Béla Lugosi

Béla Lugosi
Rodné jméno	Blaskó Béla Ferenc Dezső
Jiná jména	Arisztid Olt
Narození	20. října 1882 Lugoj Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. srpna 1956 (ve věku 73 let) Los Angeles Spojené státy americké Spojené státy americké
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Holy Cross Cemetery
Povolání	filmový herec, divadelní herec, odborář a herec
Rodiče	István Blaskó (otec) Paula de Vojnich (matka)
Manžel(ka)	Ilona Montagh (1921–1925) Lillian Arch (1933–1953)
Děti	Bela G. Lugosi
Ocenění	Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Podpis
Webová stránka	belalugosi.com
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Béla Lugosi [lugoši], anglicky [ləˈɡousi], maďarsky Lugosi Béla (20. října 1882 Lugoj – 16. srpna 1956 Los Angeles), byl původem maďarský herec, který se stal mezinárodně slavným díky roli upírského hraběte Drákuly v divadle na Broadwayi (1927) a poté i ve stejnojmenném hollywoodském filmu (1931).

Životopis

Mládí a herecké začátky

Narodil se jako Béla Ferenc Dezső Blaskó v banátském městě Lugos v tehdejším Rakousku-Uhersku (nyní Lugoj, západní Rumunsko) srbské matce Paule de Vojnić a maďarskému otci Istvánu Blaskóvi, který byl bankéř. Béla byl nejmladší ze čtyř dětí a rodina byla římskokatolická.

Ve 12 letech odešel ze školy a začal se živit manuální prací. Hereckou kariéru zahájil počátkem 20. století v oblastních divadlech, pročež si už roku 1903 zvolil umělecký pseudonym Lugosi podle svého rodného města. Začal se uplatňovat v shakespearovských hrách, roku 1911 se přestěhoval do Budapešti a posléze se stal hercem maďarského národního divadla.

Během první světové války sloužil v pěchotě u řadového 43. pěšího pluku společné rakousko-uherské armády v hodnosti četaře; v únoru 1915 byl veden jako nemocný v Kriegsspital der Geldinstitute v Budapešti. Pluk byl v sestavě 68. pěší brigády 34. pěší divize (VII. armádní sbor) vyslaný do Vojvodiny proti Srbsku a následně přesunutý na frontu v Haliči proti Rusku.

Po propuštění do civilu roku 1917 se Lugosi oženil s Ilonou Szmikovou (1898–1991). Pro zvýšení příjmů začal také hrát v maďarských němých filmech, převážně pod dalším pseudonymem Arisztid Olt. Do roku 1919 se objevil nejméně v deseti snímcích.

Zastával levicové názory, působil v hereckých odborech a roku 1919 se zapojil do činnosti Maďarské republiky rad, po jejíž porážce a nastolení „bílého teroru“ byl nucen emigrovat. S manželkou nejprve utekli do Vídně a pak do Berlína. Ilona v těchto složitých podmínkách potratila jejich dítě a nakonec se s Bélou rozešla a vrátila se k rodičům do Maďarska; roku 1920 se rozvedli. Lugosi se do vlasti už nikdy nevrátil.

Počátky v emigraci

V Německu se Lugosi opět živil intenzivním filmováním, během jediného roku se objevil ve 14 snímcích. Patřily mezi ně adaptace knih Karla Maye Auf den Trümmern des Paradieses (Na troskách ráje) a Die Todeskarawane (Karavana smrti), také si zahrál s Conradem Veidtem ve filmu Der Januskopf (Janusova hlava, 1920), což bylo volné zpracování povídky R. L. Stevensona Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda.

Lugosiho to však táhlo do Spojených států, kam odcestoval koncem roku 1920. Na americkou půdu vstoupil nejprve ilegálně v New Orleans, v březnu 1921 po prověření imigračním úřadem na Ellis Islandu svůj pobyt legalizoval. Nejprve se živil jako dělník, pak se zapojil do divadelní družiny maďarských emigrantů v New Yorku. Roku 1922 poprvé vystoupil na Broadwayi v anglicky mluvené hře a roku 1923 si poprvé zahrál v americkém němém filmu. Brzy následovaly další, vesměs role cizinců a zločinců, pro které se typově hodil svými ostrými rysy a vysokou (185 cm) postavou.

