Miloslav Jareš

Miloslav Jareš (12. ledna 1903, Praha – 18. července 1980, Praha), byl český rozhlasový, divadelní a filmový režisér.

Studium a divadlo

Studoval na reálném gymnáziu (1914 – 1918) a obchodní akademii (1918 – 1921) a v letech 1921 – 1926 na pražské konzervatoři. K jeho profesorům zde patřil Jaroslav Hurt. Posluchači konzervatoře a absolventi třídy Jaroslava Hurta ve dvacátých letech dvacátého století hráli svá veřejná představení v budově holešovické Legie malých v Plynární ulici, poblíž divadla Uranie. V tomto studiu působili např. Jan Škoda, František Salzer, Otomar Korbelář, Ladislav Boháč, Jarmila Horáková, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Jiří Frejka, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Erik Adolf Saudek, výtvarníci František Muzika a František Zelenka, hudebníci Jaroslav Ježek, Miroslav Ponc, Iša Krejčí, choreograf Saša Machov a další. Po odchodu některých členů (vč. Jiřího Frejky) do angažmá, zorganizoval Jareš ze zbývajících členů studia Scénu adeptů , což bylo volné sdružení absolventů a posluchačů konzervatoře .

V roce 1923 Jareš vytvořil při Legii malých amatérské Divadlo mládeže , které fungovalo v sále Legie malých až do roku 1934 , kde se souborem dětí hráli příležitostně i někteří konzervatoristé a mladí herci. S Jarešem v Divadle mládeže spolupracovali např. výtvarník František Zelenka, hudební skladatel Miroslav Ponc a jako dramaturg E. A. Saudek . Úspěšné uvedení hry Mauglí uvedlo divadlo nejen na své scéně, ale pohostinsky i v Osvobozeném divadle a v Divadle na Vinohradech . Jarešovo působení v Divadle mládeže mělo ve vývoji divadelní tvorby pro děti zásadní význam .

Od roku 1926 působil v Osvobozeném divadle. Jeho poslední rolí byla malá úloha ve hře Líčení se odročuje (premiéra 1929, sál U Nováků, režie V+W) .

Za Protektorátu působil pohostinsky jako režisér v holešovické Uranii. Od roku 1942 působil jednu sezónu jako režisér v Nezávislém divadle . V letech 1945 – 1948 působil v Divadle 5. května jako režisér, soubor divadla pocházel především z holešovické Uranie.

Rozhlasová činnost

Jeho hlavní činností byla práce rozhlasového režiséra. Profesor dramatického oddělení pražské konzervatoře Jaroslav Hurt, který byl v roce 1927 jmenován prvním profesionálním režisérem rozhlasu (Radiojournal), si přizval jako asistenta svého žáka z konzervatoře Miloslava Jareše . Od sezóny 1933 – 1934 se Jareš věnoval především rozhlasu (po jeho odchodu z Divadla mladých toto zaniklo) , od Radiojournalu obdržel v roce 1937 trvalou smlouvu. S rozhlasem pak spolupracoval až téměř do své smrti.

Citát

„	Ale Jarešovi už v kolébce sudičky určily, že bude rozhlasovým režisérem. Neodolal lákání svého profesora – nejprve mu dělal asistenta, později začal rozhlasové hry režírovat sám. Sudičky měly pravdu: Jareš postrčil toto umění o hodný kus dopředu…Jarešovy rozhlasové režie se snad ani nedají spočítat. Ale on přitom nikdy nezapomněl na svoji první a největší lásku – na divadlo. Jím v Osvobozeném vlastně začínal.	“
—  Ladislav Boháč

Vybrané divadelní role

• 1924 N. N. Jevrejnov: Veselá smrt, Pierot, Scéna adeptů, režie Jiří Frejka
• 1927 Yvan Goll: Pojištění proti sebevraždě, žurnalista Camembert, (j. h.), Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie Jiří Frejka

Vybrané divadelní režie

• 1923 Karel Driml: Čínské zrcadlo, Divadlo mládeže
• 1924 neznámý autor: Fraška o kádi, Scéna adeptů
• 1928 Lila Bubelová: Junák, slunéčko jasné, Divadlo mládeže
• 1931 R.Kipling, V.M.Volkenštejn: Mauglí, Divadlo mládeže
• 1933 P. P. Gorlov: Uchvatitel ohně, Divadlo mládeže
• 1942 R. M. Rilke: Takový už je život, Nezávislé divadlo
• 1945 Svatopluk Čech: Ve stínu lípy, Divadlo u Nováků
• 1945 Otakar Černoch: Veliká zkouška, Divadlo 5. května
• 1946 Peter Karvaš: Meteor, Divadlo 5. května
• 1946 Alfred de Musset: Rozmary Marianiny, Divadlo 5. května
• 1947 Marcel Achard: Život je krásný, Divadlo 5. května
• 1947 Patrick Hamilton: Plynová lampa, Divadlo 5. května
• 1947 Agatha Christie: Deset malých černoušků, Divadlo 5. května
• 1948 Sean O´Casey: Jen jeho stín, Divadlo 5. května
• 1948 Jiří Mahen: Chroust, Divadlo 5. května

Vybrané rozhlasové režie

• 1936 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu
• 1936 M.V. Kratochvíl: Smrt krále Jana
• 1937 Josef Čapek: Země mnoha jmen
• 1937 Moliere: Lakomec
• 1938 Karel Čapek: Bílá nemoc
• 1938 A.Dumas: Tři mušketýři
• 1945 M.Kopecký-R.Walter: Pan Franc ze zámku
• 1945 František Langer: Svatý Václav
• 1946 G. B. Shaw: Léčení hudbou
• 1947 H. G. Wells: Údolí slepých
• 1948 Jaroslav Vrchlický: Smír Tantalův
• 1950 William Shakespeare: Othello
• 1951 Alois Jirásek: Filosofská historie
• 1952 Alois Jirásek: Kolébka
• 1955 A. S. Puškin: Kamenný host
• 1956 J. K. Tyl: Strakonický dudák
• 1961 K. H. Mácha: Máj
• 1969 Moliere: Misantrop
• 1970 Honoré de Balzac, Walter Hasenclever: Gobseck

Filmová režie

• 1937 Kříž u potoka

Osobnosti české kultury o Miloslavu Jarešovi

Otakar Brousek st.

• To, co znamenali E. F. Burian a Jindřich Honzl pro můj jevištní přednes, co mě naučili, když jsem pracoval v jejich souborech, to znamenal Jareš pro mou interpretaci poezie před mikrofonem.

Jindřich Černý

• Nejúspěšnějšími a zároveň nejprecizněji provedenými se stávaly inscenace lehkého, veseloherního, konverzačního repertoáru, jejichž režisérem byl většinou Miloslav Jareš, hlavním povoláním režisér Čs. rozhlasu v Praze.

Odkazy

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, ISBN 80-7023-118-1
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 102, 122, 222, 226
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31–2, 84–8, 91–2, 246, 305
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 145, 251
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 219, 227
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 242–3
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 107, 373, 383
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 44, 89, 132, 178, ISBN 978-80-200-1502-0
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 87, ISBN 80-207-0419-1
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 215
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 353, ISBN 80-204-0493-7
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 111, 115
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 189, 190, 414, 417–9, 517-8, 534, 606, 644, 662
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 19, 225
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 67–9, 76, 85, 102, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy

• Filmová databáze: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/34638-miroslav-jares.html
• Radioservis – vydavatelství Českého rozhlasu: http://www.radioservis-as.cz/archiv12/18_12/18_titul.htm