktika nasazení. Zásadní dopad měly ukrajinské vrtulníky na zásobování obklíčených jednotek a odvoz zraněných během bitvy o Mariupol od března do května 2022.[20] Riskantní operace, kdy dvojice vrtulníků Mi-8 musela dvakrát přeletět zhruba 100 kilometrů území obsazeném ruskými silami, kvůli eliminaci hrozby zachycení radary navíc ve výšce pouhých zhruba 3-7 metrů nad zemí rychlostí 240-270 km/h, byla beze ztrát poprvé uskutečněna 21. března 2022.[20] Celkem Ukrajinci takto dosáhli Mariupolu do 5. dubna sedmkrát (později se jim to i kvůli posílené protivzdušné obraně již nepodařilo), přičemž ztratili tři stroje i s posádkami, jeden Mi-8 byl poškozen střelbou z ručních zbraní.[20]

Nasazení F-16

[editovat | editovat zdroj]

20. srpna 2023 nizozemský premiér Mark Rutte a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj společně prohlásili, že Ukrajina získá neupřesněný počet stíhaček F-16 z nizozemské a dánské výzbroje ihned po dokončení výcviku ukrajinských obsluh a úprav infrastruktury nutných pro jejich provoz[21] a téhož dne dánská premiérka Mette Frederiksenová na tiskové konferenci s prezidentem Zelenským na letecké základně Skrydstrup přislíbila, že Dánsko daruje Ukrajině 19 stíhaček F-16.[22] Celkem se může jednat až o 61 strojů.[23]

Dne 31. července 2024 bylo oficiálně oznámeno dodání prvních šesti kusů.[24] Ty byly před dodáním modernizovány a vybaveny i zařízením elektronického boje ECIPS/CJS, které mělo činit letoun obtížně detekovatelným ruskými radary.[25]

Zpočátku byly tyto letouny nasazovány daleko od frontové linie k posílení protivzdušné obrany Ukrajiny a sestřelování střel s plochou dráhou letu nebo dronů.[25] Právě během masivního ruského úderu 26. srpna 2024 Ukrajinci přišli o první F-16 včetně pilota Olexije Mese s krycím jménem "Moonfish", který měl předtím během mise sestřelit tři střely s plochou dráhou letu a jeden dron.[26][27] Jako předběžný důvod ztráty byla uvedena chyba pilota, dle ukrajinské poslankyně Mariany Bezuhly však došlo k sestřelu vlastní protivzdušnou obranou, konkrétně systémem Patriot.[26] Selhání na ukrajinské straně navíc nahrávala skutečnost, že krátce poté ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal velitele letectva Mykolu Oleščuka.[27] Sestřel ukrajinskou protivzdušnou obranou dle amerických představitelů citovaných deníkem The New York Times naopak nebyl pravděpodobný.[28]

Po sestřelu ruského stíhacího bombardéru Su-34, ohlášeného 12. října 2024, se objevily spekulace, šířené rovněž ruskými zdroji, že se jednalo o první sestřel nepřátelského letounu strojem F-16 ukrajinského letectva.[29]

Ztráty a náhrady

[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinské letectvo za necelé dva roky konfliktu do září 2024 prokazatelně přišlo o minimálně 100 letounů a 49 vrtulníků.[30] Ty byly zčásti nahrazeny dodávkou letounů sovětské výroby, používaných ukrajinským letectvem, ze zemí NATO. Z Polska a Slovenska bylo dodáno minimálně celkem 27 Mig-29 (část z nich zřejmě neletuschopných jako zdroj náhradních dílů) a 18 Su-25 z Bulharska a Severní Makedonie.[31] Celkem by dle slibů mělo být dodáno přes 130 letounů a 90 vrtulníků.[31]

Od léta 2024 byly dodávány letouny F-16, jejichž celkový počet by měl dosáhnout 61 kusů.[23] Potvrzeno bylo dodání také letounů Mirage-2000 z Francie, které by měly na Ukrajinu dorazit v prvním čtvrtletí roku 2025.[32] Švédská vláda v květnu 2024 přislíbila dodat dva letouny Saab 340 AEW&C, které by měly navýšit detekční schopnosti ukrajinských ozbrojených sil.[33]

Spekuluje se přitom i o dalších západních letadlech, která by v budoucnu mohla posílit ukrajinské vzdušné síly, zejména Eurofighter Typhoon nebo JAS-39 Gripen.[14]

