Marie Stiborová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. RNDr. Marie Stiborová, DrSc.
Marie Stiborová.jpg

1. a 3. předsedkyně Levého bloku
Ve funkci:
1993 – únor 1995
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Jaroslav Ortman
Ve funkci:
březen 1997 – prosinec 1997
Předchůdce Jaroslav Ortman
Nástupce Vasil Mohorita [1]

Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 6. června 1996

Poslankyně České národní rady
Ve funkci:
24. května 1986 – 5. června 1990
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992 [2]
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1976–1990)
KSČM (1990–1993)
LB

Narození 2. února 1950
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 13. února 2020 (ve věku 70 let)
Choť Oldřich Stibor
Děti Martina, Oldřich
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese pedagožka, politička, badatelka a biochemička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Stiborová (2. února 1950 Praha13. února 2020[3]) byla česká vysokoškolská pedagožka a bývalá politička, za normalizace a v 90. letech 20. století poslankyně České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČ, později za KSČM a pak za Levý blok, jemuž předsedala.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala obor chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1974), kde také absolvovala vědeckou aspiranturu (kandidátka chemických věd v r. 1978). V roce 1987 získala titul docentky v oboru biochemie. Od poloviny 80. let působila jako odborná asistentka na Přírodovědecké fakultě UK v Praze (katedra ochrany životního prostředí, později katedra biochemie). V roce 1990 ji svým členem-korespondentem jmenovala Evropská akademie věd, umění a humanit v Paříži. Spolupracovala od r. 1989 s Německým centrem výzkumu rakoviny (DFKZ) v Heidelbergu. Zaměřovala se na výzkum biochemie nádorového bujení způsobeného chemickými karcinogeny. V roce 2002 se habilitovala a zastávala funkci docentky na katedře biochemie, v roce 2007 se stala profesorkou lékařské chemie a biochemie (na Univerzitě Palackého v Olomouci). V té době pracovala po dvě funkční období jako vedoucí katedry biochemie na PřF UK. Byla po více než desetiletí členkou výboru České společnosti pro biochemii a molekulární biologii. Její vědecká práce (více než 440 publikací, h-index 49) byla oceněna v r. 2018 udělením mimořádné podpory UK "Donatio", v r. 2020 udělením Pamětní medaile Přírodovědecké fakulty UK a Zlaté medaile UK (vzhledem k úmrtí jí již nemohly být předány). Byla vdaná, měla dvě děti.[4][5]

Členkou Komunistické strany Československa byla od roku 1976.[4] Ve volbách v roce 1986 byla zvolena do České národní rady za KSČ.[6] V politice se udržela i po sametové revoluci. Jako členka Městského výboru KSČ se zapojila do politických a personálních změn v komunistické straně a již 21. listopadu 1989 se účastnila mimořádného zasedání MV KSČ.[7] Ve svobodných volbách v roce 1990 byla znovu zvolena do České národní rady za KSČ (respektive za její českou část KSČM). Opětovně se do ČNR dostala ve volbách v roce 1992, nyní za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové hnutí Demokratická levice (kandidovala na prvním místě za volební obvod Praha). Zasedala v zahraničním výboru.[8][9]

Na 2. řádném sjezdu KSČM konaném v Kladně kandidovala na post předsedkyně strany, ale nebyla zvolena. V lednu 1993 ji koalice Levý blok navrhla na post prezidentky České republiky. Zúčastnila se volby 26. ledna 1993 a získala 49 hlasů (klub LB měl 33 členů), prezidentem byl zvolen Václav Havel.[4]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde zasedala do konce funkčního období parlamentu, tedy do voleb v roce 1996. Během volebního období 1992-1996 spoluzaložila stranu Levý blok (skupina reformní levice, která po rozpadu koalice Levý blok přijala název této střechové platformy a v parlamentu působila nezávisle na KSČM). V říjnu 1993 ji proto KSČM vyloučila z Rady Levého bloku (myšlena koalice Levý blok, v níž komunisté stále ještě zasedali).[10] V letech 1992-1996 byla místopředsedkyní poslaneckého klubu Levého bloku (zpočátku jako koalice LB pak klubu samostatné strany LB).[11]

Po vzniku strany Levý blok se v roce 1993 stala první předsedkyní tohoto subjektu. V únoru 1995 ji na tomto postu ovšem vystřídal dosavadní místopředseda strany Jaroslav Ortman.[12] V sněmovních volbách roku 1996 Levý blok neuspěl. A když úspěch nepřinesly ani volby do senátu na podzim 1996, dal Ortman svou předsednickou funkci k dispozici. Předsedou strany ale ještě dočasně zůstal.[13] V březnu 1997 se Marie Stiborová vrátila na post předsedkyně strany.[14] V této funkci v červnu 1997 provedla sloučení Levého bloku s další reformně postkomunistickou stranou, Strana demokratické levice, čímž vznikl subjekt Levý blok - Strana demokratické levice, jehož předsedkyní Stiborová zůstala. V prosinci 1997 se tato strana přejmenovala na Stranu demokratického socialismu. Tehdy Stiborovou v čele formace nahradil Vasil Mohorita.[12]

Stiborová dala podle svých slov přednost vědecké práci.[15] Počátkem 21. století působila Prof. RNDr. Marie Stiborová, DrSc. jako vedoucí Katedry biochemie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.[16][17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Předseda Strany demokratického socialismu vzniklé po sloučení Levého bloku a Strany demokratické levice.
  2. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  3. Odešla Marie Stiborová, významná mezinárodní vědkyně [online]. Univerzita Karlova, 2020-02-20 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. 
  4. a b c Zpráva ČTK: Kandidátka Levého bloku na úřad prezidenta ČR, Datum vydání: 20.1.1993, Čas vydání: 15:28, ID: 19930120C01253.
  5. Doc. RNDr. Marie Stiborová, CSc. [online]. vesmir.cz [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  7. Zpráva ČTK: Z mimořádného zasedání MV KSČ v Praze, Datum vydání: 21.11.1989, Čas vydání:, ID: 111-001; 311-OP.
  8. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  10. Zpráva ČTK: KSČM odvolala J.Ortmana a M.Stiborovou z rady koalice Levý blok, Datum vydání: 23.10.1993, Čas vydání: 17:20, ID: 19931023D00864.
  11. Marie Stiborová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  12. a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1428. (česky) 
  13. Zpráva ČTK: Sjezd LB zvažoval další osud strany a volil nové vedení, Datum vydání: 7.12.1996, Čas vydání: 19:29, ID: 19961207C02277.
  14. Zpráva ČTK: Ortman odstoupil z funkce předsedy Levého bloku, Datum vydání: 13.3.1997, Čas vydání: 20:52, ID: 19970313D02604.
  15. Zpráva ČTK: Předsedou Strany demokratického socialismu se stal Mohorita, Datum vydání: 13.12.1997, Čas vydání: 17:49, ID: 19971213C01842.
  16. Stiborová, Marie, 1950- [online]. medvik.cz [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. (česky) 
  17. Prof. RNDr. Marie Stiborová, DrSc. [online]. natur.cuni.cz [cit. 2013-02-17]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]