Robert Louis Stevenson
Robert Louis Stevenson | |
---|---|
Rodné jméno | Robert Lewis Balfour Stevenson |
Narození | 13. listopadu 1850 Edinburgh |
Úmrtí | 3. prosince 1894 (ve věku 44 let) Vailima, Samoa |
Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
Místo pohřbení | Mount Vaea Grave of Robert Louis Stevenson |
Povolání | básník, esejista, romanopisec, povídkář, autor dětské literatury, spisovatel a autor písní |
Stát | Spojené království, Skotsko |
Alma mater | Edinburská univerzita University of Edinburgh School of Law |
Žánr | dobrodružný román a gotická literatura |
Významná díla | Ostrov pokladů Únos Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda A Child's Garden of Verses Prince Otto |
Manžel(ka) | Fanny Stevensonová (1880–1894) |
Rodiče | Thomas Stevenson[1] a Matilde Margaret Isabella Stevenson[2][1] |
Příbuzní | D. E. Stevenson (second niece) |
Vlivy | Guy de Maupassant Charles Dickens Edgar Allan Poe Nathaniel Hawthorne |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Robert Louis (Balfour) Stevenson (13. listopad 1850 Edinburgh, Skotsko – 3. prosinec 1894, Vailima, ostrov Upolu, Samoa) byl skotský romanopisec, básník, spisovatel cestopisů a amatérský hudební skladatel, vedoucí představitel novoromantismu v anglické literatuře.[3]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1850 v hlavním městě Skotska Edinburghu jako Robert Lewis Balfour Stevenson. Přibližně ve věku osmnácti let si změnil druhé jméno z „Lewis“ na „Louis“. Jeho otec Thomas Stevenson, dědeček Robert Stevenson i pradědeček byli významní stavitelé a provozovatelé majáků. Po nich zřejmě zdědil náklonnost k dobrodružství, volání moře a cestování. Jeho dědeček z matčiny strany Lewis Balfour byl profesorem etiky a pastorem. Právě v jeho domě strávil významnou část dětství. Stevenson o něm říkal, že po něm zdědil zálibu v pronášení veřejných proslovů a zároveň odpor k jejich poslouchání. Pravděpodobně po své matce Margaret Balfourové měl slabé plíce (zřejmě šlo o tuberkulózu), následkem čehož trávil celé zimy v posteli, přičemž mu jeho ošetřovatelka dlouhé hodiny předčítala z Bible a životopisů starých skotských Covenanterů (představitelů presbyteriánského skotského hnutí během 17. století). Přes léto ho posílali, aby si hrál venku, kde se projevoval jako živé bezstarostné dítě. V jedenácti letech se jeho zdraví zlepšilo natolik, že ho rodiče zapsali na Edinburskou akademii, aby mohl později nastoupit na Edinburskou univerzitu a následovat tak svého otce, stavitele majáků. V této době hodně četl. Zvláště Shakespeara, Waltera Scotta, Johna Bunyana a Arabské příběhy tisíce a jedné noci.
Na Edinburskou univerzitu nastoupil v sedmnácti letech, ale brzy zjistil, že nemá ani technické myšlení, ani fyzické schopnosti, aby uspěl jako inženýr. Během cesty, na kterou ho jeho otec vzal v naději, že v něm vzbudí zájem o konstrukci majáků, zjistil, že má plnou hlavu spíše podivuhodných romancí opěvujících pobřeží a ostrovy, které navštívili. Jeho přísný otec nakonec přijal jeho rozhodnutí věnovat se literatuře, ale doporučil mu nejdříve studovat práva, aby měl zajištěnou existenci a „něco v záloze“. Stevenson poslechl a v pětadvaceti letech složil advokátské zkoušky, i když se jeho zdravotní stav vinou práce a starostí značně zhoršil.
Manželství a cestování
[editovat | editovat zdroj]Další čtyři roky strávil většinou na cestách za lepším podnebím, které by více prospívalo jeho zdraví. Mnohokrát vykonal dlouhé cesty do Fontainebleau, Barbizon, Grez a Nemours, kde se stal členem tamějších uměleckých společenství. Často zajížděl i do Paříže, kde navštěvoval galerie a divadla. V té době poznal svou budoucí ženu, paní Osbournovou, a seznámil se s většinou svých stálých přátel, mezi něž patřil Sidney Colvin, jeho životopisec a literární agent, William Henley, se kterým spolupracoval na divadelních dílech, paní Sitwellová, která mu pomohla z náboženské krize, a kritici Andrew Lang, Edmund Gosse a Leslie Stephen. Vykonal také cesty, které popisuje v dílech Plavba do vnitrozemí (An Inland Voyage) a Putování s oslicí po Cévennách (Travels with a Donkey in the Cevennes). Kromě toho napsal přes dvacet článků a esejů, které vyšly v různých časopisech. Ačkoliv se jeho rodičům zdálo, že marní čas a propadá lenosti, ve skutečnosti nepřetržitě studoval, aby dovedl k dokonalosti svůj styl psaní, rozšířil si životní obzory a stal se tak skutečným literátem.
Když se v roce 1879 setkal v Paříži s malířkou Fanny Vandegrift Osbournovou, byla to láska na první pohled. O několik měsíců později, poté, co se vrátila domů do San Francisca v Kalifornii, se Stevenson dozvěděl, že je nemocná, a rozhodl se odjet za ní. Protože jeho přátelé byli proti této cestě (a s ohledem na názory svého otce), rozhodl se vyplout, aniž by o tom rodiče uvědomil. Cestoval v podpalubí, aby ušetřil peníze, ale také aby poznal, jak cestují jiní lidé, a zvýšil tak „dobrodružnost“ plavby. Z New Yorku pokračoval vlakem do Kalifornie. Později o této cestě napsal v Amatérském emigrantovi (An Amateur Emigrant) a Přes pláně (Across the Plains). Byla to sice zkušenost dobrá pro jeho literární dílo, ale poničila jeho zdraví a do Monterey dorazil už na pokraji smrti. Do života ho vrátila až péče místních rančerů, kteří se ho ujali.
V prosinci 1879 se jeho zdraví opět zlepšilo, takže pokračoval do San Francisca, kde se po několik měsíců snažil přežít v bídných podmínkách jen za pomoci svého psaní. Na konci zimy ho však zdraví zradilo znovu a zase se zdálo, že se přiblížil konec. Paní Osbornová, v té době už rozvedená, se zatím uzdravila z vlastní nemoci a stala se jeho další ošetřovatelkou. I otec, když se dozvěděl o jeho nesnázích, poslal peníze, aby mu v té těžké době pomohl.
V květnu 1880 se i přes špatný zdravotní stav oženil a se svou ženou a jejím synem Lloydem odjeli na svatební cestu do údolí Napa Valley v horách severně od San Francisca, kde prožili léto v opuštěné hornické osadě. Zážitky popsal v The Silverado Squatters. Seznámil se také s Charlese Warrenem Stoddardem, jedním z vydavatelů časopisu Overland Monthly a autorem Idyl jižních moří (South Sea Idylls), který na něj naléhal, aby se vydal na cestu po jižním Pacifiku. K této myšlence se o několik let později ještě vrátil. V srpnu 1880 se s celou rodinou přeplavil z New Yorku zpět do Anglie, kde je v přístavu očekávali jeho rodiče a jeho přítel Sidney Colvin, kteří byli rádi, že se vrací domů. Paní Stevensonová postupně dokázala urovnat rozpory mezi otcem a synem a díky svému půvabu a důvtipu se stala vítanou součástí své nové rodiny.
Cesta přes oceán
[editovat | editovat zdroj]Po sedm let mezi roky 1880 a 1887 Stevenson bezvýsledně hledal místo, kde by mohl žít se svou nemocí. Léta trávil na různých místech Skotska a Anglie, na zimu odjížděl do slunné Francie, žil v Chalet de Solitude ve městě Hyères v jižní Francii i ve vesničce Davos-Platz ve Švýcarsku. Na těchto místech byl šťastný a i přes postupující chorobu napsal značnou část ze svých nejznámějších děl: Ostrov pokladů (Treasure Island), Únos (Kidnapped), Podivuhodný případ Dr. Jekylla a pana Hyda (Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde), Dítě tak samo (Dětský sad poezie, A Child's Garden of Verses) a V podrostu (Underwoods).
Po smrti svého otce v roce 1887 se domníval, že už mu nic nebrání uposlechnout rady psychiatra, aby zcela změnil podnebí. Se svou rodinou a matkou se vydal na cestu do Colorada, ale po přistání v New Yorku se rozhodl prožít zimu ve vesnici Saranac Lake v Adirondackých horách. Během velmi chladné zimy napsal mnohé ze svých nejlepších esejí včetně Pulvis et Umbra, začal pracovat na Rytíři z Ballantrae (The Master of Ballantrae) a na další léto plánoval výlet po jižním Tichém oceánu.
V červnu 1888 si pronajal jachtu Casco a s celou rodinou vyplul ze San Francisca. Slaný mořský vzduch a příslib dobrodružství mu napomohly k uzdravení a po další téměř tři roky prozkoumával východní a střední část Pacifiku, přičemž navštěvoval významnější souostroví a na delší dobu se zastavil na Havaji, kde se spřátelil s králem Kalākauem, se kterým trávil mnoho času. Stal se z něj také nejlepší přítel královy neteře princezny Victorie Kaiulani, která byla také skotského původu.
Během výletu pobývali i na Gilbertových ostrovech. Tam navrhl v roce 1889 pro krále Binoka novou vlajku, která byla tvořena třemi vodorovnými pruhy: červeným, žlutým a zeleným, přes které byla položena černá silueta žraloka. Pruhy symbolizovaly atoly Abemama, Kuria a Aranuka, žralok připomínal legendu o černém žraloku (královu předku).[4]
Navštívil také Tahiti a Samojské ostrovy. V tomto období dokončil Rytíře z Ballantrae, složil dvě balady inspirované ostrovními legendami a napsal Skřítka v láhvi (The Bottle Imp). Zážitky z těchto let se zachovaly v různých dopisech a díle Do jižních moří (The South Seas).
Poslední léta
[editovat | editovat zdroj]V roce 1890 zakoupil čtyřsetakrový (162 ha, 1.6 km2) pozemek na samojském ostrově Upolu. Zde se po dvou zmařených pokusech navštívit Skotsko a těžkém rozhodování trvale usadil na statku pojmenovaném stejně jako nedaleká vesnice – Vailima („Patero řek“). Postupně získal velký vliv na domorodce, kteří se s ním přicházeli radit a brzy se zapojil i do místní politiky. Byl přesvědčen, že evropští úředníci původním obyvatelům špatně vládnou a po mnoha marných pokusech zjednat nápravu, uveřejnil Poznámku k dějinám (A Footnote to History), kde vyjádřil ostrý protest proti stávajícím podmínkám. Následkem bylo odvolání dvou státních úředníků a Stevenson sám se po nějaký čas obával, že i on bude vypovězen.
Kromě toho, že se věnoval stavbě svého domu, úpravám pozemku a mnoha způsoby pomáhal domorodcům, nepřetržitě a s nadšením psal. V tomto období vznikly Falesánské pobřeží (The Beach at Falesá), David Balfour, Odliv (The Ebb-Tide) a také Dopisy z Vailimy (Vailima Letters).
Během léta 1894 Stevenson propadl depresím. Domníval se, že už vyčerpal svůj tvůrčí talent a vydal všechny síly. Zdálo se mu, že to pociťuje stále jasněji s každým dalším pokusem, kdy jediné co dokázal napsat byla jen prázdná slova. Také se obával, že zemře v posteli jako bezmocný invalida. Následně se mu ale jeho energie náhle vrátila a začal pracovat na Weirovi z Hermistonu (Weir of Hermiston). Měl pocit, že je to nejlepší práce, kterou kdy napsal a toužil si se svou literární postavou vyměnit místo. Netušil však, že se blíží ke konci života a román už nedokončí.
3. prosince 1894 v dopoledních hodinách jako obvykle intenzivně pracoval na Weirovi z Hermistonu. Odpoledne, zatímco hovořil se svou ženou a snažil se otevřít láhev vína, se náhle s výkřikem, že jeho tvář se změnila ve tvář někoho jiného, svalil k zemi. Zemřel během několika hodin pravděpodobně na krvácení do mozku. Bylo mu 44 let. Domorodci jeho tělo uložili na lůžko a v doprovodu stráží v noci donesli na ramenou na několik mil vzdálený vrcholek útesu čnícího nad mořem, kde svého Tusitalu, což v samojštině znamená „vypravěč příběhů“, pohřbili.
Současný pohled
[editovat | editovat zdroj]Stevenson byl celebritou už za svého života. Se vzestupem moderní literatury po první světové válce na něj však po většinu dvacátého století bylo pohlíženo jako na autora druhé kategorie a byl vykázán do oblasti dětské literatury a horroru. Po odsouzení autory jako byli Virginia Woolfová nebo Leonard Woolf byl postupně vyloučen z literatury vyučované ve školách. V knize Oxford Anthology of English Literature (Oxfordská antologie anglické literatury) z roku 1973, která má 2 000 stran, není vůbec zmíněn. Stevenson byl znovu objeven ke konci 20. století, kdy začal být opět uznáván jako umělec s velkým záběrem a citem pro věc, literární teoretik, esejista, sociální kritik, svědek koloniální historie jižního Pacifiku i jako humanista. V současné době je srovnáván s autory jako je Joseph Conrad (kterého ovlivnil svými příběhy z jižních moří) a Henry James, jsou psány nové vědecké studie a existují organizace věnované jeho dílu.[5] Bez ohledu na názory vědců je stále velmi populární a podle seznamu nejpřekládanějších autorů Index Translationum je na 25. místě na světě, před takovými autory, jako Charles Dickens, Oscar Wilde nebo Edgar Allan Poe.
Z díla
[editovat | editovat zdroj]Beletrie
[editovat | editovat zdroj]- Klub sebevrahů (The Suicide Club) (1878), sbírka povídek,
- Pavilon na písčinách (The Pavilion on the Links) (1880), povídka později zahrnutá do Nových povídek Tisíce a jedné noci,
- Nové povídky Tisíce a jedné noci (The New Arabian Nights) (1882), sbírka povídek,
- Ostrov pokladů (Treasure Island, přeloženo také jako Poklad na ostrově nebo Zlatý ostrov) (1883) – První velký úspěch: dobrodružný příběh o pirátech a zakopaném pokladu, který byl také mnohokrát zfilmován. Původní název byl The Sea-Cook.
- Princ Otto (Prince Otto) (1885), příběh zasazený do imaginární země jménem Grünewald,
- The Dynamiter: More New Arabian Nights (1885),
- Únos (Kidnapped) (1886), historický román,
- Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda (The Strange Case Of Dr. Jekyll And Mr. Hyde) (1886). Dostupné online
- Veselí mužíci (The Merry Men and Other Tales and Fables) (1887),
- Černý šíp (The Black Arrow: A Tale of the Two Roses) (1888), historický dobrodružný román zasazený do období války růží,
- Rytíř z Ballantrae (přeloženo také jako Pán z Ballantrae, The Master Of Ballantrae) (1889), mistrovský příběh pomsty situovaný do Skotska, Ameriky a Indie,
- Tajemná bedna (The Wrong Box, přeloženo také jako Tajemný sud), (1889), humoristický román napsaný společně s Lloydem Osbournem,
- Katriona, (Catriona) (1893), historický román, volné pokračování románu Únos, (Kidnapped),
- Weir z Hermistonu (Weir Of Hermistone) (1896), román, který před smrtí nestačil dokončit.
Krátké povídky a jiná díla
[editovat | editovat zdroj]- Důvěrné studie lidí a knih (Familiar Studies Of Men And Books) (1882),
- Virginibus Puerisque, and Other Papers (1881), esej An Apology for Idlers z této sbírky, česky jako Obrana zahalečů
- Markheim (1884),
- Lupič mrtvol (The Body Snatcher) (1885),
- Vzpomínky a portréty (Memories And Portraits) (1887), sbírka esejů,
- Kumpáni a jiné příběhy a báje (The Merry Men And Other Tales And Fables) (1887),
- Father Damien: an Open Letter to the Rev. Dr. Hyde of Honolulu (1890),
- Vailima Letters (1895),
- St. Ives: being the Adventures of a French Prisoner in England (1897).
Poezie
[editovat | editovat zdroj]- Dětský sad poezie (A Child's Garden of Verses, přeloženo také jako Dítě tak samo) (1885),
- Underwoods (1887), sbírka poezie napsaná současně v angličtině i skotštině,
- Songs of Travel and Other Verses (1896),
- Ballads (1891).
Cestovatelská díla
[editovat | editovat zdroj]- An Inland Voyage, (Plavba do vnitrozemí) (1878),
- Putování s oslicí po Cévennách (Travels with a Donkey in the Cévennes)) (1879),
- The Silverado Squatters (1883),
- Across the Plains (napsáno v letech 1879-80, zveřejněno v roce 1892),
- The Amateur Emigrant (napsáno v letech 1879-80, zveřejněno v roce 1895).
Ostrovní literatura
[editovat | editovat zdroj]Ačkoliv to není příliš známo, jeho ostrovní fantastická i nefantastická literatura patří k nejoceňovanějším a nejsbíranějším dílům 19. století, která popisují oblast Tichomoří.
Nebeletristická díla z Tichomoří
[editovat | editovat zdroj]- Do jižních moří (In the South Seas), sbírka článků a esejů o jeho cestách po Pacifiku,
- A Footnote to History, Eight Years of Trouble in Samoa (1892).
Ostrovní beletrie
[editovat | editovat zdroj]- Falesánské pobřeží (The Beach Of Falesá) (1892),
- Příběhy ostrovních nocí (An Island Nights' Entertainment, také přeloženo jako Noční dobrodružství na ostrovech) (1893), obsahuje tři povídky: Skřítek v láhvi (The Bottle Imp), The Beach at Falesá a The Isle of Voices,
- Vrak (The Wrecker, také přeloženo jako Tajemství ztroskotané lodi, Loď mrtvých (1892), napsáno s Lloydem Osbournem,
- Odliv (The Ebb Tide) napsáno s Lloydem Osbournem.
Hudební skladby
[editovat | editovat zdroj]Robert Louis Stevenson byl také amatérským hudebním skladatelem. Psal písně v typickém kalifornském stylu osmdesátých let devatenáctého století – salónní hudbu spíše zábavného zaměření. Uměl hrát na flažolet (nástroj podobný hoboji), studoval harmonii a jednoduchý kontrapunkt a byl obeznámen se základními instrumentálními technikami, jako je transpozice. Mezi jeho skladby patří např. Fanfára, Melodie pro flažolet, Habanera nebo Čtverylka. Robert Hughes v roce 1968 upravil mnohé Stevensonovy písně pro komorní orchestr a v témže roce s nimi podnikl turné po tichomořském severozápadě [1].
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Kindred Britain.
- ↑ Alexander Buchan: Stevenson, Thomas. In: Dictionary of National Biography (1885–1900).
- ↑ Slovník spisovatelů, LIBRI, Praha 2003, str. 701–703.
- ↑ Zpravodaj Vexilolog č. 71, duben 2019
- ↑ Stephen Arata (2006). „Robert Louis Stevenson“. David Scott Kastan (ed.). The Oxford Encyclopedia of British Literature. Vol. 5: 99-102 (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Bowman, James Cloyd (1918). An Inland Voyage and Travels with a Donkey,
- O'Brien, Robert - This is San Francisco, 1948, dotisk 1994.
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Louis Stevenson na Wikimedia Commons
- Autor Robert Louis Stevenson ve Wikizdrojích (anglicky)
- Osoba Robert Louis Stevenson ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Robert Louis Stevenson
- Digitalizovaná díla Roberta Louise Stevensona v Národní digitální knihovně.
- (anglicky) The Music of Robert Louis Stevenson
- (anglicky) Robert Louis Stevenson Biography - Brandeis University
- (anglicky) *The Robert Louis Stevenson Website - Edinburgh Napier University
- Robert Louis Stevenson v Databázi knih