Svante Arrhenius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Svante August Arrhenius)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svante Arrhenius
Svante Arrhenius (1910)
Svante Arrhenius (1910)
Rodné jméno Svante August Arrhenius
Narození 19. února 1859
zámek Vik, kraj Uppsala, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí 2. října 1927 (ve věku 68 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Příčina úmrtí funkční porucha trávicího traktu
Místo pohřbení Starý uppsalský hřbitov (59°51′20″ s. š., 17°37′42″ v. d.)
Bydliště Španělsko
Alma mater Uppsalská univerzita
Stockholmská univerzita
Povolání astronom, chemik, fyzik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé Rižská technická univerzita
Stockholmská univerzita
Uppsalská univerzita
Ocenění Davyho medaile (1902)
Nobelova cena za chemii (1903)
čestný doktor Univerzity v Heidelbergu (1903)
Silliman Memorial Lectures (1910)
Cena Faradayovy docentury (1914)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznání ateismus
Manžel(ka) Sofia Rudbecková (od 1894)
Maria Arrheniusová (od 1905)
Děti Olof Arrhenius
Anna-Lisa Arrheniusová
Příbuzní Greta Thunbergová
Gustaf Arrhenius a Anna Horn af Rantzien (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svante August Arrhenius (19. února 1859, zámek Vik2. října 1927, Stockholm) byl švédský fyzik a chemik, jeden ze zakladatelů fyzikální chemie. V roce 1903 obdržel Nobelovu cenu za elektrolytickou teorii disociace.[1] Udílení Nobelových cen však ovlivňoval ve prospěch přátel a v neprospěch oponentů.[2] Byl jedním z předních vědců, který se zasadil o založení Státního institutu pro rasovou biologii (Statens institut för rasbiologi), který se zabýval eugenikou.[3] V roce 1896[4] při zkoumání dob ledových a na základě předchozích prací (které například provedli Joseph Fourier, John Tyndall, Claude Pouillet, Arvid Högbom) předpověděl vliv oxidu uhličitého vznikajícího spalováním uhlí na oteplování celé planety.[5]

Arrhenius byl tak první kdo použil základní principy fyzikální chemie k odhadu míry, do jaké je zvýšení koncentrace atmosférického oxidu uhličitého odpovědné za zvyšující se povrchovou teplotu Země. V 60. letech 20. století David Keeling ukázal, že emise oxidu uhličitého způsobené člověkem jsou dostatečně velké, aby způsobily globální oteplování.[6]

Jeho předpověď však byla nepřesná (neuvažovala vliv oblaků a další významné faktory) a tak ji zkritizoval například již roku 1900 Knut Ångström.[7] IPCC dnes zastává názor, že hlavním spouštěčem dob ledových jsou Milankovičovy cykly.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Svante Arrhenius - Facts. www.nobelprize.org [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  2. https://physicstoday.scitation.org/do/10.1063/PT.6.4.20170926a/full/ - How Nobel favorites have fared
  3. SPEKTOROWSKI, Alberto; MIZRACHI, Elisabet. Eugenics and the Welfare State in Sweden: The Politics of Social Margins and the Idea of a Productive Society. Journal of Contemporary History. 2016, s. 333–352. ISSN 0022-0094. DOI:10.1177/0022009404044443. (anglicky) 
  4. https://www.rsc.org/images/Arrhenius1896_tcm18-173546.pdf - On the Influence of Carbonic Acid in the Air upon the Temperature of the Ground
  5. GRAHAM, Steve. Svante Arrhenius : Feature Articles. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2000-01-18 [cit. 2017-12-16]. Dostupné online. 
  6. Future Calculations. Science History Institute [online]. 2016-07-18 [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. https://www.justproveco2.com/papers/Angstrom1900English.pdf - Ueber die Bedeutung des Wasserdampfes und der Kohlensäure bei der Absorption der Erdatmosphäre
  8. http://archive.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar5/wg1/WG1AR5_Chapter05_FINAL.pdf - IPCC, AR5, WG1, Chapter 5, str. 385

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]