Tchaj-wan: Porovnání verzí
→Členské křeslo Číny v OSN: gramatika značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 86: | Řádek 86: | ||
* {{Flagicon|Nikaragua}} [[Nikaragua]] ([[1990]]) |
* {{Flagicon|Nikaragua}} [[Nikaragua]] ([[1990]]) |
||
* {{Flagicon|Palau}} [[Palau]] ([[1999]]) |
* {{Flagicon|Palau}} [[Palau]] ([[1999]]) |
||
* {{Flagicon|Panama}} [[Panama]] ([[1954]]) |
|||
* {{Flagicon|Paraguay}} [[Paraguay]] ([[1957]]) |
* {{Flagicon|Paraguay}} [[Paraguay]] ([[1957]]) |
||
* {{Flagicon|Salvador}} [[Salvador]] ([[1961]]) |
* {{Flagicon|Salvador}} [[Salvador]] ([[1961]]) |
Verze z 13. 6. 2017, 08:46
Čínská republika 中華民國 Zhonghuá Mínguó | |||
---|---|---|---|
| |||
Hymna 三民主義 (Sān Mín Zhǔyì) | |||
Geografie | |||
Hlavní město | Tchaj-pej (台北, Táiběi) | ||
Rozloha | 35 980 km² (138. na světě) z toho 0 % vodní plochy | ||
Nejvyšší bod | Jü-šan (玉山, Yùshān) (3952 m n. m.) | ||
Časové pásmo | +8 | ||
Poloha | 24° s. š., 121° v. d. | ||
Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
Obyvatelstvo | |||
Hustota zalidnění | 636 ob. / km² | ||
Jazyk | standardní čínština (úřední), tchajwanština, hakka (rozšířené), atayalština, tsou, rukai, paiwanština, puyuma, ami, bunun, thao, saisiyat, kavalan (domorodé) | ||
Náboženství | taoismus, buddhismus | ||
Státní útvar | |||
Státní zřízení | poloprezidentská republika | ||
Vznik | 1. ledna 1912 (svržení dynastie Čching) | ||
Prezident | Cchaj Jing-wen | ||
Měna | nový tchajwanský dolar (TWD nebo NT$) | ||
Mezinárodní identifikace | |||
ISO 3166-1 | 158 TWN TW | ||
MPZ | RC | ||
Telefonní předvolba | +886 | ||
Národní TLD | .tw, .台灣, .台湾 | ||
multimediální obsah na Commons |
Čínská republika (čínsky 中華民國, tongyong pinyin Jhonghuá Mínguó, hanyu pinyin Zhōnghuá Mínguó, český přepis Čung-chua min-kuo, tchajwansky Tiong-hoâ Bîn-kok, anglicky a mezinárodně Republic of China (Taiwan)), zkratka ROC, je stát všeobecně známý po roce 1949 pod názvem Tchaj-wan (též Taiwan; čínsky 台灣 nebo 臺灣tongyong pinyin Táiwan, hanyu pinyin Táiwān, tchajwansky Tâi-oân). Je to nejstarší republika ve východní Asii, která byla formálně vyhlášena 1. ledna 1912 a která nahradila vládu dynastie Čching nad Čínou. Nejbližšími zámořskými sousedy jsou Čínská lidová republika na západě a severozápadě, Japonsko na severovýchodě a Filipíny na jihu.
Roku 1945 získala Čínská republika zpět ostrov Tchaj-wan (dříve nazývaný Formosa), který byl od roku 1895 součástí Japonského císařství. Koncem občanské války se v roce 1949 hlavní jednotky věrné Čínské republice stáhly z pevniny na ostrov Tchaj-wan a vládu nad kontinentální Čínou převzala Čínská lidová republika. Dnes Čínská republika zahrnuje vedle ostrova Tchaj-wanu i Peskadorské ostrovy (Pcheng-chu) v Tchajwanském průlivu, ostrovy Lü-tao, Lan-jü, Ťin-men (v taiwanském přepisu též Kinmen), Ma-cu (někdy též Matsu) a další.
Mezinárodní status
Legitimitu Čínské republiky popírá Čínská lidová republika (ČLR) a prohlašuje Tchaj-wan za součást ČLR bez ohledu na to, že území Čínské republiky nikdy nezískala. Snaha ČLR sjednotit oba státy podle formule jedna země - dva systémy podobně, jako je tomu v případě Hongkongu, a vojenská hrozba, jsou zdrojem trvalého napětí mezi oběma státy. Čínská republika je dnes de facto nezávislý, a od roku 1988 demokratizující se stát. Do r. 1987 (také vzhledem k přetrvávajícímu válečnému stavu) tvořil diktaturu, s vládou jediné strany Kuomintang, ovládanou diktátorem generálem Čankajškem, a po jeho smrti, v roce 1975, jeho synem.
V současnosti již na Tchaj-wanu existuje přibližně 150 legálních politických stran, mezi které patří např. i dvě komunistické strany (KS): KS Čínské republiky, tchaj-wanská pobočka KS Číny usiluje o sjednocení s ČLR, a separatistická Tchaiwanská KS.
Tento nezávislý stát ovšem uznává pouze 23 zemí (stav k dubnu 2008).[1]
Název
Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v ČR údajně [2] upřednostňuje mezinárodní přepis Taiwan před českým přepisem Tchaj-wan. Toto tvrzení je patrno i na webové prezentací Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře (Česká republika Tchaj-wan oficiálně neuznává, proto jejich "velvyslanectví" má uvedený statut hospodářské a kulturní kanceláře)[3] (k 9. 10. 2008), kde se střídají důsledně počeštěné výrazy Tchaj-wan s mezinárodně používanými výrazy Taiwan. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky používá jako oficiální označení počeštěný výraz Tchaj-wan [4].
Mezinárodní olympijský výbor používá k označení země anglický název Chinese Taipei[5] (čínsky 中華台北/Zhōnghuá Táiběi, česky Čínská Tchaj-pej). Tento název se používá v mnoha kontextech, protože se na něm dokážou shodnout obě strany (Čínská lidová republika i Čínská republika). Výraz 中華/Zhōnghuá (čínský) totiž v čínštině není svázán s konkrétní zemí nebo vládou, ale spíš kulturou.
Historie
Od 20. let probíhala v Číně občanská válka mezi Čínskou republikou a jednotlivými vojenskými veliteli. Po r. 1927 se Komunisté pod vedením Mao Ce-tunga oddělili od Národní strany (Kuomintangu). Následovala válka s Japonskem a po r. 1945 další občanská válka. Po vítězství komunistů v r. 1949 se zbytky Čankajškovy armády uchýlily na ostrov Tchaj-wan. Na pevnině byla vyhlášena Čínská lidová republika a pojem Čínská republika se zúžil na ostrovy udržené kuomintangskou armádou. Až do konce osmdesátých let vládl na Tchaj-wanu autoritativně Kuomintang a trval výjimečný stav.
V šedesátých letech se hospodářství Čínské republiky orientovalo na nové technologie a rostlo. Čankajšek zemřel v roce 1975, předsedou Koumintangu se stal Čankajškův syn Chiang Ching-kuo, v prezidentské funkci Čankajška vystřídal Yen Chia-kan (od r. 1978 pak Chiang Ching-kuo zastával i prezidentskou funkci). Následuje další hospodářský vzestup Čínské republiky, od poloviny osmdesátých let je patrná postupná demokratizace společnosti a taiwanizace nižších (obecních a okresních) politických úrovní. Roku 1986 byla (v disentních podmínkách) založena Demokratická pokroková strana. Roku 1987 je zrušen výjimečný stav, 1988 zemřel Chiang Ching-kuo.
Po Chiang Ching-kuovi se stal předsedou Kuomintangu rodilý Taiwanec Lee Teng-hui. Jako Chiang Ching-kuoův viceprezident Lee současně nastoupil i prezidentský úřad. S jeho dobou je spjatá definitivní demokratizace politického života (své druhé prezidentské období nastoupil na základě přímé volby) a usilovná snaha dosáhnout mezinárodního uznání Čínské republiky.
