Přeskočit na obsah

Vysoká škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.
Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.
Karolinum, historické sídlo Univerzity Karlovy

Vysoká škola je vzdělávací instituce poskytující terciární vzdělávání. Jedná se o nejvyšší článek vzdělávací soustavy. Studenti a pedagogové vysoké školy tvoří akademickou obec. Vysoká škola je jediná instituce, která má právo udělovat akademické tituly. Vysoké školy mohou být děleny na univerzitní a neuniverzitní. Univerzitní vysoké školy (univerzity) uskutečňují krom vzdělávací činnosti též výzkum, přesněji: uskutečňují též doktorské studijní programy (Ph.D.).

Vysoká škola (VŠ) uskutečňuje akreditované studijní programy (ty se dělí na jednotlivé studijní obory) a programy celoživotního vzdělávání. Typ vysokoškolské vzdělávací činnosti je určen typem uskutečňovaných akreditovaných studijních programů – typy studijních programů jsou bakalářský, magisterský a doktorský.

Vysoké školy v Česku

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam vysokých škol v Česku.

Dle Ústavu pro informace ve vzdělávání v roce 2009 studovalo na českých vysokých školách celkem 394 855 studentů, z toho 333 580 na vysokých školách veřejných, 56 357 na soukromých a 4 918 na státních. V tomtéž roce absolvovalo na českých vysokých školách 81 672 studentů.

Akreditace vysokých škol v Česku dříve byla v působnosti Akreditační komise (respektive MŠMT), od 1. září 2016 je pak v působnosti samostatného Akreditačního úřadu.

Vysoké školy v Česku jsou regulovány vysokoškolským zákonem.[1]

Podle typu

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Reforma vysokých škol v Česku.

Vysoké školy v Česku se především dělí na univerzitní a neuniverzitní. Od roku 2008 se plánovalo zcela jinak diverzifikovat české vysoké školy, např. podle nakonec neuskutečněného záměru vlády z roku 2010 mělo vzniknout maximálně pět výzkumných univerzit (např. UK, MU, ČVUT, UP nebo VUT), nadstandardně financovaných a kromě klasické výuky měly být zaměřeny na kvalitní vědecký výzkum. Ostatní vysoké školy měly být zaměřeny jen na výuku studentů a jejich přípravu pro praxi (profesní orientaci),[2][3] kvůli tomu dokonce začaly ostravské veřejné vysoké školy (OU a VŠB–TUO) připravovat své sloučení, aby se do tohoto výběru elitních vysokých škol dostaly.[4][5] Uvedené se však nakonec neuskutečnilo. Přesto se vysoké školy v praxi nakonec rozdělily na čtyři kategorie: neuniverzitní, umělecké, menší univerzity a velké univerzity. Mezi velké univerzity patří Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, Univerzita Palackého v Olomouci, České vysoké učení technické v Praze a Vysoké učení technické v Brně.[6]

Univerzitního typu

[editovat | editovat zdroj]

Vysoká škola univerzitního typu (univerzita) je vysoká škola, která má akreditován též doktorský studijní program (doktor – Ph.D.). Jde o instituci, kde učitelé přednáší studentům o vědě ve více oborech. Univerzita vedle funkce vzdělávací (pedagogické) má i významnou funkci vědecko-badatelskou, tedy uskutečňuje výzkum. Vysoká škola univerzitní může uskutečňovat všechny typy studijních programů, tedy právě i doktorské a v souvislosti s tím uskutečňuje vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Univerzity často též mohou uskutečňovat, získají-li k tomu akreditaci, případná rigorózní řízení, habilitační řízení či řízení ke jmenování profesorem; základní podmínkou pro možnost uskutečňovat rigorózní a tato další řízení zpravidla bývá právě akreditovaný příslušný doktorský studijní program.

Univerzitní vysoké školy se zpravidla člení na fakulty (např. lékařská, právnická, filozofická, přírodovědecká) a vysokoškolské ústavy (např. matematický ústav, ústav sociální práce), dále na jiná pracoviště pro vzdělávací a tvůrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb nebo převod technologií (např. rektorát) a na účelová zařízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členů akademické obce nebo k zajišťování provozu školy (např. menza, kolej, zemědělský či lesní statek apod.).

Tyto další součásti univerzity – typicky fakulty – se zpravidla dále člení kupř. na jednotlivé katedry, ústavy či instituty. U fakult zajišťujících výuku ve větším počtu se mohou ústavy nebo katedry též sdružovat do sekcí (např. sekce chemie, sekce fyziky nebo sekce věd o Zemi apod.).

Vysokoškolský zákon též ve své zvláštní části explicitně upravuje fakt, že klinická a praktická výuka v oblastech vzdělávání Všeobecné lékařství a zubní lékařství, Zdravotnické obory a Farmacie se uskutečňuje zejména ve fakultních nemocnicích, v těchto nemocnicích se uskutečňuje též vědecká, výzkumná nebo vývojová činnost.[7]

Neuniverzitního typu

[editovat | editovat zdroj]

Vysoké školy, resp. tedy vysoké školy neuniverzitního typu, uskutečňují především bakalářské studijní programy, ale mohou též uskutečňovat i magisterské studijní programy a v souvislosti s tím tvůrčí činnost, mohou tedy taktéž uskutečňovat výzkum, nicméně doktorský studijní program akreditován nemají, také se na rozdíl od univerzitních vysokých škol zpravidla nečlení na fakulty.

Podle práva

[editovat | editovat zdroj]

Podle práva existují v České republice vysoké školy veřejné, soukromé a státní (státní vysoké školy jsou pouze policejní a vojenské). Veřejné vysoké školy a soukromé vysoké školy jsou ze zákona právnickou osobou, státní vysoké školy jsou pak organizačními složkami státu (tedy nejsou právnickými osobami). Dále zde pak působí vysoké školy zahraniční.

Veřejné vysoké školy

[editovat | editovat zdroj]

Veřejné vysoké školy jsou zřizovány a rušeny zákonem. Většina z nich je univerzitního typu, pouze Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích a Vysoká škola polytechnická Jihlava jsou vysoké školy neuniverzitní. Veřejné vysoké školy jsou financovány především dotacemi ze státního rozpočtu (ministerstvo školství). Dalšími zdroji jejich financí mohou být poplatky spojené se studiem, výnosy z majetku, příjmy ze státních fondů a z rozpočtů obcí, výnosy z doplňkové činnosti a dary.

V Česku takto působí 26 veřejných vysokých škol (2019).

Orgány veřejné vysoké školy jsou:

Státní vysoké školy

[editovat | editovat zdroj]

Státní vysoké školy jsou pouze policejní a vojenské. Jsou spravovány přímo příslušnými ministerstvy (vnitra a obrany). Je zde omezena vysokoškolská samospráva. Vojenské vysoké školy jsou financované ze státního rozpočtu, zejména z kapitoly Ministerstva obrany, policejní vysoké školy jsou financované z kapitoly Ministerstva vnitra; zpravidla se na ně vztahují obdobné regule jako na veřejné vysoké školy a též jim mohou být přiznány obdobně i finanční prostředky.