Letadlový park

[editovat | editovat zdroj]
Letadlo Fotografie Země původu Typ Verze Ve službě[34] Poznámky
Cvičné letouny
Aero L-39 Albatros ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo Cvičný L-39 / L-39M1 44 3 L-39 byly modernizovány na standard L-39M1 (1 v roce 2011 a 2 v červnu 2012). V roce 2012 bylo opraveno dalších 12 letadel.
Jakovlev Jak-52 Sovětský svaz SSSR Cvičný Jak-52M 20[zdroj?] Celkově 80 dodaných. Od roku 2024 využívány i při sestřelování nepřátelských dronů.[35]
Stíhací letadla
General Dynamics F-16 USA USA Víceúčelový stíhací letoun F-16AM/BM 6,[36] celkem bude dodáno až 61. Oznámeno dodání až 61 letounů z Nizozemska, Dánska a Belgie.[34][23] Dodávky začaly od 31. července 2024.[24]
Mikojan-Gurevič MiG-29 Sovětský svaz SSSR Víceúčelový stíhací letoun MiG-29
MiG-29S
MiG-29A
MiG-29UB
MiG-29MU1 		55 Z toho 8 pro výcvik.[34]

V roce 2013 bylo ve službě 80 letadel, 45 MiGů-29 bylo zajištěno ruskými ozbrojenými silami na letecké základně Belbek během krymské krize v roce 2014,[37] 3 MiGy-29S a jeden MiG- 29UB.[38][39] 37 MiGů-29 bylo odevzdáno zpět na Ukrajinu koncem května 2014[40] Pět MiGů-29 bylo modernizováno na standard MiG-29MU1 (jeden v roce 2011). Další dva byly modernizovány v roce 2012. MiGy měly být původně odstaveny z aktivní služby, ale v dubnu 2014 byly zavedeny do aktivní služby v důsledku nepokojů na Ukrajině.

Suchoj Su-27 Sovětský svaz SSSR Stíhač na vybojování vzdušné nadvlády Su-27
Su-27S
Su-27C
Su-27P
Su-27UB 		31 Z toho 6 pro výcvik.[34]
Dassault Mirage 2000 Francie Francie Víceúčelový stíhací letoun Mirage 2000 5F ? Francouzským prezidentem Macronem oznámeno plánované dodání nespecifikovaného počtu.[41]
Bombardovací letadla
Suchoj Su-24 Sovětský svaz SSSR Taktický bombardér Su-24M 14 Celkem 120 dodaných.
Průzkumné letouny
Antonov An-30 Sovětský svaz SSSR Průzkumný An-30B 3
Suchoj Su-24 Sovětský svaz SSSR Průzkumný Su-24MR 11[zdroj?] Celkově 23 dodaných.
Saab 340 AEW&C Švédsko Švédsko AEW&C budou dodány 2 kusy[33]
Bojová letadla
Suchoj Su-25 Sovětský svaz SSSR Letadlo přímé podpory pozemních vojsk Su-25
Su-25UB
Su-25K
Su-25UTG
Su-25M1
Su-25UBM1 		20 Z toho 4 pro výcvik.[34]

Celkově 46 dodaných. Čtyři Su-25M1 a jeden Su-25UBM1 byly modernizovány v letech 2010-2011.

Dopravní letadla
Iljušin Il-76 Sovětský svaz SSSR Dopravní Il-76MD 19[42]
Antonov An-178 UkrajinaUkrajina Ukrajina Dopravní 3 objednané
Antonov An-70 UkrajinaUkrajina Ukrajina Dopravní An-70 2[zdroj?]
Antonov An-2 Sovětský svaz SSSR
PolskoPolsko Polsko 		Dopravní An-2 2[zdroj?]
Antonov An-24 Sovětský svaz SSSR Dopravní An-24 3
Antonov An-26 Sovětský svaz SSSR Dopravní An-26 19+2 Několik letadel bylo modernizováno na létající nemocnice An-26 "Vita". Jeden An-26 byl 14. července 2014 zničen nedaleko obce Izvaryne. 2 vrtulníky ve službě u námořnictva.[34]
Tupolev Tu-134 Sovětský svaz SSSR VIP přeprava 2[zdroj?]
Vrtulníky
Mil Mi-8/17 Sovětský svaz SSSR Dopravní vrtulník Mi-17
Mi-8MT 		15+59 59 vrtulníků ve službě u pozemních sil.[34] Celkově bylo dodáno přibližně 100 vrtulníků.
Mi-8MSB1 Mi-8MSB-B Sovětský svaz SSSR
UkrajinaUkrajina Ukrajina 		Dopravní vrtulník Mi-8MT Objednaný Modernizovaný ukrajinskými vzdušnými silami.
Mil Mi-24 Sovětský svaz SSSR Bojový / dopravní vrtulník Mi-24P
Mi-24V
Mi-24PM 		33 Všech 33 vrtulníků ve službě u pozemních sil.[34]
Mi-2MSB2 PolskoPolsko Polsko
UkrajinaUkrajina Ukrajina 		Lehký dopravní vrtulník Mi-2 11 Modernizovaný ukrajinskými vzdušnými silami. Všech 11 ve službě u pozemních sil.[34]
Bezpilotní letadla
Tu-141 Tu-141 with launcher Sovětský svaz SSSR Průzkumný bezpilotní letoun Tu-141

Tu-143

? Po invazi v roce 2022 transformovány na řízené střely.[43]
Bayraktar TB2 Turecko Turecko Bojový bezpilotní letoun Bayraktar TB2 ? Od roku 2022 dodáno 35+ kusů.[31]

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]

Ukrajina i po ruské invazi využívala zejména již zastaralé radary a výzbroj v podobě sovětských raket vzduch-vzduch krátkého dosahu R-60 a R-73 a středního dosahu R-27, které znamenaly zásadní nevýhodu ve vzdušných soubojích proti modernějším ruským strojům.[1] Zásadním posílením se tak staly střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM, dodané Spojenými státy pro letouny F-16.[44] Další modernější zbraně jako protiradarové střely AGM-88 HARM, naváděcí soupravy JDAM nebo střely s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP byly modifikovány i na ukrajinské stroje sovětské výroby.[45]

Pozemní protivzdušná obrana

[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení sil protivzdušné obrany jako samostatného druhu ozbrojených sil v roce 2004 přešlo jejich vybavení a funkce pozemní protivzdušné obrany státu do pravomoci letectva.[p 1] Výrazné změny v organizaci nastaly po roce 2014, kdy země musela reagovat na válku na Donbase. Protivzušná obrana byla rozdělena na čtyři oblasti s velitelstvími ve Lvově, Oděse, Vasylkivu a Dnipru (do roku 2016 pod názvem Dněpropetrovsk).[46] Ukrajinští představitelé dále rozhodli o modernizaci starších a mnohdy již zastaralých protivzdušných kompletů, mezi něž patřily systémy krátkého dosahu jako samohybný 2K12 Kub a 9K330 Tor a mobilní S-125 Něva, středního dosahu S-300 (různých variant) a dlouhého dosahu, kam patřil systém S-200.[46] Ve výzbroji se dále nacházely i systémy krátkého doletu 9K33 Osa, 9K35 Strela-10, ZSU-23-4 Šilka a 2S6 Tunguska a středního doletu 9K37 Buk.[46] Zranitelná však nadále byla ukrajinská protivzdušná obrana zejména proti moderním ruským balistickým raketám jako Iskander a Kinžal, před kterými měly Ukrajinu chránit reaktivované systémy S-300V1.[47]

Ruská invaze

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2022 přes ruskou invazí tvořily páteř protivzdušné obrany systémy S-300PT a PS.[1] Potlačení ukrajinské protivzdušné obrany se stalo jedním z hlavních cílů ruských raketových útoků z 24. února, ovšem ty přes ztráty na ukrajinské straně nedosáhly očekávaných výsledků, kvůli čemuž ruské síly nedokázaly získat vzdušnou převahu a uspět v klíčové bitvě o letiště Hostomel v úvodních hodinách invaze.[48] Klíčem k přežití se pro ukrajinskou protivzdušnou obranu stala taktika přepadů, kdy se ihned po útoku musela přemístit, aby nebyla zasažena ruskou palbou.[49] Přesto do září 2024 Ukrajinci přišli minimálně o 165 kusů protiletadlových raketových kompletů a 33 samohybných protiletadlových děl.[30]

Zásadní pomoc při protivzdušné obraně země poskytly zejména Spojené státy americké a Německo, které od začátku invaze do září 2024 dodaly nebo slíbily dodat 5 baterií systému MIM-104 Patriot, 12 baterií NASAMS, 67 samohybných protiletadlových děl Gepard, 13 systémů IRIS-T SLS a 11 IRIS-T SLM včetně munice.[31] Další stovky protiletadlových děl a jednotky baterií a odpalovacích zařízení protiletadlových raketových kompletů středního a velkého dosahu poskytly ostatní země NATO.[31]