Role Drákuly a vrcholná sláva

Průlom v jeho kariéře přišel roku 1927, když mu byla nabídnuta hlavní role hraběte Drákuly v broadwayském zpracování Stokerovy hororové novely. Lugosi se ukázal jako ideální volba, díky své výrazné fyziognomii, zvučnému basu a silnému cizokrajnému přízvuku. Navíc pocházel z podobných končin jako sám předobraz postavy, kníže Vlad III. Dracula. Hra vzbudila nadšení u diváků i kritiky a jen v New Yorku se dočkala 260 repríz.

Po následném turné po Státech se Lugosi, okouzlen svým úspěchem, rozhodl zůstat v Kalifornii a prorazit v Hollywoodu. V roce 1929 si skutečně zahrál ve dvou filmech společnosti Fox. Záhy se začlenil mezi hollywoodskou společnost a vzápětí způsobil skandál svým manželstvím s bohatou vdovou ze San Francisca, Beatrice Weeks, se kterou se o tři dny později rozvedl.

Společnost Universal Pictures už tehdy měla zájem na filmovém zpracování Drákuly a roku 1930 si zajistila práva. Lugosi však i přes svůj divadelní úspěch nebyl jasnou první volbou pro titulní úlohu, byla zvažována řada tehdejších hvězd jako Lon Chaney nebo Conrad Veidt, mezi adepty byl i začínající John Carradine. Lugosi nakonec svou zásadní filmovou roli získal nejen díky vynaloženému úsilí a dávce štěstí, ale i tomu, že se spokojil s poměrně směšným honorářem 3 500 dolarů.

Dne 26. června 1931 se Lugosi stal občanem Spojených států. V roce 1933 se potřetí oženil, tentokrát s Lillian Arch, a narodil se jim syn Bela G. Lugosi. Lillian a Bela se rozvedli o dvacet let později v roce 1953.

Ve snímku White Zombie

Pro svou neodmyslitelnou asociaci s Drákulou se Lugosi stal počátkem 30. let vyhledávaným představitelem dalších hororových, vesměs záporných postav, což uplatnil v následujících filmech Murders in the Rue Morgue, The Raven, Son of Frankenstein a White Zombie. Snažil se zároveň vymanit z tohoto stereotypu a ucházel se o odlišné a pestřejší role, ale často marně. Nezískal ani roli komisaře Dmitri Gorotchenka ve filmovém zpracování komedie Soudruh (Tovarich, 1937), kterou přitom dříve hrál na divadle. Jen výjimečně se mu podařilo být hlavním kladným hrdinou, jako třeba ve filmu Černá kočka (1934).

V pěti filmech Universalu (a několika dalších) si Lugosi zahrál s Borisem Karloffem, přičemž o jejich vzájemném vztahu vzniklo mnoho fám a dohadů. Je pravdou, že Karloff byl vždy vnímán jako větší hvězda a dostával na plakátech přednost, i když měli role srovnatelně významné. Zprávy o tom, že Lugosi ke Karloffovi choval závist nebo zášť, jsou však zase vyvraceny jinými svědectvími o tom, že spolu vycházeli dobře. Sám Karloff uváděl, že Lugosi se k němu zpočátku stavěl ostražitě, ale nakonec spolu dokázali pracovat přátelsky.

Přes veškerou snahu a několik výjimek se Lugosimu ani ve vrcholném období nepodařilo dostat ze škatulky herce vhodného jen pro hororové „záporáky“. Oproti jiným kolegům uherského původu (Peter Lorre, Paul Lukas) ho navíc omezovalo, že se nedokázal zbavit svého silného přízvuku.

Zdravotní potíže a ústup ze slávy

Klasická scéna z filmu Plan 9 From Outer Space

Dracula (1931)

Dracula (1931)

The Corpse Vanishes (1942)

Voodo Man (1944)

V polovině třicátých let se začal potýkat s kariérními problémy. V Universal Pictures se v roce 1936 změnilo vedení a vzhledem k vyřazení britských hororových filmů z vysílacího plánu byl nucen prodloužit smlouvu, aby si alespoň jednou za čas zahrál v béčkovém nehororovém filmu malou roli, do níž byl dosazován jen díky svému jménu. Během třicátých let, kdy prožíval pád a pokles popularity (vedení Universalu stále preferovalo jeho rivala Karloffa), přijal několik hlavních rolí od nezávislých režisérů Nata Levinea, Sola Lessera a Sama Katzmana. Tyto nízkorozpočtové filmy indikovaly, že byl méně diskriminován než jeho kolega Boris Karloff při výběru scény, přesto mu však pomohly finančně, když už ne umělecky. Snažil se udržet na scéně, ale nakonec si musel půjčit od Hereckého fondu, aby pokryl náklady za pobyt v nemocnici, kde se roku 1938 narodil jeho jediný syn – Bela George Lugosi.

