Přeskočit na obsah

Mezinárodní uznání Státu Palestina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
* ČSSR uznalo stát ne ČR
Mapa států, které oficiálně uznaly samostatnost Státu Palestina

Mezinárodní uznání Státu Palestina je předmětem sporů a jádrem izraelsko-palestinského konfliktu o možné dvoustátní řešení.

V současné době Palestinu uznává 157 členských států OSN.[1][2] Ta v této organizaci od listopadu 2012 disponuje statusem nečlenského pozorovatelského státu. Postoj České republiky je v této otázce nejednoznačný.

Po založení

[editovat | editovat zdroj]

Stát Palestina vyhlásil Jásir Arafat 15. listopadu 1988 v exilu. Ihned po vyhlášení autonomie stát uznalo 114 zemí, především islámsky a komunisticky orientovaných. Většina z nich udržovala diplomatické vztahy také s největším odpůrcem samostatného státu – s Izraelem, který autonomii nikdy neuznal a společně s USA stojí v čele koalice proti založení palestinského státu. Palestinský cestovní pas přesto uznávalo v roce 1995 pouze 29 zemí světa.

Pro palestinské postavení v OSN se po vyhlášení samostatného státu mnoho nezměnilo. Organizace pro osvobození Palestiny již totiž od roku 1974 jako zástupce „nestátní entity“ měla možnost vystupovat ve Valném shromáždění. V roce 1993 se po půlročním jednání Izrael a Organizace pro osvobození Palestiny navzájem uznaly podpisem Deklarace o zásadách palestinské autonomie v Oslu.

Vývoj ve 21. století

[editovat | editovat zdroj]
Uznání Palestiny jako nečlenského pozorovatelského státu OSN:
▉ Palestinská autonomie
▉ pro
▉ proti
▉ zdrželi se hlasování
▉ nepřítomní
▉ nečlenské státy

Už v roce 1989 bylo sedmi státy navrženo palestinské členství v organizaci UNESCO a 31. října 2011 proběhlo hlasování o přijetí. Pro Palestince proběhlo úspěšně, když bylo 107 pro, 14 proti, 52 se zdrželo a 12 se neúčastnilo hlasování. Jako reakci přestaly Spojené státy a Izrael platit členské příspěvky,[3] čímž organizace přišla o zhruba čtvrtinu příjmů. Těmto státům ovšem upřela podle svých stanov hlasovací právo.[4]

Dne 29. listopadu 2012 schválilo Valné shromáždění OSN svou rezolucí 67/19 status Palestiny jako nečlenského státu, čímž posílilo její mezinárodní postavení. Pro hlasovalo 138 států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo. Odpůrci argumentovali především nebezpečím Palestiny pod vládou hnutí Hamás, které stojí na seznamu teroristických skupin téměř všech západních zemí světa. Evropská unie hlasovala nejednotně – pro uznání bylo 14 států, 12 se jich zdrželo. Česká republika vystoupila jako jediná proti.[5]

V roce 2014 samostatný palestinský stát uznala nově ustanovená švédská vláda.[6]

Vývoj během války v Pásmu Gazy

[editovat | editovat zdroj]

Valné shromáždění OSN přijalo v květnu 2024 rezoluci ES-10/23, kterým rozšířilo Valné shromáždění status Palestiny o další práva jako např. možnost podávat návrhy nebo možnost se zapojit do komisí bez možnosti hlasovat a vyzvalo Radu bezpečnosti OSN, aby uznala stát Palestina plnohodnotným členem organizace. Proti návrhu bylo devět zemí. Kromě Izraele ještě Argentina, Česko, Maďarsko, Mikronésie, Nauru, Palau, Papua Nová Guinea a USA.[7]

V dubnu a květnu 2024 uznaly Palestinu čtyři karibské státy: Bahamy, Barbados, Jamajka a Trinidad a Tobago.[8] Dne 28. května 2024 tak rovněž učinily evropské vlády Irska, Norska a Španělska,[9] ke kterým se následně v červnu 2024 připojilo i Slovinsko a Arménie.[10][11] V únoru 2025 uznalo nezávislost Palestiny Mexiko.[12][13]

