Hlevíky

Hlevíky
	Hlevíček hladký (Phaeoceros laevis)
Vědecká klasifikace
Doména	eukaryota (Eucaryota);
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	vyšší rostliny (Embryobionta);
Oddělení	hlevíky (Anthocerotophyta); Stotler & Stotl.-Crand
Třída	Anthocerotopsida;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlevíky (Anthocerotopsida) jsou bezcévné, stélkaté vyšší rostliny. V dřívějších systémech byly řazeny jako třída mechorostů, v současnosti jsou považovány za samostatné oddělení.

Charakteristika

Zástupci hlevíků v sobě spojují primitivní a vývojově pokročilé znaky. Prvoklíček je podobně jako u játrovek značně redukován a nebývá zřetelně odlišen od vlastní rostlinky. Stélka je lupenitá, růžicovitého tvaru, dorzoventrální stavby; rhizoidy jsou jednobuněčné a hladké; ventrální šupiny chybějí. Každá buňka obsahuje jediný chloroplast (jen ojediněle 2–3 chloroplasty) s centrálním složeným tělískem bílkovinné povahy – pyrenoidem. Siličná tělíska chybějí, zato se ve stélce někdy objevují dutinky se symbiotickými sinicemi rodu Nostoc převádějícími vzdušný dusík do podoby využitelné organismem hlevíku. Pohlavní orgány jsou ponořeny ve stélce a bývají často chráněny obalnými lístky.

Životní cyklus

V životním cyklu dochází ke střídání 2 fází rodozměny: fáze pohlavního gametofytu a fáze nepohlavního sporofytu.

Gametofyt

Výtrusy (spory) jsou většinou kulovité a jednobuněčné. Během dozrávání bývají dlouhodobě spojeny v tetrády. Jsou relativně velké, což ovlivňuje způsob jejich rozšiřování. Klíčení výtrusů je dvojí: endosporické a exosporické. Apikální buňka je klínovitá a čtyřboká. Stélka je jednoletá nebo vytrvalá. Dosahuje většinou 1–3 cm v průměru. Buňky jsou parenchymatické, tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin. Ventrální strana stélky obsahuje často primitivní průduchy.

Sporofyt

Sporofyt sestává z hlízkovité nohy a dlouhé válcovité tobolky, která je bez štětu. Tobolka obvykle dosahuje délky 0,5 –12 cm. V její stěně je asimilační pletivo a v její pokožce pravé průduchy. Při bázi štětu nalezneme vodivé pletivo. Ve střední části je vytvořen jalový sloupek – kolumela. Kolumela je obklopena výtrusorodným pletivem, z nějž vznikají jednak tetrády výtrusů, jednak elatery či pseudoelatery (mrštníky), sloužící k vymršťování výtrusů z dozrálé tobolky.

Zástupci

Celkem je známo asi 300 druhů hlevíků. Na českém území byly zjištěny pouze 4 druhy, z toho 2 velmi vzácné. Všechny druhy rostou na holé zemi, na okrajích cest, na polích, strništích apod.

hlevík tečkovaný (Anthoceros punctatus): stélka na okrajích kadeřavá. Ve stélce je slizová dutina často obsahující symbiotickou sinici z rodu jednořadka – Nostoc. Výtrusy má hnědé až černé.
hlevíček hladký (Phaeoceros laevis): stélka není na okrajích kadeřavá a slizové dutiny obyčejně chybějí. Výtrusy má žluté nebo žlutohnědé.

*Dendroceros crispus* rostoucí na kůře stromu

Taxonomie

Leiosporocerotaceae
- Leiosporoceros
Anthocerotaceae
- hlevík (Anthoceros)
- Folioceros
- Sphaerosporoceros
Notothyladaceae
- vycpálka (Notothylas)
- hlevíček (Phaeoceros)
- Paraphymatoceros
- Hattorioceros
- Mesoceros
Phymatocerotaceae
- Phymatoceros
Dendrocerotaceae
- Dendroceros
- Megaceros
- Nothoceros
- Phaeomegaceros

Odkazy

Literatura

SVRČEK, Mirko, et al. Klíč k určování bezcévných rostlin. 1976. Praha : SPN, 1976. 579 s.
MITCHELL, James. Rostliny a bezobratlí. 1989. Praha : Albatros, 1989. 121 s. ISBN 80-00-00029-6.
DOSTÁL, Petr. Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin. 2006. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. 109 s. ISBN 80-7290-267-9.
VÁŇA, Jiří Obecná bryologie. 2006. Praha : Karolinum, 2006. 187 s. ISBN 80-246-1093-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu hlevíky na Wikimedia Commons
Taxon Anthocerotophyta ve Wikidruzích