Zlín: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Řádek 45: Řádek 45:
Město se v [[19. století]] nacházelo na rozhraní tří [[Morava|moravských]] [[etnografie|národopisných]] oblastí [[Valašsko|Valašska]], [[Slovácko|Slovácka]] a [[Haná|Hané]]. Nejblíže mělo svým charakterem k [[Valašsko|Valašsku]]. Až do konce [[19. století]] se Zlín příliš nelišil od jiných malých [[Valašsko|valašských]] středisek, např. sousedního města [[Vizovice]].
Město se v [[19. století]] nacházelo na rozhraní tří [[Morava|moravských]] [[etnografie|národopisných]] oblastí [[Valašsko|Valašska]], [[Slovácko|Slovácka]] a [[Haná|Hané]]. Nejblíže mělo svým charakterem k [[Valašsko|Valašsku]]. Až do konce [[19. století]] se Zlín příliš nelišil od jiných malých [[Valašsko|valašských]] středisek, např. sousedního města [[Vizovice]].
Zlín byl sídlem [[panství]]. Další panské sídlo se nacházelo v tehdy samostatném městečku [[Malenovice (Zlín)|Malenovice]], které je dnes městskou částí Zlína. Zlínské panství vystřídalo řadu majitelů – k těm známějším patří Šternberkové v době předhusitské, Tetourové v 15.–16. století, Rottalové po třicetileté válce, později Szerenyové a Brettonové. Posledním vlastníkem zlínského zámku, který byl centrem panství, se stal brněnský továrník Leopold Haupt, od kterého jej odkoupilo město Zlín v r. 1929.
Zlín byl sídlem [[panství]]. Další panské sídlo se nacházelo v tehdy samostatném městečku [[Malenovice (Zlín)|Malenovice]], které je dnes městskou částí Zlína. Zlínské panství vystřídalo řadu majitelů – k těm známějším patří Šternberkové v době předhusitské, Tetourové v 15.–16. století, Rottalové po třicetileté válce, později Szerenyové a Brettonové. Posledním vlastníkem zlí


Po zřízení okresů v roce [[1850]] byl Zlín přičleněn k [[soudní okres|soudnímu okresu]] [[Napajedla]] a [[Okres|politickému okresu]] [[Uherské Hradiště]]. V [[19. století]] počet obyvatel nepřesáhl 3000.
Po zřízení okresů v roce [[1850]] byl Zlín přičleněn k [[soudní okres|soudnímu okresu]] [[Napajedla]] a [[Okres|politickému okresu]] [[Uherské Hradiště]]. V [[19. století]] počet obyvatel nepřesáhl 3000.
Řádek 72: Řádek 72:


=== Současnost ===
=== Současnost ===
V&nbsp;prosinci [[1989]] navštívil Gottwaldov Tomáš Baťa mladší a bylo rozhodnuto o navrácení původního názvu Zlín, k&nbsp;čemuž došlo k&nbsp;1.&nbsp;lednu [[1990]].<ref>{{Citace elektronického periodika
V&nbsp;prosinci [[1989]] 2001 navštívil Gottwaldov Tomáš Baťa mladší a bylo rozhodnuto o navrácení původního názvu Zlín, k&nbsp;čemuž došlo k&nbsp;1.&nbsp;lednu [[1990]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Malá
| příjmení = Malá
| jméno = Martina
| jméno = Martina
Řádek 120: Řádek 120:
|-
|-
! Počet obyvatel
! Počet obyvatel
| 65&nbsp;002 || 83&nbsp;969 || 87&nbsp;140 || 84&nbsp;791 || 80&nbsp;887 || 75&nbsp;875
| 2 || 83&nbsp;969 || 87&nbsp;140 || 84&nbsp;791 || 80&nbsp;887 || 755&nbsp;875
|}
|}


Řádek 306: Řádek 306:
* [[Zdeněk Miler]] ([[1921]]–[[2011]]), autor kreslených filmů, pracoval ve [[Ateliéry Bonton Zlín|Zlínských filmových ateliérech]]
* [[Zdeněk Miler]] ([[1921]]–[[2011]]), autor kreslených filmů, pracoval ve [[Ateliéry Bonton Zlín|Zlínských filmových ateliérech]]
* [[Emil Zátopek]] ([[1922]]–[[2000]]), atlet, olympijský vítěz, žil, pracoval a trénoval ve Zlíně
* [[Emil Zátopek]] ([[1922]]–[[2000]]), atlet, olympijský vítěz, žil, pracoval a trénoval ve Zlíně
* [[Karel Pavlištík]] (* 1931), historik, folklorista, muzejník
* [[Karel Pavlištík]] (* 1931), k, folklorista, muzejník
* [[Alois Skoumal]] (1933–2010), umělecký vedoucí záv. klubu, muzikolog, zasloužil se o rozvoj folkloru na Zlínsku{{Doplňte zdroj}}
* [[Alois Skoumal]] (1933–2010), umělecký vedoucí záv. klubu, muzikolog, zasloužil se o rozvoj folkloru na Zlínsku{{Doplňte zdroj}}
* [[Robert Býček]] (* [[1968]]), mistr světa v kickboxu, žije ve Zlíně
* [[Robert Býček]] (* [[1968]]), mistr světa v kickboxu, žije ve Zlíně
Řádek 324: Řádek 324:
* [[Seznam funkcionalistických staveb ve Zlíně]]
* [[Seznam funkcionalistických staveb ve Zlíně]]
* [[Seznam představitelů Zlína]]
* [[Seznam představitelů Zlína]]
* [[Tlustá hora]]
* [[Tlustá hora|Tlustá]] mama)
*
* [[Zlínská radnice]]
* [[Zlínská radnice]]


Verze z 5. 4. 2016, 08:30

Tento článek je o moravském městě. Další významy jsou uvedeny na stránce Zlín (rozcestník).

Šablona:Infobox statutární město Zlín (německy Zlin, v letech 1949–1990 Gottwaldov) je statutární město na východě Moravy. Leží v údolí řeky Dřevnice na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů. Je centrem Zlínského kraje a v současnosti má přibližně 75 tisíc obyvatel. Ve zlínské aglomeraci žije kolem 100 tisíc obyvatel.

Historie

Do roku 1894

Jméno „Zlín“ se spojovalo podle Starozlínských pověstí s různými výklady. Prý bylo odvozeno od zlých událostí, které město postihly, anebo podle jílovité – „slínovité“ půdy. Podle jiného příběhu se prý Zlín jmenoval taktéž „Zlaté japko“.

První písemná zmínka o osadě Zlín pochází z roku 1322, kdy jej koupila královna Eliška Rejčka a věnovala brněnskému klášteru. Zlín byl řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Městská práva dostal v roce 1397 – patřilo mezi ně právo pořádat trhy, vařit pivo, i právo hrdelní.

Za třicetileté války se obyvatelé Zlína účastnili valašského protihabsburského povstání. V roce 1622 byl vypálen zlínský zámek a okolní stavení a statky zplundrovány.

Město se v 19. století nacházelo na rozhraní tří moravských národopisných oblastí Valašska, Slovácka a Hané. Nejblíže mělo svým charakterem k Valašsku. Až do konce 19. století se Zlín příliš nelišil od jiných malých valašských středisek, např. sousedního města Vizovice.

Zlín byl sídlem panství. Další panské sídlo se nacházelo v tehdy samostatném městečku Malenovice, které je dnes městskou částí Zlína. Zlínské panství vystřídalo řadu majitelů – k těm známějším patří Šternberkové v době předhusitské, Tetourové v 15.–16. století, Rottalové po třicetileté válce, později Szerenyové a Brettonové. Posledním vlastníkem zlí

Po zřízení okresů v roce 1850 byl Zlín přičleněn k soudnímu okresu Napajedla a politickému okresu Uherské Hradiště. V 19. století počet obyvatel nepřesáhl 3000.

Baťova éra

Pro další rozvoj města je velmi důležitý rok 1894, kdy zde založil svou obuvnickou firmu podnikatel Tomáš Baťa. Během následujících 25 let (během nichž několikrát zkrachoval) vybudoval prosperující a rychle rostoucí podnik. Díky této skutečnosti se do města přistěhovalo hodně obyvatel, především z chudého Valašska, ale i ze Slovácka, Hané a vzdálenějších oblastí Československa. S rozvojem Zlína zároveň docházelo k pozvolnému ukončení masivního valašského vystěhovalectví do Texasu.

Baťově továrně pomohla I. světová válka, kdy byl důležitým dodavatelem obuvi pro rakouskou armádu. Vítězně se popral s hospodářskými krizemi v letech 1922–23 a 1929–33 a vypracoval se v největšího světového výrobce obuvi se závody a prodejnami v mnoha desítkách zemí světa. V letech 1910–1938 se počet obyvatel zvýšil z 12 912 na 34 348.

Mrakodrap „21“ v pohledu od autobusového nádraží

Po roce 1926 se Zlín stal moderním městským centrem. Tomáš Baťa pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů (například Le Corbusiera), a tak se město změnilo v aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. Rostly kolonie typických „baťovských“ staveb – rodinných domků, ale také výškových domů. Nejproslulejší stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo ředitelství firmy Baťa. Tato budova byla vystavěna v letech 1937–38 podle projektu Vladimíra Karfíka a kromě mnoha pokročilých technických řešení (šestnáctipatrový železobetonový skelet postavený za 160 dní, centrální klimatizace s ovládáním v jednotlivých kancelářích) je známá hlavně „pojízdnou“ ředitelskou kanceláří v jednom z výtahů (s telefonem a tekoucí vodou!). V době vzniku to byla druhá nejvyšší necírkevní stavba v Evropě.

Tomáš Baťa zastával od roku 1923 až do své smrti při letecké havárii v r. 1932 úřad starosty Zlína a cílevědomě budoval moderní město „pro 50 000 obyvatel“. Neorientoval se jen na svou továrnu a bydlení pro dělníky, ale i na obchodní a dopravní síť, služby, kulturní a sportovní vyžití obyvatel. Mnohé budovy tehdy postavené se pyšnily přívlastkem „nej“: např. největší obchodní dům, největší hotel, největší kino (pro 2 500 sedících diváků!), všechno bráno „na východ od Frankfurtu“. Je obdivuhodné, že takovéto budovy vznikaly v relativně malém městě, a ne v metropolích jako Vídeň či Berlín. Zlín třicátých let je dodnes považován za „architektonický zázrak“ a živou učebnici funkcionalismu. Bohužel, řadu dalších plánů překazila válka (např. dostavbu centrálního zlínského Náměstí Práce, železnici Praha‒Zlín‒Košice nebo dálnici Praha‒Zlín, ke které na Zlínsku existuje několik torz mostů).

1. října 1935 vznikl podle vládního nařízení č. 104/1935, „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů,“[1] nový politický okres Zlín a město se tak stalo okresním městem.

Za druhé světové války, v roce 1944, bylo město bombardováno. Již v roce 1945 byly Baťovy závody znárodněny.

Budování socialismu

Od 1. ledna 1949[2] bylo město v souvislosti s připojováním dalších obcí přejmenováno na Gottwaldov[3] podle prvního komunistického prezidenta Československa Klementa Gottwalda, centrální městská čtvrť si však ponechala název Zlín (plným označením Gottwaldov I-Zlín). Tentýž rok se město stalo sídlem Gottwaldovského kraje, který ale neměl dlouhého trvání a zanikl při další reformě státní správy v roce 1960. Tehdy byl okres Gottwaldov začleněn do Jihomoravského kraje se sídlem v Brně.

V úspěšné činnosti pokračovaly instituce s baťovskou historií – například zlínské filmové ateliéry, které proslavili svými animovanými díly především Karel Zeman a Hermína Týrlová. Jiným příkladem je jeden ze zakladatelů českého průmyslového designu Zdeněk Kovář (ergonomické nástroje a stroje, automobily Tatra 603 a Tatra 138). Zlín se stal také domovem cestovatelské dvojice Zikmund–Hanzelka.

Po roce 1968 začala výstavba největšího zlínského sídliště Jižní Svahy, které bylo dokončeno až v 80. letech. Dnes zde žije přes 25 000 lidí.

Baťovy závody pokračovaly ve výrobě obuvi pod názvem Svit. V 80. letech byly koncernovým podnikem, pod který spadaly i závody v Třebíči, Zruči nad Sázavou a Botana Skuteč. Jen ve Zlíně tehdy v koncernu pracovalo přes 20 000 zaměstnanců a vyrobili přes 20 mil. párů obuvi. Většina produkce mířila na export do zemí RVHP, hlavně do Sovětského svazu. Většina strojní výroby pokračovala v ZPS (Závodech přesného strojírenství), které měly dobré jméno především v obráběcích strojích. Výrobu pneumatik provozoval národní podnik Rudý řijen. V r. 1975 byla v nedalekých Otrokovicích dokončena výstavba největší pneumatikárny v socialistických zemích. V 90. letech se podnik vrátil k původnímu názvu BARUM (původně BAta RUbber Manufacturing) a dnes je důležitou součástí koncernu Continental. V roce 1990 dosáhl počet obyvatel téměř 90 tisíc.

Současnost

V prosinci 1989 2001 navštívil Gottwaldov Tomáš Baťa mladší a bylo rozhodnuto o navrácení původního názvu Zlín, k čemuž došlo k 1. lednu 1990.[4] Od 24. listopadu 1990 je Zlín statutárním městem.[5]

V 90. letech docházelo ve městě k rozvoji soukromého podnikání (zlínský region tehdy měl nejvíce podnikatelů na počet obyvatel, ale zároveň také zanikly některé významné průmyslové závody (Svit, ZPS) i řada menších podniků (mlékárna Lacrum, jatky). Ve městě, které bylo dříve centrem obuvnického průmyslu, se dnes výrobou obuvi zabývá jen hrstka firem s několika stovkami zaměstnanců. Významně negativní vliv mělo také rozdělení Československa: Zlínsko se z centrálního regionu stalo příhraniční oblastí, obchod a doprava směrem na východ prudce poklesly, a v celém regionu prudce vzrostla nezaměstnanost. V současné době je však nezaměstnanost ve Zlíně pod celostátním průměrem. V roce 2010 bylo město napojeno na dálniční síť prostřednictvím rychlostní silnice R55.

V roce 2001 byla založena Univerzita Tomáše Bati (má přes 10 000 studentů[zdroj?] a je jedním z největších zaměstnavatelů ve městě[zdroj?]) a vznikl samosprávný Zlínský kraj.

Po roce 1990 se od města osamostatnilo několik bývalých částí Zlína (Lhota, Lípa, Tečovice, Karlovice, Březnice a Ostrata).[6] K 1. lednu 2009 se pak na základě referenda ze 17. května 2008 osamostatnily Želechovice nad Dřevnicí.[7]

Sílily požadavky na zřízení osadních výborů či přímo samosprávných městských částí v okrajových částech Zlína.[8] V roce 2010 se do zastupitelstva dostalo hnutí M. O. R. (Morální očistu radnice), které mělo vznik samosprávných městských částí v Přílukách, Malenovicích, Vršavě, Klečůvce či v Lužkovicích jako jeden z klíčových bodů ve svém volebním programu, avšak neprosadilo tento záměr u svých koaličních partnerů, takže do programového prohlášení rady se dostalo již jen neurčité posílení pravomocí městských částí. Prakticky nedošlo k žádným změnám, v zastupitelstvu nakonec neprošel ani kompromisní návrh na posílení pravomocí komisí místních částí. Hnutí M. O. R. se pod vlivem tohoto neúspěchu rozpadlo a část jeho politiků odešla z hnutí i z rady města. Vznik městských částí prosazovali například náměstek primátora Bedřich Landsfeld či Eva Štauderová a Pavel Jungmann, odpůrcem byl například primátor Miroslav Adámek (nestraník za TOP09 a STAN) či opoziční zastupitel Martin Mikeska z ČSSD.[9]

Obyvatelstvo

Počet obyvatel

Počet obyvatel je uváděn za Zlín (do roku 1990 Gottwaldov) včetně místních částí, které k němu v konkrétní době patřily. Je patrné, že stejně jako v jiných velkých městech ČR počet obyvatel v posledních dvaceti letech klesá.[10]

Rok 1971 1981 1990 1991 2001 2011
Počet obyvatel 2 83 969 87 140 84 791 80 887 755 875

Struktura obyvatelstva

  • Věková struktura obyvatel obce Zlín roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Zlín roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Zlín roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Zlín roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Zlín roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Zlín roku 2011

Dnešní Zlín

Pohled ze střechy mrakodrapu „21“ na sídliště Jižní Svahy

Dnes je Zlín sídlem Zlínského kraje, ale zejména významným průmyslovým, obchodním a kulturním centrem východní Moravy. Ve městě je soustředěno velké množství středních škol a univerzita. Nacházejí se zde tři nemocnice. Vzhledem ke svému krajskému postavení je zde kromě okresního soudu i pobočka brněnského krajského soudu.

Zlín se v roce 2008 prezentoval v New Yorku prostřednictvím výstavy ZLíNY (Zlín in New York). K této výstavě vznikl i propagační film Zlína, který mapoval jeho současnost.

V květnu 2008 bylo dostavěno na zlínském náměstí Míru obchodní a zábavní centrum Zlaté jablko. Nachází se na místě bývalé historické budovy Záložny. Při stavbě tohoto centra byla jedna z podmínek zachování přední části domu z důvodu historické významnosti pro město Zlín.[zdroj?]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Zlíně.
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Kultura

Ve Zlíně se nachází Městské divadlo, Filharmonie Bohuslava Martinů, Velké kino, Krajská knihovna Františka Bartoše, Krajská galerie výtvarného umění se dvěma expozicemi v Domě umění a ve druhém patře zámku, ve zlínském zámku sídlí Muzeum jihovýchodní Moravy s expozicí S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, Archiv H+Z, který spravuje cestovatelský odkaz Hanzelky a Zikmunda, ale také Jana Havlasy, Stanislava Škuliny, Heleny Šťastné-Bübelové a Eduarda Ingriše. Ve stejnojmenné okrajové části se nachází hrad Malenovice. Ve Zlíně je také Muzeum obuvi, divadlo Malá scéna a folklorní soubory Kašava, Vonica a Bartošův soubor písní a tanců. Každoročně se zde konají festivaly vážné hudby Harmonia Moraviae a Talentinum, festivaly folklorních souborů a dechových orchestrů FEDO (který pořádá Velký dechový orchestr města Zlína) a Zlínské besedování, divadelní festival Setkání-Stretnutie, ale také festival cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá Země. Nejznámější akcí je Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. V části Zlína, ve Štípě, se nachází krásná zoologická zahrada, v posledních letech nejnavštěvovanější turistická atrakce na Moravě. Zlínská zoo je jedinečným místem, kde mohou návštěvníci vidět zvířata všech kontinentů v přírodním bioparku s volným výběhem. 

Ve Zlíně se již od roku 1961 pravidelně koná Film festival Zlín, jehož návštěvnost od roku 2010 přesahuje 100 000 lidí. Festival je podporován Ministerstvem kultury České republiky a Státním fondem kultury ČR a Evropskou unií.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Sport

ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
ikona
Neutralita této části článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Nejpopulárnějším sportem ve městě je jednoznačně lední hokej. Zdejším hokejistům PSG Zlín se již podruhé podařilo vyhrát pohár pro vítěze extraligy a velkou zásluhu na tomto úspěchu měl kapitán letošních mistrů Petr Čajánek. Na titulu mistra České republiky je zajímavá a ceněná i ta skutečnost, že zlínský tým tvořilo více než 90 % vlastních odchovanců, což je v dnešní době světový unikát. S mládeží se v tomto klubu pracuje dlouhodobě velmi dobře. A svou zásluhu na úspěchu zlínských hokejistů má i město Zlín, bez financí z magistrátu by si klub těžko mohl dovolit hvězdy v týmu jako Petr Čajánek, Petr Leška, Jaroslav Balaštík či Ondřej Veselý. Klub bude i nadále preferovat výchovu mladých nadějných hráčů, na úkor nákupů hráčů odjinud.

Ve městě se nachází fotbalový stadion Letná, Zimní stadion Luďka Čajky, PSG Arena, atletický stadion, městská hala, krytý bazén, koupaliště, turistické a cykloturistické stezky a další menší sportoviště. V zimním období je v provozu lyžařská sjezdovka v centru města. Ve Zlíně a okolí se každoročně jezdí motoristický závod Barum Rally.

Mezi významné sportovní kluby patří:

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Doprava

Zlínský trolejbus Škoda 24Tr Irisbus
Podrobnější informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava ve Zlíně a v Otrokovicích a Městská autobusová doprava ve Zlíně a v Otrokovicích.

Zlín leží relativně stranou od hlavních dopravních tahů. Je to dáno jednak tím, že k rozvoji města došlo až ve 20. století, kdy již existovala hlavní železniční síť. Dále tím, že se vinou druhé světové války neuskutečnily dopravní projekty plánované firmou Baťa. Třetím důvodem je rozpad Československa v roce 1993. Tehdy se Zlínsko stalo pohraniční oblastí a rozvoj dopravních tras v tomto regionu se dostal na okraj zájmu centrálních orgánů.[zdroj?]

Ve východo-západním směru město protíná silnice I/49. Tato silnice spojuje Otrokovice s Valašskou Polankou na Vsetínsku. V roce 2011 však byla dokončena rychlostní silnice R55, která napojuje Zlín na dálniční síť D1, čímž se výrazně zrychlilo dopravní spojení např. s městem Brno.

Zlín neleží na žádném významném železničním tahu. Jedinou tratí, která protíná město rovnoběžně s hlavní silnicí, je jednokolejná trať Otrokovice–Vizovice (trať 331). Železniční stanice v Otrokovicích (trať 330) tak plní úlohu hlavního železničního terminálu pro zlínskou aglomeraci. Se Zlínem je dopravně propojena nejen místní dráhou, ale i trolejbusovou dopravou. Městskou hromadnou dopravu zajišťují trolejbusy a autobusy.

Části města

Katastrální území Zlína
Jižní Svahy v zimě
Zámek v místní části Klečůvka

V roce 1948 byly k městu Zlín připojeny obce Prštné, Louky nad Dřevnicí, Mladcová, Příluky a Kudlov a městské čtvrti byly pojmenovány:[11]

  • Zlín I – vnitřní město
  • Zlín II – Prštné
  • Zlín III – Louky
  • Zlín IV – Mladcová
  • Zlín V – Příluky
  • Zlín VI – Kudlov

K 1. ledna 1949 byly k městu připojeny obce Jaroslavice, Malenovice, Tečovice, Kvítkovice a Otrokovice a sloučené město bylo pojmenováno Gottwaldov. Městské čtvrti nesly názvy:[11]

  • Gottwaldov I – Zlín
  • Gottwaldov II – Prštné
  • Gottwaldov III – Louky
  • Gottwaldov IV – Mladcová
  • Gottwaldov V – Příluky
  • Gottwaldov VI – Jaroslavice
  • Gottwaldov VII – Kudlov (přečíslován z VI na VII)
  • Gottwaldov VIII – Malenovice
  • Gottwaldov IX – Tečovice
  • Gottwaldov X – Kvítkovice
  • Gottwaldov XI – Otrokovice

Již v roce 1950 nejsou Otrokovice ani Kvítkovice zmiňovány mezi osadami obce Gottwaldov a jsou uváděny jako samostatné obce[12] – v roce 1960 byly Kvítkovice připojeny k Otrokovicím a ty byly roku 1964 „povýšeny“ na město.

V letech 1950–1964 se Gottwaldov členil na 7 osad: Zlín, Zlínské Paseky, Prštné, Louky, Mladcová, Příluky, Malenovice (v seznamu osad nejsou zmíněny dříve připojené Jaroslavice, Kudlov, Tečovice, Kvítkovice ani Otrokovice, nově jsou zmiňované Zlínské Paseky).[13]

Od 14. června 1964 se Gottwaldov členil na 12 částí obce: kromě dosavadních sedmi (Zlín, Zlínské Paseky, Prštné, Louky, Mladcová, Příluky, Malenovice) nově ještě Jaroslavice, Kudlov a Tečovice (obce těchto jmen však byly podle vyhlášky připojeny již 1. ledna 1949) a Lhotka a Chlum. Dne 15. června 1976 k dosavadním 12 přibylo 8 nových částí obce: Březnice, Klečůvka, Kostelec, Lípa, Lužkovice, Salaš, Štípa a Želechovice nad Dřevnicí. K 1. lednu 1980 se počet částí obce zvýšil na 23; přibyly Karlovice, Ostrata a Velíková. K 1. červenci 1980 přibyla Lhota a počet částí obce se tak zvýšil na 24, k 1. lednu 1990 pak bylo město přejmenováno na Zlín.[13]

K 24. listopadu 1990 se počet částí obce snížil na 21: osamostatnily se Lhota, Lípa a Tečovice. K 1. lednu 1992 se osamostatnily Karlovice, k 1. lednu 1993 Březnice, k 1. lednu 2001 Ostrata. K 22. květnu 2003 zanikla část obce Zlínské Paseky a počet částí obce tak poklesl na 17.[13] K 1. lednu 2009 se na základě referenda ze 17. května 2008 osamostatnily Želechovice nad Dřevnicí.

Od roku 2009 se město skládá z 15 katastrálních území, která až na dvě výjimky odpovídají členění města na 16 místních částí:

Partnerská města

Osobnosti

Zlínská radnice na náměstí Míru

Rodáci

Osobnosti spjaté s městem

Odkazy

Reference

  1. ↑ vládní nařízení č. 104/1935 Sb. z. a n., „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů“
  2. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=626076
  3. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra o změnách úředních názvů míst v roce 1948
  4. ↑ MALÁ, Martina; LIBIGER, Milan. Pětadvacet let od návratu ke Zlínu: Gottwaldov místní nikdy nepřijali. iDNES.cz [online]. 2015-01-11 [cit. 2015-01-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ BALÍK, Stanislav. Komunální politika: obce, aktéři a cíle místní politiky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 250 s. ISBN 978-80-247-2908-4. Kapitola Obce, městyse, města, statutární města, s. 23. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.zelechovice.net (zdroj blíže nespecifikován)
  8. ↑ Alena Gajdůšková: Zlínu bez „malých radnic“ hrozí rozpad, Blog iDnes.cz, 5. 2. 2008
  9. ↑ Milan Libiger: Městské části ve Zlíně pravomoci nezískají, zůstalo jen u plánů a slibů, iDnes.cz, 27. 6. 2014
  10. ↑ Databáze demografických údajů za obce ČR, Český statistický úřad
  11. ↑ a b Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948, 25. 1. 1949
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl – Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869–2005, Hesla Otrokovice, Kvítkovice
  13. ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl – Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869–2005, str. 611, heslo Zlín

Literatura

Související články

Externí odkazy

Statutární město Zlín
Zlín (I) • Prštné (II) • Louky (III) • Mladcová (IV) • Příluky (V) • Jaroslavice (VI) • Kudlov (VII) • Malenovice (VIII) • Klečůvka • Kostelec • k. ú. Lhotka u Zlína (Lhotka • Chlum) • Lužkovice • Salaš • Štípa • Velíková
Města, městys a obce okresu Zlín
Bělov • Biskupice • Bohuslavice nad Vláří • Bohuslavice u Zlína • Bratřejov • Brumov-Bylnice • Březnice • Březová • Březůvky • Dešná • Dobrkovice • Dolní Lhota • Doubravy • Drnovice • Držková • Fryšták • Halenkovice • Haluzice • Horní Lhota • Hostišová • Hrobice • Hřivínův Újezd • Hvozdná • Jasenná • Jestřabí • Kaňovice • Karlovice • Kašava • Kelníky • Komárov • Křekov • Lhota • Lhotsko • Lípa • Lipová • Loučka • Ludkovice • Luhačovice • Lukov • Lukoveček • Lutonina • Machová • Mysločovice • Napajedla • Návojná • Nedašov • Nedašova Lhota • Neubuz • Oldřichovice • Ostrata • Otrokovice • Petrůvka • Podhradí • Podkopná Lhota • Pohořelice • Poteč • Pozlovice • Provodov • Racková • Rokytnice • Rudimov • Sazovice • Sehradice • Slavičín • Slopné • Slušovice • Spytihněv • Šanov • Šarovy • Štítná nad Vláří-Popov • Študlov • Tečovice • Tichov • Tlumačov • Trnava • Ublo • Újezd • Valašské Klobouky • Valašské Příkazy • Velký Ořechov • Veselá • Vizovice • Vlachova Lhota • Vlachovice • Vlčková • Všemina • Vysoké Pole • Zádveřice-Raková • Zlín • Želechovice nad Dřevnicí • Žlutava
legenda: město, městys.
Administrativní dělení Česka
Samosprávné kraje (od 2000)
Regiony soudržnosti
Územní kraje (1960–2020)

Šablona:Statutární města v České republice

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zlín&oldid=13526890“