Orgány státní vysoké školy jsou obdobné jako na veřejné vysoké škole, krom správní rady; klíčovou roli zde sehrávají příslušná ministerstva.

V Česku takto v současné době (2019) působí 2 státní vysoké školy:

Obě jsou univerzitního typu.

Soukromé vysoké školy

[editovat | editovat zdroj]

Právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu EU, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu EU, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo školství udělilo státní souhlas. Oprávnění působit jako soukromá vysoká škola je nepřevoditelné a nepřechází na právní nástupce. Před rozhodnutím si ministerstvo vyžádá stanovisko Akreditačního úřadu k udělení státního souhlasu. Soukromá vysoká škola je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací činnost – obvykle se zde tedy, oproti veřejným a státním vysokým školám v Česku, platí školné. Ministerstvo též může poskytnout soukromé vysoké škole, která je veřejně prospěšnou právnickou osobou se statusem veřejné prospěšnosti zapsaným ve veřejném rejstříku, dotace.

V Česku takto v současné době (2019) působí 36 soukromých vysokých škol, 3 z nich jsou univerzitního typu.

Zahraniční vysoké školy

[editovat | editovat zdroj]

Od září roku 2016 české právo (vysokoškolský zákon) též reguluje působnost zahraničních organizací na svém území, tedy institucí či firem, které na území Česka poskytují vysokoškolské vzdělání pod zahraniční akreditací, přičemž liberalizace tohoto prostředí proběhla již zákonem v roce 1998, respektive od roku 1999. Do této doby též některé prameny (např. MFČR) kriticky uvádí ten fakt, že Česká republika se stala zemí s největším počtem soukromých vysokých škol – či přesněji právě soukromých subjektů poskytujících vysokoškolské vzdělávání – v Evropě. Za zahraniční vysokou školu v Česku je tak nyní dle zákona považována každá právnická osoba ustavená dle právních předpisů jiného státu, která je v tomto cizím státě, podle jehož práva byla zřízena, součástí vysokoškolského vzdělávacího systému a která v tomto státě poskytuje vzdělávání, jehož absolvováním se podle jeho právních předpisů získává vzdělání vysokoškolské.[1]

Vysokoškolské vzdělání dosažené na vysoké škole, která je označována jako zahraniční, tedy nabízí vysokoškolské vzdělání pod zahraniční akreditací, lze uznat i v České republice, je však nutné následně podstoupit proces tzv. nostrifikace, tedy uznání takovéhoto vzdělání za ekvivalentní. Nostrifikaci mohou v tomto případě provádět veřejné či státní vysoké školy (resp. příslušná ministerstva), případně MŠMT.[7] (Pro SR toto není potřeba.)[8][9]

V Česku takto v současné době (2019) působí 16 zahraničních vysokých škol (nebo jejich poboček).

Evropské zahraniční vysoké školy
[editovat | editovat zdroj]

Za evropské zahraniční vysoké školy v ČR jsou dle zákona považovány všechny ty zahraniční vysoké školy, které mají sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého jiného členského státu Evropské unie, nebo které byly zřízeny nebo založeny podle práva (jurisdikce) některého jiného členského státu, a jsou oprávněny poskytovat na území ČR zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu, uskutečňované podle právních předpisů tohoto cizího státu, a to pouze pokud jsou v ČR přihlášeny k plnění příslušných informačních povinností.[1]

Mimoevropské zahraniční vysoké školy
[editovat | editovat zdroj]

Za mimoevropské zahraniční vysoké školy v ČR jsou dle zákona považovány všechny ty zahraniční vysoké školy, které jsou oprávněny poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu, uskutečňované podle právních předpisů tohoto cizího státu, pouze pokud MŠMT udělí příslušné tuzemské povolení.[1]

Pobočky evropských zahraničních vysokých škol
[editovat | editovat zdroj]

Za pobočky evropských zahraničních vysokých škol v ČR jsou dle zákona považovány všechny ty tuzemské právnické osoby, které hodlají na území ČR v rámci spolupráce s evropskou zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu evropské zahraniční vysoké školy podle práva tohoto cizího státu evropské zahraniční vysoké školy a jsou oprávněny toto vzdělávání na území ČR uskutečňovat, pouze pokud se v ČR přihlásí k plnění příslušných informačních povinností.[1]

Pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol
[editovat | editovat zdroj]

Za pobočky mimoevropských zahraničních vysokých škol v ČR jsou dle zákona považovány všechny ty tuzemské právnické osoby, které hodlají na území ČR v rámci spolupráce s mimoevropskou zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu mimoevropské zahraniční vysoké školy podle práva domovského státu mimoevropské zahraniční vysoké školy a jsou oprávněny toto vzdělávání na území ČR poskytovat, pouze pokud jim MŠMT udělí příslušné tuzemské oprávnění.[1]

Lidé působící na vysoké škole

[editovat | editovat zdroj]

Akademická obec je krom studentů tvořena též pedagogy; příslušní funkcionáři pak plní role jednotlivých orgánů školy.

Akademičtí pracovníci

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Vysokoškolský učitel.

Na vysoké škole je výuka prováděna a řízena především profesory a docenty. Kromě nich mohou vyučovat, zejména vést semináře, resp. cvičení, i odborní asistenti, případně jen asistenti nebo lektoři. Akademickými pracovníky jsou dále též i mimořádní profesoři, příp. někteří další vědečtí, výzkumní a vývojoví pracovníci, pokud vykonávají i pedagogickou činnost. Pomoc při výuce je tak obvykle studijním plánem předepsána i doktorandům (dříve postgraduálním studentům, Ph.D. studentům, tedy studentům v doktorských studijních programech), či někdy též tzv. pomvědům – pomocným vědeckým silám (studentům určitých ročníků).

Podle vysokoškolského zákona (§ 70) se však za akademické pracovníky považují jen ti z nich, kteří vykonávají svou pedagogickou či tvůrčí činnost v pracovním poměru k dané vysoké škole. Přesto se na vysokoškolské výuce mohou podílet i další odborníci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Vysokoškolský zákon též stanoví, že vnitřní předpis vysoké školy stanoví postavení hostujících profesorů a emeritních profesorů.[7]

Akademičtí funkcionáři

[editovat | editovat zdroj]

V čele vysoké školy stojí rektor, ten zpravidla jedná a rozhoduje ve věcech školy jakožto statutární orgán. K činnosti rektora se vyjadřuje akademický senát školy, který též dohlíží na jeho činnost. Rektor je také do jisté míry, zejména v některých klíčových otázkách týkajících se majetku školy, odpovědný správní radě vysoké školy. Rektor má právo vybrat si své zástupce, tedy jmenuje a odvolává prorektory. Rektor též jmenuje a odvolává kvestora, který má za úkol řídit hospodaření a vnitřní správu školy a rovněž také v určitém rozsahu zastupovat rektora.

