Šídlatka (rostlina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŠídlatka
alternativní popis obrázku chybí
Šídlatka Isoetes melanospora
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení plavuně (Lycopodiophyta)
Třída šídlatky (Isoëtopsida)
Řád šídlatkotvaré (Isoëtales)
Čeleď šídlatkovité (Isoëtaceae)
Rod šídlatka (Isoëtes)
L, 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šídlatka (Isoëtes) je rod plavuňových rostlin, jediný recentní zástupce čeledi šídlatkovitých (Isoetaceae). Je rozlišováno 75–190 vesměs vzácně se vyskytujících druhů s malými areály, ale celkově kosmopolitním rozšířením. Jihoamerický druh Isoëtes andicola byl po svém objevení nějakou dobu řazen do samostatného rodu Styllites, jehož oprávněnost však molekulárními analýzami nebyla potvrzena. Do čeledi šídlatkovité dále patřil též vyhynulý rod †Tomiostrobus. Nejstarší fosilisovaní zástupci patřící k rodu šídlatka (†Isoetes beestonii) byli objeveni ve vrstvách datovaných do období pozdního permu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Šídlatky jsou nejčastěji vodní rostliny obývající především čisté stojaté nebo pomalu proudící vody, další druhy jsou bažinné, ale i suchozemské, rostoucí na vlhkých, sezónně vysychajících půdách. Často jsou stálezelené, některé shazují listy v zimě nebo v období sucha. Coby výtrusné rostliny jsou vázány na vlhké prostředí. Listy jsou šídlovité, jednožilné, 2–20 cm (výjimečně až 100 cm) dlouhé, s podélnými vzdušnými dutinami oddělenými příčnými přepážkami a na vnitřní straně s blanitým pajazýčkem. Listy vyrůstají v přízemní růžici; na bázi, kde přisedají, jsou objímavě rozšířené. Nemají průduchy, CO2 získávají ze substrátu kořeny a dutinami jej rozvádějí do listu. Vnější listy nesou na vnitřní straně báze výtrusnice, vnitřní jsou sterilní. Výtrusnice jsou rozlišeny na mikrosporangia (samčí) a megasporangia (samičí) a produkují rozlišené výtrusy (heterosporie). Megaspory jsou velké, kulovité, viditelné pouhým okem, mikrospory mikroskopické. Prokel je velmi drobný, zůstávající v blanách výtrusů.[1]

Zástupci a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vědecká ilustrace šídlatky jezerní

Nejvíce druhů se vyskytuje v Severní Americe a Středomoří. V české flóře jsou původní dva druhy – šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes echinospora) a šídlatka jezerní (Isöetes lacustris), které jsou zde kriticky ohroženými glaciálními relikty.

Recentní zástupci (výběr)ː

  • I. alpina – Nový Zéland
  • I. andicola – (syn. Stylites andicola)
  • I. appalachiana – Appalařské pohoří
  • I. australis – Austrálie
  • I. brevicula
  • I. brochonii – Pyreneje
  • I. caroli- Brazílie
  • I. caroliniana - východ USA
  • I. echinospora – šídlatka ostnovýtrusá
  • I. ecuadoriensis
  • I. eludens
  • I. engelmannii
  • I. gemmifera – (syn. Stylites gemmifera)
  • I. georgiana – jihovýchod USA
  • I. hieroglyphica
  • I. histrix – Channel Islands
  • I. hyemalis – jihovýchod USA
  • I. lacustris – šídlatka jezerní
  • I. louisianensis – Louisiana
  • I. macrospora
  • I. malinverniana
  • I. maritima – Aljaška, Britská Kolumbie, Washington
  • I. melanospora
  • I. microvela
  • I. mississippiensis
  • I. mongerensis
  • I. muelleri
  • I. nuttallii
  • I. occidentalis
  • I. piedmontana
  • I. riparia
  • I. setacea
  • I. sinensis – Čína
  • I. taiwanensis – Taiwan
  • I. tamaulipana – Mexiko
  • I. tegetiformans
  • I. tenella
  • I. tennesseensis – Tennessee
  • I. tenuissima
  • I. toximontana - jižní Afrika
  • I. velata
  • I. viridimontana
  • I. weberi
  • Isoetes × eatonii

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isoetes na anglické Wikipedii.

  1. Tomšovic P. (1988): Isoëtes L. – šídlatka. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, p. 202–204, Academia, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]