Francie a Spojené království diskutovaly o možnosti uznat Palestinu na Konferenci OSN k dvoustátnímu řešení v červnu 2025, která se ale nakonec neuskutečnila.[14][15] Prezident Francie Emmanul Macron následně avizoval, že Stát Palestina uzná během Valného shromáždění OSN v září 2025. Jako důvod uvedl urgentní potřebu ukončit válku v Pásmu Gazy.[16] Spolu s Francií palestinskou státnost v září 2025 uznalo i Spojené království, Austrálie, Andorra, Belgie, Kanada, Lucembursko, Monako, Malta, Portugalsko a San Marino.[17][18][19]

Postoj České republiky

[editovat | editovat zdroj]

Bývalé Československo patřilo mezi státy, které autonomii uznaly. Vláda ČSSR uznala vyhlášení palestinského státu svým usnesením č. 307 ze dne 18. listopadu 1988. Forma tohoto vyjádření se shoduje s textem rezoluce Valného shromáždění OSN 43/177, které bere na vědomí „vyhlášení Státu Palestina“. Od února 1989 pak v Praze umožnila chod palestinského velvyslanectví. Od vzniku samostatné České republiky v roce 1993 se v Praze vystřídalo pět velvyslanců Palestiny. Aktuálním velvyslancem je Fuad Karim Saliba Kokaly, jehož pověřovací listiny na Pražském hradě převzal český prezident Petr Pavel dne 13. května 2025.[20]

Česká republika, jakožto jeden z nástupnických států Československa, dle čl. 5 ústavního zákona č. 4/1993 Sb. „uznává všechny státy a vlády, které ke dni svého zániku uznávala Česká a Slovenská Federativní Republika“.[21]

Protichůdný byl v tomto směru nicméně postoj České republiky při hlasování na půdě OSN v roce 2012, kdy se jako jediná evropská země přiklonila k bloku Izraele, Spojených států a Kanady a přihlásila se tím ke svému vnímání Státu Palestina jakožto „nestátní entity“.

Oficiálně se pak k (ne)uznání palestinského státu vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve svém prohlášení z roku 2020: „Postoj ČSSR ve vztahu k Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) po období od 18. 11. 1988 vycházel z mezinárodněprávního postavení OOP jakožto národněosvobozeneckého hnutí a z rezoluce Valného shromáždění OSN č. 43/177 ze dne 15. 11. 1988. V tomto kontextu je nutné vykládat i usnesení vlády č. 307 ze dne 18. 11. 1988. Uznání vyhlášení palestinského státu byl politický akt poplatný tehdejší politice a uspořádání mezinárodních vztahů. Palestinský stát nesplňoval podmínky státnosti podle mezinárodního práva, čehož si byla československá vláda plně vědoma. K uznání palestinského státu ze strany ČR tak prozatím nedošlo. ČR v souladu s Koncepcí zahraniční politiky ČR podporuje cíle blízkovýchodního mírového procesu směřujícího k uspořádání ve formě dvou samostatných států, tj. Státu Izrael a budoucího palestinského státu.“[22]

