Messier 80

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 80
M80 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M80 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída II[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 4. ledna 1781
Rektascenze 16h 17m 2,5s[2]
Deklinace -22°58′30″[2]
Souhvězdí Štír (lat. Sco)
Zdánlivá magnituda (V) 7,33[3]
Úhlová velikost 8,9′[4]
Vzdálenost 28 400 ly
Rudý posuv 9,3±3,1 km/s[2]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 43[5] ly
Absolutní magnituda (V) −7,92
Hmotnost 5,02 × 105[6]
Metalicita [Fe/H] −1,62
Odhadované stáří 12,54 miliard let[7]
Označení v katalozích
M80, NGC 6093, GCl 39,[8] Mel 142[9]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 80 (také M80 nebo NGC 6093) je kulová hvězdokupasouhvězdí Štíra. Objevil ji Charles Messier 4. ledna 1781.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 28 400 ly.[2][10]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 80 v souhvězdí Štíra.

M80 se dá velmi snadno najít v polovině spojnice hvězd Antares (α Scorpii)Acrab (β Scorpii). Snadno se dá pozorovat dobrým triedrem, ve kterém vypadá jako neostré kulaté zhuštění. Dalekohled o průměru 120 mm ji ukáže jako rozsáhlou skvrnu menší než 10′. Na hvězdy ji začíná rozkládat až dalekohled o průměru alespoň 200 mm, ale přesto většina plochy objektu zůstane mlhavá.[11]

M80 se dá snadno pozorovat i pokud není vysoko nad obzorem, ale je potřeba pamatovat na to, že má jižní deklinaci, takže není vůbec pozorovatelná za polárním kruhem, tedy v některých oblastech severní Evropy a Kanady. Naopak na jižní polokouli vychází vysoko na oblohu v období jižní zimy.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Charles Messier 4. ledna 1781[1] a popsal ji takto: „Mlhovina bez hvězd; připomíná jádro komety.“William Herschel roku 1786 stanovil, že jde o velmi bohatou hvězdokupu, protože se mu ji podařilo částečně rozložit na hvězdy. Zato admirál Smyth napsal, že vypadá jako kometa bez ocasu.[11]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 28 400 ly[2][10] a její úhlové velikosti 8,9′ tak odpovídá skutečný rozměr 86 ly.[5] Celkem obsahuje několik set tisíc hvězd.[5] Patří mezi nejvíce zhuštěné kulové hvězdokupy v Mléčné dráze.[11][13]

M80 obsahuje nezvykle vysoký počet modrých opozdilců, více než dvojnásobek množství pozorovaného pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v jiných kulových hvězdokupách.[10] Modří opozdilci jsou hvězdy, které se zdají být mladší než ostatní členové hvězdokupy. Předpokládá se, že tyto hvězdy ztratily část svých vnějších vrstev při blízkém setkání s ostatními hvězdami, nebo jsou výsledkem srážek dvou hvězd uprostřed husté hvězdokupy. Podle velké četnosti modrých opozdilců na snímcích pořízených Hubbleovým dalekohledem se tedy dá usoudit, že pravděpodobnost srážek hvězd uprostřed hvězdokupy je poměrně vysoká.[11]

21. května 1860 byla v této hvězdokupě pozorována nova, která dosáhla hvězdné velikosti +7,0. Tato nova, označovaná také T Scorpii, musela mít absolutní hvězdnou velikost -8,5 a její jasnost byla po krátkou dobu větší než jasnost celé hvězdokupy.[13] Pomocí této novy také byla potvrzena vzdálenost této hvězdokupy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M80 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6093 (= M80 = GCL 39) [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-04-24]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode:1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
  4. Katalog NGC [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  5. a b c Messierův katalog - NGC 6093,M80 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  6. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2018-04-24]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv:1108.4402. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode:2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  7. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2018-04-24]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné online. arXiv:1001.4289. DOI:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode:2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  8. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 80 [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-04-24]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  10. a b c GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 80 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  12. Deklinace 23° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 67° od jižního nebeského pólu. Jižně od 67° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 67° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  13. a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Štír [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 80 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 80 [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M80: Hustá kulová hvězdokupa [online]. astro.cz, 1999-07-07 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Štír [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 80 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky)