Komunistická strana Čech a Moravy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z KSČM)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Komunistická strana Čech a Moravy
Zkratka KSČM
Datum založení 31. března 1990
Předseda Vojtěch Filip
Vojtěch Filip
1. místopředseda Petr Šimůnek
Sídlo Politických vězňů 9
110 00 Praha 1
Ideologie většina:
komunismus
marxismus
euroskepticismus
frakce:
marxismus-leninismus
demokratický socialismus
Politická pozice levicekrajní levice[1]
Stát. příspěvek (mil. Kč) 83,2 (2015)[2]
Mezinárodní org. Mezinárodní zasedání komunistických a dělnických stran
Evropská strana Strana evropské levice (pozorovatel)
Politická skupina EP Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice
Mládežnická org. Komise mládeže
Stranické noviny Haló noviny
dříve Naše Pravda
Počet členů 37 402
(31. 12. 2017)[3]
Slogan „S lidmi pro lidi“
Barvy červená
Volební výsledek 7,76 % (PSP ČR 2017)
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna2017
15 / 200
Senát
1 / 81
Evropský parlament2014
3 / 21
Zastupitelstva krajů2016
86 / 675
[4]
Zastupitelstva obcí2014
2564 / 62300
[p 1][5][6]
Oficiální web
www.kscm.cz

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je česká parlamentní komunistická politická strana. Přes svůj název působí na celém území České republiky. KSČM v Evropském parlamentu spolutvoří seskupení Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice.[7] KSČM je také pozorovatelem ve Straně evropské levice.[8] Některá média tvrdí, že strana vznikla jako nástupce Komunistické strany Československa, a to po jejím rozdělení na slovenskou KSS a českou KSČM, ještě před rozdělením Československa. Komunistická strana Československa byla dle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu organizací zločinnou a zavrženíhodnou. Nicméně KSČM se od činnosti Komunistické strany Československa několikrát zásadně distancovala. V současnosti se KSČM hlásí k tzv. sociálnímu liberalismu.

Symbolika strany[editovat | editovat zdroj]

Logem a volebním znakem KSČM jsou dvě červené třešně se zeleným lístkem. Tato symbolika má svůj původ v francouzském lidovém povstání proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce. Povstalci vyhlásili za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvali v odporu proti Thiersově vládě až do 28. května 1871. Poslední bojovníci Pařížské komuny zahynuli toho dne v boji na pařížském hřbitově Père Lachaise, na výšině, kde se dnes nachází Zeď komunardů. Je zde i hrob Jeana Baptisty Clémenta, autora poémy Čas třešní (francouzsky Le Temps des Cerises), kterou básník věnoval své lásce Luise, ošetřovatelce raněných na barikáděulici Fontaine-Au-Roi.[9]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mítink KSČM na Václavském náměstí před parlamentními volbami, 1. června 2006

Komunistická strana Československa[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Komunistická strana Československa a Komunistický režim v Československu.

KSČ vznikla 14.16. května 1921 v důsledku ideologického konfliktu uvnitř Československé sociální demokracie i odštěpení se její větší části[10] (viz též Prosincová generální stávka 1920). Jejím prvním hlavním řečníkem a poté vůdčím představitelem byl Bohumír Šmeral. Programem jejího zakladatele byla koaliční vláda socialistických stran s levicí agrárníků. V době svého vzniku byla v absolutních i relativních číslech jednou z největších komunistických stran na světě. V roce 1925 v ní byl vyhlášen proces „bolševizace“, což znamenalo utužení programové závislosti na Komunistické internacionále (KI).[11] Na V. sjezdu v roce 1929 se jejího vedení zmocnili tzv. „karlínští kluci“ v čele s Klementem Gottwaldem.[12] Z KSČ odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ji opustila i většina voličů.

Ve 2. polovině 30. let provedl Gottwald v politice KSČ řadu změn podle změn zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu. Za druhé světové války se KSČ stala významnou silou[zdroj?] domácího i zahraničního protinacistického odboje, do něhož se po přepadení Sovětského svazu Německem zapojila. S pomocí Sovětského svazu získali komunisté na konci války rozhodující slovo[zdroj?] v exilovém i domácím odboji a prosadili obnovení poválečného Československa s pomocí Sovětského svazu. Během války zahynulo 30 000 československých komunistů.

Převzetí moci KSČ usnadnilo vítězství ve volbách 1946, přesněji v českých zemích, kde získala 40 % hlasů, v celostátním měřítku pak komunisté získali 38 % hlasů.[13] Převzít moc se KSČ podařilo 25. února 1948 (tzv. Vítězný únor). Prezident republiky Edvard Beneš přijal veškeré komunistické požadavky a Národní shromáždění 11. března 1948 vyslovilo vládě Klementa Gottwalda důvěru všemi hlasy 230 přítomných poslanců. V rámci „třídního boje“ bylo v období „rudého teroru“ (1948–1954) popraveno na základě soudních výnosů 241 lidí (většinou komunistů), další stovky byly povražděny nebo zemřely ve vězení, desetitisíce byly vězněny nebo uprchly za hranice. Nejednalo se často jen o tzv. „třídní boj“, ale jak je u komunistů běžné i o tvrdý boj konkurenční - např. 3. prosince 1952 byl po vykonstruovaném procesu popraven oběšením generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský. Po smrti Stalina (1953) došlo k obecně výraznému zmírnění. Reforma KSČ začala až v první polovině 60. let a vyvrcholila za pražského jara 1968. Obrodný proces byl ukončen invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968, o níž KSČ vydala Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968.[p 2]1969 bylo reformistické vedení nahrazeno centristy v čele s Gustávem Husákem, kteří pod vlivem neostalinských ideologů, jako byl Vasil Biľak, posílili dogmatickou orientaci v duchu umírněnějšího stalinismu. Sovětská okupace byla vládními komunisty prezentována jako bratrská a internacionální pomoc a obrodný proces jako kontrarevoluce. XIV. sjezd KSČ v roce 1971 již konstatoval odvrácení dosud nejvážnějšího ohrožení mocenských pozic komunistů. Důsledkem bylo odstranění většiny svobod z doby pražského jara. V průběhu stranických čistek pak byla velká část členů vyloučena či vyškrtnuta ze strany.

Vznik a počátky KSČM (1989-1992)[editovat | editovat zdroj]

Na Mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 1989 byl zahájen proces symetrické federalizace strany. Cílem bylo vytvořit vedle existující KSS komunistickou stranu pro české země, což bylo zamýšleno již v souvislosti s federalizací státu v roce 1968. A tak 31. března 1990 vznikla na ustavujícím sjezdu KSČM, která byla spolu s KSS v rámci stále existujícího Československa zastřešována federální Komunistickou stranou Československa (KSČS).[14] Stranu mezitím opustilo statisíce členů. V červnových volbách do České národní rady, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Sněmovny národů Federálního shromáždění v roce 1990 skončila KSČ v českých zemích s velkým odstupem po OF druhým nejsilnějším politickým subjektem. Získala v nich pouze přes 13%, ale téměř milion hlasů. Na Slovensku skončili komunisté s obdobným poměrem hlasů, nicméně ve volbách do federálního shromáždění skončili na třetím a ve volbách do Slovenské národní rady dokonce na čtvrtém místě. V říjnu 1990 se konal první řádný sjezd KSČM, kde strana přijala svůj politický program a kde byl zvolen její druhý předseda filmový režisér Jiří Svoboda. V té době působilo v ČSFR vedle KSČM dalších 16 levicových subjektů (mj. ČSSD, Levá alternativa, Československá strana socialistická, Kluby sociálních demokratů OF).

Poslední celostátní sjezd, konaný v listopadu 1990, prohlásil KSČS za federaci dvou samostatných politických subjektů, vůči nimž neměla KSČS pravomoci nadřízeného orgánu. Po sjezdu tedy vznikla KSČM, kterou Ministerstvo ČR zaregistrovalo 28. listopadu 1990[15], a KSS, která se rychle transformovala na Stranu demokratické levice. Již v září 1991 se poslanecký klub KSČS ve Federálním shromáždění rozdělil na dvě části. SDĽ pak v prosinci 1991 zcela opustila KSČS, která zanikla právním výmazem z registru politických subjektů k 23. dubnu 1992.[16]

Ve volbách na Slovensku v červnu roku 1992 již zcela nezávislá SDĽ získala ve všech třech volbách nad 14% a stala se tam tak druhou nejsilnější stranou po HZDS. Do stejných voleb v roce 1992 nastoupila KSČM (též již jako zcela nezávislá strana) jako součást Levého bloku spolu s Demokratickou levicí a společně získali v českých zemích taktéž více než 14% voličských hlasů jako druhé nejsilnější politické seskupení po ODS. Druhý sjezd KSČM se konal v Kladně 12.-13. prosince 1992 a snažil se výrazně vyjádřit komunistickou orientaci strany v nových podmínkách.

KSČM se v době ČSFR nácházela v opozičních lavicích. Silně kritizovala privatizace, návrát ke kapitalismu a „rozbíjení“ Československa.

KSČM (1993-1997)[editovat | editovat zdroj]

Na III. sjezdu KSČM v Prostějově byl 26. června 1993 zvolen předsedou Miroslav Grebeníček.[17] Sjezd také rozhodl o zachování názvu a přihlásil se ke kladenskému programu z II. sjezdu.[18] Od KSČM se postupně oddělily menší skupiny, které nebyly s výsledky sjezdu spokojeny a založily vlastní strany.[19] Tak vznikla česká Strana demokratické levice (SDL), Strana československých komunistů (SČK) apod. Levý blok, koalice KSČM a SDL pro volby v roce 1992, oficiálně zanikl 31. května 1994 a KSČM si musela založit vlastní poslanecký klub.[20]

Během prezidentských voleb ČR 26. ledna 1993 podpořila kandidátku LB Marii Stiborovou. KSČM v té době obecně trvala na přímé volbě prezidenta a jednokomorovém parlamentu.

Na IV. sjezdu KSČM v Liberci 2. prosince 1995 se strana stabilizovala. Miroslav Grebeníček, známý jako stalinista, však nedokázal zastavit prudký úbytek členské základny. Zatímco v roce 1993 měla strana přes 310 000 členů, v roce 1997 jich měla necelých 155 tisíc. Za čtyři roky tedy opustilo stranu více než 50% členů.

Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 1996 skončila KSČM na třetím místě s pouhými 10%. Od začátku stejného roku se KSČM stavěla k připravovanému vstupu ČR do EU spíše negativně a od roku 1997 k připravovanému vstupu ČR do NATO zcela kriticky.

KSČM (1998-1999)[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1998 postavila KSČM proti Václavu Havlovi neúspěšně svého kandidáta Stanislava Fischera, kterého taktéž neúspěšně v roce 1999 nominovala do doplňovacích senátních voleb za obvod č. 27.[21] V červnových volbách do poslanecké sněmovny mírně posílila.

Když v roce 1998 hrozil Iráku pod vedením Saddáma Husajna útok ze strany západních mocností za odmítání spolupracovat s inspektory Zvláštní komise OSN, předseda strany Miroslav Grebeníček vyjádřil stanovisko: „Životy Iráčanů jsou ohroženy jen proto, že americký prezident Bill Clinton chce zastínit nebo dokonce odsunout své odvolání v souvislosti se sexuální aférou se stážistkou Bílého domu Monikou Lewinskou.“[22]

Když v roce 1999 Václav Havel připustil, že by mohl odstoupit, výzkum IVVM zjistil, že většina sympatizantů KSČM by s jeho rezignací souhlasila.[23] V lednu 1999 se Daniel Herman v narážce, že se v komisi pro otázky církví objevil za stát poslanec za KSČM Dalibor Matulka, vyjádřil, že komunistická strana je zločineckou organizací, která církve jen pronásledovala a škodila jim.[24] Z tohoto důvodu si přál, aby Matulka nebyl členem této komise.

Do poslední chvíle poslanci KSČM požadovali snížit výdaje na obranu s cílem zabránit vstupu ČR do NATO.[25] 1. února 1999 ještě před vstupem do NATO Miroslav Grebeníček ujistil novináře, že KSČM využije své styky s komunistickými stranami v členských zemích aliance ke koordinaci "antinatovské" politiky.[26] Grebeníček také vychvaloval Zjuganovu Komunistickou stranu Ruska, která byla tou dobou nejsilnější stranou v Dumě a u které se účastnil jejího sjezdu.[26] Tyto postoje vyvolaly u politiků obavy. Petr Nečas, předseda bezpečnostního výboru sněmovny a stínový ministr obrany, řekl: „Chtějí postupně demontovat či rozložit Severoatlantickou alianci zevnitř,...“.[26] Miloš Titz uvažoval o stanovení, kdo bude mít z poslanců k informacím z Bruselu přístup.[26]

Poslanci KSČM v únoru 1999 hlasovali pro zamítnutí novely zákona o mimosoudních rehabilitacích, jež by řešila navrácení majetku lidem, kteří neměli české občanství a trvalý pobyt, ale kterým byl v letech 1948-1990 majetek státem zkonfiskován.[27]

Podle agentury Sofres-Factum v průzkumu z roku 1999 uvedlo 73,9% příznivců KSČM, že Havel pracuje hůře, než v předchozím roce, čímž se KSČM stala nejkritičtější k tehdejšímu prezidentovi. [28] Průzkum přiznal, že příznivci KSČM jsou dlouhodobě výrazně přesvědčeni, že by Havel měl odstoupit. [28]

Poslední volební období (1998-2002) bylo mj. i pro komunistického poslance Dalibora Matulku, známého z obhajování politiky své strany, brojení proti navracení církevního majetku a ohnivému vystupování například i proti snaze některých zákonodárců odškodnit vězně komunistických lágrů z 50. let.[29] Vláda Miloše Zemana navzdory obvinění církví za nedodržení slova, že v komisi budou jen osoby přijatelné pro obě strany, však nebyla ochotna změnit složení, a tak se v komisi pro otázky církví objevil i Matulka, což do jisté míry rozhněvalo i kardinála Miloslava Vlka.[30]

V březnu 1999 poslanci KSČM souhlasily s vládní zprávou o stavu společnosti, podle které se Česká republika nacházela přibližně tam, kde byla v roce 1990.[31] Zprávě se postavil například předseda poslanců ODS Vlastimil Tlustý, který řekl: „Zprávu považujeme za matení naší nedávné minulosti.[31]

6. března 1999 narozdíl od ostatních parlamentních stran KSČM nevyslala své zástupce na schůzku v Lánech s tehdejším prezidentem.[32] Projednávala se především budoucnost ČR v různých faktorech. [32]

12. března 1999 během vstupu ČR do NATO mladí komunisté v Praze rozvinuli plakáty a rozdávali letáky s "antinatovskou" témetikou.[33] Při symbolickém začlenění ČR do NATO na konci oslavy pískali na píšťalky.[33] V Ostravě-Porubě jeden účastník komunistické demonstrace proti vstupu ČR do aliance spálil výkres s nápisem NATO.[34]

V průzkumu z 15. března roku 1999 agentura Sofres-Factum zjistila, že voliči KSČM řadí Klementa Gottwalda za zřetelně kladnou postavu v české historii.[35]

V březnu 1999 během návštěvy Jan Kasal (KDU-ČSL) ujistil chilského prezidenta, že je jeho strana výsloveně nekomunistická a nikdy nepůjde do takové koalice, která by musela spoléhat na podporu komunistů.[36] U ČSSD naopak někteří členové jako Ivan Havlíček uvažovali o zrušení bohumínského usnesení, zakazující vládní spolupráci s extremistickými stranami, pro možnou budoucí spolupráci s KSČM.[37]

