Šídlatka (rostlina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŠídlatka
alternativní popis obrázku chybí
Šídlatka Isoetes melanospora
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení plavuně (Lycopodiophyta)
Třída šídlatky (Isoëtopsida)
Řád šídlatkotvaré (Isoëtales)
Čeleď šídlatkovité (Isoëtaceae)
Rod šídlatka (Isoëtes)
L, 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šídlatka (Isoëtes) je rod plavuňových rostlin, jediný recentní zástupce čeledi šídlatkovitých (Isoetaceae). Je rozlišováno 75–190 vesměs vzácně se vyskytujících druhů s malými areály, ale celkově kosmopolitním rozšířením. Jihoamerický druh Isoëtes andicola byl po svém objevení nějakou dobu řazen do samostatného rodu Styllites, jehož oprávněnost však molekulárními analýzami nebyla potvrzena. Do čeledi šídlatkovité dále patřil též vyhynulý rod †Tomiostrobus.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší fosilizovaní zástupci patřící k rodu šídlatka (†Isoetes beestonii) byli dle dřívějších názorů objeveni ve vrstvách datovaných do období pozdního permu (před asi 260 miliony let). Nové analýzy ale ukazují, že původ této rostliny je podstatně mladší, její diverzifikace totiž proběhla až v průběhu paleogénu, asi před 60 až 45 miliony let.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Šídlatky jsou nejčastěji vodní rostliny obývající především čisté stojaté nebo pomalu proudící vody, další druhy jsou bažinné, ale i suchozemské, rostoucí na vlhkých, sezónně vysychajících půdách. Často jsou stálezelené, některé shazují listy v zimě nebo v období sucha. Coby výtrusné rostliny jsou vázány na vlhké prostředí. Listy jsou šídlovité, jednožilné, 2–20 cm (výjimečně až 100 cm) dlouhé, s podélnými vzdušnými dutinami oddělenými příčnými přepážkami a na vnitřní straně s blanitým pajazýčkem. Listy vyrůstají v přízemní růžici; na bázi, kde přisedají, jsou objímavě rozšířené. Nemají průduchy, CO2 získávají ze substrátu kořeny a dutinami jej rozvádějí do listu. Vnější listy nesou na vnitřní straně báze výtrusnice, vnitřní jsou sterilní. Výtrusnice jsou rozlišeny na mikrosporangia (samčí) a megasporangia (samičí) a produkují rozlišené výtrusy (heterosporie). Megaspory jsou velké, kulovité, viditelné pouhým okem, mikrospory mikroskopické. Prokel je velmi drobný, zůstávající v blanách výtrusů.[2]

Zástupci a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vědecká ilustrace šídlatky jezerní

Nejvíce druhů se vyskytuje v Severní Americe a Středomoří. V české flóře jsou původní dva druhy – šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes echinospora) a šídlatka jezerní (Isöetes lacustris), které jsou zde kriticky ohroženými glaciálními relikty.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isoetes na anglické Wikipedii.

  1. Daniel Wood, Guillaume Besnard, David J. Beerling, Colin P. Osborne & Pascal-Antoine Christin (2020). Phylogenomics indicates the "living fossil" Isoetes diversified in the Cenozoic. PLoS ONE, 15(6): e0227525. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0227525
  2. Tomšovic P. (1988): Isoëtes L. – šídlatka. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, p. 202–204, Academia, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]