Messier 81

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Messier 81
Messier 81 na amatérském snímku. Autor: Ken Crawford
Messier 81 na amatérském snímku. Autor: Ken Crawford
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie
Třída SA(s)ab[1]
Objevitel Johann Elert Bode
Datum objevu 31. prosince 1774
Rektascenze 9h 55m 33,2s[1]
Deklinace 69°3′55″[1]
Souhvězdí Velká medvědice (lat. UMa)
Zdánlivá magnituda (V) 6,94[2]
Úhlová velikost 24,9'x11,5'[3]
Vzdálenost 12,0 ± 1,5 Mly
(3,69 ± 0,46 Mpc)[1]
Plošná jasnost 13,0 mag/sq arcmin[3]
Poziční úhel 157°[3]
Rudý posuv -0,000113[1]
Kupa galaxií Skupina galaxií M 81
Označení v katalozích
M81, NGC 3031, UGC 5318, PGC 28630, MCG 12-10-10, IRAS09514+6918, KPG 218A,[1] ZWG 333.7[3]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 81 (také M81, Bodeho galaxie nebo NGC 3031) je spirální galaxiesouhvězdí Velké medvědice, která byla objevena Johannem Elertem Bodem 31. prosince 1774 společně s nedalekou galaxií M82.[4] Obě galaxie jsou spolu s NGC 2403 nejjasnějšími členy skupiny galaxií M 81.[5] M81 je od Země vzdálená 12 miliónů světelných let[4] a se svou magnitudou 6,9[4] a úhlovými rozměry 24,9'x11,5'[3] patří mezi nejvýraznější galaxie.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 81 v souhvězdí Velké medvědice.

M81 je díky své blízkosti k Zemi velmi jasnou galaxií a za podmínek velmi příznivých astronomickému pozorování může být pozorována i obyčejným triedrem. Malé dalekohledy o průměru 60 až 80 mm ji ukážou jako světlou skvrnu dlouhou několik úhlových minut a protaženou od severo-severozápadu na jiho-jihovýchod. Střední dalekohled s průměrem 150 mm umožní pozorovat nějaké podrobnosti jádra, které je mnohem jasnější než okrajové oblasti, rozplývající se postupně v jasu oblohy. Dalekohledy o průměru 250 až 300 mm pak ukážou i základní tvar ramen jako proměnný jas hala kolem jádra.[6] Na fotografiích s dlouhou závěrkou nebo složených fotografiích je v okolí M81 a M82 vidět široká síť propletených mlhavých vláken - tato rozsáhlá soustava plynu a tmavého prachu je spojena i s mlhovinami, které patří k Mléčné dráze.

M82 je možné najít 35' severně od M81 a 45' jihovýchodně od M81 se nachází o něco slabší galaxie NGC 3077. Třetí výrazný člen této skupiny galaxií, NGC 2403, leží až v sousedním souhvězdí Žirafy.

Galaxie M81 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to až za obratník Raka, tedy v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je pozorovatelná pouze blízko rovníku.[7] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii poprvé pozoroval Johann Elert Bode 31. prosince 1774[4] a na jeho počest po něm byla později pojmenována. Jejím dalším pozorovatelem byl Charles Messier, který ji roku 1781 přidal do svého katalogu, ve které ji popsal jako mírně oválnou mlhavou skvrnu a nejjasnější uprostřed. Max Wolf roku 1914 objevil, že se tato galaxie otáčí (byla tak první mezi spirálními galaxiemi) a rychlost jejího otáčení odhadl na 300 km/s.[6]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Infračervený snímek M 81 ze Spitzerova vesmírného dalekohledu. Modrá barva představuje záření hvězd 3,6 µm.[8] Zelená barva ukazuje záření 8 µm pocházející z polyaromatických uhlovodíků v mezihvězdném prostředí[8] a červená představuje záření 24 µm z horkého prachu v mezihvězdném prostředí.[9] Autor: NASA/JPL-Caltech/K. Gordon/S. Willner/N.A. Sharp

Počet hvězd v galaxii M81 se odhaduje na přibližně 250 miliard a je tedy trochu menší než Mléčná dráha. Spolu se sousední nepravidelnou galaxií M82 jsou nejdůležitějšími členy skupiny galaxií M 81, ve které je M81 ústředním členem. Vypadá to, že před několika desítkami milionů let se obě galaxie střetly a M82 má z toho důvodu pokřivený vzhled. Od té doby se obě galaxie navzájem vzdálily a dělí je asi 150 tisíc světelných let.[4] Vzdálenost galaxie je dobře známa a odhaduje se na 12 milionů světelných let.[4] K přesnému odhadu vzdálenosti přispěl velký počet objevených cefeid - mnoho jich našel Hubbleův vesmírný dalekohled - a také upřesnění žebříčku vesmírných vzdáleností díky satelitu Hipparcos.[6]

Mezihvězdný prach[editovat | editovat zdroj]

Většina infračerveného záření galaxie pochází z mezihvězdného prachu.[9][10] Tento prach se nachází zejména v galaktických spirálních ramenech a bylo zjištěno, že s jeho umístěním souvisí oblasti tvorby hvězd.[9][10] Právě zrozené mladé jasné modré hvězdy ohřívají tmavý prach a ten poté infračerveně září.

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

V této galaxii se 28. března 1993[11] objevila supernova typu IIb s názvem SN 1993J a největší magnitudou 10,2.[12] V té době byla v absolutním měřítku druhou nejjasnější objevenou supernovou typu II.[13] Vlastnosti spektra této supernovy se postupem času měnily. Na začátku mělo spektrum typické vlastnosti supernov typu II s výraznými spektrálními čarami vodíku, ovšem postupně tyto čáry zeslábly a objevily se čáry helia, takže se spíše podobalo spektru supernovy typu Ib.[13][14] Navíc se časový průběh jasu této supernovy lišil od průběhu pozorovaného u jiných supernov typu II[15][16] a připomínal spíše typ Ib.[17] Byla proto zatříděna jako typ IIb, tedy přechod mezi typem II a typem Ib.[14] Vědecké závěry odvozené z jejího pozorování naznačují, že supernovy typu Ib a Ic vznikají výbuchem obřích hvězd, a to podobným způsobem jako supernovy typu II.[14][18] Tato supernova byla také použita k upřesnění vzdálenosti galaxie M81.[13]

Ústředí astronomických telegramů vydalo seznam nov, které byly v této galaxii objeveny po roce 2000.[19]

Sousední galaxie[editovat | editovat zdroj]

M81 (vlevo) a M82 (vpravo). M82 je jedna z dvojice galaxií silně vázaných k M81. Tou druhou je NGC 3077 a nacházela by se nad horním okrajem snímku. Autor: Scott Anttila.
Podrobnější informace naleznete v článku Skupina galaxií M 81.

M81 je největším členem skupiny galaxií M 81, skupiny čítající 34 galaxií v souhvězdí Velké medvědice.[20] Průměrná vzdálenost této skupiny je asi 11,7 milionů světelných let (3,6 milionů parseků) a patří tak mezi galaktické skupiny nejbližší k Místní skupině galaxií.[20]

