Rozmarýn lékařský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRozmarýn lékařský
alternativní popis obrázku chybí
Rozmarýn lékařský
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodšalvěj (Salvia)
Podrodrozmarýn (Salvia subgen. Rosmarinus)
Binomické jméno
Salvia rosmarinus
Spenn., 1830
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květy rozmarýnu

Rozmarýn lékařský, nazývaný též rozmarýna lékařská (Salvia rosmarinus[1], syn. Rosmarinus officinalis) je stálezelená léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých, keřovitého vzrůstu. Jméno této silně aromatické rostliny pochází z latiny („mořská rosa“).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rozmarýn je stálezelený až 2 m vysoký výrazně vonící keř. Stonky jsou husté, větvené, ve spodní části dřevnatějící, se šedavou kůrou. Listy jsou úzké, vstřícné přisedlé, aromatické, svrchu tmavé a lesklé, vespod šedavé.

Kvete v pozdním jaru a raném létě drobnými bílými či nachovými až modrými kvítky. Květenství se tvoří v úžlabí horních listů, složena jsou z 5 až 10 květů. Kalich je zvonkovitý, dvoupyský. Plodem jsou hnědavé tvrdky.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

V původním areálu rozšíření roste v suchých místech v blízkosti mořského pobřeží. Nesnáší těžké půdy.

Oblast rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní oblast rozšíření zahrnuje Středomoří. Pěstuje se také v Anglii, USA, Mexiku a téměř po celé střední a východní Evropě, zde ale nezplaňuje, neboť nepřežije tuhé zimy a musí přezimovat ve skleníku. Lze jej pěstovat i doma na slunném místě, v zimě za oknem a v létě na balkoně či terase, nedoroste však do výšky dvou metrů.

Dováží se z bývalých zemí Jugoslávie, z Itálie, Španělska, Francie, Albánie.

Rozmarýna - koření

Použití[editovat | editovat zdroj]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, sušené i čerstvé, celé i drcené či jemně mleté. Pomáhá lepšímu trávení, vylučování žluči a moči, proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku. Je třeba opatrnosti, může ve velkém množství škodit zdraví. Používá se buď samotný, nebo jako součást provensálského koření. Dodává jídlům trpce kořeněnou chuť, vůní se podobá kadidlu. Užívá se při přípravě skopové a jehněčí pečeně, telecího masa, drůbeže, vařených ryb a rajských omáček.

Jiné[editovat | editovat zdroj]

V mnoha zemích světa se používá k destilaci silice užívané do šamponů, mýdel či kolínské. Mnohde se vkládá do šatníků jako ochrana proti molům.[2] V lidovém léčitelství je známý jako mořská rosa a byl symbolem lásky a smrti. Používal se i jako ochrana proti černé magii - položen pod lůžko měl chránit spícího před vším zlým[3].

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje 1 až 2 % silice (verbenon, borneol, cineol, kafr, limonen aj.), flavonoidy (luteolin, apigenin, diosmetin aj.), diterpenové hořčiny (pikrosalvin, rosmanol, rosmadial aj.), kyselinu ursulovou, oleanovou, kávovou, chlorgenovou a rozmarýnovou, třísloviny (až 8 %) a další látky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Salvia rosmarinus Spenn. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Rozmarýna lékařská, s. 184. 
  3. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef. A. Herbář léčivých rosltin, 4. díl.. Praha: Eminent, 1996. S. 131. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]