27. března 1999 se v Praze sešli poslanci, senátoři a členové ÚV KSČM s jejich sympatizanty na demonstraci, která čítala 500 až 2 000 lidí.[38] Požadovali zastavení leteckých úderů na Jugoslávii, zrušení NATO a odstoupení prezidenta Václava Havla.[38] Následně se demonstrace přesunula z Václavského náměstí před americkou ambasádu, na kterou komunisté házeli vajíčka, přičemž rozbili jednu okenní tabulku.[38]

3. dubna 1999 se Vojtěch Filip pokusil prosadit debatu o balkánské krizi.[39] Jako záminku si vzal tvrzení, že v zemi byl spatřen vlak s britskými vojáky i s armádní technikou, k čemuž může dát souhlas pouze parlament.[39] Ministr obrany Vladimír Vetchý mu odpověděl, že vlak i s vojáky patřil filmařům.[39]

11. dubna 1999 na 29. sjezdu ČSSD Miloš Zeman vyloučil koalici s KSČM, jelikož se neomluvila za porušování svobody a lidských práv v letech 1948-1989, čímž ho sjezd odměnil potleskem.[40] O tom že se KSČM nerozešla se stalinismem přesvědčil Zemana i Zdeněk Klanica, který řekl, že základní rozdíl mezi komunistickými a sociálnědemokratickými stranami je rozdílem mezi diktaturou a demokracií.[40] Předseda sociální demokracie řekl, že pokud KSČM nepřizná zločiny za dobu svého čtyřicetiletého režimu a nezreformuje se, nemůže být nikdy pro ČSSD koaličním partnerem.[40] KSČM se pochopitelně ani v prosinci téhož roku na svém V. sjezdu nijak zvlášť nereformovala. Na sjezdu brala za nepřijatelné změnu názvu a přikročila k zaměření na sociálně slabší vrstvy.[41]

Druhá skupina pro otázky církvím byla na protest církvím již bez zástupce KSČM. [42]

Podle sociologa Jaroslava Sýkory sympatizovalo s KSČM v dubnu 1999 jen malé množství vojáků.[43] Ve volbách do poslanecké sněmovny přitom KSČM volilo v roce 1996 18% a v roce 1998 8% vojáků.[43] Nová generace vojáků se podle sociologů a analytiků těšila vysoké společenské prestiže a smysluplnosti práce, kterou předchozí režim nedokázal naplnit.[43] Jiří Kareš, velitel roje elitních stíhačů, vzpomíná:„ Při střelbách v bývalém Sovětském svazu jsme si v některých jeho částech chvílemi připadali jako ve středověku.[43] Sociolog Libor Konvička ze Střediska empirických výzkumů (STEM) shledal značku NATO vůči Varšavské smlouvě kladně, jelikož dle něj důstojníci ČSLA, kteří chtěli sloužit národu, sklízeli jen rozladění a těžkou depresi.[43] Obranu socialistické vlasti, kterou navíc okupovala sovětská vojska, chápali většinou jako frašku.[43]

Podle průzkumu STEM KSČM tradičně oslovuje důchodce a voliče se špatnou životní úrovní, ale i lidi se základním vzděláním. [44] Naději v ní upírali také dělníci, lidé s nízkými příjmy a lidé, žijící na severu Moravy a v severních Čechách.[45] [46]

21. dubna 1999 poslanci KSČM spolu s pár sociálními demokraty neúspěšně hlasovali proti poskytnutí českých letišť silám NATO. [47]

Podle průzkumu IVVM z května 1999 mají sympatizanti KSČM lepší vztah k Rusku a Číně než k Německu, Rakousku nebo Spojeným státům.[48]

V květnu 1999 Miroslav Grebeníček nesouhlasil se zprávou o stavu země.[49] Je podle něj neobjektivní a chybí v ní potřebná staviska, která by popisovala krizovou situaci, která dle Grebeníčka trvá od listopadu 1989.[49]

Poslanci KSČM v květnu 1999 hlasovali proti novele zákona o střelných zbraních.[50] KSČM také vedla polemiky k osobnostem, které by poslanecká sněmovna doporučila prezidentovi k udělení nebo propůjčení na státní vyznamenání.[50] Sporem jednotlivých osobností byla jejich prokomunistická minulost.[50]

5. června 1999 se někteří příznivci KSM sešli na osmi tisícové demontraci pořadané anarchistickou Street Party '99, při které bylo zraněno 9 policistů (3 vážně a 6 lehce).[51] Demontrace, ve které v Praze zasahovalo na 1 tisíc policitů, se také proměnila na útok na americkou ambasádu, které protestující rozbili mnoho oken pomocí lahví a kamenů.[51] Policie zadržela 67 lidí.[52]

Průzkum IVVM z června 1999 tvrdil, že by komunisty volilo 17% lidí, čímž by se stali těsně za ČSSD třetí nejpopulárnější stranou.[53]

V červnu 1999 neúspěšně navrhovali poslanci KSČM poslat místo průzkumné roty protichemickou jednotku, která by měla odstraňovat ekologické škody "agrese NATO".[54]

V Českých Budějovicích se 16. června 1999 před opakovanými volbami, způsobené odstoupením ODS, aby nebyli jejich zástupci v radě s ČSSD a komunisty, vyjádřil i Miroslav Grebeníček na předvolebním mítinku se slovy „My nebudeme pletichařit“ k davu složenému spíše z důchodců.[55]

1. července 1999 Grebeníček zkritizoval ČSSD za to, že zrazuje svůj program a jedná pravicově.[56] Miloslav Ransdorf charakterizoval počínání vlády ČSSD leninským termínem „krok vpřed, dva kroky vzad“.[56]

Podle červencového (1999) průzkumu STEM by pro KSČM hlasovalo 17,8% voličů, čímž by se strana stala po ODS druhou nejsilnější stranou v parlamentu.[57] Jan Ruml (US) to považoval za selhání socialnědemokratické politiky.[57] Chtěl se pokusit rozbít opoziční smlouvu a vytvořit vládu společně se středopravicovými stranami.[57] Červencový vzrůst podpory KSČM zaznamenal i průzkum IVVM, podle kterého by KSČM získala 17% a skončila by na třetím místě.[58] Podle Miloše Zemana mohla za výrazný vzestup špatná ekonomická situace v zemi.[58] Komunistická strana Čech a Moravy se tak stala ve výzkumu STEM poprvé od roku 1992 v preferenčních výzkumech druhou nejpopulárnější v České republice.[58] (Míra registrované i obecné nezaměstnanosti byla v tomto roce něco málo pod 9%[59], (pro červenec 1999) dle Eurostatu 8,8%[60], tedy nejvyšší nezaměstnanost od konce první republiky.) Třetí pozici těsně za ČSSD potvrdil i průzkum agentury Sofres-Factum.[61]

Podle výzkumu IVVM ze srpna 1999 nevěřilo bankám dvě třetiny přiznivců KSČM.[62]

Podle průzkumu Sofres-Factum z konce července (1999) by KSČM volilo 20,4% voličů, čímž by se stala druhou nejsilnější stranou po ODS.[63] (Nezaměstnanost v ČR dle Eurostatu čítala 9%. Rakouská agentura APA v tu dobu vytkla ČR, jako kandidátní zemi do EU, pomalé přejímání legislativy, špatné fungování státní správy, korupci a v neposlední řadě také hospodářské problémy.[64])

V srpnu by se podle průzkumu Sofres-Factum KSČM stala též druhou nejsilnější stranou v poslanecké sněmovně.[65]

V doplňovacích senátních volbách v roce 1999 kandidát KSČM Stanislav Fischer, někdejší kandidát na prezidenta, obdržel necelých 5,5%.[66] Výsledek přijal kladně, jelikož dle svých slov se alespoň voliči obrací od podpory ODS, když zvolili již v prvním kole nezávislého kandidáta Václava Fischera.[66] Podle průzkumu STEM voličům KSČM nejvíce vadil způsob volební kampaně.[66] Václav Klaus v inzerátu ODS nařknul Václava Fischera za to, že přijal podporu komunistů.[67] Ten to tvrdě odmítl a podal na ODS trestní oznámení.[67]

Na začátku září 1999 měla KSČM mítink na Kunětické hoře.[68] Kromě prodeje potravin, bylo možné si koupit pěticípé hvězdy, kompaktní disk s revolučními písněmi a propagandistické časopisy Naše Pravda, Mladá Pravda a Severočeská Pravda, plné stanov Společnosti česko-kubánského přátelství a Die Rote Fahne, ústředního orgánu Komunistické strany Německa.[68] Přítomna byla i výstava fotografií „Jugoslávie varuje...“.[68] Nad pódiem byla vystavěna typicky komunistická hesla „Za občanskou sociální spravedlnost“ a „Socialismus šance pro budoucnost“.[68] Na tomto setkání, složeného spíše z šedesátiletých lidí, nechyběla ani dechovka.[68] Moderátorka v tričku KSČM promluvila: „Za deset let je zničeno vše, co bývalo chloubou a zárukou soběstačnosti našeho státu!“.[68] Mítinku se samozřejmě účastnil i předseda strany Miroslav Grebeníček a jeho kolegové.[68] Grebeníček kritizoval ČSSD, že jejich vláda může za horší podmínky pro slušný život.[68] Publikum reagovalo: „Pryč s nimi! Hanba jim!“.[68] Dále pokračoval, že se sociální demokracie dopustila neuvěřitelně sprostého podvodu na občanech ČR.[68] Mimo navážení se do sociálnědemokratické vlády svolal „Severoatlantický pakt je zločinecká organizace!“, přičemž odměnou mu byl silný aplaus.[68] Dále ujišťoval, že je KSČM silná a nezlomná a neměla v posledních deseti letech nic společného s vládami „neprosperity“.[68] Vyjádřil názor, že hlavní myšlenkou komunismu nebyly jen gulagy a politické procesy, ale především sociální spravedlnost a demokracie pro všechny, nejen pro bohaté.[68] Po něm dostal řeč mj. i první rada jugoslávského velvyslanectví, který děkoval za pomoc srbskému lidu, stiženému barbarskou agresí NATO.[68] Politická část schůze skončila Internacionálou z reproduktorů.[68]

V září 1999 by podle průzkumu STEM volilo KSČM 20,5% voličů, čímž by se strana stala po ODS s 20,9% druhou nejsilnější stranou v poslanecké sněmovně.[69] Nezaměstnanost tvořilo dle Eurostatu v září 1999 9,1% lidí. Druhé místo potvrdil i výzkum Sofres-Factum z přelomu srpna a září roku 1999.[70] Účinně čelit sílícímu vlivu komunistů byl jeden ze smyslů dohody Čtyřkoalice, podepsané v září 1999.[71]

KSČM se již v té době nelíbilo právo prezidenta udílet milosti a zastavovat trestní stíhání.[72]

Stanislav Gross v rozhovoru pro iDnes v září 1999 vzpomíná, že ČSSD v roce 1990 žádala zákaz KSČM.[73] Osobně doufal, že preference KSČM budou při srovnání se skutečným volebním výsledkem podstatně nižší.[73]

2. října 1999 Miroslav Grebeníček řekl, že za situace kdy s KSČM nikdo nechce do vlády, je potřeba získat většinu národa ve volbách.[74] [75] Lidé prý spatřují v KSČM určitou naději.[74] [75] KSČM zase spatřuje „strašáka“ ve Václavu Klausovi, který je podle nich viníkem za současnou neutěšenou ekonomickou situaci.[74] [75]

Počet členů[editovat | editovat zdroj]

Počet členů KSČM klesá už od jejího vzniku.

Počet členů KSČM[76][77][78][79][80][81][82]
Rok Počet členů
1989 (KSČ) 1 701 085
1990 756 120
1991 354 545
1992 354 549
1993 317 104
1995 196 224
1997 154 923
1998 142 490
1999 136 516
2001 113 000
2003 100 781
2004 94 396
2005 88 081
2006 82 894
2007 77 115
2008 71 823
2009 66 627
2010 61 990
2011 56 763
2012 53 479
2013 50 353
2014 46 845
2015 42 994
2017 37 402

Současnost[editovat | editovat zdroj]

1. máj KSČM v roce 2006

Na konci roku 2013 měla KSČM zhruba 51 000 členů.[83] Jejich počet klesá o zhruba 15 členů denně.[83] Členskou základnu si strana přináší z doby před rokem 1989, průměrný věk členů byl 74 let v roce 2013 a průměrný věk voliče byl 60 let.[84] Ve volbách do sněmovny v červnu 2002 získala KSČM 18,5 % hlasů (882 653 hlasů; 41 mandátů). Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 byla druhá se ziskem 20,3 % a 6 z 24 poslaneckých křesel (za vítěznou ODS). Ve volbách do Poslanecké sněmovny roku 2010 získala 11,27 % (589 765 hlasů; 26 mandátů). Výrazně uspěla ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2012 v celkovém pořadí stran jako druhá za ČSSD se 20,43 % a ziskem 182 mandátů, kdy zvítězila v Ústeckém a Karlovarském kraji.

Podle své sebeprezentace se KSČM nejdůsledněji zastává zájmů sociálně slabých a v duchu tradičních levicových principů se snaží o co největší míru přerozdělování. Kritici však upozorňují, že životní úroveň se od roku 1989 výrazně zvýšila.[85][86] Strana má stabilní voličskou i členskou základnu přes to, že se strana stále nezbavila stigmatizujícího spojení s totalitním režimem.[87][88] Během let 2002–2006 byla v opozici vůči sociálně demokratickým vládám a v roce 2003 poslanci KSČM hlasovali pro kandidáta na prezidenta za ODS, Václava Klause. Prvek separace byl ale v letech 2005–6 poněkud oslaben vzájemným sbližováním opoziční KSČM a vládní ČSSD na parlamentní úrovni. Tato spolupráce způsobila rozpory i ve vlastní straně[89] a podle některých komentátorů přispěla i k volebnímu propadu ve sněmovních volbách v roce 2006, když značná část voličů KSČM přešla k ČSSD.

Stranická struktura[editovat | editovat zdroj]

Nové vedení bylo zvoleno na 10. sjezdu KSČM, který se konal 21. dubna 2018. Vedení strany se nazývá Ústřední výbor a sjezdy bývají jednou za 4 roky. Od roku 1990 se sešlo celkem 10 sjezdů, žádný nebyl mimořádný, kromě XVIII. sjezdu KSČS, který byl pro KSČM a KSS společný a právě 10. sjezdu KSČM.

  1. 18. sjezd KSČS - Praha? (Společný s KSS )
  2. 1. sjezd KSČM - Olomouc
  3. 2. sjezd KSČM - Kladno
  4. 3. sjezd KSČM - Prostějov
  5. 4. sjezd KSČM - Liberec
  6. 5. sjezd KSČM - Žďár nad Sázavou
  7. 6. sjezd KSČM - České Budějovice
  8. 7. sjezd KSČM - Hradec Králové
  9. 8. sjezd KSČM - Liberec
  10. 9. sjezd KSČM - Praha
  11. 10. sjezd KSČM - Nymburk
předseda 1. místopředseda místopředsedkyně a předsedkyně delegace
poslanců KSČM ve frakci GUE/NGL v EP
místopředseda
Vojtěch Filip Petr Šimůnek Kateřina Konečná Stanislav Grospič
místopředseda předseda
poslaneckého klubu
předsedkyně Ústřední revizní komise předsedkyně
Ústřední rozhodčí komise
Václav Ort Pavel Kováčik Marie Pěnčíková Helena Vrzalová

Komunistický svaz mládeže[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Komunistický svaz mládeže.

Oficiální orgánem pro práci s mládeží KSČM je Komise mládeže ÚV KSČM, jejíž vedení převzal po poslankyni za KSČM Ing. Kateřině Konečné Zdeněk Milata. Neoficiální mládežnickou organizací byl také Komunistický svaz mládeže, který v té době vedl Milan Krajča a Zdeněk Štefek. Organizace však byla kvůli údajnému rozporu jejích stanovách s Ústavou ČR pravomocně ministerstvem vnitra v roce 2008 rozpuštěna. Po několikaletém soudním procesu však bylo Komunistickému svazu mládeže povoleno obnovit činnost.

Členství v evropských politických strukturách[editovat | editovat zdroj]

KSČM je členkou frakce Evropského parlamentu Evropská sjednocené levice a Severské zelené levice, naopak není členem Strany evropské levice.[90]

V říjnu 2013 se KSČM stala společně s třemi desítkami dalších evropských komunistických stran zakladatelem Iniciativy komunistických a dělnických stran pro studium a vyhodnocování evropských otázek a pro koordinaci aktivit, která ve svém zakládajícím prohlášení mimo jiné uvádí: „Domníváme se, že Evropská unie je nástrojem kapitálu. Prosazuje opatření ve prospěch monopolů a koncentrace a centralizace kapitálu. Posiluje se její charakter coby imperialistického ekonomického, politického a vojenského bloku, který je v rozporu se zájmy dělnické třídy a lidových vrstev. Analyzujeme Evropskou unii jako evropské imperialistické centrum, spojence USA a NATO, podporující jejich agresivní plány.“ Podle předsedy zahraničně-politické komise Ústředního výboru KSČM Milana Krajči se vznikem této iniciativy uskutečnil „důležitý krok směrem k dalšímu sjednocování komunistického hnutí v Evropě a zintenzivnění spolupráce evropských komunistických stran.[91]

Ideologie[editovat | editovat zdroj]

Neokomunisté a eurokomunisté[editovat | editovat zdroj]

Vlajka KSČM

Takzvané „liberální křídlo“ KSČM (názorově bližší k sociální demokracii[zdroj?]) reprezentoval Miloslav Ransdorf či Jiří Dolejš.[zdroj?] Ideologií této frakce je neokomunismus, idea navrácení k původnímu komunismu, doplněného ideami eurokomunismu.[zdroj?] Neokomunisté se zasazovali o vstup ČR do Evropské unie a následně o přijetí KSČM do Strany evropské levice. Naopak stalinistické křídlo (podporující Gottwaldův režim) reprezentuje Marta Semelová. Ke stalinistům bývají médii řazeni přes svou kritiku minulého režimu Miroslav Grebeníček a Stanislav Grospič.

Podle Karla Klimši KSČM v Straně evropské levice hledá: „Od zrodu nám jde o to, aby sjednocovala, a nikoliv dělila, aby nebyla sevřená a uzavřená do hranic EU, ale aby byla stranou evropské levice od Atlantiku po Ural bez jakýchkoliv selektivních přístupů a omezení. Že tomu tak není, dokládá prý i to, že na sjezdu chyběly (1. sjezd SEL v Aténách v roce 2005) některé silné, vlivné a akceschopné strany. Například Komunistická strana Portugalska, Řecka, Kypru, Ruské federace, Ukrajiny, a dalších zemí bývalých sovětských republik, ale také komunistické strany z Balkánu a Skandinávie. Naší snahou je, aby všechny tyto strany a proudy našly společnou řeč. Naplnění hlavního sloganu sjezdu Strany evropské levice, který zní ‚Můžeme Evropu změnit‘, vyžaduje společný aktivní postup všech levicových, protikapitalistických a sociálních subjektů […]. KSČM vnímá SEL jako jeden z možných a nadějných projektů posilování akční jednoty, jako užitečné fórum setkávání, výměny názorů, koordinace vzájemné spolupráce, solidarity a jednotného postupu proti ofenzivě neoliberalismu a globálního kapitálu, který sjednocen je“.[8]

Volební program[editovat | editovat zdroj]

Program KSČM „vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům“.[92]

Dlouhodobým programem strany je „Naděje pro ČR“.[93] Podle něho „za základní příčinu stupňujících se problémů světa a společnosti považuje KSČM kapitalismus“. Ten chce vystřídat „novou, pokrokovější společensko-ekonomickou formací“.[93]

Podle materiálů strany je programovým cílem KSČM socialismus, kterou definuje sama jako „demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír“.[9]

V ekonomice prosazuje „klíčovou úlohu společenského vlastnictví“.[94]

Kritika a protesty[editovat | editovat zdroj]

Odpůrci KSČM na jejím srazu 1. května 2006

KSČM je brána jako legální strana působící v rámci ústavního řádu; ostatní strany a političtí činitelé ji verbálně odsuzují, zároveň s ní ale často na různých úrovních jednají a spolupracují. Tato skutečnost je zdrojem časté kritiky zejména z pravicových pozic, významným kritikem KSČM je senátor Jaromír Štětina. Kritika strany je vedena také antikomunistickými organizacemi bez stranické orientace jako jsou Konfederace politických vězňů nebo Svaz PTP.

Předmětem kritiky je zejména polistopadová liknavost ve stíhání komunistických zločinů. Po sametové revoluci došlo jen k zabavení majetku strany. KSČM v současnosti zůstává jednou mnoha evropských stran, které se netransformovaly ve standardní levicovou stranu a zachovaly si komunismus v názvu (kromě KSČM působí v Evropě: Komunistická strana Polska,[95] komunistická Dělnická strana Maďarska,[96] italská Strana komunistické obnovy,[97] Nová britská komunistická strana,[98] Švédská strana komunistická[99] a mnoho dalších[100]) Některé z nich se podílí nebo v nedávné době podíleli na vládách, např. na Kypru, v Moldávii, Itálii a Ukrajině. Ponechání komunismu v názvu je jejími kritiky často označováno za pars pro toto jejího nedostatečného zavržení totalitní praxe KSČ; podobně zásadní symbolický význam však názvu přisuzuje i členská základna.

V posledních letech[kdy?] vznikají projekty (např. akce „Trikem proti komunismu“, která pracuje i s motivy „nenech vládnout rudé svině“ a „zabij komunistu, posílíš mír“, na[101] které se snaží upozornit na údajnou nebezpečnost komunistické ideologie a na krvavou minulost KSČ. Konají se i antikomunistické demonstrace, např. na 1. máje, často proti akcím KSČM (Jan Šinágl). Iniciativa Zrušme komunisty žádá o „zákaz propagace nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran“; byla vyhlášena řadou známých osob v únoru 2005 a na internetu získala více než 70 000 podpisů.[102]

Na internetu se také objevil útok na komunistickou stranu pomocí tzv. Google bomby zločinci a vrazi.

Odstoupení tiskového mluvčího[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu let 2008/2009 vyvolala vlnu kritiky skutečnost, že mluvčím KSČM se stal Josef Tomáš přesto, že vedení KSČM vědělo o jeho odsouzení k podmíněnému trestu za hanobení národa, rasy a přesvědčení za antisemitismus.[103] Tomáš počátkem 90. let 20. století vydával a řídil extrémně pravicový a antisemitský Týdeník Politika.[104] Přestože se za něj postavil předseda KSČM Vojtěch Filip, Tomáš rezignoval na svou funkci 9. 1. 2009 a svůj krok odůvodnil negativní publicitou vůči němu a KSČM v souvislosti s jeho dřívějším odsouzením za hanobení národa a rasy.[105][106] Sám Tomáš označení za antisemitu odmítl a celou současnou mediální kampaň proti němu označil za součást permanentně vedené kampaně proti KSČM.[106]

Úplatkářská aféra[editovat | editovat zdroj]

V září 2009 byli místopředsedové KSČM Jiří Dolejš a Čeněk Milota tajně nahráni provokatérem deníku MF DNES, který se vydával za majitele sítě heren Jackpot.[107] Oba byli údajně ochotni prosazovat změnu zákona o loteriích za úplatek ve výši jednoho milionu korun.[108] Navíc navrhli případnému dárci peněz skrytí jeho identity tak, že by finance nebyly vykázány jako dar pro KSČM, ale jako inzerce v deníku Haló noviny. Následně Milota poslal redaktorovi vydávajícímu se za majitele herny návrh smlouvy na inzerci ve stranickém deníku.[109]

Po zveřejnění kauzy Dolejš a Milota 29. září rezignovali na funkce místopředsedů KSČM.[110] Dolejš i Milota korupci popírali a trvali na své nevině. Dolejš vydal prohlášení, ve kterém uvedl, že podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu osobnosti a nabídl do rozhodnutí soudu pozastavení výkonu funkce místopředsedy KSČM, nakonec však rezignoval.[111] Případ korupce vyšetřovala policie a ani jednoho z místopředsedů nakonec z korupce neobvinila.

Vážený soudruhu,

V hořkém zármutku jsem přijal zprávu o smrti Kim Čong-ila, velkého vůdce Vaší země.

Velmi jsme si vážili Kim Čong-ila, jenž svůj život zasvětil korejskému lidu. Snažil se o jeho blaho, zajištění bezpečnosti KLDR a dosažení mírového sjednocení Koreje.

Komunistická strana Čech a Moravy pevně věří, že Korejská strana práce překoná nynější zármutek a nadále povede hrdinný boj korejského lidu za obranu socialismu ve Vaší krásné zemi.

Přijměte, prosím, můj pozdrav.

Vojtěch Filip, předseda KSČM

Kondolence KSČM k úmrtí Kim Čong-ila[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2011 zemřel na mrtvici vůdce Severní Koreje Kim Čong-il, který byl obviňován ze soustavného porušování lidských a občanských práv.[112][113]

KSČM reagovala slovy svého předsedy Vojtěcha Filipa na úmrtí Kim Čong-ila kondolencí, ve které vyjádřila uznání, že se snažil o blaho Korejců.[114][115][116] Ke kondolenci se aktivně připojily i některé samotné stranické buňky KSČM na svých webových stránkách. Stranicky profilovaný deník Haló noviny, pak referoval o „zármutku Severokorejců“ a vřelých kondolencích Ruska a Číny.[117]

Část politické scény požadovala prošetření, zda kondolence neporušila zákon, když vyjadřovala sympatie k hnutí založenému na potlačování lidských práv a svobod. Někteří politici naopak nebyli pro podání trestního oznámení z důvodu strachu z nárůstu popularity KSČM.[118]

Předseda KSČM Vojtěch Filip v pořadu Hydepark obhajoval poslání kondolence faktem, že za smrt Kim Čong-Ila drželo minutu ticha i OSN a kondolenci poslal např. i rakouský prezident.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky KSČM - Trend[119]
Výsledky Levého bloku ve volbách do České národní rady v roce 1992.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013.
Výsledky KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017.

Sněmovní volby[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1992[p 3] 909 490 14,05 % 35
1996 626 136 10,33 % 22
1998 658 550 11,03 % 24
2002 882 653 18,51 % 41
2006 685 328 12,81 % 26
2010 589 765 11,27 % 26
2013 741 044 14,91 % 33
2017 393 100 7,76 % 15

Senátní volby[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet mandátů
1996 2[120]
1998 2[121]
2000 0[122]
2002 1[123]
2004 1[124]
2006 0
2007 1[125]
2008 1[126]
2010 0
2012 1
2014 0
2016 0

KSČM má aktuálně 1 senátora: Václava Homolku.

Komunální volby[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy v % Počet mandátů
1994 13,59 % 5 837
1998 13,64 % 5 750
2002 14,48 % 5 698
2006 10,79 % 4 268
2010 9,56 % 3 189
2014 7,8 % 2 564

Krajské volby[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v %
2000 496 688 21,16 %
2004 416 807 19,68 %
2008 438 024 15,03 %
2012 538 953 20,43 %
2016 267 047 10,55 %

Volby do Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2004 472 862 20,26 % 6[127]
2009 334 577 14,18 % 4[128]
2014 166 478 10,98 % 3

Seznam předsedů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Strana získala 2510 mandátů na samostatných kandidátkách. Dále získala celkem 54 mandátů v rámci společných kandidátek a sdružení (jako navrhující strana).
  2. Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968
  3. KSČM byla v koalici Levý blok

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1.  (2010) Origin, Ideology and Transformation of Political Parties: East-Central and Western Europe Compared. Farnham: Ashgate, 46. ISBN 9780754678403. 
  2. Ministerstvo financí. Příspěvky ze státního rozpočtu uhrazené politickým stranám, politickým hnutím a koalicím celkem v roce 2015 [online]. 2016-01-25 [cit. 2016-03-28]. Dostupné online. 
  3. https://zpravy.idnes.cz/politika-politicke-strany-snemovna-clenove-pirati-spd-kscm-cssd-ano-1gu-/domaci.aspx?c=A180212_171920_domaci_bja. iDNES.cz [online]. 2018-02-25 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. 
  4. ČSU. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.–8.10.2016 [online]. Dostupné online. 
  5. Výsledky voleb 2014, volby.cz
  6. V obcích posílili nezávislí, KDU-ČSL a STAN, města ovládlo ANO, ceskenoviny.cz, 12. 10. 2014
  7. Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice – členové seskupení – neplatný odkaz !
  8. a b Jaký smysl hledá KSČM v Straně evropské levice
  9. a b Kdo jsme | Komunistická strana Čech a Moravy
  10. Rupnik, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa (Praha: Academia, 2003; ISBN 80-200-0957-4, kapitola 2, s. 42)
  11. RUPNIK. Kapitola 3, str. 60
  12. RUPNIK. Kapitola 3, str. 65
  13. RUPNIK. Kapitola 7, str. 201
  14. Naše strana, KSČM
  15. https://www.kscm.cz/cs/nase-strana/kdo-jsme/sjezdy-kscm
  16. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1414-1415. (česky) 
  17. https://www.kscm.cz/cs/nase-strana/kdo-jsme/sjezdy-kscm
  18. https://www.kscm.cz/cs/nase-strana/kdo-jsme/sjezdy-kscm
  19. https://www.kscm.cz/cs/nase-strana/kdo-jsme/sjezdy-kscm
  20. https://www.kscm.cz/cs/nase-strana/kdo-jsme/sjezdy-kscm
  21. https://zpravy.idnes.cz/komuniste-oznamili-kandidata-do-senatu-d97-/domaci.aspx?c=990625_113713_domaci_lsd
  22. https://zpravy.idnes.cz/stanoviska-ceskych-politiku-di2-/domaci.aspx?c=981217_165404_domaci_noc
  23. https://zpravy.idnes.cz/prezident-pripustil-ze-by-mohl-odstoupit-fgv-/domaci.aspx?c=990111_185636_domaci_jkl
  24. https://zpravy.idnes.cz/cirkve-nechteji-do-komise-kvuli-komunistovi-f3d-/domaci.aspx?c=990128_005723_domaci_pch
  25. https://ekonomika.idnes.cz/rozpocet-byl-schvalen-ctyrkoalice-je-ohrozena-fq4-/ekonomika.aspx?c=990113_093648_ekonomika_jkl
  26. a b c d https://zpravy.idnes.cz/postoj-kscm-vzbuzuje-obavy-z-uniku-tajnych-dat-fri-/domaci.aspx?c=990131_224733_domaci_pch
  27. https://zpravy.idnes.cz/politikum-chybi-vule-odskodnit-krajany-bez-ceskeho-obcanstvi-puv-/domaci.aspx?c=990208_232200_domaci_ond
  28. a b https://zpravy.idnes.cz/havel-navzdory-pruzkumum-odstoupit-nehodla-f3z-/domaci.aspx?c=990209_132453_domaci_jkl
  29. https://zpravy.idnes.cz/o-komunistickem-poslanci-0hw-/domaci.aspx?c=990210_234749_domaci_pch
  30. https://zpravy.idnes.cz/stat-a-cirkev-utvori-ne-jednu-ale-tri-komise-fer-/domaci.aspx?c=990224_081228_domaci_jpl
  31. a b https://zpravy.idnes.cz/klaus-pise-polemiku-se-zpravou-o-stavu-spolecnosti-fhn-/domaci.aspx?c=990304_175550_domaci_jkl
  32. a b https://zpravy.idnes.cz/schuzka-v-lanech-skoncila-ods-a-komuniste-neprijeli-fhk-/domaci.aspx?c=990306_143221_domaci_kub
  33. a b https://zpravy.idnes.cz/stripky-z-oslav-pricleneni-k-alianci-dvu-/domaci.aspx?c=990312_181244_domaci_jkl
  34. https://zpravy.idnes.cz/jsme-clenem-nato-aliance-ma-nyni-19-clenu-d9e-/domaci.aspx?c=990311_200409_domaci_jkl
  35. https://zpravy.idnes.cz/osobnosti-protektoratu-uz-pokryl-zavoj-zapomneni-f8h-/domaci.aspx?c=990315_092211_domaci_jpl
  36. https://zpravy.idnes.cz/prezident-predal-univerzite-dar-a-zajimal-se-o-lustracni-zakon-p7t-/domaci.aspx?c=990316_091857_domaci_jpl
  37. https://zpravy.idnes.cz/v-socialni-demokracii-se-hraje-o-finance-komunisty-i-zemanova-nastupce-1zl-/domaci.aspx?c=990322_232439_domaci_ond
  38. a b c https://zpravy.idnes.cz/ve-svete-pokracovaly-demonstrace-proti-uderum-fla-/zahranicni.aspx?c=990326_155701_zahranicni_lsd
  39. a b c https://zpravy.idnes.cz/snemovna-neni-pro-mirky-dusiny-dmt-/domaci.aspx?c=990330_215223_domaci_jkl
  40. a b c https://zpravy.idnes.cz/cssd-nehodla-rusit-opozicni-smlouvu-s-ods-fim-/domaci.aspx?c=990409_090629_domaci_jpl
  41. https://www.kscm.cz/cs/nase-strana/kdo-jsme/sjezdy-kscm
  42. https://zpravy.idnes.cz/vlada-meni-nazor-na-cirkevni-majetek-d7j-/domaci.aspx?c=990413_235356_domaci_pch
  43. a b c d e f https://zpravy.idnes.cz/z-komunisticke-armady-se-stal-prozapadni-sbor-f4e-/domaci.aspx?c=990418_230215_domaci_pch
  44. https://zpravy.idnes.cz/stem-socialni-demokracie-si-udrzuje-naskok-pred-ods-fha-/domaci.aspx?c=990420_115011_domaci_jpl
  45. https://zpravy.idnes.cz/preference-komunistu-rostou-cssd-klesaji-fg9-/domaci.aspx?c=990601_163608_domaci_itu
  46. https://zpravy.idnes.cz/vlada-behem-roku-prisla-o-duveru-dam-/domaci.aspx?c=990722_114548_domaci_jkl
  47. https://zpravy.idnes.cz/ve-stredu-odsouhlasily-obe-komory-parlamentu-poskytnuti-letist-silam-nato-17n-/domaci.aspx?c=990419_094833_domaci_jkl
  48. https://revue.idnes.cz/nejsympatictejsi-jsou-nam-francouzi-a-rakusane-f5r-/lidicky.aspx?c=990512_151136_lidicky_jup
  49. a b https://zpravy.idnes.cz/poslanci-prerusili-diskusi-o-zprave-o-stavu-zeme-fbw-/domaci.aspx?c=990520_095553_domaci_itu
  50. a b c https://zpravy.idnes.cz/poslanci-prerusili-diskusi-o-zprave-o-stavu-zeme-fbw-/domaci.aspx?c=990520_095553_domaci_itu
  51. a b https://zpravy.idnes.cz/ministerstvo-vyjadrilo-politovani-nad-utokem-na-misi-usa-p34-/domaci.aspx?c=990605_151410_domaci_jpl
  52. https://zpravy.idnes.cz/anarchiste-prosli-mestem-a-v-klidu-se-rozesli-fa3-/domaci.aspx?c=990617_145730_domaci_jkl
  53. https://zpravy.idnes.cz/sofres-factum-podpora-ods-stale-roste-dx0-/domaci.aspx?c=990609_182522_domaci_jpl
  54. https://zpravy.idnes.cz/snemovna-souhlasi-aby-do-kosova-byla-vyslana-jednotka-do-800-vojaku-1c0-/domaci.aspx?c=990615_140110_domaci_lsd
  55. https://zpravy.idnes.cz/opakovane-volby-prilakaly-stranicke-spicky-fzo-/domaci.aspx?c=990617_001527_domaci_pch
  56. a b https://zpravy.idnes.cz/zeman-hlavni-prioritou-vlady-je-ozivit-hospodarsky-rust-pz7-/domaci.aspx?c=990701_212150_domaci_ond
  57. a b c https://zpravy.idnes.cz/unie-svobody-je-ochotna-jit-do-vlady-db8-/domaci.aspx?c=990717_161834_domaci_lsd
  58. a b c https://zpravy.idnes.cz/komuniste-stale-posiluji-cssd-ztraci-d8g-/domaci.aspx?c=990716_184236_domaci_jpl
  59. http://www.atlasobyvatelstva.cz/sites/default/files/71_nezamestnanost_cesko_cz.pdf
  60. https://www.google.com/publicdata/explore?ds=z8o7pt6rd5uqa6_&met_y=unemployment_rate&hl=cs&dl=cs#!ctype=l&strail=false&bcs=d&nselm=h&met_y=unemployment_rate&fdim_y=seasonality:sa&scale_y=lin&ind_y=false&rdim=country_group&idim=country:cz&idim=country_group:non-eu&ifdim=country_group&hl=cs&dl=cs&ind=false
  61. https://zpravy.idnes.cz/komuniste-dotahli-preference-cssd-d5z-/domaci.aspx?c=990727_124547_domaci_jpl
  62. https://ekonomika.idnes.cz/ivvm-cesi-duveruji-bankam-nejvice-za-posledni-tri-roky-p1a-/ekonomika.aspx?c=990803_103129_domaci_jpl
  63. https://zpravy.idnes.cz/sofres-factum-komunisty-by-volila-petina-lidi-f4m-/domaci.aspx?c=990805_145031_domaci_jpl
  64. https://zpravy.idnes.cz/apa-cesko-ma-spatne-svedomi-vuci-evropske-unii-f4y-/domaci.aspx?c=990815_154333_domaci_jjx
  65. https://zpravy.idnes.cz/podle-prognoz-jsou-komuniste-stale-druhou-nejsilnejsi-stranou-pwm-/domaci.aspx?c=990824_113729_domaci_jup
  66. a b c https://zpravy.idnes.cz/fischer-poda-trestni-oznameni-na-klause-a-ods-strana-se-brani-prr-/domaci.aspx?c=990827_121529_domaci_itu
  67. a b https://zpravy.idnes.cz/to-ze-nikomu-nevadim-je-bezvadna-vec-rika-vaclav-fischer-pi8-/domaci.aspx?c=990831_203151_domaci_itu
  68. a b c d e f g h i j k l m n o https://zpravy.idnes.cz/komunisticka-pout-vsechno-spatne-jen-kscm-jde-vzhuru-pdm-/domaci.aspx?c=990906_112947_domaci_jkl
  69. https://zpravy.idnes.cz/stem-komuniste-dohnali-ods-dd2-/domaci.aspx?c=990917_112751_domaci_itu
  70. https://zpravy.idnes.cz/sofres-factum-potvrdilo-se-vedeni-ods-d8x-/domaci.aspx?c=990921_120611_domaci_jpl
  71. https://zpravy.idnes.cz/ctyrkoalice-uzavrela-dohodu-o-spolecnem-postupu-fb4-/domaci.aspx?c=990928_182533_domaci_itu
  72. https://zpravy.idnes.cz/havel-presvedcoval-poslance-aby-nemenili-ustavu-f6d-/domaci.aspx?c=990922_202549_domaci_jkl
  73. a b https://zpravy.idnes.cz/stanislav-gross-odpovedel-na-dotazy-ctenaru-idnes-fwi-/domaci.aspx?c=990927_175110_osobnost_itu
  74. a b c https://zpravy.idnes.cz/komuniste-chteji-ziskat-podporu-vetsiny-volicu-x-fsj-/domaci.aspx?c=991002_152045_domaci_
  75. a b c https://zpravy.idnes.cz/komuniste-chteji-ziskat-podporu-vetsiny-volicu-fut-/domaci.aspx?c=991002_152540_domaci_pch
  76. http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/komunistu-je-cim-dal-tim-mene-rocne-prichazeji-o-tri-tisice-clenu-1295345
  77. https://youtu.be/0hvYpesB7zc?t=1m38s
  78. https://zpravy.idnes.cz/politika-politicke-strany-snemovna-clenove-pirati-spd-kscm-cssd-ano-1gu-/domaci.aspx?c=A180212_171920_domaci_bja
  79. http://www.cevro.cz/web_files/soubory/ctrnacni-deniky/2014/14denik_15_2014.pdf
  80. http://www.sds.cz/docs/prectete/e_kolekt/ana_kscm.htm#13
  81. http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/kvcr/kvcr_22.htm
  82. http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/kvcr/kvcr_23.htm
  83. a b Dominik Duka. Poslední tažení komunistů. aktualne.cz [online]. 2014-07-23 [cit. 2014-07-23]. Dostupné online. 
  84. http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c3/a7299/f11/NS14-2_Strana,%20ktera%20neumira.pdf
  85. Tomáš Lysoněk, Jaroslav Mašek, Jiří Štický. Deset mýtů a polopravd o životě v socialistickém Československu. idnes.cz [online]. 2009-11-09 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. 
  86. Irena Ševelová. Doba před listopadem a po něm z finančního pohledu. Měšec.cz [online]. 2009-11-23 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. 
  87. http://www.novinky.cz/domaci/226275-komunisticka-poslankyne-semelova-velebila-u-gottwaldova-hrobu-vitezny-unor.html
  88. http://zpravy.aktualne.cz/domaci/ocenujeme-praci-a-obetavost-budovatelu-socialismu-reaguje-ks/r~d593b0fedbb011e59c4a002590604f2e/
  89. ČTK. Grebeníček má výhrady vůči Filipovi a spol.. Novinky.cz [online]. 2009-02-24 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. 
  90. Štěpán Kotrba. Útok rudých ještěrů, České komunisty obchází strašidlo J. V. Stalina. Britské listy [online]. 2005-09-02 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. 
  91. Milan Krajča: Nová iniciativa evropských komunistů
  92. KSČM. Stanovy Komunistické strany Čech a Moravy [online]. Praha: KSČM, 2016-05-15 [cit. 2017-08-28]. Kapitola Programový cíl a charakter strany, s. 1. Dostupné online. 
  93. a b KSČM: Program „Naděje pro ČR“
  94. KSČM: kdo jsme
  95. Komunistická strana Polska
  96. Dělnická strana Maďarska
  97. Strana komunistické obnovy[nedostupný zdroj]
  98. Nová britská komunistická strana
  99. Švédská strana komunistická
  100. ComInterNet: Listing of World Communist & Workers Parties. Europe
  101. Dekomunizace.cz),
  102. Zrušme komunisty
  103. ČTK. Nový mluvčí KSČM má antisemitskou minulost. České noviny [online]. 2008-12-31 [cit. 2009-01-12]. Dostupné online. 
  104. Petr Zídek. Nová tvář KSČM – antisemita. Lidové noviny [online]. 2008-12-30 [cit. 2012-16-01]. Dostupné online. 
  105. ČTK. Mluvčí KSČM Tomáš s antisemitskou minulostí skončil. České noviny [online]. 2009-01-09 [cit. 2009-01-12]. Dostupné online. 
  106. a b KOJZAR, Jaroslav. Nejsem antisemita, a ani jsem jím nebyl, řekl Josef Tomáš, tiskový mluvčí ÚV KSČM Haló novinám. Haló noviny [online]. 2009-01-09 [cit. 2009-01-12]. Dostupné online. 
  107. Test úplatnostipolitiků „milion za zákon“
  108. Jiří Dolejš a Čeněk Milota hovoří na skrytou kameru – přepis rozhovoru novináře Jiřího Benáka s místopředsedy KSČM Jiřím Dolejšem a Čeňkem Milotou
  109. KSČM a TOP 09 by vzaly milion za změnu zákona
  110. Dolejš a Milota odcházejí z vedení KSČM
  111. Dolejš nabídl, že pozastaví výkon funkce místopředsedy KSČM
  112. Amnesty International. Severní Korea: v koncentračním táboře Čotok trpí 200 tisíc lidí. Amnesty International [online]. 2011-05-04 [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  113. ČTK. KLDR má koncentrační tábory s 200 tisíci vězni. Lidovky.cz [online]. 2011-05-03 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. (česky) 
  114. Hans Štembera. Vážili jsme si práce Kim Čong-ila, kondolovala KSČM do Koreje. Parlamentnílisty.cz [online]. 2011-12-23 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. (česky) 
  115. Práce Kim Čong-ila jsme si vážili, kondolovala KSČM do KLDR. Novinky.cz [online]. 2011-12-23 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. (česky) 
  116. KSČM: Kim Čong-il se obětoval za blaho Korejců. Lidovky.cz [online]. 2011-12-23 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. (česky) 
  117. ava. Smutek v KLDR, zemřel Kim Čong-il. Haló noviny [online]. 2011-12-20 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. (česky) 
  118. Domácí redakce. Oslavnou kondolenci Filipa do KLDR má prověřit policie. Aktuálně.cz [online]. 2011-12-27 [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  119. KSČM, výsledky voleb Volební trendy a výsledky stran, kurzy.cz
  120. Ladislav Drlý, volební obvod Chomutov (22,0 a 56,0 % hlasů; na 4 roky) a Antonín Petráš, volební obvod Karviná (28,2 a 52,3 % hlasů; na 6 let)
  121. Rostislav Harazin, volební obvod Bruntál (26,9 a 60,5 %) a Jaroslav Doubrava, volební obvod Ústí nad Labem (27,6 a 52,4 %)
  122. Drlý (za Chomutov) ve 2. kole těsně poražen kandidátem ODS
  123. Eduard Matykiewicz, volební obvod Karviná (28,8 a 51,8 %)
  124. Vlastimil Balín, volební obvod Most (27,1 a 52,4 %). Harazin (Bruntál) a Doubrava (Ústí nad Labem) v obou kolech těsně poraženi kandidáty ODS
  125. 1 mandát získaný v doplňovacích volbách po odstoupivším chomutovském nestranickém senátorovi.
  126. Marta Bayerová, volební obvod Znojmo
  127. RSDr. Ing. Věra Flasarová, Ing. Jaromír Kohlíček, CSc., MUDr. Jiří Maštálka, PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., Ing. Vladimír Remek a Daniel Strož
  128. PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., Ing. Vladimír Remek, MUDr. Jiří Maštálka a Ing. Jaromír Kohlíček

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]