Zvací dopis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zvací dopis je obvyklé označení nedatovaného dopisu[1], který v srpnu 1968 poslali Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak Leonidu Brežněvovi. Obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti údajné hrozící kontrarevoluci v Československu. Dopis se stal pro sovětské vedení záminkou pro invazi do Československa 21. srpna 1968. Byl psán rusky.[1]

Dopis byl podle svědků Brežněvovi předán v bratislavském hotelu Sorea 3. srpna 1968,[2] tedy krátce poté, co neúspěchem pro sovětskou stranu skončily rozhovory mezi sovětským a československým vedením v Čiernej nad Tisou. Existence dopisu měla zůstat utajena.[1] 15. července 1992 byl ale objeven zapečetěný ve Státním archivu Ruské federace s datem 25. září 1968. Obálka byla podepsána Konstantinem Černěnkem se slovy Uložit v archivu politbyra. Bez souhlasu neotvírat. Již druhý den byl dopis převezen do Prahy a představen veřejnosti.[3]

Poslání dopisu bylo vlastizradou patrně i podle tehdejších zákonů.[4] Podepsaní za ni nikdy nebyli souzeni.[4] Pravost podpisů byla prokázána kriminalistickými metodami.[5]

Podepsaní[editovat | editovat zdroj]

Dopisů bylo víc[editovat | editovat zdroj]

První napsal Antonín Kapek, kandidát předsednictva ÚV KSČ, během jednání vedení obou komunistických stran v Čierné nad Tisou (29.7. - 1.8.1968) a tajně ho předal generálnímu tajemníku ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi. Byl napsán česky a rozebíral vývoj v Československu.[6]

O deset dnů později, během schůzky vedení šesti komunistických stran v Bratislavě, doputoval k Sovětům druhý dopis. Kolderův tajemník Radko Kaska ho předal na záchodě členu sovětského politbyra Pjotru Šelestovi. Podepsali ho Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka a Vasil Bilak, čtyři členové a jeden kandidát předsednictva ÚV KSČ. Tato pětice žádala rusky o „pomoc všemi prostředky, které máte“. Podle nich „pouze s vaší pomocí bude možno vyrvat ČSSR od hrozícího nebezpečí kontrarevoluce“.

Z třetího dopisu Leonid Brežněv citoval během jednání pěti šéfů komunistických stran Varšavské smlouvy v neděli 18. srpna. Sepsali jej Indra, Kolder, Hoffmann, Švestka, Pavlovský a někteří další ve víkendovém městečku prominentů na Orlíku v pátek 16. srpna. Tvrdili, že mají zajištěnou podporu šesti z jedenácti členů předsednictva ÚV KSČ a padesáti členů pléna ÚV KSČ. Upozornili, že vojenský zásah už nelze odkládat. Do Moskvy jej odtelegrafovalo sovětské velvyslanectví.

Takzvaný dopis 99 pragováků, byla v podstatě soukromá iniciativa několika desítek stalinistů z pražského podniku. [7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JUST, Petr. Dokument: Tzv. Zvací dopis (1968) [online]. 2005-01-01 [cit. 2008-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  2. IVI. Brežněv prý v roce 1968 převzal zvací dopis na WC. Novinky [online]. 2008-07-29 [cit. 2008-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-20. (česky) 
  3. SLÁDEK, František. Stručný příběh zvacího dopisu [online]. Město Praha, 2008-08-10 [cit. 2008-08-20]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]
  4. a b PERKNEROVÁ, Kateřina. Srpen 1968: viníci potrestání unikli. Deník.cz [online]. 2007-08-22 [cit. 2008-08-20]. Dostupné online. 
  5. Zvací dopisy byly dva. Soudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali, Technet, 20. srpna 2015
  6. Pacner, Karel: Další doteky dějin, Plus 2013, 240 stran
  7. Před 50 lety vznikl dopis 99 pragováků, považovaný za jeden ze „zvacích“ Dostupný online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANÁČEK, František; MICHÁLKOVÁ, Marie. Příběh zvacího dopisu [online]. [cit. 2008-08-20]. Obsahuje původní ruský text dopisu. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]