Plavuňovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPlavuňovité
alternativní popis obrázku chybí
Lycopodium obscurum (v úzkém rodovém pojetí Dendrolycopodium obscurum), vyskytující se v Asii a Severní Americe
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníplavuně (Lycopodiophyta)
Třídavlastní plavuně (Lycopodiopsida)
Řádplavuňotvaré (Lycopodiales)
Čeleďplavuňovité (Lycopodiaceae)
P.Beauv. ex Mirb., 1802
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plavuňovité (Lycopodiaceae) jsou čeleď jednoletých nebo vytrvalých vždyzelených výtrusných rostlin z oddělení rostlin plavuňových (Lycopodiophyta). V aktuálním pojetí zahrnují tři široce vymezené, respektive 16 úzce vymezených rodů dohromady s 390–490 druhy, které jsou rozšířeny po celé Zemi, nejvíce však v tropech.

Vranec Huperzia dentata, endemit Makaronésie

Popis[editovat | editovat zdroj]

Na stonku mají obvykle spirálně uspořádané mikrofyly bez lingul, což je důležitý systematický znak proti vranečkovitým (Selaginellaceae). Spermatozoidy bývají dvoubičíkaté (biciliátní), spory izosporické (stejnovýtrusé). Oboupohlavný gametofyt může být relativně dlouhověký, exosporický (vyvíjí se samostatně mimo obal spory), se zanořenými samčími (antheridia) a samičími (archegonia) pohlavními orgány. Obvykle je podzemní, nezelený a nefotosyntetizující, plně závislý na mykorhize, pouze u několika málo druhů plavuněk a vranců má krom mykotrofie i fotosyntetizující nadzemní část. Vzhledem k tomu, že všechny druhy této čeledi obsahují alkaloidy, jsou jedovaté.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Pojetí čeledi plavuňovitých doznávalo v průběhu času řady proměn. Existovaly tendence řadit všechny zástupce čeledi do velmi široce popsaného rodu plavuň (Lycopodium sensu lato), stejně jako vydělit rod vranec (Huperzia) a další jemu blízce příbuzné taxony do samostatné čeledi vrancovitých (Huperziaceae). Fylogenetický přístup 21. století založený na analýzách molekulární DNA ukázal, že čeleď je monofyletická a obsahuje tři vývojové větve, které lze pojmout různými způsoby[1]: buď jako tři šířeji pojaté rody (Lycopodiella, Lycopodium a Huperzia, takový přístup volí například databáze Plants of the World botanické zahrady Kew[2]), nebo jako tři podčeledi, které jsou dále děleny na vícero úzce vymezených druhů (tento přístup je navržen skupinou vědců coby systém PPG I a rozpracován níže v textu).[3][4]

Podčeleď Lycopodielloideae:

  • Lateristachys (3–4 druhy, Filipíny, Austrálie, Nový Zéland)
  • Lycopodiella sensu stricto (plavuňka, 12–15 druhů, převážně holarktické rozšíření, ale též tropy Nového světa)
  • Palhinhaea (25 druhů, tropy a subtropy celého světa, nejvíce v Americe)
  • Pseudolycopodiella (10–15 druhů, tropy a subtropy celého světa)
Pseudolycopodium densum

Podčeleď Lycopodioidae:

Podčeleď Huperzioideae:

  • Huperzia sensu strico (vranec, 25 druhů, temperátní, arktické a horské oblasti)
  • Phlegmariurus (250 druhů, pantropické rozšíření)
  • Phylloglossum (1 druh, Austrálie a Nový Zéland)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Molecular phylogenetics and the morphology of the Lycopodiaceae subfamily Huperzioideae supports three genera: Huperzia, Phlegmariurus and Phylloglossum. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01-01, roč. 94, s. 635–657. Dostupné online [cit. 2019-01-02]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2015.09.024. (anglicky) 
  2. Lycopodiaceae P.Beauv. ex Mirb. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. A community-derived classification for extant lycophytes and ferns. Journal of Systematics and Evolution. 2016, roč. 54, čís. 6, s. 563–603. Dostupné online [cit. 2020-11-20]. ISSN 1759-6831. DOI 10.1111/jse.12229. (anglicky) 
  4. World Plants: Ferns and Lycophytes List. www.worldplants.de [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]