M81 a sousední galaxie M82 a NGC 3077 na sebe vzájemně působí.[21] Tímto působením bylo ze všech tří galaxií strženo malé množství plynného vodíku, které vytvořilo vláknité útvary spojující tyto galaxie.[21] Zpětný pád části tohoto plynu do galaxií M82 a NGC 3077 v nich spustil velkou hvězdotvornou činnost.[21]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galassia di Bode na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 81 [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SIMBAD. Dostupné online. [cit. 2017-11-07]
  3. a b c d e FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 3031 [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 81 [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. POWELL, Richard. Atlas of the Universe: The M81 Group [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  7. Deklinace 69° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 21° od severního nebeského pólu. Severně od 21° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 21° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. a b WILLNER, S. P.; ASHBY, M. L. N.; BARMBY, P., et al. Infrared Array Camera (IRAC) Observations of M81. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Září 2004 [cit. 2017-11-08]. Roč. 154. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0405626. DOI:10.1086/422913. Bibcode:2004ApJS..154..222W. (anglicky) 
  9. a b c GORDON, K. D.; PÉREZ-GONZÁLEZ, P. G.; MISSELT, K. A., et al. Spatially Resolved Ultraviolet, Hα, Infrared, and Radio Star Formation in M81. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Září 2004 [cit. 2017-11-08]. Roč. 154. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0406064. DOI:10.1086/422714. Bibcode:2004ApJS..154..215G. (anglicky) 
  10. a b PÉREZ-GONZÁLEZ, P. G.; KENNICUTT JR., Robert C.; GORDON, Karl D., et al. Ultraviolet through Far-Infrared Spatially Resolved Analysis of the Recent Star Formation in M81 (NGC 3031). Astrophysical Journal [online]. Září 2006 [cit. 2017-11-08]. Roč. 648. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0605605. DOI:10.1086/506196. Bibcode:2006ApJ...648..987P. (anglicky) 
  11. RIPERO, J.; GARCIA, F.; RODRIGUEZ, D., et al. Supernova 1993J in NGC 3031. IAU Circ. [online]. 1993-03-30 [cit. 2017-11-08]. Roč. 5731. Dostupné online. Bibcode:1993IAUC.5731....1R. (anglicky) 
  12. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2017-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c SCHMIDT, Brian P.; KIRSCHNER, Robert P.; EASTMAN, Ronald G., et al. The unusual supernova SN1993J in the galaxy M81. Nature [online]. Srpen 1993 [cit. 2017-11-08]. Roč. 364, čís. 6438. Dostupné online. DOI:10.1038/364600a0. Bibcode:1993Natur.364..600S. (anglicky) 
  14. a b c FILIPPENKO, Alexei V.; MATHESON, Thomas; HO, Luis C. The Type IIb Supernova 1993J in M81: A Close Relative of Type Ib Supernovae. Astrophysical Journal Letters [online]. Říjen 1993 [cit. 2017-11-08]. Roč. 415, s. L103. Dostupné online. DOI:10.1086/187043. Bibcode:1993ApJ...415L.103F. (anglicky) 
  15. BENSON, P. J.; HERBST, W.; SALZER, J. J. Light curves of SN 1993J from the Keck Northeast Astronomy Consortium. Astrophysical Journal [online]. Duben 1994 [cit. 2017-11-08]. Roč. 107, s. 1453-1460. Dostupné online. DOI:10.1086/116958. Bibcode:1994AJ....107.1453B. (anglicky) 
  16. WHEELER, J. C.; BARKER, E.; BENJAMIN, R. Early Observations of SN 1993J in M81 at McDonald Observatory. Astrophysical Journal Letters [online]. Listopad 1993 [cit. 2017-11-08]. Roč. 417, s. L71. Dostupné online. DOI:10.1086/187097. Bibcode:1993ApJ...417L..71W. (anglicky) 
  17. RICHMOND, Michael W.; TREFFERS, Richard R.; FILIPPENKO, Alexei V. UBVRI photometry of SN 1993J in M81: The first 120 days. Astrophysical Journal [online]. Březen 1994 [cit. 2017-11-08]. Roč. 107, čís. 3, s. 1022-1040. Dostupné online. DOI:10.1086/116915. Bibcode:1994AJ....107.1022R. (anglicky) 
  18. FILIPPENKO, Alexei V.; MATHESON, Thomas; BARTH, Aaron J. The peculiar type II supernova 1993J in M81: Transition to the nebular phase. Astronomical Journal [online]. Prosinec 1994 [cit. 2017-11-08]. Roč. 108, s. 2220-2225. Dostupné online. DOI:10.1086/117234. Bibcode:1994AJ....108.2220F. (anglicky) 
  19. M81 (Apparent) Novae Page [online]. Central Bureau for Astronomical Telegrams [cit. 2017-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b KARACHENTSEV, I. D. The Local Group and Other Neighboring Galaxy Groups. Astronomical Journal [online]. Leden 2005 [cit. 2017-11-08]. Roč. 129, čís. 1, s. 178–188. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0410065. DOI:10.1086/426368. Bibcode:2005AJ....129..178K. (anglicky) 
  21. a b c YUN, M. S.; HO, P. T. P.; LO, K. Y. A high-resolution image of atomic hydrogen in the M81 group of galaxies. Nature [online]. Prosinec 1994 [cit. 2017-11-08]. Roč. 372, čís. 6506, s. 530-532. Dostupné online. DOI:10.1038/372530a0. Bibcode:1994Natur.372..530Y. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 81 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 81 [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 81 [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 81 [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Jasná spirální galaxie M81 [online]. astro.cz, 2017-09-17 [cit. 2017-11-07]. Dostupné online.