Messier 99

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 99
M99 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
M99 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typsub-millimetric source, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a grand design spiral galaxy
TřídaSA(s)c[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu15. března 1781
Rektascenze12h 18m 49,6s[1]
Deklinace14°24′59″[1]
SouhvězdíVlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)9,87[2][3], 10,45[3], 10,44[3], 7,89[4], 7,251[4] a 6,929[4]
Úhlová velikost5,4′×4,7′[1]
Vzdálenost45 000 000 ly
Plošná jasnost13,0[5]
Poziční úhel51°[5]
Rudý posuv0,008 02
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[6]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 99
New General CatalogueNGC 4254
IRASIRAS 12162+1441 a IRAS F12163+1441
Uppsala General CatalogueUGC 7345
Principal Galaxies CataloguePGC 39578
Jiná označeníM 99, NGC 4254, UGC 7345, PGC 39578[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 99 (také M99 nebo NGC 4254) je spirální galaxiesouhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Pierre Méchain 15. března 1781.[6] Galaxie je od Země vzdálená okolo 45 milionů ly[7] a je součástí kupy galaxií v Panně. Její radiální rychlost 2 324 km/s je nejvyšší ze všech objektů Messierova katalogu a přestože patří mezi málo jasné objekty tohoto katalogu, jde o jednu z nejjasnějších spirálních galaxií kupy galaxií v Panně.[6]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 99 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M99 se dá na obloze najít v jihozápadním cípu souhvězdí Vlasů Bereniky, 7° východně od hvězdy Denebola (β Leonis) a necelý 1° jihovýchodně od hvězdy 5. magnitudy označené 6 Comae Berenices. Jasnost galaxie je na nejzazší hranici dosahu středně velkých triedrů, ale již v malém hvězdářském dalekohledu je galaxie viditelná jako téměř přesně kruhová světlá skvrna. V dalekohledech o průměru 150 mm se dá pozorovat rozdíl mezi jasným jádrem a mnohem slabším rozsáhlým diskem. V přístrojích o průměru 250 až 300 mm je možné s velkými obtížemi zahlédnou známky spirální struktury.[8]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Pierre Méchain 15. března 1781 spolu se sousedními galaxiemi M98M100.[6] Charles Messier následně změřil její polohu a 13. dubna 1781 ji přidal do svého katalogu těsně před zveřejněním jeho třetího a zároveň posledního vydání.[6] Popsal ji jako velmi slabou mlhovinu bez hvězd, která je ale přesto jasnější než další podobné okolní objekty. Messier v této oblasti oblohy objevil mnoho dalších galaxií. John Herschel ji později znovu pozoroval mnohem větším dalekohledem a popsal ji jako velký jasný oblak s rozsáhlým halem, který se postupně zjasňuje směrem k jádru.[8] William Parsons dokázal v roce 1846 přímo a zřetelně pozorovat průběh jejích spirálních ramen a stala se tak druhou galaxií (po Vírové galaxii), u které byla spirální ramena objevena.[6][8]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M99 je jednou z nejjasnějších spirálních galaxií kupy galaxií v Panně.[6] Má výrazná spirální ramena, která se stáčí ve směru hodinových ručiček a která jsou zřetelně nesouměrná, což je možná způsobeno vzájemným ovlivněním jinou galaxií v kupě. O takovém ovlivnění může svědčit i její vysoká radiální rychlost 2 324 km/s, což je nejvyšší hodnota ze všech objektů Messierova katalogu. Znamená to, že se vzhledem ke středu kupy pohybuje rychlostí kolem 1 200 km/s.[6] Skutečný průměr galaxie je 87 000 ly a její hmotnost je přibližně 130 miliard hmotností Slunce.

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

V ramenech této galaxie byly do roku 2014 pozorovány 4 supernovy:

  • SN 1967H typu II, která v červnu 1967 dosáhla 14. magnitudy[6][10]
  • SN 1972Q typu II, která 16. prosince 1972 dosáhla magnitudy 15,6[6][10]
  • SN 1986I také typu II, 17. května 1986 měla magnitudu 14,0[10]
  • SN 2014L typu Ic, která měla 26. 2014 magnitudu 15,4[6]

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M99 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Messier 99. Dostupné online. [cit. 2018-05-30]
  3. a b c Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. a b c Thomas Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4254 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h i j k FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 99 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-05-31]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  8. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. Deklinace 14° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° od severního nebeského pólu. Severně od 76° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 76° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. a b c List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 99 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 99 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Hubble Space Telescope - A bright spark in a nearby spiral galaxy [online]. spacetelescope.org, 2012-06-04 [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky)