Bohuš Záhorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumil Záhorský
Narození5. února 1906
Smíchov
Úmrtí22. září 1980 (ve věku 74 let)
Praha
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníherec, filmový herec, hlasový herec, televizní herec a divadelní herec
Oceněnízasloužilý umělec (1956)
Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1958)
národní umělec (1966)
ChoťVlasta Fabianová (1971–1980)
RodičeJan Záhorský[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuš Záhorský, vlastním jménem Bohumil Záhorský, někdy též Bohuslav Záhorský, studentský pseudonym Bóža Horský, (5. února 1906 Praha22. září 1980 Praha) byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze.

Život

Narodil s jako jedno ze šesti dětí profesora na ČVUT Jana Záhorského. Z reálky přestoupil v roce 1923 na pražskou konzervatoř. V době studií účinkoval pod pseudonymem Bóža Horský ve studentských představeních Jiřího Frejky a Miroslava Jareše. Studium přerušil v roce 1925 a vystupoval pak krátce v Divadle Rokoko a v divadelní společnosti manželů Steinmarových), působil v celé řadě avantgardních a tehdy velmi moderních divadelních scén, např. v Uměleckém studiu Vladimíra Gamzy,  na scéně divadla Dada (1927), Moderního studia (1929), brněnského Národního/Zemského divadla (1929–1931) a především Osvobozeného divadla (v letech 19311938, s krátkým přerušením v roce 1935, kdy odešel do Nového divadla). Byl i členem prvního voice-bandu E. F. Buriana (19271929). Po uzavření Osvobozeného divadla působil krátce v Divadle Akropolis, odkud přešel do divadla U Nováků (19381940), Nezávislého divadla (19401944) a Intimního divadla (v roce 1945 přejmenovaného na Realistické divadlo). Od roku 1946 pak působil až do roku 1977 v souboru činohry Národního divadla v Praze.[2]

Na divadelních scénách spolupracoval se řadou význačných režisérů (Karel Dostal, Antonín Dvořák, Jiří Frejka, Jindřich Honzl, Otomar Krejča, Jaroslav Kvapil, Miroslav Macháček, Jaromír Pleskot, František Salzer, Jan Škoda, Václav Špidla).

Působil nejen v divadle, ale byl často obsazován i do filmových rolí (od roku 1932 vytvořil téměř 100 rolí). První byla postava pašeráka drog ve filmu Pudr a benzín. Od roku 1947 dostával častěji role starých rozšafných a moudrých mužů z lidu, kde ztvárnil celou řadu pozoruhodných rolí.

K televizním rolím (od roku 1957), patřila postava např. v seriálu F. L. Věk. Byl také vypravěčem první série večerníčku Krkonošské pohádky. Pro svůj výrazný hlasový projev působil i v rozhlase a v dabingu. Jeho hlasem promlouval česky Jean Gabin nebo Spencer Tracy.

Od roku 1971 byl druhým manželem herečky Vlasty Fabianové (19121991).

Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze (hrob č. V/53).

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Filmografie, výběr

Divadelní role, výběr

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. Sbírka matrik v Archivu hl. m. Prahy. Dostupné online.
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 587

Literatura

Externí odkazy