Přeskočit na obsah

Zemědělství

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Polnohospodářství)
Sklizeň pšenice kombajnem, doprovázeným traktorem s vlekem.

Zemědělství je věda a umění pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat.[1] Zemědělství hrálo klíčovou roli při vzniku usedlé lidské civilizace, přičemž kultivace domestikovaných druhů rostlin a zvířat vytvořila potravinové přebytky, které lidem umožnily žít v městských sídlech. Dějiny zemědělství počínají před tisíci lety. Nejméně před 105 000 lety počali lidé sbírat zrna divokých rostlin. Raní zemědělci je začali cíleně vysazovat přibližně před 11 500 lety. Před více než 10 000 lety byla domestikována prasata, ovce a skot. Plodiny se nezávisle pěstovaly v nejméně 11 oblastech světa. Ve dvacátém století ovládlo zemědělskou produkci průmyslové zemědělství, založené na velkoplošných monokulturách. Přesto ještě na počátku 21. století dvě miliardy lidí stále závisejí na samozásobitelském zemědělství.

Moderní agronomie, šlechtění rostlin, agrochemikálie, jako jsou pesticidy a hnojiva, a technické inovace umožnily výrazné zvýšení výnosů, na druhé straně však vedly k rozsáhlému poškozování životního prostředí. Selektivní šlechtění a moderní postupy v chovu hospodářských zvířat podobně zvýšily produkci masa, nastolily ale otázky ohledně životní pohody zvířat a ničení životního prostředí. Environmentální otázky zahrnují příspěvek zemědělství ke globálnímu oteplování, vyčerpávání podzemních vod, odlesňování, antibiotické rezistenci a používání růstových hormonů v průmyslové produkci masa. Rozsáhle se uplatňují geneticky modifikované organismy, i když některé z nich jsou v určitých zemích zakázány.

Hlavní zemědělské produkty lze zhruba rozdělit na potraviny, vlákna, paliva a suroviny (například kaučuk). Skupiny potravin zahrnují obiloviny, zeleninu, ovoce, oleje, maso, mléko, houby a vejce. Zemědělství zaměstnává více než třetinu světové pracovní síly, což je nejvíce hned po sektoru služeb, i když počet pracovníků v zemědělství se v rozvinutých zemích v průběhu staletí výrazně snížil.

Hodnota zemědělské produkce států světa v roce 2016
Kvalita zemědělské půdy podle produktivity (performance) a schopnosti regenerace (resilience). Bílé plochy značí půdy nevhodné pro zemědělství.

Definice

[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství je obvykle míněno jako lidská činnost, avšak plodiny také pěstují jisté druhy mravenců, termitů a nosatců.[2] Zemědělství má řadu definic, lišících se zahrnovaným rozsahem. Ve svém nejširším smyslu využívá přírodní zdroje k „produkci komodit zajišťujících život, včetně potravin, textilních vláken, lesnických produktů, zahradnických plodin a souvisejících služeb“.[3] Takto definovaný záběr pokrývá zemědělství, zahradnictví, chov hospodářských zvířat a lesnictví, v praxi se však zahradnictví a lesnictví do zemědělství nezahrnují.[3]

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny zemědělství.

Vznik

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích hortikultura, neolitická revoluce a počátky zemědělství na Blízkém východě.
Genová centra vzniku kulturních rostlin, identifikovaná Nikolajem Vavilovem ve 30. letech 20. století. Oblast 3 (šedá) již v současnosti není považovaná za centrum vzniku, nověji byla jako jedno z center zařazena Papua Nová Guinea (oblast P, oranžová).[4][5]

Vynález a rozvoj zemědělství umožnil růst lidské populace na mnohonásobně větší úroveň, než by byla udržitelná lovem a sběrem.[6] Zemědělství vzniklo nezávisle v různých částech světa[7] a zahrnovalo různorodou škálu taxonů v nejméně 11 samostatných centrech původu.[4] Již nejméně před 105 000 lety raní lidé sbírali a pojídali zrna divoce rostoucích obilnin.[8] Asi před 11 500 lety bylo v oblasti Levanty pěstováno osm základních plodin neolitu, pšenice jednozrnka (Triticum monococcum) a dvouzrnka (Triticum dicoccum), plevnatý ječmen (Hordeum vulgare), hrách setý (Pisum sativum), čočka jedlá (Lens culinaris), vikev čočková (Vicia ervilia), cizrna beraní (Cicer arietinum) a len setý (Linum usitatissimum). Rýže byla domestikována v Číně mezi 11 500 a 6200 př. n. l., nejstarší známá kultivace se datuje 5700 př. n. l.[9], následovaná fazolemi mungo, azuki a sójou. Domestikace ovce proběhla v Mezopotámii před 13 000 až 11 000 lety.[10] Skot vznikl zhruba před 10 500 lety domestikací divokého pratura v oblastech moderního Turecka a Pákistánu.[11] Chov prasat začal v oblasti Eurasie, zahrnující Evropu, východní Asii a jihozápadní Asii[12], divoká prasata zde byla poprvé domestikována před 10 500 lety.[12] V jihoamerických Andách před 10 000 až 7 000 lety člověk domestikoval brambory, spolu s fazolemi, kakaem a zvířata jako lamy, alpaky a morčata. Cukrová třtina a některé druhy kořenové zeleniny byly domestikovány na Nové Guineji přibližně před 9 000 lety. Čirok byl domestikován v oblasti afrického Sahelu před 7 000 lety. Bavlna byla vyšlechtěna v Peru před 5 600 lety[13] a nezávisle také v Eurasii. Kukuřice vznikla před 6 000 lety v Mezoamerice šlechtěním divoké trávy teosinte.[14] Badatelé uvádějí několik hypotéz vysvětlujících historický původ zemědělství. Studie přechodu od lovců-sběračů k agrární společnosti naznačují počáteční období intenzifikace a rostoucí sedentismus; příklady jsou kultura Natúfien v Levantě a raný neolit v Číně. Divoké plodiny, dříve pouze sklízené, začali lidé cíleně vysazovat, a postupně je tak domestikovali.[15][16][17]

Civilizace

[editovat | editovat zdroj]
Zemědělské scény ze starověkého Egypta, zobrazující výmlat obilí, sýpku, sklízení se srpy, kopání, řezání stromů a orbu. Hrobka kněze Nachta, 15. století před naším letopočtem

Asi 8 000 let př. n. l. začali Sumerové žít ve vesnicích, jejich zemědělství spoléhalo na řeky Eufrat a Tigris a jimi napájené závlahové systémy. Na piktogramech z doby asi 3 000 let př. n. l. se objevují první pluhy a 2 300 let př. n. l. secí pluhy. Sumerští zemědělci pěstovali pšenici, ječmen, čočku, cibuli a jinou zeleninu a ovoce, včetně datlí, vína a fíků.[18] Zemědělství starověkého Egypta záviselo na řece Nil a jejích sezónních záplavách. Začalo v předdynastické době na konci paleolitu, po roce 10 000 př. n. l. Základními potravinovými plodinami bylo obilí, především pšenice a ječmen, spolu s průmyslovými plodinami, jako len a papyrus.[19][20] V Indii byly pšenice, ječmen a jujuba domestikovány 9 000 let př. n. l., brzy je následovaly ovce a kozy.[21] Domestikace skotu, ovcí a koz proběhla v kultuře Méhrgarh 8 000–6 000 let př. n. l.[22][23][23][24] Bavlna byla vyšlechtěna v 5. – 4. tisíciletí před naším letopočtem.[25] Archeologické nálezy dokládají užívání pluhu se zvířecím potahem v civilizaci poříčí Indu před 2500 lety př. n. l.[26] V Číně existoval od 5. století před naším letopočtem celostátní systém sýpek a rozšířené hedvábnictví.[27] K 1. století před naším letopočtem se datuje používání vodních mlýnů na obilí[28], následované rozvojem zavlažování.[29] Na konci 2. století byl vyvinut těžký pluh se železným nožem a odhrnovací deskou.[30][31] Tento typ pluhu se postupně rozšířil na západ přes Eurasijský kontinent.[32] Asijská rýže byla domestikována v oblasti kolem Perlové řeky v jižní Číně, před 8 200–13 500 lety (v závislosti na konkrétním použitém odhadu molekulárních hodin[33]), z jediného genetického předka, divoké rýže Oryza rufipogon.[34] Ve starověkém Řecku a Římě byly hlavními pěstovanými obilninami pšenice setá a dvouzrnka a ječmen, mezi pěstovanou zeleninu patřil hrách, fazole a olivy. Ovce a kozy se chovaly hlavně pro mléčné produkty.[35][36]

Zemědělství se vyvíjelo také na amerických kontinentech. V Mezoamerice se kromě kukuřice domestikovala také tykev, fazole a kakao.[37] Kakao bylo domestikováno kolem roku 3000 př. n. l. na území dnešního Ekvádoru kulturou Mayo-Chinchipe.[38] Krocan byl pravděpodobně domestikován v Mexiku nebo na jihozápadě dnešních Spojených států.[39] Aztékové vyvinuli zavlažovací systémy, terasovitá pole, hnojení půd a vynalezli chinampas neboli umělé ostrovy pro pěstování plodin v zavodněné krajině. Mayové od 4. století př. n. l. využívali k obhospodařování bažin rozsáhlé systémy kanálů a vyvýšených polí.[40][41][42][43][44] V Andách byla domestikována koka, stejně jako arašídy, rajče, tabák a ananas.[37] V Peru byla 3 600 let př. n. l. domestikována bavlna[45] a zvířata jako lama, alpaka a morče.[46] Domorodí obyvatelé východní části Severní Ameriky domestikovali plodiny, jako je slunečnice, tabák,[47] tykev a merlík.[48][49] Sklízeli také divoké plodiny včetně divoké rýže a javorového sirupu.[50] Domestikovaná jahoda je kříženec chilského a severoamerického druhu, který vznikl šlechtěním v Evropě a Severní Americe.[51] Domorodí obyvatelé dnešní Kalifornie a severozápadního pobřeží Severní Ameriky uplatňovali v lesích, stepích, lesostepích a mokřadech různé formy lesního zahradnictví a žárového hospodaření. Domorodci praktikovali zakládání požárů omezeného rozsahu, kterými udržovali nízkointenzivní zemědělství s volnou rotací, jakýsi druh divoké permakultury.[52][53][54][55] Na Velkých planinách se vyvinul systém společné výsadby zvaný „tři sestry“, sestávající ze zimní dýně, kukuřice a pnoucí fazole.[56][57]

Domorodí Australané, dlouho považovaní pouze za kočovné lovce-sběrače, podle novějších výzkumů praktikovali žárové hospodaření. Systematickým vypalováním porostů zvyšovali produktivitu přirozeného prostředí.[58] Před asi 5000 lety vyvinul kmen Gunditjmara a další skupiny systém chovu úhořů a pastí na ryby.[59] Existují důkazy o probíhající „intenzifikaci“ na celém kontinentu.[60] Ve dvou oblastech Austrálie, centrálním západním pobřeží a východní části střední Austrálie, raní zemědělci žijící ve stálých sídlištích pěstovali jamy (Dioscorea hastifolia), domorodé proso (Panicum decompositum) a divokou cibuli (Cyperus bulbosus).[17][61]

Revoluce

[editovat | editovat zdroj]
Arabská zemědělská revoluce, započatá v Al-Andalus (islámské Španělsko), transformovala zemědělství pomocí zlepšených technik a šířením nových plodin.[62]

Během středověku, a to jak v islámském světě, tak v Evropě, došlo v zemědělství k významným přeměnám. Ty byly způsobeny zdokonalením technik a šířením plodin, včetně zavádění cukru, rýže, bavlny a ovocných stromů (například pomerančovníku) do Evropy přes Araby ovládaný Pyrenejský poloostrov (Al-Andalus).[62][63] Kolumbovská výměna po roce 1492 přinesla do Evropy plodiny z Nového světa, jako je kukuřice, brambory, rajčata, sladké brambory a maniok. Ze Starého světa se do Ameriky dostala pšenice, ječmen, rýže a řepa a hospodářská zvířata včetně koní, skotu, ovcí a koz.[64] Během středověku začal být starší dvoupolní systém nahrazován systémem trojpolním, ve kterém se jedno ze tří polí každoročně ponechalo ladem. Došlo tím ke zvýšení produktivity a obohacení půdy, neboť změna osevního postupu umožnila pěstování dusík vázajících luštěnin, jako hrách, čočka a fazole.[65]

Britská zemědělská revoluce probíhající od 17. století vedla k rozmachu zavlažování, střídání plodin a užívání hnojiv, což dovolilo výrazný růst celosvětové populace. Od počátku 20. století zemědělství ve vyspělých zemích, a do menší míry v rozvojovém světě, zaznamenalo velké zvýšení produktivity nahrazením lidské práce mechanizací a zavedením syntetických hnojiv, pesticidů a šlechtění. Haberův–Boschův proces umožnil syntézu hnojiv na bázi dusičnanu amonného v průmyslovém měřítku, což výrazně zvýšilo výnosy plodin a tím umožnilo další prudký nárůst lidské populace.[66][67] Významné zvýšení produktivity také přinesla ve 2. polovině 20. století tzv. zelená revoluce.

Moderní zemědělství nastolilo řadu politických, ekonomických a environmentálních otázek jako znečišťování vod, biopaliva, geneticky modifikované organismy nebo celní a dotační politika, což vedlo k rozvoji alternativních přístupů jako je ekologické zemědělství.[68][69]

Typy

[editovat | editovat zdroj]
Stáda sobů tvoří základ pasteveckého zemědělství několika národů polárních a subpolárních oblastí.

Pastevectví (pastoralismus) je způsob chovu domestikovaných zvířat. V kočovném pastevectví se stáda hospodářských zvířat přemísťují z místa na místo při hledání pastvin, potravy a vody. Tento typ hospodaření se praktikuje v aridních a semiaridních oblastech Sahary, Střední Asie a některých částech Indie.[70]

Při střídavém hospodaření je malá plocha lesa vyčištěna mýcením a vypalováním stromů. Vyklizená půda se využívá pro pěstování plodin po dobu několika let, než se půda příliš vyčerpá a plocha se opustí. Vybere se nová část lesa a proces se opakuje. Tento způsob zemědělství se praktikuje hlavně v oblastech s hojnými srážkami, kde dochází k rychlé regeneraci lesa. Střídavé hospodaření se praktikuje v severovýchodní Indii, jihovýchodní Asii a Amazonii.[71]

Ruční rozprašování hnoje v Zambii

Samozásobitelské zemědělství zajišťuje potřeby rodiny nebo lokální komunity, vytváří jen málo přebytků využitelných vzdálenějšími spotřebiteli. Je rozšířené v monzunových oblastech Asie a v jihovýchodní Asii.[72] Podle odhadů existovalo v roce 2018 asi 2,5 miliardy samozásobitelských zemědělců, kteří obdělávali asi 60 % světové orné půdy.[73]

Intenzivní zemědělství je způsob pěstování a chovu, zaměřený na maximalizaci produktivity, s vysokým stupněm využití půdy a velkou spotřebou vstupů (voda, hnojiva, pesticidy). Značná je také míra automatizace. Intenzivní zemědělství se praktikuje především ve vyspělých zemích.[74][75]

Současné zemědělství

[editovat | editovat zdroj]

Stav

[editovat | editovat zdroj]
Zeleninové pole v čínské provincii Chaj-nan. Čína je světově největším zemědělským producentem.[76]

Intenzivní zemědělství dvacátého století přineslo zvýšení produktivity. Manuální práci nahradila technika a syntetická hnojiva a pesticidy, za cenu zvýšeného znečišťování vod a dalších negativních vlivů. V rozvinutých zemích je častou praxí poskytování zemědělských subvencí. V reakci na ekologické dopady konvenčního zemědělství se v poslední době prosazují alternativní způsoby hospodaření, ve formě ekologického, regenerativního a udržitelného zemědělství.[68][77] Jednou z hlavních hybných sil tohoto hnutí je Evropská unie, která poprvé certifikovala biopotraviny v roce 1991 a roku 2005 zahájila reformu své společné zemědělské politiky (SZP), s cílem postupně ukončit komoditně zaměřené zemědělské dotace[78], a to odstraněním vázanosti dotací na velikost produkce (tzv. decoupling). Růst ekologického zemědělství obnovil výzkum alternativních technik, jako je integrovaná ochrana proti škůdcům, selektivní šlechtění[79] a zemědělství v kontrolovaném prostředí.[80][81] Mezi nedávno vyvinuté obecně využívané postupy patří geneticky modifikované potraviny.[82] Poptávka po nepotravinářských plodinách pro biopaliva[83], výstavba na původně zemědělských půdách, rostoucí náklady na dopravu, změna klimatu, rostoucí poptávka spotřebitelů v Číně a Indii a růst populace[84] ohrožují potravinovou bezpečnost v mnoha částech světa.[85][86][87][88][89] Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství (IFAD) předpokládá, že částí řešení problému vzrůstajících cen potravin a celkové potravinové bezpečnosti může být rozvoj maloplošného zemědělství, vzhledem k příznivým zkušenostem z Vietnamu[90]. Celosvětovým problémem je také degradace půd a nemoci plodin, jako je rez travní[91]. Přibližně 40 % zemědělské půdy na světě je vážně znehodnoceno.[92][93] K roku 2015 byla světově největším zemědělským producentem Čína, následovaná Evropskou unií, Indií a Spojenými státy.[76] Podle ekonomických ukazatelů celkové produktivity je současné zemědělství ve Spojených státech zhruba 1,7krát produktivnější než v roce 1948.[94]

Pracovní síla

[editovat | editovat zdroj]
Podle třísektorové teorie počet lidí pracujících v zemědělství (zelený sloupec) klesá s tím, jak se hospodářství stává rozvinutějším.

Podle třísektorové teorie se počet lidí zaměstnaných v zemědělství a jiných primárních odvětvích (jako je rybolov) pohybuje od méně než 2 % ve většině vyspělých zemí až po více než 80 % v nejméně rozvinutých státech.[95] Od časů průmyslové revoluce prodělalo mnoho zemí přechod na rozvinutou ekonomiku a podíl lidí pracujících v zemědělství neustále klesá. Například v 16. století v Evropě zemědělství zaměstnávalo 55 až 75 % obyvatel; do 19. století tento podíl klesl na 35 až 65 %.[96] Ve stejných zemích je to dnes méně než 10 %.[95] Na začátku 21. století pracovala v zemědělství přibližně jedna miliarda lidí, neboli více než 1/3 práceschopné síly. Zahrnuje to i přibližně 70 % celosvětové zaměstnanosti dětí. V řadě zemí je odvětvím zaměstnávajícím největší procento žen.[97] Zemědělství v pozici největšího světového zaměstnavatele předstihl v roce 2007 sektor služeb.[98]

Bezpečnost práce

[editovat | editovat zdroj]
Traktor Fordson z poloviny 20. století, s dodatečně doplněným rámem na ochranu při převrácení.

Zemědělství, zejména polní práce, dosud zůstává rizikovým povoláním. Zemědělci na celém světě jsou vystavováni vysokému riziku pracovních úrazů, onemocnění dýchacích cest, poškození sluchu způsobeném hlukem, kožních chorob, jakož i některých druhů rakoviny související s používáním chemikálií a dlouhodobému pobytu na slunci. Na průmyslových farmách jsou úrazy často spojeny s obsluhou zemědělských strojů. V rozvinutých zemích je běžnou příčinou smrtelných zranění zemědělských pracovníků převrácení traktoru.[99] Zdraví nebezpečné mohou být také pesticidy a jiné chemikálie používané v zemědělství. Vystavení pesticidům může vyvolat zdravotní potíže nebo vést k vrozeným vadám u dětí.[100] Na rodinných farmách spolu často žijí a pracují všichni její členové, celé rodiny tak bývají vystaveny riziku zranění, nemocí a smrti.[101] Obzvláště zranitelné jsou nejmenší děti do 6 let.[102] Mezi běžné příčiny úmrtí mladých zemědělských pracovníků patří utopení, nehody a úrazy při obsluze zemědělských strojů a traktorů.[101][102][103]

Mezinárodní organizace práce (ILO) považuje zemědělství za „nejnebezpečnější ze všech hospodářských odvětví“.[97] Odhaduje, že na světě dochází ročně nejméně ke 170 000 úmrtím spojených s prací v zemědělství, což je dvojnásobek průměru jiných povolání. Kromě toho výskyt úmrtí, zranění a nemocí souvisejících se zemědělskými činnostmi často není hlášen.[104] ILO v roce 2001 vydala Úmluvu o bezpečnosti a ochraně zdraví v zemědělství, která pokrývá rozsah rizik v zemědělství, prevenci těchto rizik a roli, kterou by měli hrát jednotlivci a organizace zabývající se zemědělstvím.[97]

V Evropské unii vydává Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci pokyny k provádění směrnic v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví v zemědělství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví a lesnictví.[105] Ve Spojených státech označil Národní institut pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (National Institute for Occupational Safety and Health) zemědělství za prioritní odvětví v Národní agendě pro výzkum povolání (National Occupational Research Agenda), která má identifikovat a vytvořit intervenční strategie v otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.[106][107]

Produkce

[editovat | editovat zdroj]

Celková zemědělská produkce vybraných zemí světa je uvedena v grafech níže.[108]

Státy s největší zemědělskou produkcí v roce 2022 podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO)[108]
Ekonomika Hodnota hrubé zemědělské produkce v miliardách USD, ceny 2022
(01) Čína Čína
1 655
(02) Indie Indie
524
(03) USA Spojené státy
474
(—) Evropská unie Evropská unie
428
(04) Brazílie Brazílie
220
(05) Írán Írán
188
(06)Indonésie Indonésie
139
(07) Rusko Rusko
118
(08) Japonsko Japonsko
89
(09) Francie Francie
73
(10) Turecko Turecko
73
(11) Kanada Kanada
70
(12) Pákistán Pákistán
64
(13) Německo Německo
63
(14) Mexiko Mexiko
62
(15) Austrálie Austrálie
57
(16) Itálie Itálie
54
(17) Španělsko Španělsko
53
(18) Vietnam Vietnam
50
(19) Thajsko Thajsko
45
(20) Kolumbie Kolumbie
45
Státy s největší zemědělskou produkcí v roce 2022 podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), ve stálých cenách let 2014–2016[108]
Ekonomika Hodnota hrubé zemědělské produkce v milionech USD
(01) Čína Čína
1 397 888
(02) Indie Indie
458 850
(03) USA Spojené státy
360 842
(04) Brazílie Brazílie
197 178
(05) Indonésie Indonésie
146 039

Systémy pěstování plodin

[editovat | editovat zdroj]
Žďárové zemědělství v Thajsku

Pěstební systémy se v různých oblastech liší v závislosti na dostupných zdrojích a omezeních, jako jsou: poloha a podnebí; vládní politika; hospodářské, sociální a politické tlaky; a filozofie a kulturní zvyklosti zemědělce.[109][110]

Žďárové nebo také střídavé zemědělství (Shifting cultivation) je systém, kdy se vypaluje lesní porost a na popelem zúrodněné půdě se následně několik let pěstují jednoleté a trvalé plodiny.[111] Po vyčerpání půdy se pozemek nechá ladem, aby opět zarostl lesem, a zemědělec se přesune na novou plochu, aby se po delší době (10–20 let) postupně vrátil zpět. Růst hustoty obyvatelstva vede ke zkracování období úhoru. Půda pak potřebuje dodatečný přísun živin (umělého hnojiva nebo mrvy) a manuální likvidaci plevele a škůdců. Dalším stupněm intenzifikace je každoroční kultivace, která nezahrnuje dobu úhoru. Je ještě náročnější na dodávky živin a omezování škůdců.[111]

Smíšené pěstování kokosových palem a aksamitníku ve státě Kérala, Indie.

Průmyslový vývoj vedl k zavedení monokultur, kdy se jeden kultivar vysazuje na velké ploše. Vzhledem k nízké biologické rozmanitosti je využití živin jednostranné a dochází k přemnožování škůdců, což vyžaduje větší používání pesticidů a hnojiv.[110] Dalšími druhy systémů každoroční kultivace, známými jako polykultury, jsou postupné pěstování (Multiple cropping), kdy se několik plodin pěstuje postupně během jednoho roku, a smíšené pěstování (Intercropping) několika plodin současně.[111]

Omezujícím faktorem zemědělství v subtropických a aridních oblastech je roční úhrn a rozdělení dešťových srážek. Zužuje vegetační období a počet ročních sklizní, případně vyžaduje zavlažování. Ve všech těchto oblastech se pěstují víceleté plodiny (káva, kakao) a praktikují se méně intenzivní způsoby hospodaření, jako je agrolesnictví. V mírném podnebním pásmu, kde původní ekosystémy tvořily převážně stepi, je dominantním systémem vysoce produktivní celoroční hospodaření.[111]

Významné kategorie potravinářských plodin zahrnují obilniny, luštěniny, píci, ovoce a zeleninu.[112] Mezi přírodní vlákna patří bavlna, vlna, konopí, hedvábí a len.[113] V různých pěstitelských oblastech celého světa se pěstují specifické plodiny.

