Přeskočit na obsah

Maďaři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Maďaři
Magyarok
1. řada: Almoš • Štěpán I. • Matyáš Korvín • Gabriel Betlen • František II. Rákóczi 2. řada: János Bolyai • István Széchenyi • János Arany • Róza Laborfalvi • József Eötvös 3. řada: Loránd Eötvös • Vilma Hugonnai • Tivadar-K Csontváry • Béla Bartók • Miklós Horthy 4. řada: Zoltán Kodály • Emmuska Orczy • János Kádár • Zsa Zsa Gaborová • Péter Esterházy
Populace
cca 14-15 mil.
Země s významnou populací
MaďarskoMaďarsko Maďarsko 9 979 000[1]
Maďarští sousedécca 2,2 mil.
RumunskoRumunsko Rumunsko1 237 746 (2011)[2]
SlovenskoSlovensko Slovensko458 467 (2011)[3]
SrbskoSrbsko Srbsko253 899 (2011)[4]
UkrajinaUkrajina Ukrajina156 566 (2001)[5]
RakouskoRakousko Rakousko40 583 (2001)[6]
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko16 595 (2001)[7]
SlovinskoSlovinsko Slovinsko6 243 (2002)[8]
Zbytek Evropyc. 0,3-0,5 mil.
NěmeckoNěmecko Německo120 000 (2004)[9]
FrancieFrancie Francie100 000 až 200 000 (2004)[9]
Spojené královstvíSpojené království Spojené království80 135 (2001)
ŠvédskoŠvédsko Švédsko40 000-70 000
ČeskoČesko Česko14 672 (2001)[10]
IrskoIrsko Irsko8 034 (2011)[11]
TureckoTurecko Turecko6 800 (2001)
RuskoRusko Rusko3 768 (2002)[12]
Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie2 003 (2002)[13]
Severní Amerikac. 2 million
USAUSA USA1 563 081 (2006)[14]
PortorikoPortoriko Portoriko1 050
KanadaKanada Kanada315 510 (2006)[15]
Jižní Amerika0,2–1 mil.
BrazílieBrazílie Brazílie80 000[16]
ArgentinaArgentina Argentina40 000-50 000[17]
ChileChile Chile40 000
Jazyk(y)
Maďarština
Náboženství
54,5 % Římskokatolická církev • 19,4 % Protestantská církev • 1 až 2 % Judaismus • 25,4 % Bez vyznání
Příbuzné národy
Estonci, Finové

Maďaři (maďarsky magyarok, vysl. [maďarok]; dříve Uhři) jsou od roku 896 státotvorným národem žíjícím ve střední Evropě, který je zároveň nejpočetnějším skupinou patřící k ugrofinským národům. Hovoří maďarštinou, jazykem náležícím spolu s estonštinou a finštinou k uralské jazykové rodině (nepatří do rodiny indoevropských jazyků).

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Do Evropy přišli Maďaři pod vedením vůdce Arpáda v roce 895 a usadili se v Uherských nížinách v Panonské pánvi, kde roku 1000 založil Štěpán I. Uherský samostatný stát Uherské království, které bylo od počátku multinárodní (žili zde např. Chorvati, Kumáni a Jasové (od 13. století), Srbové, Němci (od 12. století) Polovci, Slováci, Avaři). V rumunské Transylvánii sídlili pomaďarštění Sikulové, kteří byli pověřeni ostrahou uherských hranic.[18]

Uhersko se až do roku 1918 rozkládalo na dnešním území:

Původ

[editovat | editovat zdroj]

Podle většinového názoru odborníků se ugrofinské národy usadily mezi 6. a 4. tisíciletím př. n. l. v okolí Uralu, především na jeho východní straně, a řeky Ob.[19] Archeologické nálezy v této oblasti naznačují, že Uralci ve 4. tisíciletí žili převážně na východních svazích centrální a jižní části tohoto horského masivu. Jednotlivé skupiny se mezi lety 4000 a 3000 př. n. l. vydávaly východním a západním směrem. Ugrická větev ugrofinské jazykové rodiny zahrnuje vedle maďarštiny i jazyky dvou ugrofinských národů: Chantů (Ostjaků) a Mansijců (Wogulů).

Přibližně v roce 896,[20] Maďaři, pravděpodobně pod vedením Arpáda, překročili Karpaty a dostali se až do Panonské pánve. Maďarský vpád do Evropy v 9. a 10. století znamenal století neutichajících bojů a invazí ve státech střední a západní Evropy, které Maďaři opakovaně zpustošili.[21] O maďarském tažení na území panonských Slovanů říkají Fuldské letopisy: „Avaři, kteří si říkají Maďaři, se dostali přes Dunaj a napáchali jen samá zvěrstva. Vraždili muže, staré ženy a chytali mladé dívky, které odvlekli jako dobytek, a proměnili celou Panonii v poušť.“[22]

Původ jména

[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování magyar – znamenající maďarský, maďarština nebo Maďar – podle středověké legendy pochází od praotce Magora, bratra Hunora, praotce Hunů. Odkaz na příbuzenství s Huny, kteří ovládli podkarpatskou oblast v 5. století, měl opodstatnit historický nárok Maďarů na vládu nad tímto územím.[23]

Podle lingvistů předci dnešních Maďarů takto sami sebe označovali jako ty, kteří mluví. Magyar v sobě obsahuje ugrofinské mon (mluvit, maď. mond) a er (muž). Toto označení pak v různých podobách přešlo i do některých jiných jazyků, včetně češtiny. Většina evropských jazyků však převzala jméno z označení ungri (latinsky Hungari). Předci Maďarů, žijící na dolním Donu, se v 6. století přidali ke kmenovému svazu Onogurů (znamená deset národů) a stali se součástí turkické říše. V nejstarších západních písemných záznamech jsou obyvatelé této říše zmiňováni jako turci nebo ungri (podle Onogurů). První písemná zpráva, v níž se označení ungri prokazatelně vztahuje k Maďarům, pochází z roku 834 z Byzance.[24]

Čeština rozlišuje označení maďarský a Maďarsko na jedné straně a uherský a Uhersko (z latinského hungaricus a Hungaria) na straně druhé. První se vztahuje k etniku hovořícímu maďarsky a státnímu útvaru, který vznikl v roce 1918 po rozpadu mnohonárodnostního Uherského království. Pojem uherský se tedy používá především v historickém kontextu, neboť se vztahuje k zaniklému státnímu útvaru. Podobné významové rozlišení má pouze slovenština, slovinština, chorvatština a srbština. Maďarština (a ani angličtina, francouzština, němčina, polština či ruština) tyto významy nerozlišuje. Magyar znamená jak maďarský, tak uherský. Stejně tak Magyarország označuje současné Maďarsko i historické Uhersko. Jedno označení pro oba významy má také většina evropských i dalších jazyků.

Geny

[editovat | editovat zdroj]

Testy haploskupin chromozómu Y lidské DNA prokázaly, že asi 29,5 % mužské populace Maďarů je nositelem haploskupiny R1a, která je hojná mezi Slovany. 18,5 % maďarských mužů je nositelem haploskupiny R1b, rozšířené hlavně na západě Evropy. Haploskupinu N1c1, jež se četně nachází mezi ugrofinskými národy, najdeme u zhruba 0,5 % mužské populace Maďarska.[25] Mongoloidní (tj. východoeuroasijské) genetické znaky tvoří u dnešních Maďarů jen 5 %[26] resp. 1,7 %[27], přičemž zbylá procenta jsou shodná s ostatním evropským obyvatelstvem.

Počet

[editovat | editovat zdroj]

Počet Maďarů se stanovuje na 14,5 miliónů, ale v Maďarsku samotném jich žije pouze 9,9 miliónů.[1] Čtvrtina všech Maďarů žije v okolních státech, kde na četných územích tvoří většinu obyvatel. Zbytek (zhruba pětina z celkového počtu) žije na území západní Evropy, v USA a jinde ve světě.

Maďaři na Slovensku

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Maďarská menšina na Slovensku.

Na území Slovenska žije podle sčítání obyvatelstva z roku 2011 8,5 % obyvatel maďarské národnosti.[28] Žijí převážně v jižní oblasti země u hranic s Maďarskem. Nejvíce Maďarů žije v okresech Dunajská Streda (cca 83 %) a Komárno (cca 64 %). Město Komárno je i kulturním centrem maďarské menšiny na území Slovenska. Sídlí tu maďarské divadlo a maďarská univerzita. Spousta Maďarů žije i v jižních částech okresů Nové Zámky (hl. Štúrovo), Levice, Galanta, Šaľa, Rimavská Sobota, Lučenec, Veľký Krtíš, Revúca, Rožňava, Košice-okolí a Trebišov. Velmi malé skupiny Maďarů žiji i v Košicích (4 750 obyvatel z celkového počtu cca 240 000), Bratislavě a v okolí Nitry. Maďaři na Slovensku jsou převážně katolíci (asi dvě třetiny), zbytek převážně kalvinisté. Malé skupiny tvoří i řeckokatolíci a evangelíci (luteráni).

Slovenští Maďaři mají vlastní politické strany (Strana maďarskej komunity – Magyar Közösség Pártja a MOST-HÍD), periodika, divadla, média atd. (např. Új Szó).

Maďaři v Rumunsku

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Maďaři v Rumunsku.

Západní části Rumunska byly kdysi součástí Uherska. Jde zejména o Sedmihradsko a část Banátu. Právě v těchto oblastech žije nejpočetnější maďarská menšina v Evropě.

Většina Maďarů v Rumunsku jsou převážně římští katolíci (okolo 50 %), ale početně jsou zastoupeni i příslušníci reformované církve (kolem 37 %). Zbytek tvoří luteráni a řečtí katolíci, případně pravoslavní a příslušníci menších protestantských církví (baptisté, dále unitáři apod.).

Nejvíce Maďarů žije na území žup Harghita (až 84,6 %), Covasna (až 75,2 %) a Mureș (okolo 44,1 %) ve středním Sedmihradsku. Mnoho Maďarů žije i v župách Bihor, Temešvár, Kluž, Satu Mare. Kulturním centrem Maďarů je na rumunském území Kluž (Cluj).

Maďary lze v Rumunsku rozdělit na tři skupiny:

  • Sikulové (Székelyek) v Sedmihradsku
  • Csángó (Csángók) – v Moldavsku
  • ostatní: žijí zejména při hranicích s Maďarskem v župách Satu Mare, Bihar, Arad a Timešvár. Jsou převážně reformování (kalvinisté), částečně i římští katolíci, hl. v župách Timešvár a Arad. Žijí i v župě Maramureš na severozápadě Rumunska.

Maďaři na Ukrajině

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Maďaři na Ukrajině.

Maďaři na Ukrajině tvoří kompaktní osídlení v Zakarpatské oblasti u hranic s Maďarskem, která byla v minulosti součástí Uherského království. Podle sčítání lidu v roce 2001 žilo na území Ukrajiny 156 600 Maďarů.

Významní Maďaři

[editovat | editovat zdroj]
Gabriel Betlen, kníže Sedmihradska a jeden z vůdců protihabsburského povstání
Štěpán I. Uherský
Béla Bartók

Z Maďarska pocházela řada vědeckých osobností, například vynálezce holografie a nositel Nobelovy ceny za fyziku Dennis Gabor. Známým fyzikem byl též Loránd Eötvös. Leó Szilárd byl jednou z klíčových postav Projektu Manhattan, stejně jako Edward Teller a John von Neumann, rodáci z Budapešti. Tam se narodil i nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1963 Eugene Paul Wigner či odborník na aerodynamiku Theodore von Kármán.

Silná byla vždy maďarská matematická škola, k nejznámějším matematikům patří János Bolyai, George Pólya, Farkas Bolyai, Rudolf Emil Kálmán, Peter Lax, Pál Erdős, Frigyes Riesz, László Lovász či tvůrce programovacího jazyka BASIC John George Kemeny.

Nobelovu cenu za chemii získali Richard Adolf Zsigmondy, George de Hevesy a George A. Olah, za fyziologii objevitel vitamínu C Albert Szent-Györgyi, Robert Bárány a Georg von Békésy. K osobnostem patří vynálezce hlavolamů Ernő Rubik, vynálezce kuličkového pera László Bíró či porodník Ignác Filip Semmelweis. V Maďarsku se narodil i izraelský nositel Nobelovy ceny za chemii Avram Herško.

V sociálních vědách se prosadil marxistický filozof György Lukács či filozof vědy Imre Lakatos. Také sociolog Karl Mannheim se narodil v Budapešti. Karl Polanyi napsal dílo Velká transformace, výklad vzniku kapitalismu. Jeho bratr Michael Polanyi proslul kritikou pozitivismu. Představiteli psychoanalýzy byli Melanie Kleinová a Sándor Ferenczi. Myslitelem a kritikem komunismu byl Arthur Koestler. Věhlas získal též filolog a orientalista Sándor Kőrösi Csoma. Také britský archeolog Aurel Stein se narodil v Maďarsku.

Maďaři jsou hrdí i na svou hudební tradici. Skladatelé Franz Liszt a Béla Bartók jsou uznávanými klasiky vážné hudby. V tomto žánru dosáhli uznání i Zoltán Kodály, Ernő Dohnányi, Ferenc Erkel, György Kurtág, Miklós Rózsa či György Ligeti. Králem světové operety se stal Franz Lehár. Mezi interprety vynikli houslisté Joseph Joachim a Leopold Auer. Mezi dirigenty Georg Solti, Arthur Nikisch, George Szell a Eugene Ormandy.

Ve výtvarném umění lze jmenovat malíře a člena Bauhausu László Moholy-Nagye, představitele hyperrealismu Istvána Sándorfiho a představitele op-artu Victora Vasarelyho. Podobně proslulí jsou fotografové André Kertész, Robert Capa a Brassaï (původním jménem Gyula Halász). Představitelem modernismu v architektuře je Marcel Breuer.

Spisovatel Imre Kertész získal roku 2002 Nobelovu cenu za literaturu. Roli národního básníka sehrává Sándor Petőfi. Hranici rodné země překročil též věhlas autorů jako Mikuláš Zrinský, Endre Ady, Attila József, Mihály Babits, János Arany, Mihály Vörösmarty, Géza Gárdonyi, Mór Jókai, Sándor Márai, Ferenc Molnár, Péter Esterházy, Valentín Balaša, Dezső Kosztolányi, George Tabori či Magda Szabóová. Z žijících autorů lze jmenovat Pétera Nádase. V oblasti populární literatury se prosadila autorka série o detektivovi Červeném bedrníkovi Emmuska Orczy. V Maďarsku se narodila rovněž švýcarská spisovatelka Agota Kristofová, tvůrce populárního Bambiho spisovatel Felix Salten či humorista Ephraim Kishon.

Nejúspěšnějšími maďarskými filmovými režiséry jsou István Szabó, Miklós Jancsó a Béla Tarr. Michael Curtiz se prosadil v Hollywoodu, natočil kupříkladu romantickou klasiku Casablanca. Alexander Korda byl zakladatelem britského filmového průmyslu. Z herců se v Hollywoodu prosadili Peter Lorre, Paul Lukas či herečka a skandalistka Zsa Zsa Gaborová. Hvězdou hororových filmů se stal Béla Lugosi. Ilona Staller známá jako Cicciolina byla jednou z prvních pornohvězd. Harry Houdini patří k symbolům kouzelnické profese. V modelingu se prosadila Barbara Palvinová.

Investor a filantrop George Soros pochází rovněž z Maďarska. Andrew Grove (rodným jménem András István Gróf) byl významnou postavou Silicon Valley, která se podílela na vzestupu firem Intel a Apple, Charles Simonyi zase Microsoftu.

Maďaři ctí i řadu politických osobností. Hrdiny revoluce z roku 1848 byli Lajos Kossuth a István Széchenyi, té z roku 1956 Imre Nagy. Podobnou roli jako v Česku Karel IV. sehrává v Maďarsku Štěpán I. Svatý. Legendami je opředen život hraběnky Alžběty Báthoryové.

Tibor Sekelj se proslavil jako cestovatel, světoobčan a esperantista. Bertalan Farkas byl prvním maďarským kosmonautem. Maďarským rodákem je též americký tiskový magnát Joseph Pulitzer či zakladatel sionismu Theodor Herzl.

Ve sportu se Maďaři prosazují například v plavání. Pět olympijských medailí má plavkyně Krisztina Egerszegiová, čtyři plavec Tamás Darnyi. Už vůbec první plaveckou medaili na olympijských hrách ostatně získal Maďar: Alfréd Hajós.

Proslulá je rovněž maďarská šermířská škola: Aladár Gerevich má sedm zlatých medailí z olympiád, Pál Kovács šest. Gymnastka Ágnes Keletiová pět, boxer László Papp tři. Mistrem světa v závodech silničních motocyklů se stal Gábor Talmácsi.

V 50. letech 20. století měli Maďaři silnou generaci fotbalistů. Jejich národní tým nebyl tehdy poražen 4 roky. Jeho páteř tvořili Ferenc Puskás, Sándor Kocsis, Zoltán Czibor, Gyula Grosics, Nándor Hidegkuti či József Bozsik.

Známí jsou i někteří maďarští šachisté, zejména Péter Lékó, Arpad Elo, Andor Lilienthal a Judit Polgárová.

Další osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

2000 magyar

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 proběhla v Maďarsku anketa 2000 magyar (obdoba soutěže Největší Čech v ČR), hlasovalo se ve dvou kategoriích – historické (již zemřelí) a současné (žijící).

Historická kategorie:

  1. Štěpán I. Uherský
  2. István Széchenyi
  3. János Kádár
  4. Arpád
  5. Matyáš Korvín
  6. Ignác Semmelweis
  7. Albert Szent-Györgyi
  8. Endre Ady
  9. János Arany
  10. Lajos Kossuth
  11. János Neumann
  12. Sándor Petőfi
  13. Attila József
  14. Ferenc Deák
  15. János Hunyadi
  16. Béla Bartók
  17. István Dobó
  18. František II. Rákóczi
  19. Ferenc Erkel
  20. Zoltán Kodály

Současná kategorie:

  1. Árpád Göncz
  2. Gyula Horn
  3. Krisztina Egerszegiová
  4. Ede Teller
  5. József Béres
  6. Géza Hofi
  7. István Kovács
  8. Imre Makovecz
  9. András Balczó
  10. György Soros
  11. Miklós Németh
  12. Ferenc Puskás
  13. Bertalan Farkas
  14. Endre Czeizel
  15. Imre Sinkovits
  16. Ernő Rubik
  17. Ferenc Zenthe
  18. Tamás Vitray
  19. László Papp
  20. Nándor Fa

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Arpád překračující Karpaty
    Arpád překračující Karpaty
  • Migrace Maďarů z jejich pravlasti od 12. století př. Kr.
    Migrace Maďarů z jejich pravlasti od 12. století př. Kr.
  • Území obývané Maďary na počátku 9. století
    Území obývané Maďary na počátku 9. století
  • Nájezdy Maďarů do Evropy v 10. století
    Nájezdy Maďarů do Evropy v 10. století
  • Rozšíření maďarské populace po světě (reliéf v obci Ópusztaszer)
    Rozšíření maďarské populace po světě (reliéf v obci Ópusztaszer)
  • Rozšíření maďarštiny
    Rozšíření maďarštiny
  • Maďaři v Rumunsku
    Maďaři v Rumunsku
  • Maďaři ve Vojvodině
    Maďaři ve Vojvodině
  • Migrace maďarského etnika Sikulů
    Migrace maďarského etnika Sikulů
  • Maďarská migrace
    Maďarská migrace
  • Maďarská populace podle sčítání lidu z roku 1890
    Maďarská populace podle sčítání lidu z roku 1890
  • Maďaři v roce 1911
    Maďaři v roce 1911
  • Maďaři, 21. století
    Maďaři, 21. století
  • Maďarský verbuňk, mužský tanec, 1816
    Maďarský verbuňk, mužský tanec, 1816
  • Maďarské kroje kolem roku 1822
    Maďarské kroje kolem roku 1822
  • Maďarská svatba roku 1855
    Maďarská svatba roku 1855

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Magyarok na maďarské Wikipedii a Magyaren na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Hungarian Central Statistical Office. Retrieved 25 July 2010.
  2. ↑ (rumunsky) "Comunicat de presă privind rezultatele provizorii ale Recensământului Populaţiei şi Locuinţelor – 2011" Archivováno 2. 8. 2019 na Wayback Machine., at the 2011 Romanian census site; accessed February 11, 2012
  3. ↑ 2001 Slovakian Census
  4. ↑ 2011 Serbian Census
  5. ↑ National composition of population. www.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 28-02-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-07-2007. 
  6. ↑ 2001 Austrian census. www.statistik.at [online]. [cit. 12-05-2005]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-05-2005. 
  7. ↑ Položaj Nacionalnih Manjina U Republici Hrvatskoj – Zakonodavstvo I Praska. www.human-rights.hr [online]. [cit. 28-02-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-05-2007. 
  8. ↑ Slovenia. ec.europa.eu [online]. [cit. 28-02-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-09-2006. 
  9. ↑ a b Bund Ungarischer Organisationen in Deutschland. www.buod.de [online]. [cit. 28-02-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-02-2006. 
  10. ↑ Národnost ve sčítání lidu v českých zemích. www.cvvm.cas.cz [online]. [cit. 13-06-2006]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-06-2006. 
  11. ↑ CSO Emigration [online]. Census Office Ireland [cit. 2013-01-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ Russia Report to COE. www.coe.int [online]. [cit. 28-10-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-10-2008. 
  13. ↑ Republic of Macedonia – State Statistical Office. www.stat.gov.mk [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-06-21. 
  14. ↑ | 547;&-ds_name = ACS_2006_EST_G00_&-TABLE_NAMEX=&-ci_type=A&-mt_name=ACS_2006_EST_G2000_B04003&-CONTEXT=dt&-tree_id=4001&-all_geo_types=N&-redoLog=true&-geo_id=01000US&-search_results=01000US&-format=&-_lang=en 2006 community survey. factfinder.census.gov [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-12. 
  15. ↑ The 2006 census. www12.statcan.ca [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-25. 
  16. ↑ Revista Época Edição 214 24 June 2002. epoca.globo.com [online]. [cit. 28-02-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-07-2013. 
  17. ↑ Hungarian Embassy in Buenos Aires 20 June 2009. www.mfa.gov.hu [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-01. 
  18. ↑ "Sedmihradsko – pestrá paleta etnik Archivováno 22. 7. 2015 na Wayback Machine.". Navýchod. 5/2002.
  19. ↑ Holger Fischer: Eine kleine Geschichte Ungarns. Edition Suhrkamp, 1999, str. 19
  20. ↑ Gyula Kristó, Encyclopedia of the Early Hungarian History – 9–14th centuries
  21. ↑ Barbara H. Rosenwein, A short history of the Middle Ages, University of Toronto Press, 2009, strana 152
  22. ↑ Victor Spinei, The Romanians and the Turkic nomads north of the Danube Delta from the tenth to the mid-thirteenth century, BRILL, 2009, strana 70
  23. ↑ Kontler (2011), str. 26.
  24. ↑ Kontler (2011), str. 31.
  25. ↑ http://www.eupedia.com/europe/european_y-dna_haplogroups.shtml
  26. ↑ .http://studentorgs.utexas.edu/husa/origins/matsumoto.lecture.html
  27. ↑ B. A. Malyarchuk, M. A. Perkova, and M. V. Derenko. On the Origin of Mongoloid Component in the Mitochondrial Gene Pool of Slavs. in: Russian Journal of Genetics, 2008, 44/3
  28. ↑ Archivovaná kopie. portal.statistics.sk [online]. [cit. 2015-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-17. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Uralské národy
Ugrofinské
Baltofinské
Sámové
 
Volžské
Marijci • † Merja • † Meščerové • Mordvinci (Erzjové • Mokšové) • † Muromci
Permské
Ugrické
Samojedské
severní (Enci • † Juraci • Něnci • Nganasani) • jižní († Kamasínci • † Kojbalové • † Matorové • Selkupové)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maďaři&oldid=24490588“