Vasil Mohorita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vasil Mohorita

poslanec České národní rady
Ve funkci:
1986 – 1990

poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 1990
Ve funkci:
1990 – 1992

Stranická příslušnost
Členství KSČ
KSČM
DSP
SDS

Narození 19. září 1952 (64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater VŠ komsomolská Moskva
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

RSDr. Vasil Mohorita (* 19. září 1952 Praha[1]) je bývalý český a československý podnikatel, politik Komunistické strany Československa a KSČM, za normalizace předseda českého Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a poslanec České národní rady, po sametové revoluci místopředseda KSČ a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Později člen Demokratické strany práce a předseda Strany demokratického socialismu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V letech 19711972 absolvoval jednoroční kurz na Vysoké komsomolské škole v Moskvě. V letech 19821986 působil jako tajemník českého Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, byl i předsedou českého vysokoškolského ústředí SSM a místopředsedou Československého ústředí vysokoškoláků SSM, roku 1986 se stal předsedou českého ÚV SSM a místopředsedou celostátního ÚV SSM.[2][3]

XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ, do funkce člena ÚV KSČ byl převeden k 9. dubnu 1988. Tehdy byl nejmladším členem vedení KSČ. Od dubna 1988 do roku 1988 zastával i funkci člena Sekretariátu ÚV KSČ, v listopadu 1989 byl členem Předsednictva ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSČ.[2][4] Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady, kde zasedal v jejím předsednictvu.[5]

Jeho politická kariéra vyvrcholila v době krátce po sametové revoluci. Během sametové revoluce vedl společně s dalším představitelem mladší generace komunistických funkcionářů Ondrejem Šalingem vyjednávání s předáky Občanského fóra a Václavem Havlem.[6] XVIII. sjezd KSČ konaný mimořádně v prosinci 1989 ho zvolil na post místopředsedy strany.[7] Profesně je k roku 1990 uváděn jako 1. tajemník ÚV KSČ, bytem Praha.[8]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 10 - Praha 7, Praha 8) jako poslanec za KSČ reprezentující novou garnituru nezatíženou výraznější normalizační politickou aktivitou.[9][10]

Mandát obhájil ve volbách roku 1990, nyní již za federalizovanou KSČM. V průběhu volebního období ztrácel politický vliv, zejména poté, co do čela strany nastoupil Jiří Svoboda. Odešel potom z poslaneckého klubu komunistů a byl pak nezařazeným poslancem. V rámci KSČM vytvořil na jaře 1991 frakci Demokratická levice KSČM, která požadovala změnu názvu strany. Členové frakce (kromě Mohority například i pozdější politik ČSSD Michal Kraus) krátce ještě před skončením referenda (většina hlasujících v něm podpořila zachování názvu „komunistická“) KSČM opustili, spojili se s některými bývalými členy Československé strany socialistické a utvořili formaci Demokratická strana práce. Ve Federálním shromáždění setrval Mohorita do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[11][4][12][13]

V letech 19971998 byl předsedou Strany demokratického socialismu, nekomunistické levicové formace, která ale nezískala výraznější vliv. Vedl stranu do parlamentních voleb roku 1996. Strana neuspěla. Mohorita na jaře 1998 zpochybnil smysl další samostatné existence strany. Poté, co tento návrh nebyl přijat, rezignoval na svou funkci a ze strany odešel.[12][14]

V 90. letech se věnoval podnikání.[4] Orientoval se na spolupráci s firmami z Ruska a Ukrajiny. Zpočátku měl úspěchy, ale pak jeho podnikání skončilo. Po více než dvacetiletém manželství se navíc rozvedl s ženou, s níž vychoval dvě děti. Podle zprávy z roku 2009 pobýval v Londýně a živil se umýváním nádobí v restauracích. Podle vyjádření jeho spolupracovníků tvrdil, že pracoval ve Velké Británii již od roku 2002. Poté začal pracovat jako uklízeč v centru Prahy.[15][16][17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vasil Mohorita [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  3. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 364. (česky) Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. a b c Kdo byl kdo. 364
  5. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  6. Czechoslovaks Deal Over Who Will Rule [online]. chicagotribune.com, [cit. 2012-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1414. (česky)  
  8. NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  10. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  12. a b Šafářová, Naďa: Konsolidace české a slovenské levice a její současné postavení v komparativní perspektivě [online]. is.muni.cz, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  13. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1422. (česky)  
  14. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1428. (česky)  
  15. Bývalý tajemník ÚV KSČ Vasil Mohorita myje nádobí v Londýně [online]. mediafax.cz, [cit. 2017-03-06]. Dostupné online. (česky) 
  16. Z komunistického funkcionáře Mohority se stal umývač nádobí [online]. lidovky.cz, [cit. 2017-03-06]. Dostupné online. (česky) 
  17. Bývalý šéf svazáků Vasil Mohorita: Je ze mě uklízečka [online]. e15.cz, [cit. 2017-03-06]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]