Obdobný pohled v roce 2024, kdy Palestinu nově uznalo několik evropských států, vyjádřili i ministr zahraničí Jan Lipavský a předseda vlády Petr Fiala, podle nichž Palestina dosud nenabyla základních atributů státnosti, konkrétně územního vymezení a svébytné politické reprezentace, jejichž dosažení je však možné v budoucnu.[23][24] Proti vládnímu postoji se ovšem ohradil například bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který palestinský stát považuje ze strany České republiky za uznaný v souladu s usnesením československé vlády z roku 1988.[25] Obdobný názor vyslovil již v roce 2012 tehdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.[26] Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár v květnu 2024 potvrdil, že Slovensko, jakožto jeden z nástupnických států Československa, Palestinu uznává, a to na základě zmíněného usnesení z roku 1988.[27]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ AJLABS. Mapping which countries recognise Palestine in 2025. Al Jazeera [online]. [cit. 2025-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ KENT, Annette Choi, Lauren. Here are the countries that have recognized a Palestinian state. CNN [online]. 2025-08-11 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Palestina je členem UNESCO, USA přestaly platit příspěvky [online]. Česká televize, 2011-10-31 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ USA a Izrael přišly o hlasovací právo v UNESCO, neplatily příspěvky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-08 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ OSN nepřímo uznalo Palestinu. Česko se jako jediný stát EU postavilo proti [online]. Hospodářské noviny, 2012-11-30 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Švédsko oficiálně uznalo Palestinu jako stát. Chce zlepšit budoucnost regionu. Český rozhlas [online]. 2014-10-30 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci o členství Palestiny. Proti hlasovalo 9 států včetně Česka. iROZHLAS [online]. 2024-05-10 [cit. 2024-05-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ AJLABS. Mapping which countries recognise Palestine in 2024. Al Jazeera [online]. [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Španělsko, Irsko a Norsko uznaly Palestinu jako samostatný stát. Deník N [online]. 2024-05-28 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Slovinsko uznává Palestinu jako samostatný stát. Vláda obešla požadavek opozice na odklad hlasování. iROZHLAS [online]. 2024-06-04 [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Armenia recognises Palestinian statehood, says Armenian foreign ministry. reuters.com [online]. 2024-06-21 [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ Mexican president receives Palestinian ambassador's credentials. thecradle.co [online]. [cit. 2025-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ LEDESMA, Araceli. Sheinbaum ratifica que México reconoce a Palestina e Israel como Estados y pide una salida pacífica del conflicto | CNN. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (španělsky) 
  14. ↑ WINTOUR, Patrick. Lammy confirms UK and France in talks over Palestine recognition. The Guardian. 2025-04-30. Dostupné online [cit. 2025-05-01]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  15. ↑ France lobbying Europeans, UK to recognize Palestinian statehood. POLITICO [online]. 2025-05-27 [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ French President Macron says France will recognize Palestine as a state. France 24 [online]. 2025-07-24 [cit. 2025-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Austrálie, Británie a Kanada uznaly Stát Palestinu. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2025-09-21]. Dostupné online. 
  18. ↑ Portugal formally recognises Palestinian state, minister says. Reuters. 2025-09-22. Dostupné online [cit. 2025-09-22]. (anglicky) 
  19. ↑ France formally recognises Palestinian state. www.bbc.com [online]. 2025-09-23 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Prezident republiky přijal nové velvyslance [online]. hrad.cz, 2025-05-13 [cit. 2025-08-01]. Dostupné online. 
  21. ↑ KOUDELKA, Zdeněk. Uznání státu Palestina [online]. Blogosvět.cz, 2025-09-23 [cit. 2025-09-27]. Dostupné online. 
  22. ↑ Postoj ČR (dříve ČSFR a ČSSR) k uznání státu Palestina. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ 168 hodin: Československo už Palestinu uznalo. Ministerstvo se s odborníky neshodne na tom, zda to platí i pro Česko. ČT24 [online]. 2024-05-27. Dostupné online. 
  24. ↑ Palestinu nemá smysl uznat, když není jasné, kdo ji představuje, říká Fiala. Aktuálně.cz [online]. 2024-05-22. Dostupné online. 
  25. ↑ „Sociální demokracie nebyla poslední léta vidět. Snažím se to ve své kampani změnit,“ říká Zaorálek. A2larm [online]. 2024-05-28. Dostupné online. 
  26. ↑ Prezidentský speciál - Karel Schwarzenberg. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2024-08-27]. Dostupné online. 
  27. ↑ Minister J. Blanár na zasadnutí Rady EÚ pre zahraničné veci: Slovensko podporuje spravodlivé a udržateľné mierové riešenia konfliktov vo svete [online]. Ministerstvo zahraničných vecí a európskych záležitostí, 2024-05-29. Dostupné online. (slovenština) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mezinárodní_uznání_Státu_Palestina&oldid=25239653“