Výzbroj protivzdušné obrany

[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka zachycuje známý stav k roku 2021:

Název Fotografie Země původu Typ Verze Počet Poznámky
Protiletadlové systémy
S-300 Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz PLRK dlouhého dosahu P/PS/PT 250[50] Vojska PVO pozemních sil disponují menším počtem verze S-300V. Během ruského útoku v roce 2022 byl Ukrajině darován 1 komplet verze S-300PMU z výzbroje vzdušných sil Slovenska.[51]
9K37 Buk Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz PLRK středního dosahu 9K37M Buk-M1 72[50] V roce 2023 začala být vypouštěcí zařízení adaptována pro americké střely RIM-7,[52] které ale mají kratší dosah než původní.
S-125 Něva Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz PLRK krátkého dosahu S-125 Pečora Menší počet[50]

Speciální jednotky letectva

[editovat | editovat zdroj]

Aerorozvědka

[editovat | editovat zdroj]

Elitní ukrajinská jednotka bezpilotních letounů, začleněná přímo pod Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil, sdružuje 50 oddílů zkušených pilotů dronů a disponuje širokou paletou vybavení.[zdroj?] Jednotka bezpilotních letounů vznikla v roce 2014 původně jako amatérský projekt leteckých modelářů. Poté, co se osvědčila v boji proti ruským silám na Krymu, byla začleněna do ozbrojených sil.

Ve vybavení jednotky zaujímaly výjimečné místo turecké drony Bayraktar TB2, které díky kameře pro noční vidění mohou útočit v noci. Aerorozvědka využívá vše od levných komerčních dronů až po těžké, na zakázku vyrobené oktokoptéry, které jsou upraveny tak, aby mohly shazovat protitankové granáty a používat termokamery. Komerční drony mají široké využití - například kontrolují, zda je bezpečné opustit bunkr, mohou pomoci hledat oběti bombardování nebo dokumentovat ničení a válečné zločiny.[zdroj?]

K navádění dronů se využívají běžné komerční komunikační kanály, ale jednotky mají k dispozici také zabezpečený satelitní systém Starlink, který zajišťuje vysokou rychlost přenosu dat. Ukrajině ho poskytl Elon Musk. K němu jsou připojeny i ty technologicky nejdokonalejší drony. USA přislíbily dodávku speciálních dronů AeroVironment Switchblade, které se vypouštějí z přenosného zařízení podobného minometu, nesou asi 5 kg nálože a likvidují těžkou techniku jako kamikaze.[53]

Hodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Mužstvo a poddůstojníci

[editovat | editovat zdroj]
Hodnostní skupina Mužstvo Nižší poddůstojníci Vyšší poddůstojníci
Солдат
Soldat		 Старший солдат
Staršyj soldat		 Молодший сержант
Molodšyj seržant		 сержант
Seržant		 Старший сержант
Staršyj seržant		 Головний сержант
Holovnyj seržant		 Штаб-сержант
Štab-seržant		 Майстер-сержант
Majster-seržant		 Старший майстер-сержант
Staršyj majster-seržant		 Головний майстер-сержант
Holovnyj majster-seržant

Důstojníci a generálové

[editovat | editovat zdroj]
Hodnostní skupina Kadeti Nižší důstojníci Vyšší důstojníci Generálové
Kурсант
Kursant		 Молодший лейтенант
Molodšyj lejtenant		 лейтенант
Lejtenant		 Старший лейтенант
Staršyj lejtenant		 Капітан
Kapitan		 Майор
Major		 Підполковник
Pidpolkovnyk		 полковник
Polkovnyk		 Бригадний генерал
Bryhadnyj heneral		 Генерал-майор
Heneral-major		 Генерал-лейтенант
Heneral-lejtenant		 Генерал
Heneral