V čele jednotlivých částí univerzity pak stojí děkan v případě fakult (případně ředitel, pokud jde o jinou část univerzity, typicky vysokoškolský ústav), toho jmenuje a odvolává rektor. Děkan je odpovědný rektorovi, rovněž se k činnosti děkana vyjadřuje akademický senát fakulty, který dohlíží na jeho činnost. Děkan má právo vybrat si své zástupce, tedy jmenuje a odvolává proděkany. Děkan též jmenuje a odvolává tajemníka, který plní obdobnou funkci jako kvestor.

Určité manažerské funkce na akademické půdě též plní i vedoucí jednotlivých částí (např. kateder) a jejich případní zástupci.

Studium na vysoké škole

[editovat | editovat zdroj]

V Česku musí student VŠ nejprve získat úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání, tedy maturitu. Před rokem 1998 platila výjimka z tohoto pravidla např. pro mimořádně nadané zájemce o studium uměleckého oboru. Dnes je maturita podmínkou pro studium jakéhokoliv oboru.

Studentem vysoké školy se zpravidla dotyčný stává zápisem do studia. Akademický rok, jehož začátek stanoví rektor, trvá 12 kalendářních měsíců. Studium na vysoké škole je členěno na semestry, ročníky nebo bloky. Každý semestr, ročník nebo blok sestává z období výuky a zkoušek a z období prázdnin. Během studia na vysoké školy student plní své povinnosti, kupř. skládá zkoušky, zápočty, zpracovává semestrální či seminární práce, účastní se přednášek či seminářů apod. Studium se řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu, dnem ukončení studia je pak den, kdy byla vykonána státní zkouška. Student, resp. absolvent, též může být případně účasten i některých slavnostních akademických ceremoniálů (např. imatrikulace, promoce apod.).

Program studia

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vysokoškolský studijní program.

Studijní program (dříve studijní obor) si student volí při přijetí na vysokou školu. Podle zvoleného programu si zapíše předměty tak, aby splnil požadavky (viz kreditní systém). Jednotlivé obory musí být na vysoké škole akreditovány, aby student mohl získat po absolvování studia platný diplom.

Hodnocení studia

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Klasifikace (školství).

Vysokoškolské zkoušky se zpravidla hodnotí na standardní klasifikační stupnici ECTS A–F, přičemž A (1) – výborně je na stupnici nejlepší hodnocení; dále B (1,5) – velmi dobře, C (2) – dobře, D (2,5) – uspokojivě, E (3) – vyhovující, F (4) – nevyhovující. Někde se používá starší stupnice: 1 – výborně, 2 – velmi dobře, 3 – dobře, 4 – nevyhovující.

Zápočty se zpravidla hodnotí jako Splnil, či Nesplnil.

Organizace studia

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Kredit (školství).

Organizace vysokoškolského studia probíhá po Boloňském procesu dle tzv. kreditního systému studia (ECTS – European Credit Transfer and Accumulation System), což umožňuje členům akademické obce určitou mobilitu. Dle tohoto systému tak student plní určitý studijní plán, kde má do jisté míry možnost si jej přizpůsobit – ten se obvykle skládá z povinných kurzů, resp. předmětů (A předměty), určitého množství povinně volitelných kurzů/předmětů (B předměty) a také volitelných kurzů/předmětů (C předměty), přičemž povinný objem práce, kterou musí student vynaložit, se měří právě kredity.

Formy studia

[editovat | editovat zdroj]

Studium může standardně probíhat v prezenční (denní), distanční (dálkové), nebo kombinované (kombinace obou předchozích) formě studia. V jednotlivých formách studia je též případně možné využití tzv. individuálního studijního plánu (ISP); ISP je typický zejména pro doktorské studijní programy (dříve postgraduální studium).

Studijní programy

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Vysokoškolský studijní program.

Jednotlivé stupně vysokoškolského studia se člení dle typů studijních programů. V rámci boloňského procesu (vysokoškolským zákonem z roku 1998) přešly české vysoké školy zcela na jednotnou třístupňovou strukturu studia. Do té doby (1990–1998) se bakalářský studijní program nazýval (ucelená) část vysokoškolského studia, magisterský studijní program vysokoškolské studium a doktorský studijní program se nazýval postgraduální studium. Do roku 1989 zde pak existovala struktura dvoustupňová: „dlouhé“ (dnes magisterské) vysokoškolské studium a vědecká (umělecká) aspirantura. Do roku 2016 bylo typické členění studijních programů na příslušné studijní obory. V rámci určité reformy vysokého školství v Česku pak místo studijních programů členících se na studijní obory bylo schváleno, že studijní programy patří do příslušné oblasti vzdělávání.

Bakalářský studijní program

[editovat | editovat zdroj]

Bakalářské studium (bakalářský cyklus) se uskutečňuje v bakalářském studijním programu (6 v ISCED; Bachelor's degree, bakalářská kvalifikace). Ten je zaměřen především na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v navazujícím magisterském studijním programu. Bezprostředně se v něm využívají soudobé poznatky a metody; obsahuje též v potřebném rozsahu teoretické poznatky. Standardní doba studia včetně praxe je 3–4 roky. Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. Absolventi získávají akademický titul bakalář (Bc.), či bakalář umění (BcA.).[10]

Magisterský studijní program

[editovat | editovat zdroj]

Magisterské studium (magisterský cyklus) se uskutečňuje v magisterském studijním programu (7 v ISCED; Master's degree, magisterská kvalifikace). Ten je zaměřen na získání teoretických poznatků i praktických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace a na rozvinutí schopností k tvůrčí činnosti; v oblasti umění je zaměřen na náročnou uměleckou přípravu a rozvíjení talentu. Pokud navazuje na bakalářský studijní program, trvá standardně 1–3 roky. V případech, kdy to vyžaduje charakter studijního programu (např. právo, lékařství či umění), nenavazuje magisterský studijní program na bakalářský studijní program; v tomto případě je standardní doba (celistvého, resp. souvislého) studia 4–6 let. (Čtyřleté obory mohou být typické pro některé umělecké obory, šestileté pro některé lékařské obory.) Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce. V oblasti všeobecného lékařství a zubního lékařství a veterinárního lékařství a veterinární hygieny se studium řádně ukončuje státní rigorózní zkouškou. Absolventi získávají akademické tituly magistr (Mgr.), magistr umění (MgA.), inženýr (Ing.), inženýr architekt (Ing. arch.), doktor medicíny (MUDr.), doktor zubního lékařství (MDDr.), nebo doktor veterinární medicíny (MVDr.); absolventi s titulem magistr (Mgr.) mohou navíc v téže oblasti studia vykonat rigorózní zkoušku (v takovém případě je její součástí obhajoba rigorózní práce) a tedy mohou následně získat titul doktor práv (JUDr.), doktor filozofie (PhDr.), doktor přírodních věd (RNDr.), doktor farmacie (PharmDr.), licenciát teologie (ThLic.), nebo doktor teologie (ThDr.).[11]