Tabulky níže uvádějí světovou produkci dle odhadu Organizace pro výživu a zemědělství, v milionech metrických tun.[114]

Hlavní zemědělské produkty podle typů
(miliony tun), údaje z roku 2017		 Hlavní zemědělské produkty podle plodin
(miliony tun), údaje z roku 2018
obiloviny 3020 cukrová třtina 1907
zelenina a houby 1083 kukuřice 1148
ovoce 842 rýže 782
hlízy a bulvy 838 pšenice 734
mléko 831 brambory 368
maso 335 sója 349
olej[115] 226 maniok 278
ryby[116] 173 cukrová řepa 275
luštěniny 94 plod palmy olejné 272
vejce 81 rajčata 182
rostlinná vlákna 31 ječmen 141
ořechy 17 banány 116
Zdroj: FAO[117] Zdroj: FAO[114]

Systémy živočišné výroby

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Chov hospodářských zvířat.
Prasata v intenzivním chovu

Živočišná výroba zahrnuje všechny aspekty chovu hospodářských zvířat . Hospodářská zvířata se chovají kvůli produktům, což je maso, mléko, vejce nebo vlna, kromě toho také pro práci a přepravu.[118] Pracovní zvířata, jako koně, mezci, skot, vodní buvoli, velbloudi, lamy, alpaky, osli a psi, se po staletí využívala při obdělávání půdy, sklizni plodin, pastvě a ochraně stád a přepravě zemědělských produktů na trhy.[119]

Systémy živočišné výroby lze definovat na základě zdroje krmiva, jako pastevní (extenzivní), ustájený (intenzivní) nebo smíšený.[120] K roku 2010 živočišná výroba využívala 30 % nezaledněné zemské plochy a zaměstnávala přibližně 1,3 miliardy lidí. Mezi rokem 1960 a 2010 došlo k významnému nárůstu živočišné výroby, a to jak počty kusů, tak i váhou jatečního zvířete, zejména u skotu, prasat a kuřat. Produkce posledně jmenovaných se přitom zvýšila téměř desetinásobně. Významný nárůst zaznamenala také zvířata chovaná pro další produkty, jako mléčná plemena skotu a nosnice. Předpokládá se, že do roku 2050 budou celosvětové počty skotu, ovcí a koz dále prudce narůstat.[121] Jedním z nejrychleji rostoucích odvětví produkce potravin je také akvakultura, tedy chov ryb a jiných vodních živočichů v moři a přírodních i umělých nádržích. Mezi lety 1975 a 2007 rostla v průměru o 9 % ročně.[122]

V druhé polovině 20. století se chovatelé využívající selektivní šlechtění zaměřili na vytváření produktivnějších plemen a kříženců hospodářských zvířat, přičemž většinou zanedbávali potřebu zachování genetické rozmanitosti. Tento trend vedl ke značnému snížení genetické rozmanitosti a genetického rezervoáru plemen hospodářských zvířat. Následkem je nižší odolnost vůči chorobám a horší lokální adaptace oproti tradičním plemenům.[123]

Drůbežnictví: chov masné drůbeže (brojlerů) ve velkokapacitní drůbežárně

Při pastevním chovu závisí obživa přežvýkavců na rostlinném materiálu dostupném na pastvinách, jako jsou louky nebo křoviny. Hlavním zdrojem živin pro pastvinou vegetaci jsou výkaly pasoucích se zvířat, někdy se používá také doplňkové přihnojování. Tento systém je obzvláště důležitý v oblastech, kde není možné pěstování plodin kvůli nepříznivému klimatu nebo půdě. Pastevním chovem se celosvětově zabývá asi 30–40 milionů pastevců.[111] Smíšené produkční systémy využívají travní porosty, pícniny a obilniny jako krmivo pro přežvýkavce a monogastrická zvířata (tzn. s jedním žaludkem, hlavně kuřata a prasata). Ve smíšených systémech se mrva obvykle recykluje jako hnojivo.[120]

Bezpůdní systémy spoléhají na dodávku krmiv z vnějších zdrojů, mizí zde místní propojení rostlinné a živočišné produkce. Tento systém se častěji vyskytuje v členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Rostlinná výroba spoléhá především na syntetická hnojiva. Využití kejdy a mrvy je problematické, často se stává zdrojem znečištění.[120] Průmyslové země tímto způsobem vytvářejí většinu celosvětové produkce drůbeže a vepřového masa. Vědci odhadují, že 75 % růstu živočišné výroby v letech 2003 až 2030 bude ve formě intenzivního velkochovu, někdy nazývaného průmyslové zemědělství. Velký podíl na tomto růstu mají rozvojové země Asie, v mnohem menší míře Afrika.[121] Některé z postupů používaných v průmyslové živočišné výrobě, jako používání růstových hormonů, vzbuzují kontroverze.[124]

Zpracování půdy

[editovat | editovat zdroj]
Orba pole po sklizni

Zpracování půdy je způsob její úpravy pomocí nástrojů, jako pluh nebo brány. Slouží k přípravě půdy na výsadbu nebo setí, doplnění živin a omezení výskytu škůdců a plevele. Používané způsoby sahají od konvenční orby až po bezorebné. Orba zvyšuje produktivitu půdy jejím zkypřením, prohřátím, zapravením hnojiva a zamezením růstu plevelů. Zvyšuje však náchylnost půdy k erozi, podporuje rozklad organických látek uvolňujících CO2 a snižuje množství a rozmanitost půdních organismů.[125][126]

Ochrana před škůdci zahrnuje likvidaci plevelů, hmyzu, roztočů a chorob. Používají se postupy chemické (pesticidy), biologické (biologický boj), mechanické (orba) a kulturní. Kulturní postupy zahrnují střídání plodin, utrácení nakažených chovů, využívání krycích plodin a smíšených porostů, kompostování, pěstování rezistentních druhů a vyvarování se faktorů, příznivých šíření škůdců. Integrovaná ochrana proti škůdcům se pokouší využít všechny tyto metody, aby populace škůdců nedosáhla úrovně, působící významné ekonomické ztráty. Používání pesticidů doporučuje až jako poslední možnost.[127]

Živinové hospodářství (živinový management) se zabývá jak zdroji přívodu živin pro rostlinnou a živočišnou výrobu, tak i způsoby využití biologického odpadu produkovaného hospodářskými zvířaty (chlévská mrva, kejda, exkrementy). Zdroji živin mohou být průmyslová anorganická hnojiva, hnůj, zelené hnojivo, kompost a minerály.[128] Využití živin plodinami lze také řídit pomocí kulturních technik, jako je střídání plodin nebo provádění úhorů. Živočišný odpad se do půdy dostává buď chovem hospodářských zvířat na plochách krmné plodiny, například při řízené intenzivní rotační pastvě, případně rozmetáním jeho suché či kapalné formy na ornou půdu nebo na pastviny.[129][125]

Pivotový zavlažovač. Rameno dlouhé až stovky metrů se otáčí kolem čepu upevněného na jednom konci. Jinou variantou je čelní zavlažovač, pohybující se přímo.

Vodní hospodářství je nutností v místech s nedostatečnými nebo proměnlivými vodními srážkami. To se do určité míry týká většiny oblastí světa.[111] Někteří pěstitelé používají zavlažování, aby doplnili deficit srážek. V jiných oblastech, například na Velkých planinách v USA a v Kanadě zemědělci nechávají pole rok ladem, aby se nastřádala v půdě vlhkost. V následujícím roce ji využijí pro pěstování plodin.[130] Na zemědělství připadá 70 % celosvětové spotřeby sladké vody.[131]

Podle zprávy Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky (IFPRI) bude dopad zemědělských technik na produkci potravin největší v případě jejich zavedení ve vzájemné kombinaci. IFPRI vytvořil model, který měl vyhodnotit, jak by jedenáct technik mohlo do roku 2050 ovlivnit zemědělskou produktivitu, potravinovou bezpečnost a obchod. Podle získaných výsledků by počet lidí ohrožených hladem mohl klesnout až o 40 % a ceny potravin by se mohly snížit téměř o polovinu.[132]

Platby za ekosystémové služby jsou metodou poskytování doplňkových finančních pobídek, které mají motivovat zemědělce k zachování některých aspektů životního prostředí. Opatření mohou například zahrnovat platby za zalesňování kolem toků řek před městy, s cílem zlepšit dostupnost pitné vody.[133]

Úpravy plodin a biotechnologie

[editovat | editovat zdroj]

Šlechtění rostlin

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Šlechtění rostlin.
Odrůda pšenice Yecoro (vpravo) je citlivá k zasolení půdy, vlevo kříženec s odrůdou W4910 vykazuje vysokou odolnost vůči zasolení půdy

Lidé praktikují úpravy plodin po tisíce let, od počátků civilizace. Změny plodin pomocí šlechtitelských postupů mění genetické složení rostliny za účelem vývoje plodin s příznivějšími vlastnostmi pro člověka, například větších plodů nebo semen, tolerance vůči suchu nebo odolnosti vůči škůdcům. Významný pokrok v šlechtění rostlin přinesla práce genetika Gregora Mendela. Jeho výzkum dominantních a recesivních alel, ačkoli nejprve do značné míry přehlížen téměř 50 let, nakonec umožnil pěstitelům lépe porozumět genetice a technikám šlechtění. Šlechtění plodin zahrnuje techniky, jako je výběr rostlin s požadovanými vlastnostmi, samoopylení a křížové opylení a molekulární techniky, které geneticky modifikují organismus.[134]

Domestikace rostlin v průběhu staletí zvýšila výnos, zlepšila odolnost vůči chorobám a suchu, usnadnila sklizeň a zlepšila chuť a výživovou hodnotu plodin. Pečlivý výběr a šlechtění měly značný vliv na vlastnosti plodin. Výběr a šlechtění trav a jetele ve 20. a 30. letech 20. století zlepšilo pastviny na Novém Zélandu. Rozsáhlé výzkumné úsilí zaměřené na mutagenezi vyvolanou rentgenovým a ultrafialovým zářením (tedy primitivní genetické inženýrství) během padesátých let 20. století vytvořilo moderní komerční odrůdy obilnin, jako je pšenice, kukuřice a ječmen.[135][136]

Zelená revoluce popularizovala použití konvenční hybridizace k prudkému zvýšení výnosu vytvořením vysoce výnosných odrůd. Například průměrné výnosy kukuřice v USA vzrostly z přibližně 2,5 tuny na hektar (t/ha) v roce 1900 na přibližně 9,4 t/ha v roce 2001. Průměrné celosvětové výnosy pšenice podobně vzrostly z méně než 1 t/ha v roce 1900 na více než 2,5 t/ha v roce 1990. Průměrné výnosy pšenice v Jižní Americe se pohybují kolem 2 t/ha, v Africe méně než 1 t/ha a v Egyptě a Arábii až 3,5 až 4 t/ha s využitím zavlažování. Naproti tomu průměrný výnos pšenice v zemích, jako je Francie, přesahuje 8 t/ha. Rozdíly ve výnosech jsou způsobeny zejména odlišným klimatem, genetikou a úrovní intenzivních zemědělských technik (používání hnojiv, chemická ochrana proti škůdcům, kontrolovaný vzrůst pro omezení poléhání).[137][138][139]

Genetické inženýrství

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Genetické inženýrství.
Geneticky modifikované rostliny bramboru (vlevo) odolávají virovým onemocněním, která poškozují neupravené rostliny (vpravo).

Geneticky modifikované organismy (GMO) jsou organismy, jejichž genetický materiál byl změněn technikami genetického inženýrství obecně známými jako technologie rekombinantní DNA. Genetické inženýrství rozšířilo nabídku genů, které mají šlechtitelé k dispozici při vytváření požadovaných zárodečných linií pro nové plodiny. Pomocí genetického inženýrství bylo možné u plodin například zvýšit jejich houževnatost, nutriční obsah, odolnost vůči hmyzu a virům a toleranci vůči herbicidům.[140] GMO plodiny u některých lidí vyvolávají obavy ohledně bezpečnosti potravin. Řada zemí zavedla omezení týkající se pěstování, dovozu nebo konzumace GMO potravin a plodin.[141] V současné době upravuje obchod s GMO mezinárodní úmluva, Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti. Probíhá také diskuse ohledně označování potravin vyrobených z geneticky modifikovaných organismů. Zatímco EU v současné době vyžaduje, aby byly označeny všechny potraviny pocházející z geneticky modifikovaných organismů, v USA toto není třeba.[142]

Semeno rezistentní vůči herbicidům má do svého genomu implantovaný gen, který rostlině umožňuje tolerovat expozici herbicidu, včetně glyfosátu. Tato osiva dovolují pěstování plodin, které lze postřikovat herbicidy k likvidaci plevelů, aniž by došlo k poškození rezistentní plodiny. Kultury tolerantní k herbicidům používají zemědělci po celém světě.[143] S rostoucím používáním těchto plodin dochází k nárůstu používání herbicidních postřiků na bázi glyfosátu. V některých oblastech se vyvinuly plevele rezistentní vůči glyfosátu, což donutilo zemědělce přejít na jiné herbicidy.[144][145] Některé studie také spojují rozšířené používání glyfosátu s nedostatkem železa u některých plodin. To snižuje jak produktivitu, tak i výživovou hodnotu plodiny, s negativními ekonomickými a zdravotními důsledky.[146]

Pěstitelé také využívají GMO plodiny odolné vůči hmyzu. Mají gen z půdní bakterie Bacillus thuringiensis (Bt), který produkuje toxin specifický pro hmyz. Tyto plodiny odolávají poškození hmyzem.[147] Existují názory, že podobné nebo lepší odolnosti vůči škůdcům lze dosáhnout tradičními šlechtitelskými postupy, například hybridizací nebo křížovým opylováním divokými druhy. V určitých případech jsou primárním zdrojem rezistentních vlastností divoké druhy; některé kultivary rajčete získaly pomocí křížení s divokými populacemi rajčat rezistenci vůči nejméně 19 chorobám.[148]

Dopady na životní prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Náklady a vlivy

[editovat | editovat zdroj]
Znečištění vodního toku způsobené zemědělskou činností, Nový Zéland

Zemědělství zatěžuje společnost řadou externích nákladů kvůli dopadům, jako je poškozování přírody pesticidy (zejména herbicidy a insekticidy), odčerpávání živin, nadměrná spotřeba vody a ztráta přirozených prostředí. Posouzení účinků zemědělství ve Spojeném království z roku 2000 stanovilo celkové externí náklady za rok 1996 ve výši 2 343 milionů liber, tj. 208 liber na hektar.[149] Analýza těchto nákladů v USA z roku 2005 dospěla k závěru, že externality rostlinné výroby dosahují přibližně 5 až 16 miliard USD (30 až 96 USD na hektar), zatímco živočišné výroby 714 milionů USD.[150] Obě studie, které se zaměřovaly výhradně na fiskální dopady, dospěly k závěru, že externí náklady by se měly více internalizovat, tj. přenést na jejich původce. Tyto analýzy nezohledňovaly subvence, uváděly však, že subvence též ovlivňují náklady zemědělství pro společnost.[149][150]

Zemědělství se snaží zvyšovat výnosy a snižovat náklady. Výnos roste díky vstupům, jako jsou hnojiva a odstraňování patogenů, predátorů a konkurentů (jako jsou plevele). Náklady se snižují s rostoucí plochou farem, například zvětšováním polí; to znamená odstraňování mezí, příkopů a dalších biotopů. Pesticidy likvidují hmyz, rostliny a houby. Tato a další opatření na intenzivně obhospodařované půdě drasticky snižují biologickou diverzitu.[151]

Mezinárodní skupina pro zdroje v rámci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) vyhodnotila v roce 2010 environmentální dopady spotřeby a výroby. Zjistil, že zemědělství a spotřeba potravin jsou dva z nejdůležitějších faktorů tlaku na životní prostředí, zejména změny biotopů, změny klimatu, spotřeby vody a toxických emisí. Zemědělství je hlavním zdrojem toxických látek uvolňovaných do životního prostředí, včetně insekticidů, zejména těch používaných při pěstování bavlny.[152] UNEP ve zprávě z roku 2011 o zelené ekonomice uvádí, že „zemědělské činnosti, s výjimkou změn ve využívání půdy, produkují přibližně 13 procent světových antropogenních emisí skleníkových plynů. Patří sem skleníkové plyny emitované používáním anorganických hnojiv, agrochemických pesticidů a herbicidů; (emise vznikající při výrobě těchto látek jsou zahrnuty do průmyslových emisí) a spotřebou fosilních paliv.[153]

Dopady chovu dobytka

[editovat | editovat zdroj]
Zemědělská bioplynová stanice, přeměňující odpadní rostlinný materiál a kejdu na bioplyn.

Vysoký představitel OSN Henning Steinfeld uvedl, že „dobytek je jedním z nejvýznamnějších přispěvatelů k nejzávažnějším environmentálním problémům dneška“[154]. Pro účely živočišné výroby slouží 70 % veškeré půdy využívané k zemědělství, nebo také 30 % zemského povrchu. Je to jeden z největších zdrojů skleníkových plynů, odpovídající za 18 % světových emisí skleníkových plynů vyjádřených v ekvivalentech CO2. Pro srovnání, veškerá doprava se podílí 13,5 %. Zemědělství produkuje 65 % oxidu dusného antropogenního původu (který má 296 násobný potenciál globálního oteplování vůči CO2) a 37 % veškerého antropogenního metanu (23 násobný potenciál CO2). Vytváří také 64 % emisí amoniaku. Rozšiřování chovu dobytka se uvádí jako klíčový faktor odlesňování; v Amazonii je nyní 70 % dříve zalesněné oblasti přeměněno na pastviny a zbývající část se využívá na pěstování krmiv.[155] Chovem dobytka způsobené odlesňování a degradace půdy vede též ke snižování biologické diverzity. UNEP dále uvádí, že „při současném způsobu chovu a spotřebních vzorců se do roku 2030 předpokládá celosvětový nárůst emisí metanu z hospodářských zvířat o 60 %“.[153]

Dopady na půdu a vodu

[editovat | editovat zdroj]
Kruhová zavlažovaná pole v Kansasu. Zdravá, rostoucí kukuřice a čirok jsou zelené (čirok je mírně světlejší). Pšenice je zlatožlutá. Hnědá pole byla nedávno sklizena a zorána nebo tento rok nechána ladem.

Transformace půdy, využití půdy k získání zboží a služeb, je nejzásadnější způsob, jakým lidé mění ekosystémy Země. Považuje se za hlavní příčinu ztráty biologické rozmanitosti. Odhady množství půdy transformované lidmi se pohybují mezi 39 až 50 %.[156] Odhaduje se, že k degradaci půdy, dlouhodobému poklesu funkce a produktivity ekosystémů dochází na 24 % světových půd, u orné půdy je tento podíl ještě vyšší.[157] Společná zpráva OSN a FAO označuje nevhodné hospodaření s půdou za hnací faktor degradace a uvádí, že 1,5 miliardy lidí závisí na degradujících půdách. Degradací může být odlesňování, dezertifikace, eroze, vyčerpání minerálů nebo chemická degradace (acidifikace a zasolování).[111]

Eutrofizace, neboli nadměrné množství živin ve vodních ekosystémech, vede k přemnožení sinic a řas a odkysličení vody. Následkem je úhyn ryb, ztráta biodiverzity a nevhodnost vody k pití nebo průmyslovému použití. Nadměrné hnojení zemědělské půdy a vysoká koncentrace chovu způsobují splach živin (zejména dusíku a fosforu) a jejich vyluhování ze zemědělské půdy. Tyto živiny jsou hlavními polutanty přispívajícími k eutrofizaci vodních ekosystémů a znečištění podzemních vod, což má škodlivé účinky na lidské populace.[158] Hnojiva také snižují biologickou rozmanitost tím, že zvyšují konkurenci rostlin o světlo a zvýhodňují ty druhy, které jsou schopny využívat dodané živiny.[159] Zemědělství má 70 % podíl na spotřebě sladkovodních zdrojů.[160] Je hlavním spotřebitelem vody z vodonosných vrstev a v současnosti čerpá z těchto zdrojů podzemní vody neudržitelným tempem. Již dlouho je známo, že jsou vyčerpány zvodně v tak rozmanitých oblastech, jako je severní Čína, Horní Ganga a západ USA, a nové výzkumy tento problém rozšiřuji i na zvodně v Íránu, Mexiku a Saúdské Arábii.[161] Průmysl a městské oblasti vyvíjí rostoucí tlak na vodní zdroje, což znamená, že se prohlubuje nedostatek vody a zemědělství čelí výzvě produkovat více potravin pro rostoucí světovou populaci se zmenšenými vodními zdroji.[162] Také způsob využívání vody v zemědělství může tvořit značné environmentální problémy, například zánik mokřadů, šíření vodou přenášených nemocí nebo degradace půdy zasolením a podmáčením, zapříčiněná nevhodnými způsoby zavlažování.[163]

Pesticidy

[editovat | editovat zdroj]
Postřik plodiny pesticidem

Světová spotřeba pesticidů od roku 1950 vzrostla na téměř 2,3 milionu tun ročně, ztráty na úrodě způsobené škůdci však zůstávají relativně konstantní.[164] Podle odhadu Světové zdravotnické organizace z roku 1992 dochází každoročně ke třem milionům případům otravy pesticidy, které způsobují 220 000 úmrtí.[165] Užívání pesticidů vede v populaci škůdců k vyvinutí rezistence, což si vyžaduje vývoj nového pesticidu, a cyklus se dále opakuje.[166]

Existují názory, že intenzivní zemědělství a s ním spojené používání pesticidů je nezbytné pro zabránění hladomorům a že též v jistém smyslu přispívá k ochraně přírody – dosažené vysoké výnosy zmenšují plochu potřebnou pro zemědělské činnosti.[167][168] Kritici však tvrdí, že kompromis mezi ochranou životního prostředí a potřebou produkce potravin není nevyhnutelný[169] a že pesticidy pouze nahrazují dobré agronomické postupy, jako je střídání plodin.[166] Technika ochrany před škůdci „přilákej – odpuzuj“ (push-pull) zahrnuje smíšené pěstování, využívající rostlinné pachy k odpuzení škůdce z plodiny (push) a jeho nalákání na místo, kde může být poté odstraněn (pull).[170]

Globální oteplování

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Globální oteplování.
Etiopský zemědělec třídící zrna pšenice od plev proséváním ve větru. Globální oteplování pravděpodobně negativně ovlivní výnosy v zemích horkého pásu, jako je Etiopie.

Globální oteplování a zemědělství jsou v globálním měřítku vzájemně propojeny. Globální oteplování zasahuje zemědělství prostřednictvím změn průměrných teplot, srážek a extrémů počasí (jako jsou bouře a vlny veder); proměn škůdců a chorob; změn koncentrací oxidu uhličitého v ovzduší a koncentrací přízemního ozonu; změn nutriční hodnoty některých potravin[171] a vzestup hladiny oceánů.[172] Globální oteplování již nyní ovlivňuje zemědělství, s různými dopady v různých částech světa.[173] Budoucí změna klimatu pravděpodobně negativně ovlivní produkci plodin v zemích bližších rovníku, v severních zeměpisných šířkách mohou být efekty pozitivní nebo negativní.[173] Globální oteplování pravděpodobně zvýší riziko nedostatku potravin u některých zranitelných skupin, jako jsou chudé vrstvy obyvatel.[174]

Také chov hospodářských zvířat nese zodpovědnost za produkci CO2 ve skleníkových plynech a podíl na světové produkci metanu, jakož i za degradaci půd a vytlačování fauny. Zemědělství přispívá ke změně klimatu antropogenními emisemi skleníkových plynů a přeměnou nezemědělské půdy, jako je les, pro zemědělské účely.[175] Zemědělství, lesnictví a změny ve využívání půdy se v roce 2010 podílely na světových ročních emisích přibližně 20 až 25 %.[176] Řada politik může snížit riziko negativních dopadů změny klimatu na zemědělství[177][178] a emise skleníkových plynů ze sektoru zemědělství.[179][180][181]

Udržitelnost

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Udržitelnost a Udržitelný rozvoj.
Terasovitá pole, ochranné zpracování půdy a vegetační nárazníkové zóny snižují půdní erozi a znečištění vody.

Současné způsoby hospodaření vedly k nadměrnému exploatování vodních zdrojů, vysokému stupni eroze a snížené úrodnosti půdy. Pro zemědělství v současné podobě není do budoucna dostatek vody. Proto je třeba znovu zvážit, jakým způsobem se využívá voda, půda a ekosystémy ke zvýšení výnosů plodin. Řešením by mohlo být přiřazení hodnoty ekosystémům. Tím nastavit kompromis mezi cenou přírody a cenou živobytí a vyvážit práva různých uživatelů a zájmů.[182] Přijetím takových opatření vzniknou nerovnosti, které bude zapotřebí řešit. Příkladem je přerozdělení vody z chudých na bohaté, mýcení ploch za účelem jejich přeměny na produktivnější půdu, nebo ochrana mokřadů, omezujících možnost rybolovu.[183]

Technický pokrok poskytuje zemědělcům zařízení a zdroje, umožňující udržitelnější hospodaření.[184] Nové technologie přinášejí inovace, jako je ochranné zpracování půdy, které pomáhá předcházet ztrátám půdy erozí, snižuje znečištění vody a zvyšuje sekvestraci (ukládání) uhlíku.[185] Mezi další potenciální praktiky patří ochranné zpracování půdy, agrolesnictví, zlepšené spásání, zamezení rozorávání stepí a aplikace biouhlu.[186][187]

Podle zprávy Mezinárodního institutu pro výzkum potravinářské politiky (IFPRI)[132] bude dopad nových zemědělských technologií na produkci potravin největší, budou-li přijaty ve vzájemné kombinaci. S použitím modelu, který hodnotil, jak by do roku 2050 mohlo jedenáct technologií ovlivnit zemědělskou produktivitu, bezpečnost potravin a obchod, IFPRI vyvodil, že počet lidí ohrožených hladem lze snížit až o 40 % a ceny potravin mohou klesnout téměř o polovinu.[132] Kalorická poptávka předpokládané budoucí populace Země, s ohledem na současné předpovědi změn klimatu, může být uspokojena dalším zlepšením zemědělských postupů, rozšiřováním zemědělských oblastí a spotřebitelským přístupem zaměřeným na udržitelnost.[188]

Energetická závislost

[editovat | editovat zdroj]
Mechanizované zemědělství: sklízeč bavlny, vyvíjený od 40. let 20. století, nahradí 50 pracovníků, za cenu zvýšené spotřeby fosilních paliv.

Od čtyřicátých let 20. století zemědělská produktivita dramaticky vzrostla, a to zejména díky zvýšenému využívání energeticky náročné mechanizace, hnojiv a pesticidů. Převážná většina tohoto energetického přísunu pochází z fosilních paliv.[189] Zelená revoluce mezi 60. a 80. lety 20. století změnila zemědělství na celém světě. S tím jak se zdvojnásobila světová populace, významně narostla také světová produkce obilí (mezi 70 % a 390 % u pšenice a 60 % až 150 % u rýže, podle zeměpisné oblasti).[190] Silná závislost zemědělství na ropných produktech vyvolává obavy, že nedostatek ropy by mohl vést ke zvýšení nákladů a snížení zemědělské produkce.[191]

Závislost průmyslového zemědělství na fosilních palivech spočívá ve dvou základních oblastech: přímá spotřeba a výroba vstupů. K přímé spotřebě patří použití paliv a maziv k provozu zemědělských vozidel a strojů.[191]

Podíl zemědělství a potravinářského sektoru (%) na celkové
spotřebě energie pro vybrané průmyslové státy
Země Rok Zemědělství
(přímá a nepřímá) 		Potravinářský
sektor
Velká Británie[192] 2005 1,9 11
Spojené státy[193] 2002 2,0 14
Švédsko[194] 2000 2,5 13

K nepřímé spotřebě patří výroba hnojiv, pesticidů a zemědělských strojů.[191] Zejména výroba dusíkatých hnojiv může představovat více než polovinu spotřeby energie v zemědělství.[195] Ve Spojených státech představuje přímá a nepřímá spotřeba zemědělských podniků dohromady 2 % energetické spotřeby země. Vrcholu tam dosáhla v roce 1979 a od té doby postupně klesá.[191] Potravinové systémy zahrnují nejen zemědělství, ale i zpracování mimo zemědělský podnik, balení, přepravu, marketing, spotřebu a likvidaci potravin a souvisejících produktů. V USA se samotné zemědělství podílí na celkové spotřebě energie potravinářského sektoru méně než jednou pětinou.[196][193]

Obory

[editovat | editovat zdroj]

Zemědělská ekonomika

[editovat | editovat zdroj]

Zemědělská ekonomika je oborem ekonomie, týkajícím se „výroby, distribuce a spotřeby [zemědělského] zboží a služeb“.[197] Kombinování zemědělské produkce s obecnými teoriemi marketingu a obchodu jako studijního oboru začalo koncem 19. století a během 20. století prodělalo významný rozvoj.[198] Ačkoli je samotný obor zemědělské ekonomiky relativně nový, hlavní trendy v zemědělství v průběhu dějin značně ovlivňovaly národní a mezinárodní ekonomiky. Náklady související se zpracováním, distribucí a obchodem, někdy označované jako hodnotový řetězec, se zvýšily, zatímco náklady v zemědělství se snížily. To souvisí s vyšší efektivitou zemědělství v kombinaci s rostoucí úrovní přidané hodnoty (např. složitěji zpracované produkty) vytvářené dodavatelským řetězcem. Tržní koncentrace v tomto odvětví také vzrostla, a přestože celkovým výsledkem zvýšené tržní koncentrace je pravděpodobně vyšší efektivita, změny vedou k přerozdělování marží na úkor producentů (zemědělců) a spotřebitelů a mohou mít negativní dopady na venkovské komunity.[199]

Protekcionistické obilné zákony, přijaté ve Velké Británii počátkem 19. století, vedly k vysokým cenám a rozsáhlým protestům, jako je například toto setkání Ligy proti obilným zákonům v roce 1846.[200]

Národní vládní politiky mohou výrazně ovlivnit hospodářský trh se zemědělskými produkty, a to ve formě zdanění, subvencí, cel a dalších opatření.[201] Přinejmenším od 60. let 20. století ovlivňuje zemědělce v rozvojových i rozvinutých zemích kombinace obchodních omezení, kurzových politik a dotací. V 80. letech 20. století postihly nesubvencované zemědělství rozvojových zemí negativní dopady národních zemědělských politik, které na světovém trhu vytvářely uměle nízké ceny zemědělských produktů. Mezi polovinou 80. let a začátkem 21. století omezilo několik mezinárodních dohod zemědělská cla, subvence a jiné obchodní překážky.[202]

Přesto však ještě na konci 1. desetiletí 21. století stále docházelo ke značnému pokřivení světových cen zemědělských produktů způsobeném politickými tlaky. Největším regulacím podléhají cukr, mléko a rýže, především z důvodu zdanění. Z olejnin byl nejvíce zdaněn sezam, celkově však bylo zdanění krmných obilnin a olejnin mnohem nižší než produktů živočišného původu. Od 80. let 20. století dochází vlivem globálních reforem zemědělské politiky k narovnávání trhu, které se projevuje především u živočišných produktů, méně u plodin.[201] Navzdory tomuto pokroku vyspělé země stále dotují produkci některých plodin, například bavlny, což se projevuje uměle nízkými světovými cenami komodity. To má neblahý vliv na zemědělce z chudších zemí, kteří subvence nedostávají.[203] Surové komodity, jako je kukuřice, sója a skot, jsou obvykle odstupňovány do tříd podle kvality, s odpovídajícím rozdílem mezi výkupní cenou. Statistiky komodit se obecně sestavují podle množstevních parametrů, jako je objem, počet nebo hmotnost.[204]

Ceny zemědělské prvovýroby určuje převážně Pařížská burza a Chicagská burza.

Zemědělská věda

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Zemědělská věda.
Agronomka mapující rostlinný genom

Zemědělská věda je široká multidisciplinární oblast biologie, zahrnující části přírodních, ekonomických a společenských věd, které se používají v praxi a chápání zemědělství. Pokrývá témata jako agronomie, šlechtění rostlin a genetika, patologie rostlin, modelování růstu plodin, pedologie, entomologie, produkční techniky a zlepšování, studium škůdců a jejich kontroly a studium nepříznivých dopadů na životní prostředí, jako je degradace půdy, nakládání s odpady a bioremediace.[205][206]

Vědecké zkoumání zemědělství začalo v 18. století, kdy Johann Friedrich Mayer provedl experimenty s použitím sádrovce (hydratovaného síranu vápenatého) jako hnojiva.[207] Systematičtější výzkum začal v roce 1843 v Anglii, kde John Lawes a Henry Gilbert zahájili řadu dlouhodobých polních experimentů na Rothamsted Research Station. Některé z nich, jako Park Grass Experiment, stále běží.[208][209] Ve Spojených státech umožnil Hatch Act z roku 1887 financování výzkumů, poprvé označovaných jako „zemědělská věda“, motivovaných zájmem zemědělců o hnojiva.[210] V roce 1881 zahájilo Ministerstvo zemědělství Spojených států amerických (USDA) výzkum v oblasti zemědělské entomologie, za účelem biologického boje proti škůdcům. Roku 1905 spustilo svůj první rozsáhlý program hledání přirozených nepřátel bekyně velkohlavé a bekyně zlatořitné v Evropě a Japonsku. Jeho výsledkem bylo zavedení parazitoidů (například samotářské vosy) a predátorů obou škůdců v USA.[211][212][213]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Společná zemědělská politika.
Přímé dotace živočišných produktů a krmiv v zemích OECD k roku 2012, v miliardách USD[214]
Produkt Dotace
hovězí a telecí 18,0
mléko 15,3
prasata 7,3
drůbež 6,5
sojové boby 2,3
vejce 1,5
ovce 1,1

Zemědělská politika je souborem vládních rozhodnutí a opatření týkajících se domácího zemědělství a dovozu zahraničních zemědělských produktů. Vlády obvykle provádějí zemědělskou politiku aby dosáhly konkrétního cíle na domácích trzích se zemědělskými produkty. Mezi některá zastřešující témata patří řízení rizik a zemědělské přizpůsobení (včetně politik zabývajících se změnou klimatu, bezpečností potravin a přírodními katastrofami), dosažení ekonomické stability (zahrnuje daňové politiky), přírodní zdroje a udržitelnost (zejména vodní politika), výzkum a vývoj a tržní uplatnění domácích komodit (vztahy s celosvětovými organizacemi a mezistátní dohody).[215] Zemědělská politika se může dotýkat také kvality potravin, ve smyslu zajištění stabilní a definované kvality potravin, potravinové bezpečnosti a zachování zdrojů. Programy politik se mohou pohybovat od finančních (například subvence) až po pobídky zemědělcům, aby se zapojili do dobrovolných programů zabezpečení jakosti.[216]

Vytváření zemědělské politiky ovlivňuje řada činitelů, včetně spotřebitelů, agropodnikatelů, obchodních lobby a dalších zájmových skupin. Agropodnikatelské zájmy značně ovlivňují tvorbu politik, a to formou lobbování a příspěvků na volební kampaně. Svůj vliv uplatňují i aktivistické politické skupiny, včetně environmentalistů nebo odborů. Dále lobbistické organizace zastupující jednotlivé zemědělské komodity.[217] Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) stojí v čele mezinárodního boje proti hladu a poskytuje platformu pro vyjednávání globálních zemědělských regulací a dohod. Samuel Jutzi, ředitel divize FAO pro živočišné produkty a zdraví zvířat, uvádí, že lobbování velkých společností zastavilo reformy, které mohly zlepšit lidské zdraví a životní prostředí. Například v roce 2010 byly předloženy návrhy na dobrovolný kodex chování pro živočišný průmysl, poskytující pobídky ke zlepšování zdravotních norem, a předpisy v oblasti životního prostředí, jako je udržitelný počet zvířat, které může daná plocha půdy dlouhodobě uživit bez jejího poškození. Tyto návrhy však kvůli tlaku velké potravinářské společnosti neprošly.[218]

Vědní obory spojené se zemědělstvím

[editovat | editovat zdroj]

Typy zemědělství

[editovat | editovat zdroj]
  • nomádské pastevectví – geograficky charakteristické pro Střední Afriku a Střední východ. Jedná se o migrační chov koz a ovcí na velkém prostoru, avšak s malými zisky.
  • tradiční, rotační, samozásobitelské – typické pro Střední a Západní Afriku, severozápadní Asii, Amazonii a stepi Jižní Ameriky. Charakteristická je nízká produktivita i efekt. Rostlinná produkce je doplněna lovem a sběrem. Část úrody je postoupena na osivo, zbytek je spotřebován.
  • tradiční samozásobitelské zemědělství malých zemědělských závodů – typické pro jižní a Jihovýchodní Asii s předpokladem využití závlah. Rostlinná výroba je doplněna chovem prasat a drůbeže. Nízká mechanizace a využití ruční práce. Během roku jsou 2 až 3 sklizně.
  • tradiční smíšené zemědělství malých podniků – samozásobitelský typ, který část výnosu postupuje na trh. Charakteristické střídání pěstované kultury. Převládá rostlinná výroba, využívání závlah a ruční práce.
  • tradiční polotržní zemědělství specializované – rostlinná výroba hlavně v Jihovýchodní Asii a Oceánii, extenzivní způsob je využíván v Latinské Americe. Jedná se o specializovanou výrobu na vyšší úrovni.
  • tradiční zemědělství latifundií – charakteristické pro Latinskou Ameriku a Evropu. Jedná se o oblasti vzdálené od center. Typická kombinace rostlinné a živočišné výroby za využití mechanizace a chemizace při extenzivním zemědělství.
  • plantážní zemědělství – tradiční typ pro Latinskou Ameriku. Většinou se jedná o střední a velké závody s dostatkem pracovních sil. Charakteristická je vysoká specializace, která přináší vysoké výnosy.
  • tržní zemědělská malovýroba – nachází se v USA, západní Evropě a Japonsku. Výroba za účelem zisku. Typickým druhem jsou rodinné statky se značně rozdílnou specializací. Jedná se většinou o soběstačné závody s vysokým vkladem do práce.
  • zemědělství velkostatků – může se jednat o soukromý i akciový podnik. Typické jsou velké výnosy podmíněné vysokou mechanizací a chemizací. Řadíme zde pěstování průmyslových plodin, ale i skleníkářství (velkozahradnictví). Jedná se o smíšený typ, kde je přítomno jak pěstování krmiva, tak chov zvířat.
  • tržní specializované zemědělství – charakteristické jsou velké rodinné statky, vysoká efektivita práce, specializace a náročnost na pracovní sílu.
  • rančerství – tento typ je typický v USA a Austrálii. Majitel stáda najímá zaměstnance na ochranu a pastvu dobytka. Typická je zde vysoká efektivita.
  • vysoce zprůmyslněné zemědělství – pro tento typ zemědělství je charakteristická vysoká mechanizace a chemizace. Řadí se sem vepříny, drůbežárny, skot na mléko. Silná je zde i rostlinná výroba.
  • ekologické zemědělství – způsob hospodaření, který vylučuje použití umělých hnojiv a pesticidů, regulátorů růstu, přídatných látek v krmivech a geneticky modifikovaných organismů. Je opakem všeobecně rozšířeného konvenčního zemědělství.
  • biodynamické zemědělství
  • precizní zemědělství
  • integrované zemědělství
  • konvenční zemědělství

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agriculture na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Safety and health in agriculture. [s.l.]: International Labour Organization, 1999. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 July 2011. ISBN 978-92-2-111517-5. S. 77. 
  2. ↑ Mueller, Ulrich G.; GERARDO, NICOLE M.; AANEN, DUUR K.; SIX, DIANA L.; SCHULTZ, TED R. The Evolution of Agriculture in Insects. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics. December 2005, s. 563–595. DOI 10.1146/annurev.ecolsys.36.102003.152626. 
  3. ↑ a b Definition of Agriculture [online]. State of Maine [cit. 2013-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23 March 2012. 
  4. ↑ a b LARSON, G.; PIPERNO, D. R.; ALLABY, R. G.; PURUGGANAN, M. D.; ANDERSSON, L.; ARROYO-KALIN, M.; BARTON, L. Current perspectives and the future of domestication studies. PNAS. 2014, s. 6139–6146. DOI 10.1073/pnas.1323964111. PMID 24757054. Bibcode 2014PNAS..111.6139L. 
  5. ↑ DENHAM, T. P. Origins of Agriculture at Kuk Swamp in the Highlands of New Guinea. Science. 2003, s. 189–193. DOI 10.1126/science.1085255. PMID 12817084. 
  6. ↑ Bocquet-Appel, Jean-Pierre. When the World's Population Took Off: The Springboard of the Neolithic Demographic Transition. Science. 29 July 2011, s. 560–561. DOI 10.1126/science.1208880. PMID 21798934. Bibcode 2011Sci...333..560B. 
  7. ↑ STEPHENS, Lucas; FULLER, Dorian; BOIVIN, Nicole; RICK, Torben; GAUTHIER, Nicolas; KAY, Andrea; MARWICK, Ben. Archaeological assessment reveals Earth's early transformation through land use. Science. 2019-08-30, s. 897–902. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aax1192. PMID 31467217. (anglicky) 
  8. ↑ HARMON, Katherine. Humans feasting on grains for at least 100,000 years. Scientific American. 17 December 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 September 2016. 
  9. ↑ ZONG, Y.; WHEN, Z.; INNES, J. B.; CHEN, C.; WANG, Z.; WANG, H. Fire and flood management of coastal swamp enabled first rice paddy cultivation in east China. Nature. 2007, s. 459–462. DOI 10.1038/nature06135. PMID 17898767. Bibcode 2007Natur.449..459Z. 
  10. ↑ ENSMINGER, M. E.; PARKER, R. O. Sheep and Goat Science. Fifth. vyd. [s.l.]: Interstate Printers and Publishers, 1986. ISBN 978-0-8134-2464-4. 
  11. ↑ McTavish, E. J.; DECKER, J. E.; SCHNABEL, R.D.; TAYLOR, J. F.; HILLIS, D. M. New World cattle show ancestry from multiple independent domestication events. PNAS. 2013, s. E1398–1406. DOI 10.1073/pnas.1303367110. PMID 23530234. Bibcode 2013PNAS..110E1398M. 
  12. ↑ a b LARSON, Greger; DOBNEY, Keith; ALBARELLA, Umberto; FANG, Meiying; MATISOO-SMITH, Elizabeth; ROBINS, Judith; LOWDEN, Stewart. Worldwide Phylogeography of Wild Boar Reveals Multiple Centers of Pig Domestication. Science. 2005-03-11, s. 1618–1621. DOI 10.1126/science.1106927. PMID 15761152. Bibcode 2005Sci...307.1618L. 
  13. ↑ BROUDY, Eric. The Book of Looms: A History of the Handloom from Ancient Times to the Present. [s.l.]: UPNE, 1979. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2018. ISBN 978-0-87451-649-4. S. 81. 
  14. ↑ Johannessen, S.; Hastorf, C. A. (eds.) Corn and Culture in the Prehistoric New World, Westview Press, Boulder, Colorado.
  15. ↑ Hillman, G. C. (1996) "Late Pleistocene changes in wild plant-foods available to hunter-gatherers of the northern Fertile Crescent: Possible preludes to cereal cultivation". In D. R. Harris (ed.) The Origins and Spread of Agriculture and Pastoralism in Eurasia, UCL Books, London, pp. 159–203. ISBN 9781857285383
  16. ↑ Sato, Y. (2003) "Origin of rice cultivation in the Yangtze River basin". In Y. Yasuda (ed.) The Origins of Pottery and Agriculture, Roli Books, New Delhi, p. 196
  17. ↑ a b Gerritsen, R. Encyclopedia of Global Archaeology. [s.l.]: Archaeopress, 2008. ISBN 978-1-4073-0354-3. DOI 10.1007/978-1-4419-0465-2_1896. Kapitola Australia and the Origins of Agriculture, s. 29–30. 
  18. ↑ Farming [online]. British Museum [cit. 2016-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 June 2016. 
  19. ↑ Janick, Jules. Ancient Egyptian Agriculture and the Origins of Horticulture. Acta Hort.. S. 23–39. Dostupné online. 
  20. ↑ Kees, Herman. Ancient Egypt: A Cultural Topography. [s.l.]: University of Chicago Press, 1961. Dostupné online. 
  21. ↑ Gupta, Anil K. Origin of agriculture and domestication of plants and animals linked to early Holocene climate amelioration. Current Science. 2004, s. 59. Dostupné online. JSTOR 24107979. 
  22. ↑ Baber, Zaheer (1996). The Science of Empire: Scientific Knowledge, Civilization, and Colonial Rule in India. State University of New York Press. 19. ISBN 0-7914-2919-9.
  23. ↑ a b Harris, David R. and Gosden, C. (1996). The Origins and Spread of Agriculture and Pastoralism in Eurasia: Crops, Fields, Flocks And Herds. Routledge. p. 385. ISBN 1-85728-538-7.
  24. ↑ Possehl, Gregory L. (1996). Mehrgarh in Oxford Companion to Archaeology, Ed. Brian Fagan. Oxford University Press.
  25. ↑ Stein, Burton (1998). A History of India. Blackwell Publishing. p. 47. ISBN 0-631-20546-2.
  26. ↑ LAL, R. Thematic evolution of ISTRO: transition in scientific issues and research focus from 1955 to 2000. Soil and Tillage Research. 2001, s. 3–12. DOI 10.1016/S0167-1987(01)00184-2. 
  27. ↑ Needham, Vol. 6, Part 2, pp. 55–57.
  28. ↑ Needham, Vol. 4, Part 2, pp. 89, 110, 184.
  29. ↑ Needham, Vol. 4, Part 2, p. 110.
  30. ↑ Greenberger, Robert (2006) The Technology of Ancient China, Rosen Publishing Group. pp. 11–12. ISBN 1404205586
  31. ↑ Wang Zhongshu, trans. by K. C. Chang and Collaborators, Han Civilization (New Haven and London: Yale University Press, 1982).
  32. ↑ Glick, Thomas F. Medieval Science, Technology And Medicine: An Encyclopedia. [s.l.]: Psychology Press, 2005. (Volume 11 of The Routledge Encyclopedias of the Middle Ages Series). Dostupné online. ISBN 978-0-415-96930-7. S. 270. 
  33. ↑ MOLINA, J.; SIKORA, M.; GARUD, N.; FLOWERS, J. M.; RUBINSTEIN, S.; REYNOLDS, A.; HUANG, P. Molecular evidence for a single evolutionary origin of domesticated rice. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2011, s. 8351–8356. DOI 10.1073/pnas.1104686108. PMID 21536870. Bibcode 2011PNAS..108.8351M. 
  34. ↑ HUANG, Xuehui; KURATA, Nori; WEI, Xinghua; WANG, Zi-Xuan; WANG, Ahong; ZHAO, Qiang; ZHAO, Yan. A map of rice genome variation reveals the origin of cultivated rice. Nature. 2012, s. 497–501. DOI 10.1038/nature11532. PMID 23034647. Bibcode 2012Natur.490..497H. 
  35. ↑ Koester, Helmut (1995), History, Culture, and Religion of the Hellenistic Age, 2nd edition, Walter de Gruyter, pp. 76–77. ISBN 3-11-014693-2
  36. ↑ White, K. D. (1970), Roman Farming. Cornell University Press.
  37. ↑ a b Murphy, Denis. Plants, Biotechnology and Agriculture. [s.l.]: CABI, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-84593-913-7. S. 153. 
  38. ↑ DAVIS, Nicola. Origin of chocolate shifts 1,400 miles and 1,500 years. The Guardian. 29 October 2018. Dostupné online [cit. 31 October 2018]. 
  39. ↑ SPELLER, Camilla F. Ancient mitochondrial DNA analysis reveals complexity of indigenous North American turkey domestication. PNAS. 2010, s. 2807–2812. DOI 10.1073/pnas.0909724107. PMID 20133614. Bibcode 2010PNAS..107.2807S. 
  40. ↑ Mascarelli, Amanda. Mayans converted wetlands to farmland. Nature. 5 November 2010. Dostupné online. DOI 10.1038/news.2010.587. 
  41. ↑ Morgan, John. Invisible Artifacts: Uncovering Secrets of Ancient Maya Agriculture with Modern Soil Science. Soil Horizons. 6 November 2013, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2015. DOI 10.2136/sh2012-53-6-lf.  Archivovaná kopie. www.soils.org [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-21. 
  42. ↑ SPOONER, David M.; MCLEAN, Karen; RAMSAY, Gavin; WAUGH, Robbie; BRYAN, Glenn J. A single domestication for potato based on multilocus amplified fragment length polymorphism genotyping. PNAS. 2005, s. 14694–14699. DOI 10.1073/pnas.0507400102. PMID 16203994. Bibcode 2005PNAS..10214694S. 
  43. ↑ Office of International Affairs. Lost Crops of the Incas: Little-Known Plants of the Andes with Promise for Worldwide Cultivation. [s.l.]: [s.n.], 1989. Dostupné online. ISBN 978-0-309-04264-2. DOI 10.17226/1398. S. 92. 
  44. ↑ Francis, John Michael. Iberia and the Americas. [s.l.]: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-85109-426-4. 
  45. ↑ BROUDY, Eric. The Book of Looms: A History of the Handloom from Ancient Times to the Present. [s.l.]: UPNE, 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-87451-649-4. S. 81. 
  46. ↑ RISCHKOWSKY, Barbara; PILLING, Dafydd. The State of the World's Animal Genetic Resources for Food and Agriculture. [s.l.]: Food & Agriculture Organization, 2007. Dostupné online. ISBN 978-92-5-105762-9. S. 10. 
  47. ↑ HEISER JR, Carl B. On possible sources of the tobacco of prehistoric Eastern North America. Current Anthropology. 1992, s. 54–56. DOI 10.1086/204032. 
  48. ↑ Ford, Richard I. Prehistoric Food Production in North América. [s.l.]: University of Michigan, Museum of Anthropology, Publications Department, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-915703-01-2. S. 75. 
  49. ↑ Adair, Mary J. (1988) Prehistoric Agriculture in the Central Plains. Publications in Anthropology 16. University of Kansas, Lawrence.
  50. ↑ SMITH, Andrew. The Oxford Encyclopedia of Food and Drink in America. [s.l.]: OUP USA, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-19-973496-2. S. 1. 
  51. ↑ HARDIGAN, Michael A. P0653: Domestication History of Strawberry: Population Bottlenecks and Restructuring of Genetic Diversity through Time [online]. Pland & Animal Genome Conference XXVI January 13–17, 2018 San Diego, California [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. 
  52. ↑ Fire in California's Ecosystems. Redakce Sugihara, Neil G.. [s.l.]: University of California Press, 2006. ISBN 978-0-520-24605-8. Kapitola 17, s. 417. 
  53. ↑ Before the Wilderness: Environmental Management by Native Californians. Redakce Blackburn, Thomas C.. [s.l.]: Ballena Press, 1993. ISBN 978-0-87919-126-9. 
  54. ↑ CUNNINGHAM, Laura. State of Change: Forgotten Landscapes of California. [s.l.]: Heyday, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-59714-136-9. S. 135, 173–202. 
  55. ↑ ANDERSON, M. Kat. Tending the Wild: Native American Knowledge And the Management of California's Natural Resources. [s.l.]: University of California Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-520-24851-9. 
  56. ↑ WILSON, Gilbert, 1917. Agriculture of the Hidatsa Indians: An Indian Interpretation. [s.l.]: Dodo Press. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-14. ISBN 978-1-4099-4233-7. S. 25 and passim. 
  57. ↑ LANDON, Amanda J. The "How" of the Three Sisters: The Origins of Agriculture in Mesoamerica and the Human Niche. Nebraska Anthropologist. 2008, s. 110–124. Dostupné online. 
  58. ↑ JONES, R. Fire-stick Farming. Fire Ecology. 2012, s. 3–8. DOI 10.1007/BF03400623. 
  59. ↑ Williams, E. (1988) Complex Hunter-Gatherers: A Late Holocene Example from Temperate Australia. British Archaeological Reports, Oxford
  60. ↑ Lourandos, H. (1997) Continent of Hunter-Gatherers: New Perspectives in Australian Prehistory Cambridge, Cambridge University Press
  61. ↑ GAMMAGE, Bill. The Biggest Estate on Earth: How Aborigines made Australia. [s.l.]: Allen & Unwin, October 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-74237-748-3. S. 281–304. 
  62. ↑ a b WATSON, Andrew M. The Arab Agricultural Revolution and Its Diffusion, 700–1100. The Journal of Economic History. 1974, s. 8–35. DOI 10.1017/s0022050700079602. 
  63. ↑ National Geographic. Food Journeys of a Lifetime. [s.l.]: National Geographic Society, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-4262-1609-1. S. 126. 
  64. ↑ Crosby, Alfred. The Columbian Exchange [online]. The Gilder Lehrman Institute of American History [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 July 2013. 
  65. ↑ FOX, H. S. A. The Alleged Transformation from Two-Field to Three-Field Systems in Medieval England. The Economic History Review. November 1986, roč. 39, čís. 4, s. 526–548. DOI 10.1111/j.1468-0289.1986.tb01255.x. JSTOR 2596482. (anglicky) 
  66. ↑ Janick, Jules. Agricultural Scientific Revolution: Mechanical [online]. Purdue University [cit. 2013-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2013. 
  67. ↑ Reid, John F. The Impact of Mechanization on Agriculture. The Bridge on Agriculture and Information Technology. 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2013. 
  68. ↑ a b Philpott, Tom. A Brief History of Our Deadly Addiction to Nitrogen Fertilizer. Mother Jones. 19 April 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 May 2013. 
  69. ↑ Ten worst famines of the 20th century. Sydney Morning Herald. 15 August 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 July 2014. 
  70. ↑ BLENCH, Roger. Pastoralists in the new millennium. [s.l.]: FAO, 2001. Dostupné v archivu pořízeném dne 1 February 2012. S. 11–12. 
  71. ↑ Shifting cultivation [online]. Survival International [cit. 2016-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 August 2016. 
  72. ↑ Waters, Tony. The Persistence of Subsistence Agriculture: life beneath the level of the marketplace. [s.l.]: Lexington Books, 2007. 
  73. ↑ Chinese project offers a brighter farming future. Nature. 7 March 2018, s. 141. DOI 10.1038/d41586-018-02742-3. PMID 29517037. Bibcode 2018Natur.555R.141.. 
  74. ↑ Encyclopædia Britannica's definition of Intensive Agriculture [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 July 2006. 
  75. ↑ BBC School fact sheet on intensive farming [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 May 2007. 
  76. ↑ a b UNCTADstat – Table view [online]. [cit. 2017-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 October 2017. 
  77. ↑ Scheierling, Susanne M. Overcoming agricultural pollution of water: the challenge of integrating agricultural and environmental policies in the European Union, Volume 1 [online]. The World Bank, 1995 [cit. 2013-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 5 June 2013. 
  78. ↑ CAP Reform [online]. European Commission, 2003 [cit. 2013-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 October 2010. 
  79. ↑ POINCELOT, Raymond P. Organic Farming. [s.l.]: [s.n.], 1986. ISBN 978-1-4684-1508-7. DOI 10.1007/978-1-4684-1506-3_2. S. 14–32. 
  80. ↑ The cutting-edge technology that will change farming. Agweek. 9 November 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 November 2018. 
  81. ↑ Charles, Dan. Hydroponic Veggies Are Taking Over Organic, And A Move To Ban Them Fails. NPR. 3 November 2017. Dostupné online [cit. 24 November 2018]. 
  82. ↑ GM Science Review First Report Archivováno 16. 10. 2013 na Wayback Machine., Prepared by the UK GM Science Review panel (July 2003). Chairman David King, p. 9
  83. ↑ Smith, Kate; EDWARDS, ROB. 2008: The year of global food crisis. The Herald. 8 March 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 April 2013. 
  84. ↑ The global grain bubble. The Christian Science Monitor. 18 January 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 30 November 2009. 
  85. ↑ The cost of food: Facts and figures. news.bbc.co.uk. BBC, 16 October 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 January 2009. 
  86. ↑ Walt, Vivienne. The World's Growing Food-Price Crisis. Time. 27 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-29. 
  87. ↑ Watts, Jonathan (4 December 2007). "Riots and hunger feared as demand for grain sends food costs soaring" Archivováno 1. 9. 2013 na Wayback Machine., The Guardian (London).
  88. ↑ Mortished, Carl (7 March 2008)."Already we have riots, hoarding, panic: the sign of things to come?" Archivováno 14. 8. 2011 na Wayback Machine., The Times (London).
  89. ↑ Borger, Julian (26 February 2008). "Feed the world? We are fighting a losing battle, UN admits" Archivováno 25. 12. 2016 na Wayback Machine., The Guardian (London).
  90. ↑ Food prices: smallholder farmers can be part of the solution [online]. International Fund for Agricultural Development [cit. 2013-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 May 2013. 
  91. ↑ Wheat Stem Rust – UG99 (Race TTKSK) [online]. FAO [cit. 2014-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2014. 
  92. ↑ Sample, Ian (31 August 2007). "Global food crisis looms as climate change and population growth strip fertile land" Archivováno 29. 4. 2016 na Wayback Machine., The Guardian (London).
  93. ↑ Africa may be able to feed only 25% of its population by 2025. Mongabay. 14 December 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2011. 
  94. ↑ Agricultural Productivity in the United States [online]. USDA Economic Research Service, 5 July 2012 [cit. 2013-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 1 February 2013. 
  95. ↑ a b Labor Force – By Occupation [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2013-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22 May 2014. 
  96. ↑ Allen, Robert C. Economic structure and agricultural productivity in Europe, 1300–1800. European Review of Economic History. S. 1–25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-27.  Archivovaná kopie. economics.ouls.ox.ac.uk [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-27. 
  97. ↑ a b c Safety and health in agriculture [online]. International Labour Organization, 21 March 2011 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  98. ↑ Services sector overtakes farming as world's biggest employer: ILO. The Financial Express. 26 January 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 October 2013. 
  99. ↑ NIOSH Workplace Safety & Health Topic: Agricultural Injuries [online]. Centers for Disease Control and Prevention [cit. 2013-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 October 2007. 
  100. ↑ NIOSH Pesticide Poisoning Monitoring Program Protects Farmworkers. www.cdc.gov. Centers for Disease Control and Prevention, 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2013. DOI 10.26616/NIOSHPUB2012108. 
  101. ↑ a b NIOSH Workplace Safety & Health Topic: Agriculture [online]. Centers for Disease Control and Prevention [cit. 2013-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 October 2007. 
  102. ↑ a b WEICHELT, Bryan; GORUCU, Serap. Supplemental surveillance: a review of 2015 and 2016 agricultural injury data from news reports on AgInjuryNews.org. Injury Prevention. 17 February 2018, s. injuryprev–2017–042671. Dostupné online. DOI 10.1136/injuryprev-2017-042671. PMID 29386372. 
  103. ↑ STAFF, The PLOS ONE. Correction: Towards a deeper understanding of parenting on farms: A qualitative study. PLOS One. 2018-09-06, s. e0203842. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0203842. PMID 30188948. (anglicky) 
  104. ↑ Agriculture: A hazardous work [online]. International Labour Organization, 15 June 2009 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. 
  105. ↑ Protecting health and safety of workers in agriculture, livestock farming, horticulture and forestry [online]. European Agency for Safety and Health at Work, 17 August 2017 [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. 
  106. ↑ CDC – NIOSH – NORA Agriculture, Forestry and Fishing Sector Council [online]. NIOSH, 21 March 2018 [cit. 2018-04-07]. Dostupné online. 
  107. ↑ CDC – NIOSH Program Portfolio : Agriculture, Forestry and Fishing : Program Description [online]. NIOSH, 28 February 2018 [cit. 2018-04-07]. Dostupné online. 
  108. ↑ a b c FAOSTAT - Value of Agricultural Production, 2022 [online]. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. ↑ Analysis of farming systems [online]. Food and Agriculture Organization [cit. 2013-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 August 2013. 
  110. ↑ a b "Agricultural Production Systems". pp. 283–317 in Acquaah.
  111. ↑ a b c d e f g "Farming Systems: Development, Productivity, and Sustainability", pp. 25–57 in Chrispeels
  112. ↑ Food and Agriculture Organization of the United Nations (FAOSTAT) [online]. [cit. 2013-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 January 2013. 
  113. ↑ Profiles of 15 of the world's major plant and animal fibres [online]. FAO, 2009 [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. 
  114. ↑ a b Food and Agriculture Organization of the United Nations (FAOSTAT), 2018 [online]. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) [cit. 2020-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. ↑ Food Outlook - Biannual Report on Global Food Markets [online]. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), Listopad 2018 [cit. 2020-05-22]. S. 6. Dostupné online. (anglicky) 
  116. ↑ Fishery and Aquaculture Statistics 2017 [online]. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), 2019 [cit. 2020-05-22]. S. 16. Dostupné online. (anglicky) 
  117. ↑ Food and Agriculture Organization of the United Nations (FAOSTAT), 2017 [online]. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) [cit. 2020-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. ↑ Clutton-Brock, Juliet. A Natural History of Domesticated Mammals. [s.l.]: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-521-63495-3. S. 1–2. 
  119. ↑ FALVEY, John Lindsay. Introduction to Working Animals. Melbourne, Australia: MPW Australia, 1985. ISBN 978-1-86252-992-2. 
  120. ↑ a b c Sere, C.; STEINFELD, H.; GROENEWELD, J. Description of Systems in World Livestock Systems – Current status issues and trends [online]. U.N. Food and Agriculture Organization, 1995 [cit. 2013-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 October 2012. 
  121. ↑ a b Thornton, Philip K. Livestock production: recent trends, future prospects. Philosophical Transactions of the Royal Society B. 27 September 2010, s. 2853–2867. DOI 10.1098/rstb.2010.0134. PMID 20713389. 
  122. ↑ Stier, Ken. Fish Farming's Growing Dangers. Time. 19 September 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 September 2013. 
  123. ↑ Ajmone-Marsan, P. A global view of livestock biodiversity and conservation – Globaldiv. Animal Genetics. May 2010, s. 1–5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 August 2017. DOI 10.1111/j.1365-2052.2010.02036.x. PMID 20500752. 
  124. ↑ Growth Promoting Hormones Pose Health Risk to Consumers, Confirms EU Scientific Committee [online]. European Union, 23 April 2002 [cit. 2013-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2013. 
  125. ↑ a b Brady, N. C.; Weil, R. R. (2002). "Practical Nutrient Management" pp. 472–515 in Elements of the Nature and Properties of Soils. Pearson Prentice Hall, Upper Saddle River, NJ. ISBN 978-0135051955
  126. ↑ "Land Preparation and Farm Energy", pp. 318–338 in Acquaah
  127. ↑ "Pesticide Use in U.S. Crop Production", pp. 240–282 in Acquaah
  128. ↑ "Soil and Land", pp. 165–210 in Acquaah
  129. ↑ "Nutrition from the Soil", pp. 187–218 in Chrispeels
  130. ↑ "Plants and Soil Water", pp. 211–239 in Acquaah
  131. ↑ Pimentel, D.; BERGER, D.; FILBERTO, D.; NEWTON, M. Water Resources: Agricultural and Environmental Issues. BioScience. 2004, s. 909–918. DOI 10.1641/0006-3568(2004)054[0909:WRAAEI]2.0.CO;2. 
  132. ↑ a b c International Food Policy Research Institute. Food Security in a World of Growing Natural Resource Scarcity [online]. CropLife International, 2014 [cit. 2013-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 March 2014. 
  133. ↑ TACCONI, L. Redefining payments for environmental services. Ecological Economics. 2012, s. 29–36. DOI 10.1016/j.ecolecon.2011.09.028. 
  134. ↑ History of Plant Breeding [online]. Colorado State University, 29 January 2004 [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 January 2013. 
  135. ↑ STADLER, L. J.; SPRAGUE, G.F. Genetic Effects of Ultra-Violet Radiation in Maize: I. Unfiltered Radiation. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 15 October 1936, s. 572–578. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 October 2007. DOI 10.1073/pnas.22.10.572. PMID 16588111. Bibcode 1936PNAS...22..572S. 
  136. ↑ BERG, Paul; SINGER, MAXINE. George Beadle: An Uncommon Farmer. The Emergence of Genetics in the 20th century. [s.l.]: Cold Springs Harbor Laboratory Press, 15 August 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-87969-688-7. 
  137. ↑ RUTTAN, Vernon W. Biotechnology and Agriculture: A Skeptical Perspective. AgBioForum. December 1999, s. 54–60. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 May 2013. 
  138. ↑ CASSMAN, K. Ecological intensification of cereal production systems: The Challenge of increasing crop yield potential and precision agriculture. Proceedings of a National Academy of Sciences Colloquium, Irvine, California. 5 December 1998. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 October 2007.  Archivovaná kopie. www.lsc.psu.edu [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-24. 
  139. ↑ Conversion note: 1 bushel of wheat=60 pounds (lb) ≈ 27.215 kg. 1 bushel of maize=56 pounds ≈ 25.401 kg
  140. ↑ 20 Questions on Genetically Modified Foods [online]. World Health Organization [cit. 2013-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 March 2013. 
  141. ↑ Whiteside, Stephanie. Peru bans genetically modified foods as US lags [online]. Current TV, 28 November 2012 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 March 2013. 
  142. ↑ Shiva, Vandana. Earth Democracy: Justice, Sustainability, and Peace. Cambridge, MA: South End Press, 2005. 
  143. ↑ Kathrine Hauge Madsen; JENS CARL STREIBIG. Benefits and risks of the use of herbicide-resistant crops [online]. FAO [cit. 2013-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 June 2013. 
  144. ↑ Farmers Guide to GMOs [online]. Rural Advancement Foundation International, 2013-01-11 [cit. 2013-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 May 2012. 
  145. ↑ Hindo, Brian. Report Raises Alarm over 'Super-weeds'. Bloomberg BusinessWeek. 13 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2016. 
  146. ↑ OZTURK. Glyphosate inhibition of ferric reductase activity in iron deficient sunflower roots. New Phytologist. 2008, s. 899–906. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 January 2017. DOI 10.1111/j.1469-8137.2007.02340.x. PMID 18179601. 
  147. ↑ Insect-resistant Crops Through Genetic Engineering [online]. University of Illinois [cit. 2013-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2013. 
  148. ↑ Kimbrell, A. Fatal Harvest: The Tragedy of Industrial Agriculture. Washington: Island Press, 2002. 
  149. ↑ a b PRETTY, J.; BRETT, C.; GEE, D.; HINE, R. E.; MASON, C. F.; MORISON, J. I. L.; RAVEN, H. An assessment of the total external costs of UK agriculture. Agricultural Systems. 2000, s. 113–136. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 January 2017. DOI 10.1016/S0308-521X(00)00031-7. 
  150. ↑ a b TEGTMEIER, E. M.; DUFFY, M. External Costs of Agricultural Production in the United States. The Earthscan Reader in Sustainable Agriculture. 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 February 2009. 
  151. ↑ RICHARDS, A. J. Does Low Biodiversity Resulting from Modern Agricultural Practice Affect Crop Pollination and Yield?. Annals of Botany. 2001, s. 165–172. DOI 10.1006/anbo.2001.1463. 
  152. ↑ International Resource Panel. Priority products and materials: assessing the environmental impacts of consumption and production [online]. United Nations Environment Programme, 2010 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 December 2012. 
  153. ↑ a b UNEP, 2011, Towards a Green Economy: Pathways to Sustainable Development and Poverty Eradication, https://www.unenvironment.org/search/node?keys=Towards+a+Green+Economy%3A+Pathways+to+Sustainable+Development+and+Poverty+Eradication Archivováno 10. 5. 2020 na Wayback Machine.
  154. ↑ Livestock a major threat to environment [online]. UN Food and Agriculture Organization, 29 November 2006 [cit. 2013-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 March 2008. 
  155. ↑ STEINFELD, H.; GERBER, P.; WASSENAAR, T.; CASTEL, V.; ROSALES, M.; DE HAAN, C. Livestock's Long Shadow – Environmental issues and options [online]. Rome: U.N. Food and Agriculture Organization, 2006 [cit. 2008-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25 June 2008. 
  156. ↑ Vitousek, P. M.; MOONEY, H. A.; LUBCHENCO, J.; MELILLO, J. M. Human Domination of Earth's Ecosystems. Science. 1997, s. 494–499. DOI 10.1126/science.277.5325.494. 
  157. ↑ Bai, Z.G.; YES; L. OLSSON; M.E. SCHAEPMAN. Global assessment of land degradation and improvement: 1. identification by remote sensing [online]. FAO/ISRIC, November 2008 [cit. 2013-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13 December 2013. 
  158. ↑ Carpenter, S. R.; CARACO, N. F.; CORRELL, D. L.; HOWARTH, R. W.; SHARPLEY, A. N.; SMITH, V. H. Nonpoint Pollution of Surface Waters with Phosphorus and Nitrogen. Ecological Applications. 1998, s. 559–568. DOI 10.1890/1051-0761(1998)008[0559:NPOSWW]2.0.CO;2. 
  159. ↑ HAUTIER, Y.; NIKLAUS, P. A.; HECTOR, A. Competition for Light Causes Plant Biodiversity Loss After Eutrophication. Science. 2009, s. 636–638. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1169640. PMID 19407202. Bibcode 2009Sci...324..636H. 
  160. ↑ Findings of the Comprehensive Assessment of Water Management in Agriculture [online]. Redakce Molden, D.. International Water Management Institute [cit. 2014-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 January 2014. 
  161. ↑ Li, Sophia. Stressed Aquifers Around the Globe [online]. 13 August 2012 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2013. 
  162. ↑ Water Use in Agriculture [online]. FAO, November 2005 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 15 June 2013. 
  163. ↑ Water Management: Towards 2030 [online]. Food and Agriculture Organization, March 2003 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10 May 2013. 
  164. ↑ Pimentel, D.; CULLINEY, T. W.; BASHORE, T. Public health risks associated with pesticides and natural toxins in foods [online]. 1996 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18 February 1999. 
  165. ↑ Our planet, our health: Report of the WHO commission on health and environment. Geneva: World Health Organization (1992).
  166. ↑ a b "Strategies for Pest Control", pp. 355–383 in Chrispeels
  167. ↑ Avery, D.T. Saving the Planet with Pesticides and Plastic: The Environmental Triumph of High-Yield Farming. Indianapolis: Hudson Institute, 2000. 
  168. ↑ Center for Global Food Issues [online]. Center for Global Food Issues [cit. 2016-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 February 2016. 
  169. ↑ Lappe, F. M.; Collins, J.; Rosset, P. (1998). "Myth 4: Food vs. Our Environment" Archivováno 4. 3. 2021 na Wayback Machine., pp. 42–57 in World Hunger, Twelve Myths, Grove Press, New York. ISBN 9780802135919
  170. ↑ Cook, Samantha M.; KHAN, ZEYAUR R.; PICKETT, JOHN A. The use of push-pull strategies in integrated pest management. Annual Review of Entomology. 2007, s. 375–400. DOI 10.1146/annurev.ento.52.110405.091407. PMID 16968206. 
  171. ↑ MILIUS, Susan. Worries grow that climate change will quietly steal nutrients from major food crops. Science News. 13 December 2017. Dostupné online [cit. 21 January 2018]. 
  172. ↑ Hoffmann, U., Section B: Agriculture – a key driver and a major victim of global warming, in: Lead Article, in: Chapter 1, in Trade and Environment Review 2013: Wake up before it is too late: Make agriculture truly sustainable now for food security in a changing climate. Redakce Hoffmann, U.. Geneva, Switzerland: United Nations Conference on Trade and Development (UNCTAD), 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 November 2014. S. 3, 5. 
  173. ↑ a b Porter, J. R., et al., Executive summary, in: Chapter 7: Food security and food production systems (archived 5 November 2014), in IPCC AR5 WG2 A. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part A: Global and Sectoral Aspects. Contribution of Working Group II (WG2) to the Fifth Assessment Report (AR5) of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Redakce Field, C. B.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. Dostupné online. S. 488–489. 
  174. ↑ Paragraph 4, in: Summary and Recommendations, in: HLPE. Food security and climate change. A report by the High Level Panel of Experts (HLPE) on Food Security and Nutrition of the Committee on World Food Security. Rome, Italy: Food and Agriculture Organization of the United Nations, June 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2014. S. 12. 
  175. ↑ Section 4.2: Agriculture's current contribution to greenhouse gas emissions, in: HLPE. Food security and climate change. A report by the High Level Panel of Experts (HLPE) on Food Security and Nutrition of the Committee on World Food Security. Rome, Italy: Food and Agriculture Organization of the United Nations, June 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2014. S. 67–69. 
  176. ↑ Blanco, G., et al., Section 5.3.5.4: Agriculture, Forestry, Other Land Use, in: Chapter 5: Drivers, Trends and Mitigation (archived 30 December 2014), in: IPCC AR5 WG3. Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change. Contribution of Working Group III (WG3) to the Fifth Assessment Report (AR5) of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Redakce Edenhofer, O.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2014. S. 383. . Emissions aggregated using 100-year global warming potentials from the IPCC Second Assessment Report.
  177. ↑ Porter, J. R., et al., Section 7.5: Adaptation and Managing Risks in Agriculture and Other Food System Activities, in Chapter 7: Food security and food production systems (archived 5 November 2014), in IPCC AR5 WG2 A. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part A: Global and Sectoral Aspects. Contribution of Working Group II (WG2) to the Fifth Assessment Report (AR5) of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Redakce Field, C.B.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. Dostupné online. S. 513–520. 
  178. ↑ Oppenheimer, M., et al., Section 19.7. Assessment of Response Strategies to Manage Risks, in: Chapter 19: Emergent risks and key vulnerabilities (archived 5 November 2014), in IPCC AR5WG2 A. Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Part A: Global and Sectoral Aspects. Contribution of Working Group II (WG2) to the Fifth Assessment Report (AR5) of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Redakce Field, C.B.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. Dostupné online. S. 1080. 
  179. ↑ Summary and Recommendations, in: HLPE. Food security and climate change. A report by the High Level Panel of Experts (HLPE) on Food Security and Nutrition of the Committee on World Food Security. Rome, Italy: Food and Agriculture Organization of the United Nations, June 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2014. S. 12–23. 
  180. ↑ Current climate change policies are described in Annex I NC. 6th national communications (NC6) from Parties included in Annex I to the Convention including those that are also Parties to the Kyoto Protocol. [s.l.]: United Nations Framework Convention on Climate Change, 24 October 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 August 2014.  and Non-Annex I NC. Non-Annex I national communications. [s.l.]: United Nations Framework Convention on Climate Change, 11 December 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 September 2014. 
  181. ↑ Smith, P., et al., Executive summary, in: Chapter 5: Drivers, Trends and Mitigation (archived 30 December 2014), in: IPCC AR5 WG3. Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change. Contribution of Working Group III (WG3) to the Fifth Assessment Report (AR5) of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Redakce Edenhofer, O.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2014. S. 816–817. 
  182. ↑ Ecosystems for water and food security [online]. Redakce Boelee, E.. IWMI/UNEP, 2011 [cit. 2013-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 May 2013. 
  183. ↑ Molden, D. Opinion: The Water Deficit [online]. The Scientist [cit. 2011-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 January 2012. 
  184. ↑ Safefood Consulting, Inc. Benefits of Crop Protection Technologies on Canadian Food Production, Nutrition, Economy and the Environment [online]. CropLife International, 2005 [cit. 2013-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 6 July 2013. 
  185. ↑ Trewavas, Anthony. A critical assessment of organic farming-and-food assertions with particular respect to the UK and the potential environmental benefits of no-till agriculture. Crop Protection. 2004, s. 757–781. DOI 10.1016/j.cropro.2004.01.009. 
  186. ↑ GRISCOM, Bronson W.; ADAMS, Justin; ELLIS, Peter W.; HOUGHTON, Richard A.; LOMAX, Guy; MITEVA, Daniela A.; SCHLESINGER, William H. Natural climate solutions. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2017, s. 11645–11650. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1710465114. PMID 29078344. 
  187. ↑ NATIONAL ACADEMIES OF SCIENCES, Engineering. Negative Emissions Technologies and Reliable Sequestration: A Research Agenda. [s.l.]: National Academies of Sciences, Engineering, and Medicine, 2019. ISBN 978-0-309-48452-7. DOI 10.17226/25259. PMID 31120708. S. 117, 125, 135. 
  188. ↑ Ecological Modelling. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 January 2018. 
  189. ↑ World oil supplies are set to run out faster than expected, warn scientists. The Independent. 14 June 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 October 2010. 
  190. ↑ Herdt, Robert W. The Future of the Green Revolution: Implications for International Grain Markets [online]. The Rockefeller Foundation, 30 May 1997 [cit. 2013-04-16]. S. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-19. 
  191. ↑ a b c d Schnepf, Randy. Energy use in Agriculture: Background and Issues [online]. Congressional Research Service, 19 November 2004 [cit. 2013-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27 September 2013. 
  192. ↑ White, Rebecca. Carbon governance from a systems perspective: an investigation of food production and consumption in the UK [online]. Oxford University Center for the Environment, 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 July 2011. 
  193. ↑ a b Canning, Patrick; CHARLES, AINSLEY; HUANG, SONYA; POLENSKE, KAREN R.; WATERS, ARNOLD. Energy Use in the U.S. Food System [online]. United States Department of Agriculture, 2010 [cit. 2020-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18 September 2010. 
  194. ↑ WALLGREN, Christine; HÖJER, Mattias. Eating energy – Identifying possibilities for reduced energy use in the future food supply system. Energy Policy. 2009, s. 5803–5813. DOI 10.1016/j.enpol.2009.08.046. 
  195. ↑ Woods, Jeremy; WILLIAMS, ADRIAN; HUGHES, JOHN K.; BLACK, MAIRI; MURPHY, RICHARD. Energy and the food system. Philosophical Transactions of the Royal Society. August 2010, s. 2991–3006. DOI 10.1098/rstb.2010.0172. PMID 20713398. 
  196. ↑ Heller, Martin; KEOLEIAN, GREGORY. Life Cycle-Based Sustainability Indicators for Assessment of the U.S. Food System [online]. University of Michigan Center for Sustainable Food Systems, 2000 [cit. 2016-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14 March 2016. 
  197. ↑ Agricultural Economics [online]. University of Idaho [cit. 2013-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2013. 
  198. ↑ Runge, C. Ford. Agricultural Economics: A Brief Intellectual History [online]. Center for International Food and Agriculture Policy, June 2006 [cit. 2013-09-16]. S. 4. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 October 2013. 
  199. ↑ Sexton, R. J. Industrialization and Consolidation in the US Food Sector: Implications for Competition and Welfare. American Journal of Agricultural Economics. 2000, s. 1087–1104. DOI 10.1111/0002-9092.00106. 
  200. ↑ The Anti-Corn Law League [online]. [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. 
  201. ↑ a b Lloyd, Peter J.; CROSER, JOHANNA L.; ANDERSON, KYM. How Do Agricultural Policy Restrictions to Global Trade and Welfare Differ across Commodities? [online]. The World Bank, March 2009 [cit. 2013-04-16]. S. 2–3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2013. 
  202. ↑ Anderson, Kym; VALENZUELA, ERNESTO. Do Global Trade Distortions Still Harm Developing Country Farmers? [online]. World Bank, April 2006 [cit. 2013-04-16]. S. 1–2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2013. 
  203. ↑ Kinnock, Glenys. America's $24bn subsidy damages developing world cotton farmers. The Guardian. 24 May 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 September 2013. 
  204. ↑ Agriculture's Bounty [online]. May 2013 [cit. 2013-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 August 2013. 
  205. ↑ BOSSO, Thelma. Agricultural Science. [s.l.]: Callisto Reference, 2015. ISBN 978-1-63239-058-5. 
  206. ↑ BOUCHER, Jude. Agricultural Science and Management. [s.l.]: Callisto Reference, 2018. ISBN 978-1-63239-965-6. 
  207. ↑ John Armstrong, Jesse Buel. A Treatise on Agriculture, The Present Condition of the Art Abroad and at Home, and the Theory and Practice of Husbandry. To which is Added, a Dissertation on the Kitchen and Garden. 1840. p. 45.
  208. ↑ The Long Term Experiments [online]. Rothamsted Research [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. 
  209. ↑ SILVERTOWN, Jonathan; POULTON, Paul; JOHNSTON, Edward; EDWARDS, Grant; HEARD, Matthew; BISS, Pamela M. The Park Grass Experiment 1856–2006: its contribution to ecology. Journal of Ecology. 2006, s. 801–814. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-29. DOI 10.1111/j.1365-2745.2006.01145.x. 
  210. ↑ Hillison, J. (1996). The Origins of Agriscience: Or Where Did All That Scientific Agriculture Come From? Archivováno 2. 10. 2008 na Wayback Machine.. Journal of Agricultural Education.
  211. ↑ Coulson, J. R.; Vail, P. V.; Dix M. E.; Nordlund, D. A.; Kauffman, W. C.; Eds. 2000. 110 years of biological control research and development in the United States Department of Agriculture: 1883–1993. U.S. Department of Agriculture, Agricultural Research Service. pages=3–11
  212. ↑ History and Development of Biological Control (notes) [online]. University of California Berkeley [cit. 2017-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 November 2015. 
  213. ↑ REARDON, Richard C. Biological Control of The Gypsy Moth: An Overview [online]. [cit. 2017-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 September 2016. 
  214. ↑ Meat Atlas [online]. Heinrich Boell Foundation, Friends of the Earth Europe, 2014. Dostupné online. 
  215. ↑ Hogan, Lindsay; MORRIS, PAUL. Agricultural and food policy choices in Australia. Sustainable Agriculture and Food Policy in the 21st Century: Challenges and Solutions. October 2010, s. 13. Dostupné online [cit. 22 April 2013]. 
  216. ↑ Agriculture: Not Just Farming [online]. European Union, 2016-06-16 [cit. 2018-05-08]. Dostupné online. 
  217. ↑ Ikerd, John. Corporatization of Agricultural Policy. Small Farm Today Magazine. 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 August 2016. 
  218. ↑ Jowit, Juliette. Corporate Lobbying Is Blocking Food Reforms, Senior UN Official Warns: Farming Summit Told of Delaying Tactics by Large Agribusiness and Food Producers on Decisions that Would Improve Human Health and the Environment. The Guardian. Guardian Media Group, 22 September 2010. Dostupné online [cit. 8 May 2018]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BIČÍK, Ivan. Ekonomická geografie. Díl 1: Geografie zemědělství. Praha : SPN, 1984.
  • BIČÍK, Ivan et al. Geografie zemědělství 2. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, 1991.
  • Naučný slovník zemědělský. Praha : SZN, 1968-1992.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zemědělství&oldid=24321245“