Jeho kariéře pomohla až druhá šance v podobě filmu od Universalu Son of Frankenstein (Frankensteinův syn, 1939), kde hrál jednu z hlavních rolí v podobě prohnaného hrbáče Ygora. Tuto roli si zopakoval ještě o tři roky později ve filmu Ghost of Frankenstein (Frankensteinův duch). Téhož roku Lugosiho zaujala charakterní role drsného komisaře v komedii od MGM Ninotchka s Gretou Garbo, což se zdálo být zlomovým bodem, ovšem zanedlouho hrál opět pro Sama Katzmana. Tyto hororové, komediální, psychologické a tajemné béčkové filmy byly uváděny společností Monogram Pictures. Mezi lepší snímky se dá zařadit i The Gorilla, ve které hrál společně s Patsy Kelly.

Zřejmě kvůli válečným zraněním během vojenské služby trpěl Lugosi vážným chronickým zánětem sedacího nervu. Nejprve byl léčen chřestovou šťávou pro odstranění bolesti, později však lékaři upravili medikaci na opiáty. Síla závislosti na tlumících prostředcích, jako bylo morfium či metadon, byla tím větší, čím méně se objevoval na plátně. V roce 1943 se konečně dostal k roli Frankensteinova monstra ve filmu Frankenstein Meets the Wolfman (Frankenstein a vlčí muž), která tentokrát obsahovala dialogy (na konci filmu Ghost of Frankenstein byl Ygorův mozek transplantován do lebky monstra, bylo tudíž přirozené, aby ho hrál sám Lugosi). Ten hrál s tápajícími gesty, protože monstrum bylo nyní slepé (také důsledek operace na konci minulého dílu – Ygor měl jinou krevní skupinu než monstrum). Lugosiho výkon v tomto filmu je dodnes považován za velmi neuspokojivý. Studio se nakonec rozhodlo pustit do kin verzi bez scény s dialogem mezi Larrym Talbotem a monstrem. Také v závěru filmu, kdy je monstru vracena síla, hýbe Frankensteinův výtvor ústy, ale jeho slova nejsou slyšet. Také podruhé a naposledy oživil Draculu v posledním dílu universalovské ságy, tentokrát zpracované jako hororová komedie Abbott and Costello Meet Frankenstein (Bud Abbott a Lou Costello potkávají Frankensteina, 1948). Tou dobou již byla Lugosiho závislost na opiátech tak vysoká, že si producenti nebyli jistí, jestli žije a pro další filmy povolali herce Iana Keitha.

Abbott and Costello Meet Frankenstein byl Lugosiho poslední áčkový film. Po zbytek života se objevoval čím dál tím méně v obyčejných malých rolích. Během počátku padesátých let se vrátil na divadelní scénu, tentokrát v Anglii, kde mj. účinkoval v komedii Mother Riley Meets the Vampire (známá též pod názvy Vampire over London a My Son, the Vampire) ve vedlejší roli.

Závěr života a kariéry

Při Lugosiho návratu do Ameriky (ve věku okolo 70 let) s ním bylo natočeno interview, kde vyjádřil svou touhu hrát více v komediích a prohlašoval: „Nyní jsem tančící muž”. Nezávislý režisér Jack Broder vzal Lugosiho za slovo a sehnal mu roli v komedii z džungle Bela Lugosi Meets a Brooklyn Gorilla. Další příležitost se mu naskytla, když ho nechal Red Skelton vystupovat v živém vysílání na kanále CBS v jednom ze skečů. Lugosi se naučil z vtipu svůj text, v živém vysílání pak ale působil zmateně, když Red začal improvizovat. Tuto situaci zobrazil Tim Burton ve filmu Ed Wood, kde Lugosiho hrál Martin Landau. Přestože Burton úplně nevystihl komika biograficky, události vylíčil přesně.

Později se dostal ještě k několika filmům (jako např. Glen or Glenda či Bride of the Monster), do kterých ho dosadil režisér a jeho velký fanoušek Edward D. Wood ml., když ho viděl, jak žije na pokraji bídy. Během režijního zpracovávání druhého filmu se Lugosi rozhodl vyhledat léčbu své závislosti, k čemuž mu měla pomoci premiéra tohoto filmu zaplacením léčebných prostředků. Podle biografie Franka Sinatry od Kitty Kelley, když zpěvák slyšel o hercových problémech, navštívil ho v nemocnici a pomohl mu s dluhy. Lugosi byl velmi překvapen, protože Sinatru do té doby neznal. V bonusovém materiálu na vydaném DVD Plan 9 from Outer Space je improvizované interview s Lugosim, kde rozebírá své propuštění z léčebny v roce 1955, které obsahuje nahlédnutí do hercova života. Během rozhovoru uvádí, že se chystá pracovat na novém filmu Eda Wooda, The Ghoul Goes West. Tento film byl jedním z Woodových projektů, stejně jako The Phantom Ghoul nebo Dr. Acula. Lugosi se ve svém slavném drákulovském plášti také zúčastnil improvizovaného natáčení pokusného snímku bez jakéhokoli příběhu na hřbitově před domem Tora Johnsona. Tento bonusový materiál vrcholí právě filmem Plan 9 from Outer Space.

V roce 1955 se Lugosi počtvrté oženil, tentokrát s Hope Linninger. Během své léčby na sklonku tohoto roku natočil svůj poslední film pro Bel-Air Pictures The Black Sheep, který byl uveden v létě o rok později spol. United Artists. K jeho zklamání byla však jeho role bez dialogů.

Smrt

Lugosimu bylo 73, když zemřel na srdeční infarkt 16. srpna 1956 během odpočinku v jeho losangeleském domě. V okamžiku své smrti údajně držel scénář k projektu Eda Wooda, The Final Curtain (Poslední opona), což se později ukázalo jako nepravdivá informace. Byl pohřben na hřbitově Holy Cross Cemetery v Culver City v Kalifornii ve svém slavném kostýmu z divadelního představení Drákula na žádost svého syna a čtvrté manželky. Přestože se obecně věřilo v opak, Lugosi nikdy nežádal o to, aby byl pohřben ve svém plášti; Béla Lugosi ml. v několika případech potvrdil, že tak rozhodl on se svou matkou Lilian.

Jedna z Lugosiho rolí byla uveřejněna až po jeho smrti. Plan 9 from Outer Space od Eda Wooda obsahuje scénu, kterou Lugosi dvakrát přerušil. Wood vzal z tohoto záběru pár minut němého obrazu s Lugosim v jeho drákulovském plášti, protože ho plánoval použít ve svém dalším chystaném vampýrském snímku, ale nebyl schopen najít financování tohoto projektu. Když později zkoncipoval Plan 9, napsal scénář k němému záběru s Lugosim a najal chiropraktika Lugosiho ženy, aby za něj v této scéně vystupoval. Tento „dvojník” je hubenější a v každém záběru si zakrývá spodní část obličeje pláštěm, což Lugosi občas dělával ve filmu Abbott & Costello Meet Frankenstein. Jak Leonard Maltin sarkasticky uvedl ve svých prvních edicích svého Průvodce filmy, „Lugosi zemřel během natáčení a také je to znát”.

Odkaz a ocenění

V roce 1979 bylo v případu Lugosi vs. Universal Pictures kalifornským nejvyšším soudem rozhodnuto, že veškerá Lugosiho publicistická práva a práva k jeho osobnosti nemohou přejít na jeho dědice a zanikly s jeho smrtí. Od té doby začaly jeho jméno a odkaz přebírat různé hudební skupiny a známé osobnosti. Lugosi je například zmíněn v písni Celluloid Heroes od The Kinks a ještě téhož roku se stal Lugosi předmětem skladby od gothicrockové skupiny Bauhaus s názvem Bela Lugosi's Dead. V roce 2006 vydala francouzská skupina Nouvelle Vague s žánrovým zaměřením na bossa novu vlastní verzi této písně na svém druhém albu Bande à Part. Zpěvák Voltaire uveřejnil song Vampire Club, jímž dával najevo, že „Lugosi je stále nemrtvý”. Německý bubeník skupiny Die Ärzte se pro změnu nechal inspirovat přímo Lugosiho jménem a zvolil si pseudonym Bela B., stejně jako jeden z členů filipínské virtuální skupiny Mistula, který se jmenuje Bella Lugosi.

Biografický portrét Tima Burtona z roku 1994 je sentimentální interpretací přátelství mezi Lugosim a Woodem. Lugosiho zde zastoupil herec Martin Landau, což mu později vyneslo Oskara za nejlepší výkon ve vedlejší roli. Lugosiho syn, Béla Lugosi ml., však s tímto snímkem nesouhlasil, aniž ho ovšem viděl. Landau nakonec Lugosiho ml. přesvědčil a promítl mu onen snímek ve své firmě a Lugosi ml. musel konstatovat, že Landau svou rolí jeho otce poctil.

Muzikál o Edu Woodovi nazvaný The Worst, napsaný známým americkým autorem, humoristou a textařem Joshem Alanem Friedmanem, obsahuje dva songy o Lugosim st., nazvané Bela Lugosi a Bela's Funeral Dirge. Obě písně nahrála texaská jazzová skupina Cafe Noir.

V televizní show Mystery Science Theater 3000 byly v průběhu času uvedeny tři Lugosiho projekty: V epizodě 105 snímek The Corpse Vanishes, v epizodě 423 Woodova Bride of the Monster a během celé druhé série běžel snímek The Phantom Creeps. Moderátor této show Frank Conniff také chystal uvedení Lugosiho snímku Bela Lugosi Meets A Brooklyn Gorilla, ale zbylí produkční jej odmítli kvůli špatné kvalitě.

Jedna z epizod sitcomu Sledge Hammer s názvem Last of the Red Hot Vampires byla také poctou Lugosimu (v titulkách lze najít věnování „Mr. Blaskó”). V roce 2006 zařadila britská rocková skupina The Jalapeños do svého alba Go Ape! nahrávky For Bela a Hubcaps Over Hollywood (obsahuje ohlédnutí za filmy Eda Wooda). Dokonce kontaktovali Lugosi ml. se záměrem použít Lugosiho portrét na obal svého alba, jenže byli nuceni zaplatit velké poplatky jeho agentovi. Také nizozemská skupina Outerspace Overdose složila jako poctu Bélovi Lugosimu skladbu „Disco Bloodbath” (z alba Pull the stringk), která obsahuje dialogy z filmu Glen or Glenda.

V roce 2001 odvysílalo BBC Radio 4 pořad There Are Such Things od Stevena McNicolla a Marka McDonnella. Zpracováním Lugosiho dokumentárně pojatého boje s rolí, která jej ovlivnila a ovládla, si tvůrci o rok později vysloužili ocenění Hamiltona Deana od Dracula Society za nejlepší dramatický výstup.

Socha Lugosiho je dnes stále k vidění v jednom z rohů hradu Vajdahunyad v Budapešti.

Imigrační muzeum na Ellis Islandu v New Yorku nabízí třicetiminutový záznam, který se zaměřuje na Lugosiho ilegální vstup do země s úmyslem vniku na Ellis Island.

Lugosiho plášť z filmu Dracula (1931) je stále ve vlastnictví Universal Studios.

Divadelní hra Lugosi – a vámpír árnyéka (Lugosi – stín vampýra, z maďar.) vypráví Lugosiho životní příběh včetně jeho splynutí se svou rolí a drogovou závislostí, která se nakonec stala neúnosnou. V této hře se v Lugosiho roli představil známý maďarský herec Ivan Darvas.

Na posledním albu Dánskoamerické kapely Nekromantix z roku 2011 se objevila píseň „Bela Lugosis Star”, zmiňující jeho nezměrný vliv na jejich kulturu.

Filmografie

• Filmografie Bély Lugosiho

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Béla Lugosi na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Béla Lugosi na Wikimedia Commons

Autoritní data

NKC: xx0182948 BIBSYS: 90853928 BNE: XX1409428 BNF: cb121216614 (data) CANTIC: 981058508157206706 GND: 118922785 ICCU: RAVV088986 ISNI: 0000 0001 2276 8254 LCCN: n80073607 MBA: 7711a14f-fedc-49d8-9061-09705eb7ee89 NLA: 35315678 NLI: 987007445267605171 NLK: KAC2020Q0662 NSK: 000502444 NTA: 142276049 PLWABN: 9812466934005606 SNAC: w6s216h7 SUDOC: 029632374 Trove: 908821 VIAF: 14803252 WorldCat Entities: E39PBJxRGgkXqV6k8trFbVXmVC

Portály: Lidé | Film