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ukrajinské pozemní síly mají vlastní vojska PVO, provozující především systémy krátkého dosahu pro taktickou obranu.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d VOJÁČEK, Jiří. Ukrajinské letectvo na prahu války: Má stárnoucí stíhačky i číhající zabijáky. Deník.cz [online]. 2022-02-15 [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ BONDAR, Andriy. Ukrainian WW II Ace Ivan Kozhedub, the First Soviet Pilot to Shoot Down a Jet and Still a Model for Ukrainian Defenders. Kyiv Post [online]. 2023-06-18 [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e PONOMARENKO, Illia. Ukraine’s Air Force rebuilds amid war. Kyiv Post [online]. 2019-03-15 [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ukraine Bomber Decommissioning and Transfer Chronology [online]. Nuclear Threat Initiative, 2011 [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ POCOCK, Chris. Ukraine Has Lost 22 Aircraft to Rebel Forces. Aviation International News [online]. 2014-11-26 [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ BUCHAR, Jan. Ukrajinsko-turecká spolupráce za ruskými zády?. Armádní noviny [online]. 2018-05-07 [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ BEKDIL, Burak Ege. Turkish firm to sell drones to Ukraine in $69 million deal. Defence News [online]. 2019-01-14 [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ GROHMANN, Jan. Ukrajina převzala první turecké bitevní drony Bayraktar TB2. Armádní noviny [online]. 2019-03-22 [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠPALEK, Radim. Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 1.díl. Czech Air Force [online]. 2022-05-08 [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b ŠPALEK, Radim. Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 2.díl. Czech Air Force [online]. 2022-08-17 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c ŠPALEK, Radim. Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 3.díl. Czech Air Force [online]. 2023-01-18 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ PETER, Laurence. How Ukraine's 'Ghost of Kyiv' legendary pilot was born. BBC [online]. 2022-05-01 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ PATAJ, Roman. Vývoj bojů (405. den): Rusové mají lepší letadla a chytají nás do smrtících pastí, popisují boje ukrajinští piloti. Deník N [online]. 2023-04-05 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c ŠPALEK, Radim. Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 4.díl. Czech Air Force [online]. 2023-03-12 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d ŠPALEK, Radim. Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 5.díl. Czech Air Force [online]. 2023-04-25 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠVAMBERK, Alex. Ukrajinci zřejmě upravili pro vypalování střel Storm Shadow suchoje. Novinky.cz [online]. 2023-05-19 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b ŠNÍDL, Vladimír. Vývoj bojů (529. den): Ukrajinské zásahy mostů ukazují, že se jim stále daří překonávat ruské rušičky. Deník N [online]. 2023-08-07 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ VASILKO, Tomáš. Vývoj bojů (623. den): Ruskou loď zasáhly tři rakety a na levém břehu Dněpru se vylodilo první ukrajinské vozidlo. Deník N [online]. 2023-11-07 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  19. ↑ PATAJ, Roman. Vývoj bojů (576. den): Na Krymu postupně vybuchuje vše, co souvisí s Černomořskou flotilou. Deník N [online]. 2023-09-22 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c ŠPALEK, Radim. Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 6.díl 2.část. Czech Air Force [online]. 2024-04-23 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  21. ↑ CORDER, Mike. Netherlands, Denmark to hand Ukraine F-16 jets; Zelensky hails ‘historic’ move. The Times of Israel. 2023-08-20. Dostupné online [cit. 2023-08-20]. (anglicky) 
  22. ↑ pov. Dánsko a Nizozemsko slíbily Ukrajině desítky stíhaček F-16. ČT24 [online]. 2023-08-20 [cit. 2023-08-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b c SABBAGH, Dan. Netherlands and Denmark to donate up to 61 F-16 fighter jets to Ukraine. The Guardian. 2023-08-20. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (anglicky) 
  24. ↑ a b Ukraine receives first F-16 jets, officials say. Reuters [online]. 2024-08-01 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ a b PATAJ, Roman. Vývoj bojů (916. den): F-16 si připsaly první sestřely, ale zprávy o zázračném rušení ruských radarů přehánějí. Deník N [online]. 2024-08-28 [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b PATAJ, Roman. Vývoj bojů (918. den): Situace v Pokrovsku se vymkla kontrole, říká důstojník Azova. Deník N [online]. 2024-08-30 [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b WIRNITZER, Jan. Válečná stezka: Konec šéfa letectva po ztrátě F-16, střelba k Moskvě a ruský masakr v Poltavě. Deník N [online]. 2024-09-03 [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. 
  28. ↑ SANTORA, Marc. As Ukraine Mourns a Pilot’s Death, Jet’s Crash Is Still a Mystery. The New York Times [online]. 2024-08-31 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  29. ↑ NOELREPORTS. X [online]. 2024-10-12 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b JANOVSKÝ, Jakub, et al. Attack On Europe: Documenting Ukrainian Equipment Losses During The Russian Invasion Of Ukraine. Oryx [online]. 2022-02-24 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b c d e JANOVSKÝ, Jakub, et al. Answering The Call: Heavy Weaponry Supplied To Ukraine. Oryx [online]. 2022-04-11 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. 
  32. ↑ AXE, David. The Ukrainian Air Force’s New Bomber Brigade Will Fly Supersonic French Jets. Forbes [online]. 2024-10-08 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  33. ↑ a b Sweden Sending Two Saab 340 AEWCS Sky and Sea Surveillance Planes to Ukrainian Air Force. Kyiv Post [online]. 2024-05-24 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c d e f g h i HOYLE, Craig. World Air Forces 2024. FlightGlobal [online]. [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  35. ↑ LIŠKOVÁ, Michaela. "Nejpodivnější zabijáci." Ukrajinci se inspirují souboji první světové války. Aktuálně.cz [online]. 2024-07-02 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  36. ↑ FORNUSEK, Martin. Ukraine received 6 F-16s from Netherlands, The Times reports. The Kyiv Independent. 2024-08-01. Dostupné online [cit. 2024-08-02]. (anglicky) 
  37. ↑ DE LARRINAGA, Nicholas. Ukraine returns combat aircraft to service. IHS Jane's Defence Weekly. IHS Jane's, 4 June 2014. Dostupné online [cit. 23 July 2014]. - very old and inaccurate informations
  38. ↑ ​Crimean air base pledges allegiance to local authorities. RT.com [online]. 2014-03-03 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  39. ↑ Simon Shuster. The Standoff at Belbek: Inside the First Clash of the Second Crimean War - TIME [online]. World.time.com, 2014-03-04 [cit. 2014-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-05. 
  40. ↑ SHANDRA, Alya. MIG-29 fighters from Crimea going back into service. Euromaidan Press [online]. 2014-08-03 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  41. ↑ PATAJ, Roman. Vývoj bojů (834. den): Ukrajinské letectvo dostane kromě F-16 také francouzské stíhačky Mirage 2000 – co dokážou a co ne. Deník N [online]. 2024-06-07 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  42. ↑ IISS Military Balance 2011, p.156, and IISS 2014, 196.
  43. ↑ AXE, David. Ukraine’s Seven-Ton Strike Drones Are Back In Action. Forbes [online]. 2024-03-16 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  44. ↑ TÓDA, Mirek. Vývoj bojů (893. den): Zelenskyj ukázal první F-16. Mají systém, který je má chránit před ruskými stíhačkami. Deník N [online]. 2024-08-05 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  45. ↑ ŠNÍDL, Vladimír. Vývoj bojů (529. den): Ukrajinské zásahy mostů ukazují, že se jim stále daří překonávat ruské rušičky. Deník N [online]. 2023-08-07 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. 
  46. ↑ a b c CÍMALA, Karel. Zastaví protivzdušné síly Ukrajiny ruské letectvo? Část I.. Armádní noviny [online]. 2018-08-24 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. 
  47. ↑ CÍMALA, Karel. Zastaví protivzdušné síly Ukrajiny ruské letectvo? Část II.. Armádní noviny [online]. 2018-08-27 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. 
  48. ↑ COLLINS, Liam; KOFMAN, Michael; SPENCER, John. The Battle of Hostomel Airport: A Key Moment in Russia’s Defeat in Kyiv. War on the Rocks [online]. 2023-08-10 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. 
  49. ↑ BREMER, Maximilian K.; GRIECO, Kelly A. In Denial About Denial: Why Ukraine’s Air Success Should Worry the West. War on the Rocks [online]. 2022-06-15 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. 
  50. ↑ a b c International Institute for Strategic Studies. The Military Balance 2021. I. vyd. London: Routledge, 2021. ISBN 978-1-032-01227-8. Kapitola Ukraine, s. 210–211. (anglicky) 
  51. ↑ Slovenský systém protivzdušnej obrany S-300 je už na Ukrajine | TVNOVINY.sk. tvnoviny.sk [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  52. ↑ POWIS, Gaétan. Des missiles américains pour des systèmes antiaériens ukrainiens d'origine soviétique. Air et Cosmos [online]. 2023-01-07 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (francouzsky) 
  53. ↑ KŘOVÁKOVÁ, Kateřina. Útočíme, když oni spí. Jak ukrajinské drony ničí ruské okupační síly. Seznam Zprávy [online]. 2022-03-18 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ozbrojené síly Ukrajiny
Seznam vzdušných sil
Nezávislé státy

Státy s omezeným uznáním
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ukrajinské_letectvo&oldid=24312595“