Messier 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 3
M3LRGB 891x674.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída VI[1][2]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 3. května 1764
Rektascenze 13h 42m 11,2s[3]
Deklinace 28°22′32″[3]
Souhvězdí Souhvězdí Honicích psů (lat. CVn)
Zdánlivá magnituda (V) 6,2[4]
Úhlová velikost 18′[2][5]
Vzdálenost 32 600 ly
Rudý posuv -148,6±0,4 km/s[3]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 90[2] ly
Absolutní magnituda (V) −8,85
Hmotnost 9,57 × 105[6]
Metalicita [Fe/H] −1,57
Odhadované stáří 11,39 miliard let[7]
Označení v katalozích
M3, NGC 5272, GCl 25, C 1339+286,[8] Mel 119[9]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 3, (také M3 nebo NGC 5272) je jasná kulová hvězdokupasouhvězdí Honicích psů. Objevil ji Charles Messier 3. května 1764.[2][10] Ze všech kulových hvězdokup v Mléčné dráze obsahuje nejvíce proměnných hvězd, a proto se stala nejčastěji pozorovanou kulovou hvězdokupou.[2] Obsahuje asi 500 000 hvězd a patří mezi nejvýraznější kulové hvězdokupy Mléčné dráhy.[2]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 3 v souhvězdí Honicích psů.

M3 na obloze leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd v jihovýchodní části souhvězdí Honicích psů. Nejbližší jasnou hvězdou je β Vlasů Bereniky, která má přibližně čtvrtou magnitudu a od níž hvězdokupa leží 7° východním směrem. Leží téměř uprostřed pomyslné spojnice jasných hvězd ArcturusCor Caroli. M3 patří mezi kulové hvězdokupy nejsnáze pozorovatelné amatérským dalekohledem a za skutečně výjimečných pozorovacích podmínek je viditelná dokonce i pouhým okem. Snadno se dá vyhledat triedrem, ve kterém vypadá jako jasná rozmazaná tečka. V dalekohledu o průměru 100 mm je vidět její jasné jádro obklopené zrnitým halem, které pomalu a rovnoměrně slábne směrem k okrajům, hvězdokupa ovšem zůstává nerozložená. O trochu větší dalekohled ukáže nejjasnější členy hvězdokupy, což jsou červení obři 12. magnitudy.[11] Dalekohled s průměrem 200 mm ji rozloží na stovky hvězd téměř celou kromě jádra, které rozloží až dalekohledy o průměru 300 mm.[2][12]

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poměrně nízko nad severním obzorem. Přesto je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[13] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Charles Messier 3. května 1764[2] a popsal ji takto: „Mlhovina objevená mezi Pastýřem a jedním z Honicích psů Hevelia. Neobsahuje žádnou hvězdu. Její jádro je jasné a její jas postupně slábne směrem ven. Je kulatá. Pod tmavou oblohou je vidět dalekohledem o délce jedné stopy. Je vyznačená na mapě komety z roku 1779 v akademickém věstníku vydaném v témže roce. Znovu pozorována 29. března 1781, vždy je velmi pěkná.“ Tato hvězdokupa je prvním vlastním Messierovým objevem a je pravděpodobné, že teprve tento objev ho přiměl k usilovnému hledání objektů vypadajících podobně jako komety, protože do konce roku 1764 sestavil katalog prvních čtyřiceti objektů Messierova katalogu.[2]

William Herschel se věnoval pozorování M3 mnohokrát a jako první ji také dokázal kolem roku 1784 rozložit na hvězdy. Jeho syn John ji v roce 1833 popsal jako hvězdokupu složenou ze hvězd jedenácté až patnácté magnitudy. Admirál SmythWilliam Parsons zaznamenali, že se na jejím okraji nachází velké množství hvězdných řetězů.[12]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Messier 3 na snímku z amatérského dalekohledu

M3 je jednou z největších a nejjasnějších kulových hvězdokup na obloze, přitom na severní obloze je třetí nejjasnější. Mnozí amatérští astronomové ji považují za jednu z nejkrásnějších kulových hvězdokup v severní části oblohy, hned po kulové hvězdokupě Messier 13.[14] Tvoří ji asi 500 000 hvězd a její skutečný rozměr je asi 180 světelných let, ale polovina její hmotnosti je obsažena v hustém jádru o průměru 22 světelných let.[2] Nachází se ve vzdálenosti 32 600 světelných let od Země a přibližuje se k ní rychlostí 148 km/s.[3] Její zdánlivá magnituda je 6,2[3] a za příznivých podmínek je tedy viditelná i pouhým okem.[12] Její stáří se odhaduje na něco přes 11 miliard let.[7]

V této kulové hvězdokupě je neobvykle velké množství proměnných hvězd. První proměnnou hvězdu v ní našel Edward Charles Pickering v roce 1889[2] a v roce 1913 o nich vydal první rozsáhlou studii spolu s americkým astronomem Solonem Irvingem Baileyem.[15] Do roku 2009 v ní bylo nalezeno 274 proměnných hvězd,[2] zdaleka největší počet ze všech kulových hvězdokup v Mléčné dráze.[11] Většina z nich (253) jsou proměnné hvězdy typu RR Lyrae.[2] M3 také obsahuje poměrně velký počet modrých opozdilců, tedy modrých hvězd hlavní posloupnosti, které se zdají být mnohem mladší než ostatní členové kulové hvězdokupy.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M3 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 5272 (= M3 = GCL 25 = PGC 2802651) [online]. [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l m n FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 3 [online]. [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-07-30]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode:1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  4. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
  5. FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 5272 [online]. SEDS.org [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2018-07-30]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv:1108.4402. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode:2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  7. a b FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2018-07-30]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné online. arXiv:1001.4289. DOI:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode:2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  8. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 3 [online]. [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-07-30]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  10. MACHHOLZ, Don. The Observing Guide to the Messier Marathon: A Handbook and Atlas [online]. Cambridge University Press, 2002, s. 12. [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. 
  12. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  13. Deklinace 28° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 62° od severního nebeského pólu. Severně od 62° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 62° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  14. MACHHOLZ, Don. Illustrated guide to astronomical wonders [online]. O'Reilly Media, 2007 [cit. 2018-08-01]. S. 137. Dostupné online. (anglicky) 
  15. BAILEY, Solon Irving; PICKERING, Edward Charles. Variable stars in the cluster Messier 3. Annals of Harvard College Observatory [online]. 1913 [cit. 2018-08-01]. Roč. 78, s. 1-98. Dostupné online. Bibcode:1913AnHar..78....1B. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 3 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 3 [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 3 [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kulová hvězdokupa M3 [online]. astro.cz, 2007-06-09 [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Honicí psi [online]. [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 3 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky)