Maďarská menšina v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pamětní deska Artúra Görgeye v Praze

Maďarská menšina v Česku je tradiční národnostní menšina žijící na území České republiky se stálým zastoupením v Radě vlády pro národností menšiny. Za příslušníky této menšiny jsou považováni občané České republiky hlásící se k maďarské národnosti a občané republiky Maďarsko mající v Česku krátkodobý, či trvalý pobyt. K maďarské národnosti se při sčítání lidu 2011 přihlásilo 8 920 obyvatel. Vlastní odhad zástupců menšiny je však cca 15 až 20 000 příslušníků.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do první světové války jsou počty žijících Maďarů na území Čech a Moravy v tehdejším Rakousko-Uhersku zanedbatelné. Jednalo se především o státní úředníky nebo vojenské činitele. V Praze byl roku 1457 v držení Ladislava Pohrobka tehdy ještě nezletilý Matyáš Korvín, který ovládal češtinu a později se – jako uherský král – stal i vládcem vedlejších zemí českých. Podobný osud internace zažil v Čechách i nezletilý František II. Rákóczi, který v letech 16881692 pobýval nuceně v Jindřichově Hradci a později v Praze. Důležitým bodem migrujících Maďarů byla především univerzitní Praha, kde na Karlově Univerzitě v letech 18451848 působil Artúr Görgey.

Československo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Maďarská menšina na Slovensku.

Podpisem Trianonské mírové smlouvy roku 1920 byla definitivně položena (česko)slovensko-maďarská hranice. Do nového Československa se tak nechtíc dostal i téměř jeden milion osob maďarské národnosti, žijící v souvislém pásu podél jižní hranice od Bratislavy až po Chust na Podkarpatské Rusi.

Mapa národů první československé republiky podle sčítání lidu v roce 1930

Tehdy došlo k první významné migrační vlně Maďarů, stěhováním maďarské inteligence z oblastí jižního Slovenska a Podkarpatské Rusi do českých měst, především Prahy a Brna. Během prvního sčítání lidu roku 1921 se na území Čech, Moravy a Slezska přihlásilo k maďarské národnosti celkem 7 049 obyvatel.

Na technické univerzitě v Brně vzniklo ve stejného roce první maďarské studentské sdružení s názvem Corvina. Centrem menšiny se však stala Praha, kde vznikaly akademické, politické i žurnalistické spolky (např. MAKK, Sárló). Vycházely zde i noviny Prágai Magyar Hírlap (Pražský maďarský zpravodaj). V prvorepublikovém Československu zastupovaly v parlamentu maďarské zájmy tyto strany: Maďarská národní strana, Maďarsko-německá sociálně demokratická strana, Sjednocená maďarská strana, Zemská křesťansko-socialistická strana.

Po druhé světové válce dekretem prezidenta Beneše byli příslušníci maďarské národnosti – stejně jako Němci – zbaveni československého státní občanství[2] a počítalo se s jejich vysídlením do Maďarska, ke kterému však nedošlo. S cílem snížit koncentraci Maďarů na Slovensku a zároveň zaplnit vylidněné oblasti po sudetských Němcích, bylo v letech 19451949 přesídleno z jižního Slovenska do českého pohraničí – jako otrocká pracovní síla - celkem 44 129 příslušníků maďarské národnosti. Během jednoho z transportů došlo i k Masakru na Švédských šancích, při kterém bylo u Přerova zmasakrováno 265 žen a dětí maďarské a německé národnosti.

Později bylo těmto přesídleným Maďarům dovoleno vrátit se zpět na Slovensko. Část jich však musela v českých zemích zůstat, neboť jejich původní majetek byl již zkonfiskován a obydlen (neměli se kam vrátit), jiní zůstali z důvodu práce nebo rodiny. Sčítání z roku 1950 proto vykazuje 13 201 obyvatel maďarské národnosti v českých krajích. Roku 1957 ve věznici na Mírově umírá János Esterházy, nejvýznamnější politický představitel maďarské menšiny v Československu. Ve stejném roce vzniká v Praze studentský klub AED.

Od 60. let minulého století se počet příslušníků menšiny zvyšoval díky vnitřní migraci za prací, rodinou nebo studiemi. V roce 1969 je v Brně založen studentský klub KAFEDIK, který funguje dodnes. Počet Maďarů se zvyšoval až do rozpadu federace. Při sčítání 1991 se k maďarské národnosti přihlásilo 19 932 obyvatel ČR.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Důležitým mezníkem byl vznik Svazu Maďarů žijících v českých zemích v létě 1990, který se stal nejvýznamnější organizací pro menšinu.

Podle údajů z průzkumu z prvních poloviny 90. letech minulého století, je téměř polovina příslušníků menšiny spokojena s českým prostředím, jelikož se v něm cítí stejně jako v maďarském. Zhruba 12% českých Maďarů tehdy uvedlo, že byli pro svou národnost nebo jazyk někdy vystaveni diskriminaci (v práci, nebo u mužů často při výkonu základní vojenské služby). Přičemž téměř 90% zástupců menšiny odpovědělo, že hovoří česky velmi dobře, nebo alespoň dobře.[3]

Přijetím Zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin mohou čeští Maďaři používat maďarštinu při úředním styku a také u soudu.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Tabulka zobrazuje počet občanů na území dnešní ČR, kteří se přihlásili k maďarské národnosti, uvedli svůj mateřský jazyk jako maďarský, nebo počet občanů Maďarska žijících v ČR.

Rok 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Maďarská národnost[4] 7 049 11 427 13 201 15 152 18 472 19 676 19 932 14 676 8 920
(9 365)[5]
Maďarský mateřský jazyk 21 339 20 260 9 286
Státní občané Maďarska 433 1 099

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Při posledním sčítání lidu v roce 2011 uvedlo maďarskou národnost 8 920 občanů ČR. Kombinaci maďarské a slovenské národnosti zvolilo 445 osob. Maďarský jazyk jako svůj mateřský označilo 9 286 obyvatel. V Česku dále žilo 1 099 občanů Maďarska.

Samotné české Maďary lze rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou Maďaři původem z Maďarska, kterých je okolo 10%. Druhou skupinu 80-90% tvoří Maďaři z oblasti dnešního jižního Slovenska, kteří byli do Česka přesídleni nebo se přestěhovali za prací či rodinou.

Hlavním spojovatelem menšiny je Svaz Maďarů, který dbá na zachování maďarské identity, vydává oficiální tiskovinu Prágai Tükör (Pražské zrcadlo), zároveň se snaží o přiblížení i propagaci maďarské kultury v Česku, s čím mu pomáhá i Maďarský institut v Praze.

V Praze a Brně se pravidelně konají katolické i protestanské mše v maďarském jazyce. Dlouholetou tradici v Česku má i maďarská refomovaná církev.

Školství[editovat | editovat zdroj]

S ohledem na rozptyl maďarského obyvatelstva nedošlo ke vzniku základní ani střední školy s maďarským vyučovacím jazykem. Pod patronátem Svazu Maďarů funguje pouze Óvoda (mateřská školka) na Praze 1.

Zároveň jediným místem v Česku, kde lze studovat maďarský jazyk a hungarologii je Katedra středoevropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[6]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

  • Csehországi Magyar Gazdasági Társulat (CsMGT)
  • Csehországi Magyar Orvosok Társasága (CsMOT)
  • Csehországi Református Gyülekezetek[2]
  • Görgey Artúr Társaság
  • Iglice spolek maďarských rodičů v Praze − [3]
  • Kőris taneční skupina
  • MILLE DOreMI pěvecký sbor
  • Nyitnikék taneční skupina − [4]
  • Magyar Bohémia - Všechno, co je v České republice maďarské - kultura, archív - [7]

Studentské spolky[editovat | editovat zdroj]

Tisk[editovat | editovat zdroj]

  • Prágai Tükör (Pražské zrcadlo)
  • Brünni Magyar Futár (Brněnský maďarský kurýr)
  • Alma Mater
  • Sárga Szamár (Žlutý osel)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/mensiny/madarska-narodnostni-mensina-16115/
  2. Ústavní dekret prezidenta o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (33/1945 Sb.)
  3. SADÍLEK, Petr; CSÉMY, Tamás. Maďaři v České republice / Magyarok A Cseh Köztársaságban 1918-1992. Praha: CSMMSZ, 1993. 179 s. ISBN 80-900027-7-3. 
  4. http://notes2.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/24003E05E7/$File/4032080117.pdf
  5. [1]
  6. FFUK Katedra středoevropských studií

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]