Messier 99

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 99
M99 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
M99 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie
Třída SA(s)c[1]
Objevitel Pierre Méchain
Datum objevu 15. března 1781
Rektascenze 12h 18m 49,6s[1]
Deklinace 14°24′59″[1]
Souhvězdí Vlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V) 9,9[2]
Úhlová velikost 5,4′×4,7′[1]
Vzdálenost 45 000 000 ly
Plošná jasnost 13,0[3]
Poziční úhel 51°[3]
Rudý posuv 0,008 036
Kupa galaxií Kupa galaxií v Panně[4]
Označení v katalozích
M 99, NGC 4254, UGC 7345, PGC 39578[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 99 (také M99 nebo NGC 4254) je spirální galaxiesouhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Pierre Méchain 15. března 1781.[4] Galaxie je od Země vzdálená okolo 45 milionů ly[5] a je součástí kupy galaxií v Panně. Její radiální rychlost 2 324 km/s je nejvyšší ze všech objektů Messierova katalogu a přestože patří mezi málo jasné objekty tohoto katalogu, jde o jednu z nejjasnějších spirálních galaxií kupy galaxií v Panně.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 99 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M99 se dá na obloze najít v jihozápadním cípu souhvězdí Vlasů Bereniky, 7° východně od hvězdy Denebola (β Leonis) a necelý 1° jihovýchodně od hvězdy 5. magnitudy označené 6 Comae Berenices. Jasnost galaxie je na nejzazší hranici dosahu středně velkých triedrů, ale již v malém hvězdářském dalekohledu je galaxie viditelná jako téměř přesně kruhová světlá skvrna. V dalekohledech o průměru 150 mm se dá pozorovat rozdíl mezi jasným jádrem a mnohem slabším rozsáhlým diskem. V přístrojích o průměru 250 až 300 mm je možné s velkými obtížemi zahlédnou známky spirální struktury.[6]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[7] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Pierre Méchain 15. března 1781 spolu se sousedními galaxiemi M98M100.[4] Charles Messier následně změřil její polohu a 13. dubna 1781 ji přidal do svého katalogu těsně před zveřejněním jeho třetího a zároveň posledního vydání.[4] Popsal ji jako velmi slabou mlhovinu bez hvězd, která je ale přesto jasnější než další podobné okolní objekty. Messier v této oblasti oblohy objevil mnoho dalších galaxií. John Herschel ji později znovu pozoroval mnohem větším dalekohledem a popsal ji jako velký jasný oblak s rozsáhlým halem, který se postupně zjasňuje směrem k jádru.[6] William Parsons dokázal v roce 1846 přímo a zřetelně pozorovat průběh jejích spirálních ramen a stala se tak druhou galaxií (po Vírové galaxii), u které byla spirální ramena objevena.[4][6]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M99 je jednou z nejjasnějších spirálních galaxií kupy galaxií v Panně.[4] Má výrazná spirální ramena, která se stáčí ve směru hodinových ručiček a která jsou zřetelně nesouměrná, což je možná způsobeno vzájemným ovlivněním jinou galaxií v kupě. O takovém ovlivnění může svědčit i její vysoká radiální rychlost 2 324 km/s, což je nejvyšší hodnota ze všech objektů Messierova katalogu. Znamená to, že se vzhledem ke středu kupy pohybuje rychlostí kolem 1 200 km/s.[4] Skutečný průměr galaxie je 87 000 ly a její hmotnost je přibližně 130 miliard hmotností Slunce.

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

V ramenech této galaxie byly do roku 2014 pozorovány 4 supernovy:

  • SN 1967H typu II, která v červnu 1967 dosáhla 14. magnitudy[4][8]
  • SN 1972Q typu II, která 16. prosince 1972 dosáhla magnitudy 15,6[4][8]
  • SN 1986I také typu II, 17. května 1986 měla magnitudu 14,0[8]
  • SN 2014L typu Ic, která měla 26. 2014 magnitudu 15,4[4]

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M99 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Messier 99. Dostupné online. [cit. 2018-05-30]
  3. a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4254 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j k FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 99 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-05-31]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI:10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode:2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  6. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  7. Deklinace 14° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° od severního nebeského pólu. Severně od 76° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 76° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. a b c List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 99 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 99 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Hubble Space Telescope - A bright spark in a nearby spiral galaxy [online]. spacetelescope.org, 2012-06-04 [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky)