Bekyně velkohlavá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBekyně velkohlavá
alternativní popis obrázku chybí
Bekyně velkohlavá, samička
alternativní popis obrázku chybí
Bekyně velkohlavá, sameček
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád motýli (Lepidoptera)
Podřád Glossata
Čeleď bekyňovití (Lymantriidae)
Rod bekyně (Lymantria)
Binomické jméno
Lymantria dispar
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) je polyfágní druh motýla, jehož housenky poškozují listy dřevin žírem. V Česku patří její housenky mezi nejobávanější listožravé škůdce. Při přemnožení způsobují rozsáhlé holožíry.[1]

EPPO kód[editovat | editovat zdroj]

LYMADI[2]

Synonyma patogena[editovat | editovat zdroj]

Vědecké názvy[editovat | editovat zdroj]

Podle EPPO je pro patogena s označením bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) používáno více rozdílných názvů, například Ocneria dispar, Phalaena dispar nebo Porthetria dispar.[2]

Podřazené taxony[editovat | editovat zdroj]

  • poddruh Lymantria dispar dispar
  • poddruh Lymantria dispar japonica
  • poddruh Lymantria dispar asiatica

Zeměpisné rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Areálem rozšíření bekyně velkohlavé je Severní Afrika, celá Evropa, Malá a střední Asie a Severní Amerika. V Severní Americe, kam byla zavlečena v roce 1868, je vedena jako nebezpečný a vysoce škodlivý invazní druh. Rozšířila se z Medfordu v Massachusetts v roce 1868 nebo 1869, kvůli muži jménem Leopold Trouvelot. Záměrem bylo získat křížením s bourcem morušovým odolný druh hmyzu pro výrobu hedvábí.

V Česku je bekyně velkohlavá běžným druhem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kukla.

Dospělec je okřídlený motýl. Rozpětí křídel je u samice asi 50 až 70 mm. Mají křídla bílá s pruhem a skvrnou. Samci mají rozpětí křídel asi 35 až 50 mm, jsou šedohnědí a menší.[3]

Vylíhlé housenky jsou černé a postupně získávají typické žlutavě šedavé zbarvení s dvěma řadami, v přední části modrých a v zadní červených, bradavek (viditelné jako barevníé skvrny) s trsnatými žahavými chlupy.[1]Dorůstají délky 5–6 cm.

Vejce je 1 mm velké, nejprve žlutozelené, později tmavě hnědé, bochánkovitého tvaru. Vajíčka jsou nakladena ve skupinkách 2,5 cm dlouhých a 1 cm širokých, nazývaných „hubky“ (nebo někdy „zrcátka“). Snůšky jsou pokryty chloupky.[4]

Ve střední Evropě se šíří zavlečený východoasijský biotyp bekyně velkohlavé, jehož samičky jsou robustnější, a proto dobře létají i před vykladením vajíček.[4]

  • ♀

  • ♂

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Housenka.

Přezimují vajíčka na kmenech stromů. Housenky se líhnou v době rašení. Zpočátku housenky žijí společně, ale netvoří zámotek, později žijí jednotlivě. Housenky se živí na listech v noci. Ve dne nejsou aktivní, schovávají se na zemi, ve stínu trávy a listů. První motýli se líhnou již koncem června. Hlavní vlna letu je však v průběhu července a srpna, někdy trvá až do září. Brzy po vylíhnutí se bekyně páří a většinou kladou všechna vajíčka najednou.[5][1][4]

Motýli se vyskytují v lesích, parcích a zahradách. Housenky se živí listy listnatých stromů, častým hostitelem je dub, někdy buk, líska, habr a kaštanovník[3], poškozují i okrasné a ovocné dřeviny. Často se vyskytuje v silničních stromořadích na jabloních, švestkách a lípách.[6]

Bekyně zlatořitná je hostitelem mnoha druhů parazitů a kořistí predátorů. Housenkami bekyně se živí hmyzožraví ptáci – sýkory, kukačky a další. Housenky napadá jiný hmyz, jako například larvy brouka krajník pižmový. Mohou být parazitovány více než 100 druhy blanokřídlých parazitoidů (lumci, lumčíci, chalcidky aj.) Při přemnožení bývají nejvýznamnějšími činitely, které rychle omezí počet jedinců bekyně, mikroorganismy. Často virového původu (polyedrie) nebo bakterie (Bacillus thuringiensis), také někteří prvoci a některé druhy entomopatogenních hub (Entomophaga maimaiga).[4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Žír.

Bekyně velkohlavá působí tzv. plýtvavý žír, kdy nepravidelně ožrané listy a jejich zbytky padají na zem. Při holožíru jsou stromy téměř bezlisté. V květnu a červnu je na napadených stromech patrný společný žír housenek, v zimě jsou na kmenech přítomné kupičky vajíček.[3] Je možná záměna s Jinými housenkami můr a motýlů.[3]

Bekyně velkohlavá je považována za druh působící pravidelné kalamity. Kalamity trvají vždy 3–4 roky a opakují se zhruba po 10–20 letech. Bekyně velkohlavá způsobuje holožíry jak ovocných stromů, tak lesních porostů, především dubů.[4]

Chloupky na povrchu housenky mohou způsobit alergické reakce. Jsou popsány i případy oslepnutí v důsledku zánětu očí způsobeném reakcí na chlupy housenek.[4]

Neevropské biotypy bekyně velkohlavé jsou předmětem karanténních opatření.[4]

Ochrana rostlin[editovat | editovat zdroj]

Účinné jsou přípravky obsahující bakterie Bacillus thuringiensis.[3] Například přípravek FORAY 48 B.[5] Provádějí se postřiky dubových lesů, kde populační vlny bekyně vznikají.[4] Je možná chemická ochrana s použitím feromonů.[3] Agrotechnická opatření k tlumení zahrnují odstraňování vajíček a použití širokých lepových pásů kolem kmene.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

  • Vajíčka.

  • Poškozené porosty.

  • Opatření pro možnost identifikace intenzity napadení, sčítání ukrytých housenek.

  • Krajník pižmový Calosoma sycophanta požírající housenku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (česky) 
  2. ↑ a b EPPO, LYMADI
  3. ↑ a b c d e f TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 
  4. ↑ a b c d e f g h jikl.cz
  5. ↑ a b agromanual.cz
  6. ↑ fld.czu.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bekyně_velkohlavá&oldid=16334574“