Doktorský studijní program

[editovat | editovat zdroj]

Doktorské studium (doktorský cyklus) se uskutečňuje v doktorském studijním programu (8 v ISCED; Doctor's degree, Doctoral degree, Doctorate, doktorská kvalifikace). Ten je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo na samostatnou teoretickou a tvůrčí činnost v oblasti umění. Standardní doba studia je 3–4 roky. Studium v doktorském studijním programu probíhá podle individuálního studijního plánu (ISP) pod vedením školitele. Studium se řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a veřejnou obhajobou disertační práce, kterými se prokazuje schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo k samostatné teoretické a tvůrčí umělecké činnosti. Disertační práce musí obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění. Absolventům studia v doktorských studijních programech se uděluje akademický titul doktor (Ph.D.). (Uděluje se ve všech oborech, kupř. včetně umění či teologie.) Studium v doktorském studijním programu sleduje a hodnotí oborová rada ustavená podle vnitřního předpisu vysoké školy nebo její součásti, která má akreditovaný příslušný studijní program. Pro studijní programy ze stejné oblasti studia mohou vysoké školy nebo jejich součásti na základě dohody vytvořit společnou oborovou radu. Předsedou oborové rady je garant doktorského studijního programu.[12]

Programy celoživotního vzdělávání

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Celoživotní vzdělávání.

Vysoká škola uskutečňuje krom výše uvedených akreditovaných studijních programů též programy celoživotního vzdělávání.[13] V rámci své vzdělávací činnosti může VŠ poskytovat (zpravidla za úplatu, ale i bezplatně) programy celoživotního vzdělávání (CŽV), které jsou orientované na výkon povolání, tedy profesně, nebo zájmově. Bližší podmínky celoživotního vzdělávání stanoví vnitřní předpis. O úspěšném absolvování studia v rámci programu celoživotního vzdělávání vydává VŠ jeho účastníkům příslušné osvědčení (nikoliv vysokoškolský diplom – účastníci CŽV nejsou studenty). Úspěšným absolventům v příslušných programech CŽV následně v rámci akreditovaných studijních programů, pokud se tedy později stanou studenty, může případně VŠ uznat kredity, které získali v programu CŽV, a to dle vysokoškolského zákona až do výše 60 % kreditů potřebných k řádnému ukončení studia.[7]

Jestliže na konkrétní vysoké škole existuje program CŽV, který částečně odpovídá vyučovanému akreditovanému studijnímu programu, mohou se některé takovéto programy CŽV rovněž týkat uchazečů, kteří neuspěli u přijímacích zkoušek na danou školu. Tito nepřijatí uchazeči ke studiu se mohou následně zapsat do tohoto programu CŽV, který bývá v takovémto případě placený. Poplatky účastníků těchto kursů jsou pak příjmem dané vysoké školy. Do programů CŽV se pak přijímací zkoušky nedělají, protože se nejedná o studium, ale CŽV, které je přístupné všem občanům. Těmto úspěšným účastníkům CŽV může být po dokončení odpovídajícího programu CŽV a splnění předepsaných podmínek (maturita atd.) též následně umožněno zařazení do příslušného akreditovaného studijního programu, někdy dokonce i bez přijímacích zkoušek, a to s tím, že mohou být účastníkům CŽV některé kursy uznány jakožto odpovídající předměty. Úspěšní účastníci CŽV se tak v některých případech následně mohou stát studenty vysokých škol, nicméně v takovýchto případech je zde určitá finanční náročnost, nevýhodou jsou též v některých případech i časová a jiná nesouslednost, případně pozdější neuznání některých kursů CŽV jakožto odpovídajících předmětů (např. při nízkém hodnocení z kursu, či při pozdějších změnách vnitřních předpisů školy či fakulty).

Univerzita třetího věku

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Univerzita třetího věku.

Vzdělávání v mezinárodně uznávaném kursu

[editovat | editovat zdroj]

Dle vysokoškolského zákona může mimo výše uvedené v rámci své vzdělávací činnosti veřejná vysoká škola poskytovat bezplatně nebo za úplatu vzdělávání v mezinárodně uznávaném kursu orientovaném na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů vysoké školy. Bližší podmínky takovéhoto kursu pak stanoví vnitřní předpis. O absolvování studia v rámci kursu vydá veřejná vysoká škola jeho účastníkům příslušné osvědčení. Úspěšným absolventům kursu může veřejná vysoká škola udělit mezinárodně uznávaný titul. Účastníci kursu nicméně nejsou studenty ve smyslu vysokoškolského zákona.[7]

Akademická práva a svobody

[editovat | editovat zdroj]

Mezi základní akademická práva a akademické svobody patří:

  • svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků
  • svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům
  • právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce,
  • právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány,
  • právo používat akademické insignie a konat akademické obřady[14]

Hodnocení vysokých škol

[editovat | editovat zdroj]
Podíl osob s magisterským vzděláním ve 30 městech s největší populací.

Podle hodnocení šanghajské univerzity (Šanghajský žebříček, ARWU), které každoročně určuje 1000 nejlepších vysokých škol světa, se v roce 2019 z českých vysokých škol umístila Univerzita Karlova na 201.–300. místě, Univerzita Palackého na 501.-600. místě, Masarykova univerzita na 601.-700. místě, České vysoké učení technické v Praze a Vysoká škola chemicko-technologická na 701.-800. místě a Česká zemědělská univerzita v Praze a Jihočeská univerzita na 901.-1000. místě.[15]

Podle QS Rankings z roku 2021 je Univerzita Karlova 260. nejlepší vysokou školou světa. Vysoká škola chemicko-technologická se umístila na 342. místě, České vysoké učení technické v Praze na 432. místě, Masarykova univerzita v Brně na 531–540. místě, Palackého univerzita v Olomouci na 591.-600 místě a Vysoké učení technické v Brně na 651.–700. místě. Dále se v první tisícovce objevují Mendelova univerzita v Brně (701.-750.), Technická univerzita v Liberci (751.-800.), Česká zemědělská univerzita v Praze a Univerzita Pardubice (obě 801.-1000.).[16]

V hodnocení Times Higher Education z roku 2021 je Univerzita Karlova na 401.-500. místě, Masarykova univerzita a Univerzita Palackého na 601.-800. místě a Jihočeská univerzita na 801.-1000. místě.[17]

Statistické údaje

[editovat | editovat zdroj]

Podíl studentů prvního cyklu vysokoškolského studia (bakalářský, viz vysokoškolský studijní program) v Česku nedokončí téměř polovina studentů.[18][19] Třetí cyklus vysokoškolského studia (doktorský, Ph.D.) zde pak nedokončí dokonce více než polovina studentů.[20] Podle sčítání lidu z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem v Česku 10,7 %; co se týče měst, nejvyšší podíl vykazuje Praha (20,7 %), Brno (20,6 %) a Olomouc (17,9 %).[21] Pro srovnání: kupř. Kanada, která v tomto drží první místo, má více než 50 % vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva.[22] Celkové výdaje na terciární vzdělávání (ISCED úrovně 5 až 8) jako procento HDP pro jednotlivé země jsou uvedeny v následující tabulce.

Stát Celkové výdaje na terciární vzdělávání jako procento HDP 2020[23]
Australie 1,9
Belgie 1,6
Bulharsko 1,2
Česko 1,1
Chile 2,7
Chorvatsko 1,2
Dánsko 1,9
Estonsko 1,5
Finsko 1,6
Francie 1,6
Irsko 0,8
Island 1,4
Itálie 1,0
Izrael 1,4
Japonsko 1,4
Jižní Korea 1,5
Kanada 2,4
Kolumbie 1,5
Kostarika 1,6
Lotyšsko 1,4
Litva 1,2
Lucembursko 0,5
Maďarsko 0,9
Mexiko 1,2
Norsko 2,0
Nizozemsko 1,8
Nový Zéland 1,8
Německo 1,3
Polsko 1,3
Portugalsko 1,3
Rakousko 1,8
Řecko 0,9
Rumunsko 0,8
Slovensko 1,1
Švédsko 1,6
Spojené království 1,5
Spojené státy americké 2,5
Španělsko 1,5
Slovinsko 1,2
Turecko 1,5

Procento dospělých, kteří dosáhli jednotlivých úrovní terciárního vzdělání v jednotlivých zemích, je uvedeno v následující tabulce.

Stát % osob věku 25-64 let, které 2022 dosáhly vysokoškolského vzdělání odpovídajícího minimálně:[24]
Jakýkoli vysokoškolské Bakalářský Magisterský Doktorský
Argentina 24,8 1,4
Australie 51,5 39,4 10,9 1,9
Belgie 45,8 45,0 20,1 1,1
Bulharsko 29,8 29,8 20,4 0,3
Česko 26,7 26,5 19,7 0,7
Chile 31,4
Dánsko 42,1 37,0 16,3 1,5
Estonsko 42,1 36,5 21,8 0,8
Finsko 42,6 35,1 17,3 1,3
Francie 41,6 27,2 15,2 1,0
Irsko 54,4 44,3 16,6 1,7
Island 43,6 39,4 18,1 1,2
Itálie 20,3 20,2 14,6 0,6
Izrael 50,6 39,6 15,2 1,2
Japonsko 56,1
Jižní Korea 52,8
Kanada 62,7
Kolumbie 28,3
Kostarika 25,3
Lotyšsko 39,5 35,1 18,4 0,4
Litva 46,5 46,5 16,5 0,8
Lucembursko 51,5 46,6 31,4 2,9
Maďarsko 29,4 28,5 13,9 0,5
Mexiko 20,6 20,1 1,9 0,1
Norsko 48,1 36,5 15,4 1,5
Nizozemsko 44,7 42,4 18,2 1,2
Nový Zéland 39,8 35,8 6,3 1,1
Německo 32,5 31,9 13,6 1,9
Polsko 33,9 33,8 26,2 0,8
Portugalsko 31,5 31,2 21,7 0,9
Rakousko 35,6 20,4 14,8 1,2
Řecko 35,1 34,7 9,3 0,9
Rumunsko 19,7
Slovensko 29,2 29,1 25,3 0,9
Švédsko 48,5 38,7 18,7 2,0
Spojené království 51,3 42,3 15,8 1,7
Spojené státy americké 50,0 39,4 14,4 2,1
Španělsko 41,1 28,5 17,2 0,8
Slovinsko 40,1 31,7 20,1 3,7
Turecko 25,0 18,3 2,3 0,4

Počet absolventů a míra nezaměstnanosti absolventů podle vysoké školy a stupně studia jsou uvedeny v následující tabulce.

Vysoká škola Počet absolventů průměr 2020-2022[25] Míra nezaměstnanosti absolventů průměr 2020-2022[25]
Bakalářský Magisterský Doktorský Bakalářský Magisterský Doktorský
Univerzita Karlova 2618 3425 488 1,09 0,61 0,48
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 1181 670 44 1,4 1,11 0,68
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 782 453 15 1,35 0,79 0,0
Masarykova univerzita 2566 2677 238 2,83 1,26 0,44
Univerzita Palackého v Olomouci 1827 1655 126 2,32 1,1 0,31
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 78 249 23 5,13 1,42 1,45
Ostravská univerzita 1002 622 35 2,38 1,53 0,0
Univerzita Hradec Králové 746 431 17 2,17 0,49 1,59
Slezská univerzita v Opavě 472 337 10 1,7 1,05 0,0
České vysoké učení technické v Praze 1702 1570 147 1,25 0,36 0,0
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 386 350 65 2,22 0,28 0,0
Západočeská univerzita v Plzni 1136 847 56 2,16 1,15 0,0
Technická univerzita v Liberci 627 338 17 1,44 0,86 0,0
Univerzita Pardubice 794 476 36 2,56 1,19 0,88
Vysoké učení technické v Brně 1779 1667 103 3,99 1,2 0,31
Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava 1135 1052 73 3,38 1,78 1,04
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 1027 728 31 2,8 1,49 0,0
Vysoká škola ekonomická v Praze 1198 1238 35 1,52 0,66 0,0
Česká zemědělská univerzita v Praze 1737 1691 56 1,63 0,94 0,0
Mendelova univerzita v Brně 924 734 44 2,56 1,82 0,55
Akademie múzických umění v Praze 145 120 14 3,09 0,35 0,0
Akademie výtvarných umění v Praze 0 46 3 6,37 0,0
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 37 61 5 3,68 0,84 0,0
Janáčkova akademie múzických umění v Brně 91 63 7 3,39 2,13 0,0
Vysoká škola polytechnická Jihlava 330 13 0 1,48 0,0
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích 278 97 0 2,67 0,35
Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut - AMBIS 526 175 0 3,33 0,6
Vysoká škola hotelová v Praze 8 101 53 0 3,67 2,74
Vysoká škola finanční a správní 340 390 2 2,33 1,93 0,0
ŠKODA AUTO Vysoká škola 105 60 0 1,04 0,61
Vysoká škola ekonomie a managementu 116 91 0 0,0 2,81
University of New York in Prague 27 5 0 0,0 0,0
Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha 32 33 0 2,22 1,33
Academia Rerum Civilium - Vysoká škola politických a společenských věd 25 0 0 0,0
Vysoká škola evropských a regionálních studií 145 0 0 1,07
Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku 31 11 0 0,0 0,0
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra 104 48 0 3,03 2,71
Newton College 222 0 0 1,76
Vysoká škola logistiky 95 83 0 3,02 1,95
Vysoká škola zdravotnická 140 0 0 0,0
Vysoká škola obchodní v Praze 304 190 0 3,14 2,73
Akademie STING 57 50 0 0,62 2,83
Metropolitní univerzita Praha 399 381 5 0,98 0,85 0,0
Univerzita Jana Amose Komenského Praha 393 195 3 0,45 0,44 0,0
Anglo-americká vysoká škola 16 7 0 2,38 0,0
Pražská vysoká škola psychosociálních studií 39 63 0 0,0 1,21
Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo 76 0 0 3,08
Moravská vysoká škola Olomouc 44 16 0 1,59 0,0
CEVRO Institut 55 94 0 1,51 0,78
Unicorn College 24 0 0 1,59
Vysoká škola obchodní a hotelová 32 0 0 8,02
Vysoká škola PRIGO 73 0 0 2,43
Archip 1 0 0 0,0
Vysoká škola aplikované psychologie 40 0 0 4,18
ART & DESIGN INSTITUT 28 0 0 3,92
Vysoká škola podnikání a práva 157 129 0 3,34 0,59
Vysoká škola kreativní komunikace 64 0 0 8,32
Univerzita obrany 54 169 22 3,85 0,0 0,0

Počet absolventů a míra nezaměstnanosti absolventů podle fakult a stupně studia jsou uvedeny v následující tabulce.

Fakulta Počet absolventů průměr 2020-2022[25] Míra nezaměstnanosti absolventů průměr 2020-2022[25]
Bakalářský Magisterský Doktorský Bakalářský Magisterský Doktorský
1. lékařská fakulta (UK) 104 334 51 3,46 0,12 0,0
3. lékařská fakulta (UK) 105 130 16 0,58 0,84 0,0
2. lékařská fakulta (UK) 39 129 23 0,0 0,24 1,23
Lékařská fakulta v Plzni (UK) 0 192 19 0,71 0,0
Lékařská fakulta v Hradci Králové (UK) 19 154 16 5,56 0,72 0,0
Farmaceutická fakulta v Hradci Králové (UK) 28 139 17 4,76 0,0 0,0
Filozofická fakulta (UK) 447 353 65 1,65 0,37 0,0
Právnická fakulta (UK) 0 427 49 0,99 0,0
Fakulta sociálních věd (UK) 426 341 21 0,0 0,58 0,0
Fakulta humanitních studií (UK) 101 114 17 1,33 0,34 0,0
Katolická teologická fakulta (UK) 36 46 5 0,0 0,0 5,56
Evangelická teologická fakulta (UK) 37 10 3 1,85 0,0 27,78
Husitská teologická fakulta (UK) 61 49 3 2,08 2,14 0,0
Přírodovědecká fakulta (UK) 360 297 99 2,43 1,43 0,67
Matematicko-fyzikální fakulta (UK) 167 118 44 0,0 0,41 0,0
Pedagogická fakulta (UK) 500 416 26 0,49 0,53 0,0
Fakulta tělesné výchovy a sportu (UK) 190 175 16 0,76 0,83 0,0
Zdravotně sociální fakulta (JU) 306 98 2 0,9 0,62 0,0
Filozofická fakulta (JU) 75 54 5 1,67 2,17 0,0
Zemědělská fakulta (JU) 127 141 8 3,17 1,03 0,0
Teologická fakulta (JU) 96 54 3 0,83 1,39 0,0
Přírodovědecká fakulta (JU) 86 53 17 1,59 1,28 0,0
Pedagogická fakulta (JU) 337 155 3 1,7 1,14 0,0
Ekonomická fakulta (JU) 141 105 3 2,42 0,37 16,67
Fakulta rybářství a ochrany vod (JU) 13 10 4 0,0 3,33 0,0
Filozofická fakulta (UJEP) 62 56 1 8,07 1,19 0,0
Fakultu strojního inženýrství (UJEP) 24 20 2 0,0 0,0 0,0
Pedagogická fakulta (UJEP) 276 214 4 0,96 0,15 0,0
Přírodovědecká fakulta (UJEP) 69 28 3 0,0 4,76 0,0
Fakulta zdravotnických studií (UJEP) 146 6 0 0,72 0,0
Fakulta sociálně ekonomická (UJEP) 153 65 0 0,89 0,42
Fakulta životního prostředí (UJEP) 17 30 2 0,0 1,75 0,0
Fakulta umění a designu (UJEP) 35 33 3 5,13 1,8 0,0
Lékařská fakulta (MU) 167 282 43 0,45 0,39 0,0
Farmaceutická fakulta (MU) 0 28 3 0,0 0,0
Filozofická fakulta (MU) 587 505 47 5,1 2,37 1,33
Právnická fakulta (MU) 128 388 21 0,99 0,79 0,0
Fakulta sociálních studií (MU) 299 267 15 5,2 1,61 2,08
Přírodovědecká fakulta (MU) 318 249 71 4,71 1,9 0,0
Fakulta informatiky (MU) 88 61 7 1,96 0,0 0,0
Pedagogická fakulta (MU) 574 533 16 0,67 0,89 0,0
Fakulta sportovních studií (MU) 187 139 7 5,44 1,04 0,0
Ekonomicko-správní fakulta (MU) 218 225 8 2,09 1,59 0,0
Lékařská fakulta (UP) 0 163 24 0,7 1,51
Fakulta zdravotnických věd (UP) 141 61 2 1,72 0,0 0,0
Filozofická fakulta (UP) 536 323 32 2,02 2,15 0,0
Právnická fakulta (UP) 31 170 5 0,0 0,79 0,0
Cyrilometodějská teologická fakulta (UP) 121 72 4 0,72 1,81 0,0
Přírodovědecká fakulta (UP) 328 244 42 2,95 1,45 0,0
Pedagogická fakulta (UP) 476 466 13 3,44 0,46 0,0
Fakulta tělesné kultury (UP) 194 156 4 1,31 1,38 0,0
Fakulta veterinárního lékařství (VFU) 0 81 9 1,3 0,0
Fakulta veterinární hygieny a ekologie (VFU) 78 105 9 5,13 1,75 0,0
Lékařská fakulta (OU) 161 98 6 0,0 0,0 0,0
Fakulta sociálních studií (OU) 86 72 2 6,08 0,91 0,0
Filozofická fakulta (OU) 235 95 9 4,31 2,68 0,0
Přírodovědecká fakulta (OU) 158 93 13 6,02 2,66 0,0
Pedagogická fakulta (OU) 312 234 3 0,97 1,08 0,0
Fakulta umění (OU) 50 30 2 6,72 3,89 0,0
Pedagogická fakulta (UHK) 337 230 4 1,38 0,19 0,0
Fakulta informatiky a managementu (UHK) 199 79 4 2,88 0,39 0,0
Filozofická fakulta (UHK) 80 44 4 6,99 2,45 0,0
Přírodovědecká fakulta (UHK) 65 37 4 4,17 1,15 11,11
Filozoficko-přírodovědecká fakulta (SU) 122 86 4 4,15 1,71 0,0
Fakulta veřejných politik (SU) 191 86 0 0,0 0,95
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné (SU) 155 164 4 4,41 0,98 0,0
Fakulta stavební (ČVUT) 330 429 38 0,0 0,6 0,0
Fakulta strojní (ČVUT) 295 262 20 0,0 0,16 0,0
Fakulta elektrotechnická (ČVUT) 245 228 33 0,0 0,0 0,0
Fakulta informačních technologií (ČVUT) 170 114 4 1,15 0,0 0,0
Fakulta dopravní (ČVUT) 99 92 11 2,38 0,51 0,0
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská (ČVUT) 79 63 24 0,0 0,88 0,0
Fakulta architektury (ČVUT) 136 149 8 7,78 0,8 0,0
Fakulta biomedicínského inženýrství (ČVUT) 208 136 4 0,41 0,49 0,0
Fakulta chemické technologie (VŠCHT) 111 104 27 0,0 0,51 0,0
Fakulta technologie ochrany prostředí (VŠCHT) 23 31 7 0,0 0,0 0,0
Fakulta potravinářské a biochemické technologie (VŠCHT) 168 139 17 11,11 0,31 0,0
Fakulta chemicko-inženýrská (VŠCHT) 73 69 13 0,0 0,0 0,0
Fakulta strojní (ZČU) 62 86 13 0,0 0,48 0,0
Fakulta elektrotechnická (ZČU) 75 94 12 3,7 0,35 0,0
Fakulta zdravotnických studií (ZČU) 181 12 0 0,0 0,0
Fakulta právnická (ZČU) 48 216 3 12,5 0,7 0,0
Fakulta filozofická (ZČU) 156 77 7 1,89 4,32 0,0
Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara (ZČU) 96 54 0 5,81 4,38
Fakulta pedagogická (ZČU) 229 133 4 2,14 0,0 0,0
Fakulta ekonomická (ZČU) 215 108 1 3,4 1,51 0,0
Fakulta aplikovaných věd (ZČU) 75 68 16 0,0 0,0 0,0
Fakulta strojní (TUL) 45 48 7 0,0 2,14 0,0
Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií (TUL) 54 31 5 0,0 0,0 0,0
Ekonomická fakulta (TUL) 151 100 3 0,0 1,0 0,0
Fakulta textilní (TUL) 75 31 2 1,71 1,8 0,0
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická (TUL) 230 107 1 2,2 0,0 0,0
Fakulta umění a architektury (TUL) 23 18 0 0,0 1,67
Fakulta zdravotnických studií (TUL) 50 4 0 0,83 0,0
Fakulta restaurování (UPA) 11 5 0 0,0 0,0
Fakulta filozofická (UPA) 142 75 5 7,8 3,0 0,0
Fakulta chemicko-technologická (UPA) 158 109 21 0,93 1,94 0,0
Fakulta ekonomicko-správní (UPA) 193 100 2 1,88 0,78 33,33
Dopravní fakulta Jana Pernera (UPA) 108 103 4 2,36 0,9 0,0
Fakulta zdravotnických studií (UPA) 138 52 1 0,64 0,0 0,0
Fakulta elektrotechniky a informatiky (UPA) 45 33 3 1,96 0,0 0,0
Fakulta stavební (VUT) 359 408 24 0,0 0,41 0,0
Fakulta strojního inženýrství (VUT) 459 418 20 7,17 0,57 0,0
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií (VUT) 280 226 22 2,92 0,95 0,0
Fakulta informačních technologií (VUT) 175 91 7 2,63 0,85 0,0
Fakulta chemická (VUT) 110 93 15 0,0 3,72 0,0
Fakulta architektury (VUT) 45 52 2 0,0 2,42 0,0
Fakulta výtvarných umění (VUT) 30 17 2 4,17 10,26 16,67
Fakulta podnikatelská (VUT) 321 290 3 5,9 1,71 0,0
Fakulta stavební (VŠBTU) 97 116 6 0,0 1,3 0,0
Fakulta bezpečnostního inženýrství (VŠBTU) 109 79 5 9,73 1,85 0,0
Fakulta strojní (VŠBTU) 182 160 15 2,47 1,03 0,0
Fakulta elektrotechniky a informatiky (VŠBTU) 214 144 9 0,93 0,59 0,0
Hornicko-geologická fakulta (VŠBTU) 127 146 18 1,01 2,53 2,22
Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství (VŠBTU) 86 117 11 5,16 2,44 0,0
Ekonomická fakulta (VŠBTU) 313 283 5 4,45 2,25 5,56
Fakulta technologická (UTB) 131 139 13 6,62 1,77 0,0
Fakulta managementu a ekonomiky (UTB) 178 203 4 3,38 0,17 0,0
Fakulta multimediálních komunikací (UTB) 152 116 4 2,85 2,6 0,0
Fakulta aplikované informatiky (UTB) 90 102 8 6,48 1,28 0,0
Fakulta humanitních studií (UTB) 333 99 2 1,98 1,55 0,0
Fakulta logistiky a krizového řízení (UTB) 143 69 0 1,85 4,34
Fakulta financí a účetnictví (VŠE) 225 234 6 0,0 0,83 0,0
Fakulta mezinárodních vztahů (VŠE) 310 277 10 0,69 0,69 0,0
Fakulta podnikohospodářská (VŠE) 247 290 7 1,19 0,91 0,0
Fakulta informatiky a statistiky (VŠE) 222 195 6 1,58 0,51 0,0
Národohospodářská fakulta (VŠE) 135 112 5 2,56 0,0 0,0
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci (VŠE) 59 128 1 8,59 0,28 0,0
Provozně ekonomická fakulta (ČZU) 687 962 6 1,88 0,8 0,0
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (ČZU) 350 328 20 2,53 1,55 0,0
Technická fakulta (ČZU) 105 91 5 0,0 1,15 0,0
Fakulta lesnická a dřevařská (ČZU) 147 100 11 4,15 0,83 0,0
Fakulta životního prostředí (ČZU) 309 195 10 0,96 0,36 0,0
Fakulta tropického zemědělství (ČZU) 30 14 4 0,0 18,89 0,0
Provozně ekonomická fakulta (MENDELU) 228 178 6 3,85 0,36 0,0
Agronomická fakulta (MENDELU) 278 263 23 2,9 3,36 1,11
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií (MENDELU) 97 72 0 4,3 1,15
Lesnická a dřevařská fakulta (MENDELU) 147 120 12 2,23 1,58 0,0
Zahradnická fakulta (MENDELU) 102 89 4 0,0 1,46 0,0
Hudební a taneční fakulta (AMU) 57 47 7 4,17 1,11 0,0
Divadelní fakulta (AMU) 42 45 6 2,22 0,0 0,0
Filmová a televizní fakulta (AMU) 47 27 2 2,38 0,0 0,0
Akademie výtvarných umění v Praze (AVU) 0 46 3 6,37 0,0
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP) 37 61 5 3,68 0,84 0,0
Hudební fakulta (JAMU) 52 33 5 0,0 0,0 0,0
Divadelní fakulta (JAMU) 39 30 3 9,09 4,63 0,0
Vysoká škola polytechnická Jihlava (VŠPJ) 330 13 0 1,48 0,0
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (VŠTE) 278 97 0 2,67 0,35
Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut - AMBIS (AMBIS) 526 175 0 3,33 0,6
Vysoká škola hotelová v Praze 8 (VŠH) 101 53 0 3,67 2,74
Vysoká škola finanční a správní (VŠFS) 340 390 2 2,33 1,93 0,0
ŠKODA AUTO Vysoká škola (ŠAVŠ) 105 60 0 1,04 0,61
Vysoká škola ekonomie a managementu (VŠEM) 116 91 0 0,0 2,81
University of New York in Prague (UNYP) 27 5 0 0,0 0,0
Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha (VŠMVV) 32 33 0 2,22 1,33
Academia Rerum Civilium - Vysoká škola politických a společenských věd (ARC) 25 0 0 0,0
Vysoká škola evropských a regionálních studií (VŠERS) 145 0 0 1,07
Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku (FAP) 31 11 0 0,0 0,0
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra (VŠTVS) 104 48 0 3,03 2,71
Newton College (NC) 222 0 0 1,76
Vysoká škola logistiky (VŠLG) 95 83 0 3,02 1,95
Vysoká škola zdravotnická (VŠZD) 140 0 0 0,0
Vysoká škola obchodní v Praze (VŠO) 304 190 0 3,14 2,73
Akademie STING (STING) 57 50 0 0,62 2,83
Metropolitní univerzita Praha (MUP) 399 381 5 0,98 0,85 0,0
Univerzita Jana Amose Komenského Praha (UJAK) 393 195 3 0,45 0,44 0,0
Anglo-americká vysoká škola (AAVŠ) 16 7 0 2,38 0,0
Pražská vysoká škola psychosociálních studií (PVŠPS) 39 63 0 0,0 1,21
Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo (SVŠE) 76 0 0 3,08
Moravská vysoká škola Olomouc (MVSO) 44 16 0 1,59 0,0
CEVRO Institut (CEVRO) 55 94 0 1,51 0,78
Unicorn College (UC) 24 0 0 1,59
Vysoká škola obchodní a hotelová (VŠOH) 32 0 0 8,02
Vysoká škola PRIGO (PRIGO) 73 0 0 2,43
Archip (ARCHIP) 1 0 0 0,0
Vysoká škola aplikované psychologie (VŠAPs) 40 0 0 4,18
ART & DESIGN INSTITUT (ADI) 28 0 0 3,92
Vysoká škola podnikání a práva (VŠPP) 157 129 0 3,34 0,59
Vysoká škola kreativní komunikace (VŠKK) 64 0 0 8,32
Fakulta vojenských technologií (UO) 20 63 6 16,67 0,0 0,0
Fakulta vojenského leadershipu (UO) 24 90 6 4,44 0,0 0,0
Fakulta vojenského zdravotnictví (UO) 10 17 10 0,0 0,0 0,0

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisůDostupné online.
  2. ↑ Vláda chystá proměnu univerzit. Hospodářské noviny [online]. 2008-05-13 [cit. 2013-09-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Rektor ČVUT Václav Havlíček: Chceme mezi pětici elitních škol. Lidovky.cz [online]. 2011-02-17 [cit. 2013-09-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ostrava vybuduje do několika let velkou výzkumnou univerzitu. Český rozhlas [online]. 2011-01-24 [cit. 2013-09-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ostravská univerzita se sloučí s báňskou. Lidovky.cz [online]. 2012-01-12 [cit. 2013-09-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Stát potichu roztřídil vysoké školy do čtyř kategorií. Jak vypadá výsledek?. Lidovky.cz [online]. 2018-07-04 [cit. 2018-07-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  8. ↑ Zákon č. 131/2002 Z. z., o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov.Dostupné online.
  9. ↑ Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice č. 33/2001 Sb. m. s. Dostupné online.
  10. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 45. Dostupné online.
  11. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 46. Dostupné online.
  12. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 47. Dostupné online.
  13. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 60. Dostupné online.
  14. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 4. Dostupné online.
  15. ↑ ARWU World University Rankings 2019 | Academic Ranking of World Universities 2019 | Top 1000 universities. www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2021-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-15. 
  16. ↑ QS World University Rankings 2021. Top Universities [online]. [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ World University Rankings. Times Higher Education (THE) [online]. 2020-08-25 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Základy statistiky vysokých škol 2001 až 2022, Odbor školské statistiky a analýz, Oddělení statistických výstupů, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
  19. ↑ Rektor MU: Socialistická vláda brání v přístupu ke vzdělání, chce si zajistit voliče. Rozhlas [online]. 2015-12-08 [cit. 2016-09-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ RYCHLÍK, Martin. Zvláštnosti českých Ph.D.. Česká pozice, Lidovky.cz [online]. 2012-05-12 [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. 
  21. ↑ Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (záložka „Vše o území“)
  22. ↑ Blesková cesta tam a zase zpátky: Donedávna přibývali, teď studenti z univerzit mizí. Rozhlas [online]. [cit. 2016-09-25]. Dostupné online. 
  23. ↑ OECD.stat Educational Finance Indicators Indicator C2: Total expenditure on educational institutions as a percentage of GDP, 2020
  24. ↑ OECD.stat Educational attainment and labour-force status, Educational attainment of 2-64 year-olds, 2022
  25. ↑ a b c d Průvodce databází o nezaměstnaných vysokoškolácích, Středisko vzdělávací politiky, Univerzita Karlova průměr 2020-2022, nezaměstnanost 1-2 roky po ukončení stupně studia

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vysoká_škola&oldid=23902782“