Politika
Podobně jako vláda ČLR považuje Tchaj-wan za svou odpadlou provincii, tak i vláda Čínské republiky tvrdila, že ona je reprezentací Číny, jen dočasně ztratila kontrolu nad částí svého území. Vedle „federální“ vlády v Tchaj-peji existují ještě vlády dvou provincií, které však mají pouze symbolický význam. Ve „federálním“ parlamentu zasedali poslanci, zvolení před r. 1949 za pevninské provincie (zrušen v r. 2005 po jeho ovládnutí Demokratickou stranou). Od devadesátých let 20. století ovšem politici na Tchaj-wanu od doktríny „jedna Čína“ upouští a někteří otevřeně žádají mezinárodní uznání dnešní nezávislosti Tchaj-wanu de facto. Tím vyvolávají ostré reakce nejen u konzervativní části příznivců Kuomintangu či jeho odnoží Nové strany a Strany lid především, ale hlavně u komunistické vlády ČLR.
Čínská republika byla jako vítězná mocnost 2. světové války zakládajícím členem OSN a byla také stálým členem Rady bezpečnosti. Toto členství jí zůstalo i po prohře v občanské válce. SSSR se na protest dlouho neúčastnil hlasování v Radě bezpečnosti OSN (mj. tím umožnil vojenský zásah vojsk OSN v Jižní Koreji). Tento stav se změnil začátkem 70. let, kdy USA navázaly diplomatické vztahy s ČLR. Čínská republika byla v OSN a Radě bezpečnosti nahrazena ČLR v roce 1971. Čínská republika je v současné době v důsledku nátlaku ČLR oficiálně uznávána pouze 23 státy. Z evropských států ji uznává pouze Vatikán; v letech 1999-2001 ji uznávala Makedonie.
Seznam států světa, které mají k současnému datu oficiální diplomatické styky s Čínskou republikou (s daty jejich navázání):
- Belize (1989)
- Burkina Faso (1994)
- Dominikánská republika (1957)
- Guatemala (1960)
- Haiti (1956)
- Honduras (1965)
- Kiribati (2003)
- Marshallovy ostrovy (1998)
- Nauru (1980-2002; 2005)
- Nikaragua (1990)
- Palau (1999)
- Paraguay (1957)
- Salvador (1961)
- Svatá Lucie (1984-1997; 2007)
- Svatý Kryštof a Nevis (1983)
- Svatý Vincenc a Grenadiny (1981)
- Svazijsko (1968)
- Šalamounovy ostrovy (1983)
- Tuvalu (1979)
- Vatikán (1942)
Členské křeslo Číny v OSN
Čína, zastoupená vládou Čínské republiky, byla jedním z pěti zakládajících členů OSN. Do řad OSN vstoupila jako její původní člen dne 24. října 1945. Výsledkem občanské války, která v Číně probíhala, vláda Čínské republiky ovládaná Kuomintangem uprchla v roce 1949 z pevniny na ostrov Tchaj-wan. Komunistická vláda vyhlásila 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku a následně ovládla většinu území Číny. Představitelé vlády Čínské republiky nadále zastupovali Čínu v OSN, a to i přesto, že území Tchaj-wanu (a dalších ostrovů, které nespadají do provincie Tchaj-wan) bylo mnohem menší než území, nad kterým vykonávala jurisdikci pevninská Čína. Dne 25. října 1971 byla schválena rezoluce Valného shromáždění OSN č. 2758, která odebrala Čínské republice status legitimního zástupce Číny a jako jedinou legitimní vládu Číny uznala vládu ČLR. Tím došlo k tomu, že Čínská republika byla z řad OSN vyloučena a křeslo Číny v OSN (včetně jejího postu stálého člena Rady bezpečnosti) převzala vláda ČLR.
