Plavuně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPlavuně
alternativní popis obrázku chybí
Plavuň pučivá (Lycopodium annotinum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení plavuně (Lycopodiophyta)
Cronq., Takht. & W.Zimm.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Fosilní otisk kůry lepidodendronu

Plavuně (Lycopodiophyta), též známé jako plavuňové rostliny, jsou oddělení cévnatých rostlin. Rozmnožují se výtrusy. Je to velmi starobylá skupina rostlin, vyvíjející se zřejmě již od pozdního siluru, s intenzivním rozšířením v devonu a dosahujícího svého vrcholu v karbonu, kdy jejich rozsáhlé porosty daly vzniknout dnešním černouhelným slojím. Stromové formy vymírají v permu, křovité pak v druhohorách, takže do současnosti se zachovaly jen jako byliny s centrem rozšíření v tropech. Předpokládá se, že vývojově navazují na skupinu Zosterophyllophyta. V současné době zahrnují plavuňové rostliny celosvětově pouhých 5–7 rodů a zhruba 1330 druhů, tvoří tak méně než 0,5 % celkové druhové diverzity rostlin na Zemi.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Plavuně jsou vytrvalé, stálezelené, cévnaté rostliny. Stonek je plný, nečlánkovaný, bylinný (u vymřelých skupin i dřevnatý, druhotně tloustnoucí), větví se dichotomicky, případně pseudomonopodiálně. Listy jsou zpravidla drobné, jednožilné, mikrofylního původu, vzniklé tedy vychlípením pokožkových buněk, uspořádané ve šroubovici. Listy rozdělujeme na trofofyly (vyživovací funkce, probíhá zde fotosyntéza) a na sporofyly (rozmnožovací funkce), případně obojaké trofosporofyly. Obsahují lycopodin, což je alkaloid využívající se při výrobě léků na kožní nemoci. Cévní svazky tvoří protostélé, aktinostéléplektostélé.[2]

Výtrusy se tvoří redukčním dělením (meióza) ve sporangiích, která jsou vývojově původnějšího eusporangiátního typu. Jsou ledvinitého tvaru a nacházejí se v paždí listů či na jejich svrchní bázi. Sporofyly někdy formují samostatné výtrusnicové klasy. Otevírají se příčnou štěrbinou. Plavuně zahrnují druhy izosporické (stejnovýtrusné) i heterosporické (různovýtrusné). Gametofyt je mnohobuněčný, nezávislý na sporofytu, u některých druhů třídy Lycopodiopsida značně dlouhověký. U izosporických druhů vzniká z výtrusů oboupohlavný, jednodomý, zelený či nezelený prokel, na kterém se posléze tvoří zárodečníky a v nich vajíčko a také pelatky a v nich dvoubičíkaté spermatozoidy; u druhů heterosporických (například u vranečků) vzniká odděleně prokel samčí (mikroprothalium) a samičí (megaprothalium). Ve vodním prostředí se spermatozoidy přenáší na zárodečníky, kde oplozením vzniká zygota a z té pak zelený, fotosyntetizující sporofyt (nepohlavní část rostliny).[3][2]

Systém[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce různých vyhynulých plavuní z řádu Lepidodendrales

Systém plavuní je neustálený a vzhledem k závislosti na fosilním materiálu pravděpodobně neúplný. V různých pojetích obsahuje jednu až tři třídy, mění se též počet různě široce pojatých čeledí i rodů. V tradičních systémech byly řazeny mezi kapraďorosty, podle nových poznatků však formují samostatnou monofyletickou skupinu, která se vyvíjela zcela nezávisle na všech ostatních rostlinách; jejich vztah k ostatním recentním cévnatým rostlinám lze velmi zjednodušeně znázornit následujícím kladogramem:[4]

plavuně (Lycopodiophyta)

Monilophyta

přesličky

kapradiny

semenné rostliny (Spermatophyta)

Vraneček Selaginella braunii
Plavuňka Lycopodiella cernua (uprostřed)

Třída Lycopodiopsida – vlastní plavuně[editovat | editovat zdroj]

Řád † Drepanophycales – nejprimitivnější plavuně blízké rhyniofytům, vyhynulé, pouze byliny

Řád Lycopodialesplavuňotvaré

  • Lycopodiaceaeplavuňovité
    • Lycopodiellaplavuňka
    • Lycopodiumplavuň
    • Diphasiastrumplavuník
    • Huperziavranec; někdy vydělován do samostatné čeledi vrancovité (Huperziaceae)
    • Phylloglossum – monotypický rod miniaturních hlíznatých plavuní z Austrálie a Nového Zélandu, někdy vydělovaný do samostatného řádu Phylloglossales, jindy vřazovaný do rodu Huperzia[5]

Třída Selaginellopsida – vranečky[editovat | editovat zdroj]

Řád Selaginellalesvranečkotvaré

Třída Isoëtopsida – šídlatky[editovat | editovat zdroj]

Porost šídlatky Isoëtes lacustris pod vodní hladinou

Řád † Lepidodendrales – fosilní dřeviny (Lepidodendron, Sigillaria atd.)

Řád Isoëtalesšídlatkotvaré

  • Pleuromeiaceae a několik dalších vyhynulých čeledí

(Taxony označené v přehledu † představují vyhynulé skupiny rostlin.)

Evoluce a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Fosilně jsou plavuně doloženy ze spodního devonu, vrcholu svého rozvoje dosáhly během karbonu, kdy jejich stromové typy tvořily dominantní složku vegetace tehdejších močálovitých pralesů, jež daly vzniknout dnešním černouhelným slojím. V té době už byly zřejmě zformovány i všechny tři výše zmiňované taxonomické třídy. V souvislosti s nástupem suššího klimatu v permu výrazně ustoupily a posléze během druhohor byly vytlačeny nahosemennými dřevinami; poslední dřevnaté plavuně vyhynuly zřejmě ve spodní křídě.[1] Do současnosti tak přežily pouze jako byliny s těžištěm rozšíření v teplých oblastech světa, některé ovšem zasahují až za polární kruh. Jen málo se vyskytují v suchých oblastech stepí, polopouští a pouští; výjimku tvoří např. severoamerický vraneček Selaginella lepidophylla, zvaný též "růže z Jericha" nebo "rostlina vzkříšení", jenž je dokonale přizpůsoben i masivnímu vysychání. Mnoho plavuní roste epifyticky či jako podrost ve vlhkých tropických pralesích, některé šídlatky rostou celý život ponořeny pod vodní hladinou.[6]

V české přírodě se plavuně vyskytují velmi vzácně. Patrně nejčastějším zástupcem těchto rostlin je zde plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), rostoucí převážně ve světlých jehličnatých lesích středních a vyšších poloh.[7] Vzácným glaciálním reliktem jsou populace šídlatek v šumavských ledovcových jezerech.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ŠTECH, Milan. Jak přenést příběh cévnatých rostlin do středoškolské biologie. Živa. Roč. 2016, čís. 2, s. 70–75. 
  2. a b c Lycopodiophyta. botanika.prf.jcu.cz [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  3. Anatomický atlas cévnatých rostlin. botany.upol.cz [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  4. botanika.prf.jcu.cz [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  5. Huperzia drummondii (Kunze) Christenh. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Lycopodiophyta. botanika.prf.jcu.cz [online]. [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  7. LYCOPODIUM CLAVATUM L. – plavuň vidlačka / plavúň obyčajný | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 
  8. Isoëtetum lacustris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]