Starlink

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Starlink
logo projektu

logo projektu

Základní údaje
Výrobce SpaceX
Země původu Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Provozovatel SpaceX
Použití satelitní internet
Technické specifikace
Typ malý satelit
Startovní hmotnost 227 − 260 kg
Výrobní specifikace
Vypuštěno 540
Funkčních 537
První start 22. února 2018
Související zařízení

Starlink je satelitní konstelace připravovaná společností SpaceX. Měla by celkem zahrnovat téměř 12 tisíc družic, jež budou poskytovat širokopásmové připojení k internetu (satelitní internet). Celá konstelace by měla být dokončena do roku 2027.[1]

Družice budou rozmístěny na mnoha drahách kolem Země ve třech výškových pásmech. Rozmístěny by měly být takto: 7518 ve výšce asi 440 km, 1584 ve výšce asi 550 km a 2825 satelitů ve výškách kolem 1200 km.[1] Pro připojení bude potřeba terminál asi o velikosti krabice od pizzy; SpaceX má zatím u FCC zažádáno o povolení na provoz milionu těchto pozemních stanic.[2]

První dávka 60 satelitů byla vynesena 24. května 2019 (UTC). Z toho je v dobrém stavu 57 kusů a 45 satelitů již dosáhlo cílové oběžné dráhy. Celkem pět satelitů bude deorbitováno, z toho tři z důvodu technických potíží.[3] Podle informací z 27. června 2019 bylo 50 satelitů na operační oběžné dráze.[4]

Specifikace družic[editovat | editovat zdroj]

Testovací družice Tintin A a B (dříve Microsat-2a a 2b) měly tvar kvádru s rozměry 1,1 m × 0,7 m × 0,7 m a vážily kolem 400 kg.[5] Byly vybaveny dvojicí vyklápěcích solárních panelů o rozměrech 2 m × 8 m a anténou na principu fázového pole v pásmu Ku.[5]

Oproti tomu družice první generace jsou výrazně plošší a váží jen 227 kg.[6] Jsou vybaveny jediným solárním panelem o výkonu 3 kW a Hallovým motorem vlastní výroby, který namísto typického xenonu spotřebovává krypton.[7] Jde o první použití kryptonu pro pohon družice.[7] Ten má sice o 10–15 % větší specifický impuls než xenon, ale produkuje o 15–25 % nižší tah a motory na krypton jsou o 15–25 % méně efektivní, takže ve výsledku pro vyrovnání se tahu xenonových motorů potřebují kryptonové výrazně větší výkon.[8] Velkou předností kryptonu oproti xenonu, zvlášť u takto velké konstelace, je ale jeho cena za kilogram: krypton je 5krát až 10krát levnější.[8]

Družice obsahují 4 antény v pásmu Ku, opět na principu fázového pole; u dalších generací je pak plánováno přidání laserové komunikace mezi satelity a antén v pásmech Ka a V.[9] Další rozdíl mezi generaci má být při zániku v atmosféře: současná verze je navržena tak, že po vstupu do atmosféry shoří 95 % dílů, u budoucích generací by již měl shořet satelit celý.[10]

Testovací družice[editovat | editovat zdroj]

Prvními testovacími družicemi se měly stát MicroSat 1a a 1b. Byly vybavené transpondéry v pásmu Ku a kamerou s nízkým rozlišením pro pořizování snímků Země a satelitů navzájem. Měly startovat jako sekundární náklad při některé z misí Iridium NEXT v roce 2016. nakonec byly použity pouze pro pozemní testy a jejich úlohu na oběžné dráze převzaly družice MicroSat 2a a 2b.[11]

MicroSat 2a a 2b, později známé spíše jako Tintin A a B, byly dvě identické družice, každá o hmotnosti 400 kg. Jejich start byl plánován na začátek roku 2017, nakonec letěly jako sekundární náklad při misi Paz na začátku roku 2018. Stejně jako předchozí exempláře, byly i tyto vybaveny komunikací v pásmu Ku a kamerou s nízkým rozlišením. Sloužily k testům komunikace mezi dvěma pozemními stanovišti.[12]

Seznam startů[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. února 2018 vynesla SpaceX jako sekundární náklad satelitu Paz dvě zkušební družice Starlinku, nazvané Tintin A a B.[13]

Space X využívá k vynášení satelitů Starlink nosnou raketu Falcon 9, která může vynést až 60 satelitů Starlink. V budoucnosti se plánuje vynášení satelitů Starlink pomocí vesmírné lodi Starship, která by mohla vynést až 400 satelitů Starlink najednou.

Mise Podrobnosti

Minulé starty[editovat | editovat zdroj]

v0.9 Let byl připravován na 16. května 2019 2:30 UTC,[14] během něho měla být vynesena první dávka 60 satelitů.[15] Družice vynášela raketa F9 Block 5 (B1049.3)[14] z floridského Startovacího komplexu 40, přistání prvního stupně mělo proběhnout na ASDS Of Course I Still Love You.[16] Start byl nejdříve odložen o den kvůli počasí, následně o další týden kvůli aktualizaci softwaru vynášených družic.[17] Družice byly úspěšně vyneseny 24. května 2019 02:30 UTC, i první stupeň opět přistál. S celkovou vahou nákladu 13 620 kg šlo o nejtěžší náklad, jaký kdy do té doby jakákoli raketa SpaceX vynesla; předchozí rekord 12 055 kg byl ustaven v březnu 2019 při misi Crew Dragon Demo 1.[10]
V1 L1 Start byl původně oznámen na konec září 2019, poté na 17. října 2019. Nakonec došlo k odkladu na 11. listopadu 2019, kdy raketa Falcon 9 s již počtvrté použitým prvním stupněm úspěšně odstartovala z rampy SLC-40. Při tomto letu došlo k prvnímu znovupoužití aerodynamického krytu, ale pokus o jeho zachycení proveden nebyl. Družice měly být původně vyneseny na dráhu ve výšce 440 km, ale došlo ke změně, kdy se vynesly do výšky pouze 280 km. Tento postup zajistí rychlou deorbitaci nefunkčních kusů. Na finální dráhu ve výšce 550 km se dostanou pomocí vlastních motorů. Počet satelitů při tomto startu byl stejný jako při předchozím, tedy šedesát družic. Hmotnost jednotlivých družic ale narostla na 260 kg.[18]
V1 L2 Start byl původně plánován ještě na konec roku 2019, došlo k němu ale nakonec až 7. ledna 2020. Vyneseno bylo opět 60 satelitů, přičemž jeden z nich byl pro omezení odrazivosti natřen načerno – cílem je snaha omezit dopad konstelace na astronomická pozorování.[19] S celkem 180 satelity se tímto letem stala SpaceX společností s nejvíce komerčními satelity na oběžné dráze; původní rekord držela společnost Planet Labs se 140 satelity.[20]
V1 L3 29. ledna 2020 bylo vyneseno dalších 60 satelitů.
V1 L4 17. února 2020 bylo vyneseno dalších 60 satelitů.
V1 L5 18. března 2020 (start v 12:16 UTC) bylo vyneseno 60 dalších satelitů. Start byl několikrát odložen, 15. března 2020 v 13:22 UTC byl přerušen v T−0. Poprvé došlo k pátému letu stejného prvního stupně, podruhé došlo ke znovupoužití ochranného aerodynamického krytu. Po 141 sekundách letu došlo k selhání jednoho motoru na prvním stupni, zbylých osm motorů ale výpadek kompenzovalo, takže mise byla úspěšná. Nedošlo ale k úspěšnému přistání prvního stupně na mořské plošině, pravděpodobně právě kvůli závadě na motoru.[21]
V1 L6 22. dubna 2020 (start v 19:30 UTC) bylo vyneseno 60 dalších satelitů. Byl znovupoužit jak první stupeň rakety, tak aerodynamické kryty nákladu. SpaceX v reakci na stížnosti astronomické komunity oproti předchozím startům použije při stoupání satelitů na pracovní orbitu jiný sklon fotovoltaických panelů, aby se snížila odrazivost slunečního světla.[22]
V1 L7 4. června 2020 (start v 01:25 UTC) bylo vyneseno 60 dalších satelitů. Mezi satelity bude jeden s clonami, které by měly omezit odraz slunečních paprsků od antén směrem k Zemi.
Kvůli počasí přesunuto za start Crew Dragon Demo 2[23].
V1 L8 13. června 2020 bylo vyneseno 58 satelitů Starlink a 3 satelity SkySat společnosti Planet Labs. Byl použit první stupeň B1059.3. Aerodynamický kryt také nebyl nový, jedna jeho polovina pocházela z mise JCSAT-18/Kacific-1 a druhá z mise Starlink V1 L2.[24]

Budoucí starty[editovat | editovat zdroj]

