Rostliny nás obklopují na každém kroku a jejich význam pro život na Zemi, a tedy i pro člověka, je naprosto nenahraditelný. Díky fotosyntéze dokážou přeměňovat sluneční energii na energii chemickou, využitelnou pro ostatní organismy. Stojí tak jako primární producenti v samotném základu koloběhu energie a potravních řetězců celé planety. Bez rostlin by život v podobě, jaké ho známe, nebyl možný. Na Zemi se v současnosti vyskytuje více než 330 000 druhů rostlin a jejich stáří se odhaduje takřka na dvě miliardy let.
Na české wikipedii je v současné době již zhruba 6000 článků o rostlinných druzích, rodech, čeledích a dalších taxonech. Jsou mezi nimi články o našich domácích rostlinách, stromech a keřích, i o rostlinách velmi exotických, a také o jejich přírodních společenstvech – fytocenózách. Díky práci zdejších editorů toto číslo stále stoupá. Máte-li i vy chuť se k tomuto úsilí připojit, jste na správném místě. Základní informace k tvorbě biologických článků poskytuje Nápověda:Biologické články. Potřebujete-li poradit, obraťte se s důvěrou přímo na diskuzní stránku u portálu Rostliny.
V období vegetačního klidu upoutávají naši pozornost koruny stálezelených jehličnatých dřevin. Jedním z našich nejvzácnějších jehličnanů je tis červený (Taxus baccata). Je zástupcem prastarého rodu, jehož kořeny sahají až do období časné jury ve druhohorách; na evropském území je druh třetihorním reliktem. Většina jeho populací byla během středověku zdecimována nadměrným využíváním tisu, hlavně pro jeho velmi kvalitní tvrdé dřevo, z něhož se vyráběly mimo jiné luky a šípy. Dnes se vyskytuje jen velmi vzácně v některých rezervacích a je zákonem přísně chráněn.
V mnoha evropských kulturách (např. u Řeků, Germánů či Keltů) byl tis červený považován za magickou dřevinu s mimořádným spirituálním významem. Možná pro svou značnou jedovatost, dlouhověkost a schopnost regenerace byl spojován se smrtí a znovuzrozením, proto byl často vysazován na pohřebištích a kultovních místech. Oblíbenou parkovou a hřbitovní dřevinou zůstává ostatně dosud.
Barota (Gunnera) je jediný rod čeledi barotovité (Gunneraceae) z řádu barototvaré (Gunnerales), který představuje jednu z nejstarších vývojových větví vyšších dvouděložných rostlin. Jsou to malé až velmi rozměrné, většinou vytrvalé byliny s drobnými květy v bohatých hroznovitých či klasovitých květenstvích. Část druhů má vystoupavý nebo plazivý stonek zakončený růžicí dlouze řapíkatých listů, které mohou dosahovat délky až 5 metrů. Plodem je peckovice. Baroty mají na stonku specializované žlázky se symbiotickými sinicemi rodu Nostoc, fixujícími vzdušný dusík.
Rod zahrnuje asi 63 druhů a je rozšířen převážně na jižní polokouli: v Latinské Americe, Africe, tropické Asii, na Tasmánii a Novém Zélandu, charakteristicky na vlhkých a podmáčených, chladných stanovištích od nížin do hor. Nejvíce druhů roste v jihoamerických Andách, zejména v Kolumbii. Velkolisté druhy, zejména barota rukávovitá a barota čilská, jsou pěstovány jako efektní trvalky. Z drobnějších druhů se pěstuje jako skalnička zejména Gunnera magellanica. Některé druhy se používají pomístně i jako zelenina nebo slouží v domorodém lékařství.
Podle moderní systematické klasifikace rostlin hledící především na fylogenetickou příbuznost, prokazovanou molekulárně biologickými analýzami, patří do říše rostlin (Archaeplastida) kromě tzv. vyšších, suchozemských rostlin také zelené řasy (ovšem bez sinicǃ), dohromady tvořící skupinu zelených rostlin (Viridiplantae či Chloroplastida), a dále tři méně početné skupiny, stojící na samotném základu vývojového stromu rostlin: ruduchy, glaukofyty a nově objevená Rhodelphidia, tvořená jednobuněčnými bičíkatými predátory, jejichž plastid ztratil schopnost fotosyntézy.
Mezi rostlinami, které se dokázaly přizpůsobit životu na souši, jsou nejprimitivnější recentní skupinou mechorosty, dnes vnímané spíše jako tři nezávislé větve na vývojovém stromu: játrovky, mechy a hlevíky. Nemají ještě pravé orgány (kořeny, listy, stonky) ani cévní svazky.
Právě evoluční vynález cévních svazků umožnil zvětšení a pevninské rozšíření suchozemských rostlin; z primitivnějších linií rostlin cévnatých přežívají plavuně, přesličky a kapradiny. Všechny tyto rostliny se rozmnožují pomocí výtrusů a jejich životní cyklus představuje rodozměna s výraznou rolí haploidního gametofytu.
Největšího druhového rozšíření dosáhla vývojová větev semenných rostlin s potlačeným gametofytem a převládajím diploidním sporofytem. Ze dvou evolučních větví primitivních kapraďosemenných rostlin přežily a vyvinuly se vývojově nejpokročilejší a nejpočetnější současné skupiny: Rostliny nahosemenné svůj zlatý věk prožívaly na konci prvohor a ve druhohorách a mnohé již vyhynuly, některé dnes patří mezi „živoucí fosílie“. Evolučně nejpokročilejší a v současnosti zdaleka nejpočetnější skupinou jsou rostliny krytosemenné, s dokonalými květy a semeny ukrytými v důmyslných plodech. Dále se dělí na skupinu bazálních větví, pro zjednodušení souhrnně označovanou jako „nižší dvouděložné“, a dále na dvě velké monofyletické třídy: jednoděložné a pravé dvouděložné.
Skalník (Cotoneaster) je rod dřevin z čeledirůžovitých. Jsou to stálezelené nebo opadavé keře, méně často i malé vícekmenné stromy s malvicemi. Rod je taxonomicky složitý, dle různých pojetí zahrnuje 50–400 druhů rostoucích v Eurasii a severní Africe. Největší druhové bohatství je v Číně a východním Himálaji, mnoho jich roste též v horách Střední Asie. V Evropě se vyskytují ve Středomoří a v širokém areálu mírného pásu včetně střední Evropy. Většina druhů obývá keřové patrosmíšených horských a hemiboreálních lesů, světlé teplomilné doubravy či bory lesostepí, křovinaté stráně, lesní pláště, ale též osluněné skalní výchozy a kaňony řek nebo synantropní vegetaci. Vysokohorské druhy s přitisklým habitem zasahují až do alpínského stupně Himálaje a Tibetu. V Česku jsou původní skalník celokrajný a skalník černoplodý, několik pěstovaných druhů, především skalník rozkladitý, zde více či méně intenzivně zplaňuje. Patří k velice často pěstovaným okrasným dřevinám s univerzáním využitím.
… exemplář fíkovníku banyánu pojmenovaný „Thimmamma Marrimanu“ a rostoucí v Indii ve státě Ándhrapradéš zabírá plochu asi 2 ha (20 000 m²) a má přes 1600 vzdušných kořenů?
Obecně: Mnoho článků vzniklých v dávnověku Wikipedie je ve stavu, který už neodpovídá dnešním standardům. Dochází tak k zajímavému paradoxu, kdy poměrně okrajová témata máme z poslední doby zpracována nepoměrně kvalitněji než články o nejběžnějších a nejzásadnějších rostlinách.
Kategorie k uspořádání: Invazní_druhy – rozdělit živočichy a rostliny, začíná to být nepřehledné; Botanika – roztřídit, ponechat pouze věci týkající se obecně botaniky jakožto vědního oboru, v návaznosti na to nově uspořádat kat. Morfologie rostlin
Problematická taxonomie: ujasnit název podčeledi Spiraeoideae vs. Amgydaloideae a sjednotit v článcích a taxoboxech; Saccoloma (rod asi rozdělen, podle World Ferns 13 druhů pouze z trop. Ameriky), jeřáb – dle DE i EN rod rozdělen do několika menších, hebe – sloučen s rodem rozrazil, šafrán bělokvětý a šafrán jarní – synonyma, prvosenkovité – tax. rozdělení je složitější, Čilimník (více lat. rodů); kruštík širolistý pravý – článek pouze o poddruhu, veškerá interwiki včetně českého popisku na WD ale odkazuje na druh, z článků je odkazován taky většinou druh – ideálně přesunout a doplnit, diksoniovité – vřazeny do čel. cyateovité, ramonda - vřazen rod Jankaea.
Z článků týkajících se obsahu portálu prosíme odkazujte na tento portál šablonou {{Portály|Rostliny}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
Pokud založíte nový článek týkající se rostlin, neváhejte ho přidat do nových článků.
_version_2.png)