Od devadesátých let 20. století dochází k tomu, že opětovné žádosti Čínské republiky o zastoupení v OSN jsou zamítány, primárně vzhledem k protestům ČLR, která má v rámci Rady bezpečnosti právo veta. Čínská republika podává, střídavě pod jmény „Čínská republika na Tchaj-wanu“, „Čínská republika (Tchaj-wan)“ nebo jenom „Tchaj-wan“ (název navrhla současná vláda Demokratické pokrokové strany), písemné žádosti o členství v OSN. Žádosti předkládá pouze v roli zástupce obyvatel Tchaj-wanu a nikoli pevninské Číny. OSN nicméně žádost Čínské republiky o členství pod tlakem ČLR pokaždé zamítla s odvoláním na rezoluci č. 2758, podle které bylo křeslo Číny v roce 1971 odebráno Čínské republice ve prospěch ČLR. Rezoluce však neobjasňuje otázku zastoupení Čínské republiky. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun jen nedávno sklidil kritiku za to, že vrátil poslední žádost tchajwanského prezidenta Čchen Šuej-piena o plné členství v OSN, aniž dokument postoupil Radě bezpečnosti a Valnému shromáždění, což je v rozporu se standardním postupem.
Tchaj-wan, v současnosti příkladně demokratický a de facto samostatný stát, nepřestává apelovat na mezinárodní společenství, aby uznalo právo 23 milionů obyvatel ostrova na účast v OSN a v přidružených organizacích (např. ve Světové zdravotnické organizaci).
Správní členění
Čínská republika se správně člení na 2 provincie (省, shěng / séng) a 6 centrálně spravovaných měst (市, shìh / chhī). Provincie se dále dělí na celkem 13 okresů (縣, siàn / kōan) a 3 měst na úrovni okresu.
Tak jako u všech místních názvů na Tchaj-wanu, existuje celá řada pravopisů pro každý územní celek. Následující tabulka uvádí názvy v českém přepisu, čínsky i tchajwansky, čínský pravopis pak jednak v původních (tradičních) znacích, jednak v pevninské (chan-jü) i ostrovní (tchung-jung) varietě pchin-jinu. Protože na většině map nenajdete ani jeden z uvedených standardních pravopisů, ale tzv. poštovní pravopis, uvádíme i tuto verzi. Poštovní pravopis vychází z tzv. Wade-Gilesovy transkripce, ale na řadě míst se od ní odchyluje, např. vynecháváním apostrofů.
druh | český přepis | tradičně | tchung-jung | pchin-jin | pošta a mapy | tchajwansky | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
republika | Čínská republika | 中華民國 | Jhonghuá Mínguó | Zhōnghuá Mínguó | Chunghua Minkuo | Tiong-hoâ Bîn-kok | |
provincie | Fu-ťien | 福建省 | Fújiàn shěng | Fújiàn shěng | Fukien sheng | Hok-kiàn-séng | |
okres | Lien-ťiang | 連江縣 | Liánjiang siàn | Liánjiāng xiàn | Lienchiang hsien | Liân-kang-kōan | |
okres | Ťin-men | 金門縣 | Jinmén siàn | Jīnmén xiàn | Kinmen hsien | Kim-mn̂g-kōan | |
provincie | Tchaj-wan | 台灣省 nebo 臺灣省 | Táiwan shěng | Táiwān shěng | Taiwan sheng | Tâi-oân-séng | |
okres | Čang-chua | 彰化縣 | Jhanghuà siàn | Zhānghuà xiàn | Changhua hsien | Chiang-hòa-koān | |
okres | Chua-lien | 花蓮縣 | Hualián siàn | Huālián xiàn | Hualien hsien | Hoa-liân-koān | |
okres | I-lan | 宜蘭縣 | Yílán siàn | Yílán xiàn | Ilan hsien | Gî-lân-koān | |
okres | Jün-lin | 雲林縣 | Yúnlín siàn | Yúnlín xiàn | Yunlin hsien | Hûn-lîm-koān | |
okres | Miao-li | 苗栗縣 | Miáolì siàn | Miáolì xiàn | Miaoli hsien | Biâu-le̍k-koān | |
okres | Nan-tchou | 南投縣 | Nántóu siàn | Nántóu xiàn | Nantou hsien | Lâm-tâu-koān | |