V1 L9 Start je plánován na 6. srpna 2020, v 5:33 UTC. Bude vyneseno 57 satelitů Starlink a dva satelity BlackSky Global. Bude použit první stupeň B1051.5.[25] Všechny satelity Starlink budou mít sluneční clonu, vyrobenou ze speciální tmavé pěny, která snižuje jejich viditelnost na obloze. Tato clona byla testována na jediném satelitu při misi V1-L7.
V1 L10 Start proběhne nejdříve v polovině srpna 2020. Bude vyneseno 58 satelitů Starlink a 3 satelity SkySat společnosti Planet Labs. Všechny satelity Starlink by měly mít sluneční clonu. Bude použit první stupeň B1049.6. Bude to vůbec první mise, při které poletí nejaký stupeň už pošesté.
V1 L11 Celkově 12. mise Starlink je plánována na srpen 2020.

V období od května 2020 do září 2020 je v plánu provést 13 startů se satelity Starlink.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MELECHIN, Petr. SpaceX bude poskytovat internet – v roce 2019 začne vynášet satelity pro svou obří konstelaci Starlink. ElonX [online]. 2018-02-17 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  2. JAVŮREK, Karel. SpaceX čeká na schválení provozu jednoho milionu pozemních stanic pro satelitní internet Starlink. Connect.cz [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  3. GRAY, Tyler. @TylerG1998 [online]. 2019T13:05 [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. r/spacex - Updated @SpaceX Starlink orbital height plot. Three more sats now removed from the constellation. 50 of the 60 satellites are in the operational orbit.. reddit [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b SpaceX Starlink broadband pathfinder sats launched. Cidera Analytics [online]. 2018-02-22 [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. SLÍŽEK, David. SpaceX Elona Muska vypustila 60 satelitů Starlink pro internetové připojení. Lupa.cz [online]. [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. 
  7. a b RALPH, Eric. SpaceX ready for 60-satellite Starlink launch debut: third time's the charm?. Teslarati [online]. 2019-05-23 [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b RALPH, Eric. SpaceX reveals new Starlink satellite details 24 hours from launch. Teslarati [online]. 2019-05-15 [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. 
  9. MELECHIN, Petr. Vše o konstelaci Starlink. ElonX [online]. 2019-05-20 [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. 
  10. a b GEBHARDT, Chris. Falcon 9 launches first Starlink mission – heaviest payload launch by SpaceX to date. NASASpaceFlight.com [online]. NASA, 2019-05-23 [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. MicroSat 1a, 1b. space.skyrocket.de [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  12. MicroSat 2a, 2b (Tintin A, B). space.skyrocket.de [online]. [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  13. WALL, Mike. SpaceX's Prototype Internet Satellites Are Up and Running. Space.com [online]. 2018-02-22 [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b Starlink mission press kit [online]. SpaceX, 2019-05 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Pierre. SpaceX vypustí prvních 60 satelitů ambiciozního projektu Starlink, podívejte se jak vypadají. oTechnice.cz [online]. 2019-05-13 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 
  16. MAJER, Dušan. Úsvit megakonstelace Starlink od SpaceX. Kosmonautix.cz [online]. 2019-05-14 [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  17. MAJER, Dušan. Další odklad Falconu 9. Kosmonautix.cz [online]. 2019-05-17 [cit. 2019-05-18]. Dostupné online. 
  18. Starlink Mission [online]. SpaceX [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  19. WITZE, Alexandra. SpaceX tests black satellite to reduce ‘megaconstellation’ threat to astronomy. Nature [online]. 2020-01-09 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. WINTER, Laura. Elon Musk breaks record for most satellites in space. Aljazeera.com [online]. 2020-01-07 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. MELECHIN, Petr. Falconu 9 poprvé od roku 2012 selhal motor za letu, mise byla i přesto úspěšná [online]. ElonX, 2020-03-19 [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  22. ŽIVĚ A ČESKY: Start šesté ostré várky Starlinků. www.kosmonautix.cz [online]. 2020-04-22 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 
  23. SpaceX posouvá Starlink za DM-2. www.kosmonautix.cz [online]. 2020-05-18 [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. 
  24. Starlink Mission [online]. SpaceX [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  25. Falcon 9 Block 5 | Starlink V1 L9 & BlackSky. nextspaceflight.com [online]. [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. NASASpaceFlight.com [online]. 2020-06-03 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • MELECHIN, Petr. Vejde se na oběžnou dráhu 12 000 satelitů pro Starlink?. ElonX [online]. 2019-05-12. Dostupné online. 
  • MELECHIN, Petr. Internet levně a rychle. SpaceX načíná další „megalomanský“ projekt. iDNES.cz [online]. 2018-02-22 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online.