Josef Skála (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Josef Skála, CSc.

Místopředseda KSČM
Ve funkci:
31. října 2009 – 26. června 2010
Ve funkci:
14. května 2016 – 21. dubna 2018
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1970–1990)
KSČM (od 1990)

Narození 27. května 1952 (67 let)
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Skála (* 27. května 1952) je český politik a podnikatel, novinář a publicista, VŠ pedagog, komunistický ideolog, v letech 20092010 a opět 20162018 místopředseda KSČM. Od roku 2018 je signatářem levicové platformy Restart.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Josef Skála ve svých 18 letech vstoupil do KSČ. Na Univerzitě Karlově v Praze studoval žurnalistiku a promoval v roce 1975. Ve svém vlastním životopisu ze 70. let uvedl:

„Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 jsem přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska jsem uvítal 21. srpna na úsvitu na ruzyňském letišti.“ „Snažil jsem se pomáhat sovětským vojákům i ve zdánlivě bezvýznamných věcech jejich každodenního života u nás. Brzy po vstupu vojsk, ihned poté, co se rodičům podařilo navázat kontakt, jsem začal pracovat jako autor článků, zpráv a poznámek pro rozhlasovou stanici Vltava.[p 1]

—zpravy.aktualne.cz: 9.6.2016[1][2]

V roce 1978 působil jako pracovník městského výboru KSČ v Praze (MV KSČ Praha).[3] V roce 1980 obhájil na Vysoké škole politické ÚV KSČ (katedra marxismu-leninismu) kandidátskou disertační práci „Společenské vědomí a soudobý ideologický boj” (jeho školitelem byl marxistický filosof Ladislav Hrzal).[4] Na Univerzitě Karlově pak přednášel filozofii a působil ve vysokých funkcích Socialistického svazu mládeže, v roce 1986 byl na zasedání ÚV SSM zvolen do funkce stálého představitele Československého ústředí vysokoškoláků SSM v Mezinárodním svazu studentstva (ve funkci vystřídal Miroslava Štěpána a zastával ji do zrušení SSM v roce 1990),[5][6] za Vasila Mohority byl členem předsednictva Ústředního výboru SSM, též členem předsednictva Světové rady míru (mezinárodní organizaci levicově smýšlející mládeže).[7]

Z tohoto období pochází jeho publikace:

  • Postřehy a fikce George Orwella (Praha: Svoboda, 1985),
  • The Second World War: Taboo and Falsification (Praha: Orbis, 1985, společně s Ivo Dvořákem) a
  • Czechoslovakia Yesterday and Today: 40 questions and answers (Praha: Orbis, 1985).[8]

Dne 15. listopadu 1989 vyznamenal Josef Skála jako předseda na půdě budovy Mezinárodního svazu studenstva generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše nejvyšším vyznamenáním MSS „Zlatou medailí 17. listopadu” (u příležitosti 50. výročí 17. listopadu 1939 a Mezinárodního dne studentstva).[9][10][11]

Ve svazcích StB byl veden jako ideový spolupracovník StB, což byla kategorie tajného spolupracovníka rozvědky, která byla součást StB.[12][13]

Po Sametové revoluci v roce 1989 začal podnikat. V letech 1991–1998 byl členem představenstva společnosti ELIXTRADE, a.s., v níž působil také jako ředitel (1991– 93) a předseda představenstva (1993–98). Krátce byl i členem představenstva společnosti MONTPREFA a.s.. Od roku 1995 jsou jeho podnikatelské aktivity spojeny s firmou COMEXPORT, a. s., v níž je od roku 2014 statutárním ředitelem a předsedou správní rady (od roku 2004 je rovněž jediným akcionářem).[14]

Přispívá do internetové revue StřípkyZeSvěta.cz, kterou vydává spolek INSPIRACE, o.s. se sídlem na Londýnské ulici 14 v Praze 2.[15] Žije v Praze na Londýnské ulici v Praze 2.[16]

Podnikatelské aktivity v roce 2019:[17]

  • SaneForest s.r.o. (společník s vkladem (40%) a jednatelem firmy)
  • LuxRE a.s. (jediný akcionář)
  • MONTPREFA a.s. - v likvidaci

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

V letech 19701990 byl členem KSČ, od roku 1990 je členem KSČM. Ve straně zastává pozici člena Pražské rady KSČM a člena Ústředního výboru KSČM. Byl také strategickým poradcem strany pro mezinárodní politiku. Na konci října 2009 byl zvolen místopředsedou KSČM pro oblast regionální a komunální politiky a občanského sektoru.[18] Na konci června 2010 byl v tajném hlasování na mimořádném zasedání ÚV KSČM z této funkce odvolán.[19]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2006 a v roce 2010 kandidoval za KSČM v Praze, ale ani jednou neuspěl.[20][21] Nepodařilo se mu uspět ani ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, při nichž figuroval na 5. místě kandidátní listiny KSČM.[22]

Ve straně platí za zástupce ultrakonzervativního křídla a tradicionalistu, patří rovněž mezi odpůrce současného vedení. V pořadu ČT Události, komentáře, kde obhajoval komunistickou poslankyni Martu Semelovou, například zpochybnil Biľakův podpis zvacího dopisu před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa, přestože je jeho pravost jednoznačně prokázána.[23][24] Je stoupencem prezidenta USA Donalda Trumpa, v rozhovoru pro Parlamentní listy uvedl, že: „do Trumpa buší jen fanklub politických mrtvol – a „levice“, co si nevidí na špičku nosu.“[25]

Na IX. sjezdu KSČM v Praze v polovině května 2016 prohrál v boji o místo předsedy strany s Vojtěchem Filipem poměrem hlasů 155 ku 203. Stal se však místopředsedou KSČM.[26] Pozici místopředsedy strany zastával do mimořádného sjezdu v dubnu 2018. Tehdy se opět utkal s Vojtěchem Filipem o post předsedy KSČM a opět neuspěl. Získal 143 hlasů, zatímco Filip 165 hlasů. Následně neuhájil ani pozici místopředsedy.[27]

Na Litoměřickém odborném semináři 22. 9. 2018 ohlásil založení spolku Paměť a svědomí, který má reagovat „přepisování dějin“ ve službách politiky.[28]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nejznámější okupační tiskovina – časopis Zprávy se tiskl v NDR a distribuoval na československém území v masovém nákladu. Od 30. srpna 1968 do 10. května 1969 vyšlo celkem jedenašedesát čísel, Petr Blažek, Okupační propaganda na československém území po 21. srpnu 1968, s. 204

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V srpnu '68 jsem vítal Sověty za úsvitu na Ruzyni, vyznal se místopředseda KSČM v životopisu pro StB | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz: V srpnu 68 jsem vítal Sověty za úsvitu na Ruzyni, vyznal se místopředseda KSČM v životopisu pro StB [online]. 2016-06-09 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (česky) 
  2. I okupanti měli svou rozhlasovou stanici. Vltava vysílala od 21. srpna 1968 z NDR. plus.rozhlas.cz [online]. 2018-05-16 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. Život strany: Komunistická strana Československa. Ústřední výbor, vyd. Rudé právo, 1978, svazek 1-13.
  4. České disertace, Bibliografický katalog ČSSR, České knihy: Státní knihovna ČSR, 1979, s. 7.
  5. Fotobanka ČTK - Josef SKÁLA, 12.03.1986 po zvolení do Mezinárodního svazu studenstva. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  6. ČSSR: kronika vnitropolitických událostí: Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ. Vědeckoinformační středisko, vyd. Svoboda, 1986, s. 39.
  7. Favorit na šéfa KSČM Skála: Lenin byl impozantní katedrálou ducha. www.forum24.cz [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (česky) 
  8. Skála Josef [online]. CoJeCo.cz, 2006-09-14 [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  9. Fotobanka ČTK: Josef SKÁLA, Miloš JAKEŠ, předseda MSS Josef Skála(vlevo) předal Miloši Jakešovi nejvyššší vyznamenání MSS - Zlatou medaili 17.listopadu při přílelžitosti 50.výročí 17.listopadu 1939 -Mezinárodního dne studentstva. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  10. A.S, Economia. M. Jakeš v sídle MSS. Hospodářské noviny (IHNED.cz) [online]. 1999-11-16 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (česky) 
  11. JOSEF, Petráň. Filozofové dělají revoluci: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948–1968–1989). [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 1132 s. Dostupné online. ISBN 9788024629940. (česky) Google-Books-ID: Uv_cCwAAQBAJ. 
  12. Evidence zájmových osob StB
  13. Archiv bezpečnostních složek
  14. Úplný výpis z obchodního rejstříku, COMEXPORT, a. s., B 3672 vedená u Městského soudu v Praze [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  15. Střípky ze světa: Vydává INSPIRACE, o.s.. www.stripkyzesveta.cz [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  16. PhDr. Josef Skála, CSc., bydliště a firmy. Detail.cz [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  17. PhDr. Josef Skála, CSc., bydliště a firmy. Detail.cz [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  18. Grospič, Vostrá a Skála novými místopředsedy KSČM. Novinky.cz [online]. 2009-10-31 [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  19. KSČM má čtyři místopředsedy. Okresní výbor KSČM Tábor [online]. 2010-06-28 [cit. 2015-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  20. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 02.06. – 03.06.2006, Jmenné seznamy, Kraj: Hlavní město Praha, Strana: Komunistická strana Čech a Moravy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2006 [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  21. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28.05. – 29.05.2010, Jmenné seznamy, Kraj: Hlavní město Praha, Strana: Komunistická strana Čech a Moravy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2010 [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  22. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 23.05. – 24.05.2014, Jmenné seznamy, Strana: Komunistická strana Čech a Moravy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  23. Události, komentáře — Česká televize [online]. Česká televize [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. 
  24. iDNES.cz [online]. iDNES.cz [cit. 2016-01-27]. Dostupné online. 
  25. parlamentilisty.cz [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné online. 
  26. Filip ustál pokus o revoluci uvnitř KSČM. Odrazil atak ortodoxního křídla. iDNES.cz [online]. 2016-05-14 [cit. 2016-05-15]. Dostupné online. 
  27. Filip si přes mizerný výsledek KSČM udržel post předsedy strany. iDNES.cz [online]. 2018-04-21 [cit. 2018-04-21]. Dostupné online. 
  28. Josef Skála zakládá spolek, který má bránit přepisování dějin: Je tu spousta organizací, které živí nějaký Soros. Parlamentní listy.cz [online]. 2018-09-22 [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Blažek, Okupační propaganda na československém území po 21. srpnu 1968, In: Bezpečnostní aparát, propaganda a Pražské jaro : sborník k mezinárodní konferenci pořádané v Praze ve dnech 7.-9. září 2008. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2009 s. 199-217.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]