Jiřina Švorcová

Jiřina Švorcová
Jiřina Švorcová na komunistické oslavě 1. máje v roce 2006
Narození	25. května 1928 Slezské Předměstí Československo Československo
Úmrtí	8. srpna 2011 (ve věku 83 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Střešovický hřbitov
Povolání	divadelní herečka, filmová herečka a herečka
Choť	Jindřich Rohan Vladimír Šolta
Významné role	Anna Holubová (Žena za pultem)
Podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob na hřbitově v Praze 6 – Střešovice

Jiřina Švorcová (25. května 1928 Slezské Předměstí – 8. srpna 2011 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka a politička Komunistické strany Československa, po sametové revoluci Komunistické strany Čech a Moravy.

Životopis

Narodila se 25. května 1928 ve Slezském Předměstí (nyní část Hradce Králové). Pocházela z dělnické rodiny. Studovala učitelský ústav a poté se stejně jako její starší bratr Václav zapsala na pražskou Divadelní fakultu AMU (DAMU). Po jejím absolvování se na rok vrátila do Hradce Králové, kde působila v místním divadle. V roce 1951 se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech, kde působila až do roku 1990.

Její hereckou kariéru a popularitu zásadním způsobem ovlivnila silná politická angažovanost po pražském jaru 1968, kdy se stala jednou z klíčových postav normalizační kultury. Už na počátku roku 1969 na sebe upozornila účastí na založení Leninského svazu mladých, který měl navázat na zaniklý Československý svaz mládeže. Zakládající schůze v tanečním sálu žižkovského hotelu Tichý sklidila velmi negativní veřejný ohlas a byla všeobecně vnímána jako provokativní akce konzervativních komunistů. Svaz neměl naději na existenci a jeho živoření skončilo v roce 1970 se vznikem Socialistického svazu mládeže. Švorcové však tato akce přinesla punc vášnivě zapálené komunistky, ambivalentní postoje veřejnosti, i zájem normalizační politické špičky.

Od počátku sedmdesátých let se Švorcová zapojovala na různých úrovních do probíhajícího procesu normalizace, cenzurnímu procesu přispívala například svým zasedáním v poradním sboru ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. V roce 1976 byla zvolena do Ústředního výboru KSČ a stala se také předsedkyní nově vzniklého Svazu českých dramatických umělců, kterou zůstala až do jeho zániku v roce 1990. Svou veřejnou pověst Švorcová poznamenala i aktivní účastí na přípravě a prezentaci tzv. Anticharty v roce 1977, kde byla hlavním řečníkem.

Režim její činnost ocenil Řádem Vítězného února (1978) a titulem národní umělkyně (1984). Své postoje Švorcová nezměnila ani po sametové revoluci, zůstala agilní komunistkou. Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu na Litoměřicku. V roce 2011 obdržela od TV Barrandov cenu Prominent roku.

Jako herecká představitelka se po Listopadu 1989 už prakticky neuplatnila, pozoruhodnou výjimkou byl epizodní výstup coby recitátorka v režijním debutu Petra Zelenky, mokumentu Visací zámek 1982 – 2007 (1993).

Zemřela v pražské léčebně dlouhodobě nemocných na Malvazinkách.

Spor o TV portrét z cyklu Po stopách hvězd

Česká televize odmítla v říjnu 2008 odvysílat pořad z cyklu Po stopách hvězd o Jiřině Švorcové, jehož režisérem byl Marek Škarpa. Tiskový mluvčí ČT Ladislav Šticha to odůvodnil tvrzením, že dokument údajně působí jako obhajoba komunistické angažovanosti herečky v době minulého režimu. „Po zhlédnutí dílu o Jiřině Švorcové jsme museli bohužel konstatovat, že tento díl zcela vybočuje z žánru. Není to ani tak o kariéře Jiřiny Švorcové, ale o samoobhajobě některých z těch, kteří v díle hovoří. O době komunistické angažovanosti se v dokumentu hovoří jako o době velkých ideálů,“ uvedl Šticha.

Ocenění

• 1973 – Za ochranu hranic ČSSR I. stupně (zlatý odznak)
• 1978 – Řád Vítězného února
• 1984 – Národní umělec
• Řád práce

Divadelní role (výběr)

• 1950 – Pavel Kohout: Dobrá píseň, Kateřina, Divadlo na Vinohradech, režie Otto Haas
• 1966 – Tennessee Williams: Kočka na rozpálené střeše, Mae, Divadlo na Vinohradech, režie Stanislav Remunda
• 1967 – Neil Simon: Podivný pár, Gladys Penguinnová, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek

Filmografie, výběr

• 1950 Temno – role: Helenka
• 1951 Cesta ke štěstí – role: Vlasta Tomešová
• 1952 Nad námi svítá – role: Marie
• 1953 Přicházejí z tmy – role: Tonička
• Vstup zakázán (1959) – Štěpánková v povídce Bloudění
• Král Šumavy (1959) – Marie Rysová
• Zlé pondělí (1960) – Radkova matka
• Smyk (1960) – Marie
• Reportáž psaná na oprátce (1961) – Jelínková
• Tereza (1961) – Tereza Machátová
• Pouta (1961) – Magda Muzikářová
• Horoucí srdce (1962) – Božena Němcová
• Člověk není sám (1971) – Ing. Jostová
• Jakou barvu má láska (1973) – Karla
• Putování Jana Amose (1983) – Cyrilová
• Anynka a čert (pohádka, 1984) – Anynčina matka

Televize

• 1955 Dobrá píseň (TV film) – role: Katka
• 1975 Matka (TV seriál)
• 1977 Žena za pultem (TV seriál) – hlavní role: Anna Holubová
• 1980 Okres na severu (TV seriál) – role: Pláteníková
• 1984 My všichni školou povinní (TV seriál) – role: Kopecká
• 1986 Gottwald (TV seriál)
• 1986 Velká filmová loupež (TV film)
• 1989 Roky přelomu (TV seriál)
• 1989 Než poznáš první úsměv (TV film) – role: primářka
• 1993 Visací zámek 1982 – 2007 (TV film) – role: recitátorka

Knihy

• Býti Švorcovou (Jiří Zapletal, Erika 2001, ISBN 9788071900610)
• Z očí do očí (rozhovor, Miroslav Graclík, XYZ 2010, ISBN 978-80-7388-384-3)
• Jiřina Švorcová osobně (Miroslav Graclík / Václav Nekvapil, XYZ 2010, ISBN 9788073884048)
• Jiřina Švorcová poslední role života (Miroslav Graclík / Václav Nekvapil, XYZ 2011, ISBN 9788073886073)

Alba

• Portrét herečky (1977)
• Naše sny (2008)
• Audiovzpomínky (2010)

Rozhlasové role, výběr

• 1975 – Karel Čapek: Věc Makropulos, role: Emilia Marty
• 1988 – Karel Čapek: Matka. Rozhlasová adaptace slavného protiválečného dramatu; režie: Jiří Horčička
• 1989 – Miloš Kočka: Prameny živé vody, 11dílný rozhlasový seriál, role: Priessnitzova matka; režie: Pavel Linhart

Odkazy

Literatura

• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 82, 85, 98, 111, 115, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 82, 172, ISBN 80-7243-121-8
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiřina Švorcová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiřina Švorcová
• Jiřina Švorcová  v databázi Archivu Národního divadla
• Jiřina Švorcová na www.totalita.cz
• Jiřina Švorcová na Kinoboxu
• Jiřina Švorcová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Nové trezorové filmy Archivováno 11. 9. 2015 na Wayback Machine.
• Režisér Troška o smrti Švorcové: Nepřevlékla kabát. Na rozdíl od jiných^{[nedostupný zdroj]}
• Video - Poslední vystoupení Jiřiny Švorcové
• My všichni socialismem povinní pořad Českého rozhlasu Plus, obsahuje řadu unikátních nahrávek s hlasem Jiřiny Švorcové.
• https://vltava.rozhlas.cz/karel-capek-matka-rozhlasova-adaptace-slavneho-protivalecneho-dramatu-v-rezii-8983260

Autoritní data	AbARTP: 66068 Biblio: 1299fc24-fa90-443c-93cf-d513fec2406c NKC: jn20001005383 GND: 122494040 ISNI: 0000 0000 5540 1195 LCCN: n2001022426 VIAF: 74736048 WorldCat Entities: E39PBJqk4Vm47qmTVYMRxRbfMP

Portály: Film | Lidé | Politika | Televize | Umění