Messier 108

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Messier 108
Amatérský snímek galaxie M108
Amatérský snímek galaxie M108
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie
Třída SB(s)cd[1]
Objevitel Pierre Méchain
Datum objevu 19. února 1781
Rektascenze 11h 11m 31,0s[1]
Deklinace 55°40′27″[1]
Souhvězdí Velká medvědice (lat. UMa)
Zdánlivá magnituda (V) 9,9[2]
Úhlová velikost 8,7×2,2[1]
Vzdálenost 31 000 000 ly
Plošná jasnost 13,0[2]
Poziční úhel 80[2]
Rudý posuv 0,002 328
Kupa galaxií skupina galaxií Velká medvědice[3]
Označení v katalozích
M108, NGC 3556, UGC 6225, PGC 34030[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 108 (také M108 nebo NGC 3556) je z boku viděná spirální galaxiesouhvězdí Velké medvědice. Objevil ji Pierre Méchain 19. února 1781.[3] Od Země je vzdálená přibližně 31 milionů světelných let[4] a je osamělým členem[5] skupiny galaxií Velká medvědice, která je součástí Místní nadkupy galaxií.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 108 v souhvězdí Velké medvědice

M108 je za příznivých podmínek pod průzračnou tmavou oblohou viditelná i triedrem. Její nalezení na obloze velmi usnadňuje blízká hvězda Merak (β UMa), která je součástí známého asterismu s názvem Velký vůz. Spojnice hvězd Merak a Dubhe (α UMa) ukazuje směr k Polárce. Galaxie M108 leží 1,5° jihovýchodně od hvězdy Merak.[6] V malém dalekohledu o průměru 6 mm je galaxie viditelná jako vřeteno velmi protažené od východu na západ, zatímco při průměru 150 mm je již možné sledovat některá její nejjasnější zhuštění. V obou případech však galaxie málo vystupuje z oblohy na pozadí. Největší nepravidelnosti a také nejvýraznější část vřetena se nachází na východní straně galaxie.[7]

M108 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do nižších středních zeměpisných šířek mírného pásu blízko obratníku Kozoroha.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.

48′ jihovýchodně od galaxie leží planetární mlhovina M97 a při malém zvětšení se oba tyto objekty vejdou do zorného pole dalekohledu.[6]

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Pierre Méchain 19. února 1781[3] a popsal ji jako mlhovinu blízko β Ursae Majoris. Tři dny předem objevil také Soví mlhovinu.[3] Tuto mlhovinu o měsíc později pozoroval i Charles Messier, změřil její pozici a zapsal ji do svého katalogu jako M97. Pozoroval i dvě blízké galaxie (označované M108 a M109), také je zapsal do rukopisu katalogu jako položky číslo 98 a 99, ale nezměřil jejich pozici, takže v konečném vydání katalogu pod těmito čísly vystupují jiné objekty. Tuto galaxii do Messierova katalogu přidal pod označením M108 až v roce 1953 Owen Gingerich.[3][7] Vzhledem k tomu, že Méchain ani Messier svůj objev nezveřejnili, 17. dubna 1789 ji nezávisle spoluobjevil William Herschel.[3]

Podrobný snímek středu galaxie M108 z Hubbleova vesmírného dalekohledu

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M108 je od Země vzdálená přibližně 31 milionů světelných let[4] (dřívější odhady určovaly její vzdálenost na 45 milionů světelných let).[3] Je to spirální galaxie viděná téměř přesně z boku - její osa je při pohledu ze Země odkloněná o 81°. Její ramena jsou silně zastíněna rozsáhlými soustavami temných mlhovinmezihvězdného prachu a kvůli nim není vidět ani její galaktické jádro. V galaxii bylo rozeznáno i několik HII oblastí, ve kterých probíhá tvorba hvězd. Galaxie má odhadovanou hmotnost 125 miliard hmotností Slunce a obsahuje zhruba 290 ± 80 kulových hvězdokup.[9] Obří černá díra uprostřed galaxie má odhadovanou hmotnost 24 milionů hmotností Slunce.[10] Rentgenové spektrum zdroje v jádře galaxie se podobá záření aktivního galaktického jádra, ale průzkum pomocí Spitzerova vesmírného dalekohledu nenašel známky její činnosti.[10]

V této galaxii byla objevena jediná supernova SN 1969B, která byla typu II a 23. ledna 1969 dosáhla magnitudy 13,9.[7][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M108 na italské Wikipedii a Messier 108 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 108 [online]. [cit. 2018-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 3556 [online]. [cit. 2018-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h SEDS Messier Objects Database: Messier 108 [online]. [cit. 2018-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-01-31]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI:10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode:2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  5. WANG, Q. Daniel; CHAVES, Tara; IRWIN, Judith A. Chandra Observation of the Edge-on Galaxy NGC 3556 (M108): Violent Galactic Disk-Halo Interaction Revealed. Astrophysical Journal [online]. Prosinec 2003 [cit. 2018-01-31]. Roč. 598, čís. 2, s. 969-981. Dostupné online. DOI:10.1086/379010. Bibcode:2003ApJ...598..969W. (anglicky) 
  6. a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
  7. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. Deklinace 56° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 34° od severního nebeského pólu. Severně od 34° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 34° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. RHODE, Katherine L.; ZEPF, Stephen E.; KUNDU, Arunay; LARNER, Aaron N. Global Properties of the Globular Cluster Systems of Four Spiral Galaxies. Astronomical Journal [online]. Říjen 2007 [cit. 2018-02-01]. Roč. 134, čís. 4, s. 1403-1418. Dostupné online. DOI:10.1086/521397. Bibcode:2007AJ....134.1403R. (anglicky) 
  10. a b SATYAPAL, S.; VEGA, D.; DUDIK, R. P., et al. Spitzer Uncovers Active Galactic Nuclei Missed by Optical Surveys in Seven Late-Type Galaxies. Astrophysical Journal [online]. Duben 2008 [cit. 2018-02-01]. Roč. 677, čís. 2, s. 926-942. Dostupné online. DOI:10.1086/529014. Bibcode:2008ApJ...677..926S. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 108 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 108 [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 108 [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 108 [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kometa, Sova a galaxie [online]. astro.cz, 2017-03-24 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online.