okres | Pcheng-chu | 澎湖縣 | Pénghú siàn | Pénghú xiàn | Penghu hsien | Phêⁿ-ô·-koān | |
okres | Pching-tung | 屏東縣 | Píngdong siàn | Píngdōng xiàn | Pingtung hsien | Pîn-tong-koān | |
okres | Sin-ču | 新竹縣 | Sinjhú siàn | Xīnzhú xiàn | Hsinchu hsien | Sin-tek-koān | |
okres | Tchaj-tung | 台東縣 nebo 臺東縣 | Táidong siàn | Táidōng xiàn | Taitung hsien | Tâi-tang-koān | |
okres | Ťia-i | 嘉義縣 | Jiayì siàn | Jiāyì xiàn | Chiayi hsien | Ka-gī-koān | |
město | Sin-ču | 新竹市 | Sinjhú shìh | Xīnzhú shì | Hsinchu shih | Sin-tek-chhī | |
město | Ťi-lung | 基隆市 | Jilóng shìh | Jīlóng shì | Keelung shih | Ke-lâng-chhī | |
město | Ťia-i | 嘉義市 | Jiayì shìh | Jiāyì shì | Chiayi shih | Ka-gī-chhī | |
město | Tchaj-čung | 台中市 nebo 臺中市 | Táijhong shìh | Táizhōng shì | Taichung shih | Tâi-tiong-chhī | |
město | Tchaj-nan | 台南市 nebo 臺南市 | Táinán shìh | Táinán shì | Tainan shih | Tâi-lâm-chhī | |
město | Kao-siung | 高雄市 | Gaosyóng shìh | Gāoxióng shì | Kaohsiung shih | Ko-hiông-chhī | |
město | Nová Tchaj-pej | 新北市 | Sinběi shìh | Xīnběi shì | Hsinpei shih | Sin-pak-chhī | |
město | Tchaj-pej | 台北市 nebo 臺北市 | Táiběi shìh | Táiběi shì | Taipei shih | Tâi-pak-chhī | |
město | Tchao-jüan | 桃園市 | Táoyuán shìh | Táoyuán shì | Taoyuan shih | Thô-hn̂g-chhī |
Ekonomika
Tchaj-wan měl od konce japonské okupace v roce 1945 možnost svobodně rozvíjet tržní ekonomiku, což Tchaj-wanu umožnilo zařadit se mezi čtyři původní asijské tygry (spolu s Hongkongem, Jižní Koreou a Singapurem). Stalo se tak v ostrém kontrastu s Čínskou lidovou republikou, kde Mao Ce-Tungovy snahy o kolektivizaci a vybudování plánované ekonomiky vedly k rozsáhlému hladomoru, kterému padly za oběť desítky milionů lidí, a naprostému rozvratu ekonomiky. ČLR začala postupně implementovat tržní reformy až od roku 1978 z iniciativy nového vůdce, Teng Siao-pchinga.
Ještě v roce 1962 činilo HDP na hlavu Tchaj-wanu 170$, což zemi stavělo na úroveň Zairu nebo Konga. Postupně však vybudoval silnou exportní ekonomiku. Ekonomika utrpěla relativně málo během asijské finanční krize v roce 1997, protože je na rozdíl od sousedního Japonska a Jižní Koreje založena především na malých a středních firmách, ne na velkých konglomerátech jako jsou jihokorejské čeboly (např. Samsung). Vzhledem ke kulturním poutům s ČLR firmy využívají snadného offshoringu - činnosti vyžadující levnou pracovní sílu se provádí v Číně, např. většina výroby elektroniky Foxconnu probíhá v Číně. HDP na hlavu v roce 2014 bylo mírně vyšší než HDP Japonska a Jižní Koreje.
Odkazy
Reference
- ↑ Tibet: předzvěst naší budoucnosti? ptají se Tchajwanci
- ↑ Liščák, V., Fojtík, P. (1996): Státy a území světa
- ↑ www.taiwanembassy.org
- ↑ www.mzv.cz
- ↑ www.olympic.org
Související články
- Tchaj-wan (Čínská lidová republika) - (23. provincie Čínské lidové republiky)
- Tchaj-wan (ostrov)
- Tchaj-pej 101
- Kuomintang
- Čankajšek
- Tchajwanská unie solidarity
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchaj-wan na Wikimedia Commons
- Galerie Tchaj-wan na Wikimedia Commons
- (anglicky) Stránky prezidentského úřadu Čínské republiky
- (česky) Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v České republice
- (anglicky) Taiwanská velvyslanectví