Vasil Mohorita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vasil Mohorita

poslanec České národní rady
Ve funkci:
1986 – 1990

poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 1990
Ve funkci:
1990 – 1992
Stranická příslušnost
Členství KSČ
KSČM
DSP
SDS

Narození 19. září 1952 (64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater VŠ komsomolská Moskva
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

RSDr. Vasil Mohorita (* 19. září 1952 Praha[1]) je bývalý český a československý podnikatel, politik Komunistické strany Československa a KSČM, po nástupu M. Gorbačova a zahájení perestrojky předseda českého Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a poslanec České národní rady, po sametové revoluci místopředseda KSČ a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Později byl členem Demokratické strany práce a předsedou Strany demokratického socialismu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V letech 19711972 absolvoval jednoroční kurz na Vysoké komsomolské škole v Moskvě. V letech 19821986 působil jako tajemník českého Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, byl i předsedou českého vysokoškolského ústředí SSM a místopředsedou Československého ústředí vysokoškoláků SSM, roku 1986 se stal předsedou českého ÚV SSM a místopředsedou celostátního ÚV SSM.[2][3]

XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ, do funkce člena ÚV KSČ byl převeden k 9. dubnu 1988. Tehdy byl nejmladším členem vedení KSČ. Od dubna 1988 do roku 1988 zastával i funkci člena Sekretariátu ÚV KSČ, v listopadu 1989 byl členem Předsednictva ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSČ.[2][4] Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady, kde zasedal v jejím předsednictvu.[5]

Jeho politická kariéra vyvrcholila v době krátce po sametové revoluci. Během sametové revoluce vedl společně s dalším představitelem mladší generace komunistických funkcionářů Ondrejem Šalingem vyjednávání s předáky Občanského fóra a Václavem Havlem.[6] XVIII. sjezd KSČ konaný mimořádně v prosinci 1989 ho zvolil na post místopředsedy strany.[7] Profesně je k roku 1990 uváděn jako 1. tajemník ÚV KSČ, bytem Praha.[8]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 10 - Praha 7, Praha 8) jako poslanec za KSČ reprezentující novou garnituru nezatíženou výraznější normalizační politickou aktivitou.[9][10]

Mandát obhájil ve volbách roku 1990, nyní již za federalizovanou KSČM. V průběhu volebního období ztrácel politický vliv, zejména poté, co do čela strany nastoupil Jiří Svoboda. Odešel potom z poslaneckého klubu komunistů a byl nezařazeným poslancem. V rámci KSČM vytvořil na jaře 1991 frakci Demokratická levice KSČM, která požadovala změnu názvu strany. Členové této frakce (kromě Mohority například i pozdější politik ČSSD Michal Kraus) ještě krátce před skončením referenda, ve kterém většina hlasujících podpořila zachování názvu „komunistická strana", KSČM opustili, spojili se s některými bývalými členy Československé strany socialistické a utvořili formaci nazvanou Demokratická strana práce. Ve Federálním shromáždění setrval Mohorita do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[11][4][12][13]

V letech 19971998 byl předsedou Strany demokratického socialismu, nekomunistické levicové formace, která ale nezískala výraznější vliv. Vedl stranu do parlamentních voleb roku 1996. Strana v nich neuspěla. Mohorita na jaře 1998 zpochybnil smysl další samostatné existence strany. Poté, co tento návrh nebyl přijat, rezignoval na svou funkci a ze strany odešel.[12][14]

V 90. letech se věnoval podnikání.[4] Orientoval se na spolupráci s firmami z Ruska a Ukrajiny. Zpočátku měl úspěchy, ale pak jeho podnikání skončilo.

Po více než dvacetiletém manželství se navíc rozvedl se ženou, s níž vychoval dvě děti. Podle zprávy z roku 2009 pobýval v Londýně a živil se umýváním nádobí v restauracích. Podle vyjádření jeho spolupracovníků tvrdil, že pracoval ve Velké Británii již od roku 2002. Poté začal pracovat jako uklízeč v centru Prahy.[15][16][17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vasil Mohorita [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  3. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 364. (česky) Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. a b c Kdo byl kdo. 364
  5. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  6. Czechoslovaks Deal Over Who Will Rule [online]. chicagotribune.com, [cit. 2012-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1414. (česky)  
  8. NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  10. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  12. a b Šafářová, Naďa: Konsolidace české a slovenské levice a její současné postavení v komparativní perspektivě [online]. is.muni.cz, [cit. 2012-05-24]. Dostupné online. (česky) 
  13. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1422. (česky)  
  14. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1428. (česky)  
  15. Bývalý tajemník ÚV KSČ Vasil Mohorita myje nádobí v Londýně [online]. mediafax.cz, [cit. 2017-03-06]. Dostupné online. (česky) 
  16. Z komunistického funkcionáře Mohority se stal umývač nádobí [online]. lidovky.cz, [cit. 2017-03-06]. Dostupné online. (česky) 
  17. Bývalý šéf svazáků Vasil Mohorita: Je ze mě uklízečka [online]. e15.cz, [cit. 2017-03-06]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]