Galaxie Černé oko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Galaxie Černé oko
M64 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M64 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie, astronomical radio source, HI (21cm) source, infrared source a astrophysical X-ray source
Třída SABa[1]
Objevitel Edward Pigott
Datum objevu 23. března 1779
Rektascenze 12h 56m 43,6s[2]
Deklinace 21°40′59″[2]
Souhvězdí Vlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V) 8,52[3][4], 9,36[4], 6,267[5], 5,582[5] a 5,33[5]
Úhlová velikost 10,0′×5,4′[2]
Vzdálenost 17 000 000 ly
Plošná jasnost 12,7[6]
Poziční úhel 115°[6]
Rudý posuv 0,001 341
Kupa galaxií Skupina Honicích psů I[7]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 25 500[7] ly
Absolutní magnituda (V) -20,3[7]
Označení v katalozích
M 64, NGC 4826, UGC 8062, PGC 44182, Black Eye Galaxy[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 64 (také M64, NGC 4826, Černé oko nebo Šípková Růženka – Spící kráska) je spirální galaxiesouhvězdí Vlasů Bereniky, vzdálená přibližně 17 milionů světelných let od Země.[8] Objevil ji Edward Pigott 23. března 1779.[7] Galaxie je známá kvůli výraznému prachovému pásu poblíž jejího jádra, který je zřetelně vidět již ve středně velkých hvězdářských dalekohledech, může připomínat přivřené oko a galaxii tak přinesl různá pojmenování.[9]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 64 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M64 se dá snadno najít ve střední části souhvězdí, necelý 1° severovýchodně od hvězdy 5. magnitudy s názvem 35 Comae Berenices, případně 11° severně od hvězdy Vindemiatrix (ε Virginis). Za průzračně jasných nocí je galaxie na hranici viditelnosti triedry 10x50. K rozeznání alespoň náznaků struktury, jako například jasného jádra, jsou zapotřebí dalekohledy o průměru 80 mm. Středně velké dalekohledy o průměru 150 mm ji ukážou jako oválnou skvrnu o rozměrech 9′×5′, jejíž jádro je na okraji zastíněno tmavým pásem a dokola obklopeno mlhavým halem.[10]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

5° jihovýchodně od M64 leží kulová hvězdokupa Messier 53, 8° severozápadně se nachází otevřená hvězdokupa Melotte 111 a 7° severně leží obří eliptická galaxie NGC 4889, která je hlavním členem Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Tuto galaxii objevil Edward Pigott 23. března 1779 a o 12 dní později, 4. dubna, ji nezávisle spoluobjevil i Johann Elert Bode.[7] Téměř o rok později, 1. března 1780, ji nezávisle spoluobjevil také Charles Messier, který ji zakreslil do dráhy komety 1779 Bode a popsal ji jako mlhovinu, která má dvakrát menší svítivost než Messier 53. Pigottův objev na dlouhou dobu upadl v zapomnění, takže mu byl objev této galaxie přiznán až v dubnu 2002 díky Brynu Jonesovi.[7]

William Herschel byl ovšem přesvědčen, že je tento objekt hvězdokupou a několik večerů strávil pokusy o její rozložení na jednotlivé hvězdy. Její jádro pak považoval za velmi těsnou dvojhvězdu, což ověřoval pozorováním při velkém zvětšení. Stejného mínění byl i jeho syn John. Také Heinrich Louis d'ArrestWilliam Parsons byli přesvědčeni, že se jim podařilo ji rozložit na hvězdy, zejména oblast kolem jádra, kterou popsali jako hvězdokupu tvořenou slabými hvězdami.[10]

M64 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block (sever je dole)

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M64 na první pohled připomíná běžné spirální galaxie zastíněné na více místech hustými temnými mlhovinami. Ovšem podrobný výzkum této galaxie dospěl ke zjištění, že prachová mračna a plyn ve vnějších oblastech galaxie rotují v opačném směru než plyn a hvězdy ve vnitřních oblastech. Astronomové se domnívají, že je tato opačná rotace výsledkem události staré pravděpodobně jednu miliardu let, kdy M64 pohltila svou vlastní satelitní galaxii.[7][8]

V místech styku dvou opačně rotujících částí se sráží mezihvězdný plyn, je stlačován a poté se dále smršťuje,[8] což vede k prudkému vzniku nových hvězd viditelnému na snímcích v podobě modrých chomáčů uvnitř prachového pásu.[7]

Galaxie je od Země vzdálená přibližně 17 milionů světelných let,[8] takže se nachází mnohem blíže než bohatá Kupa galaxií v Panně, jejíž členové jsou v této oblasti oblohy viditelní jižně od M64. Od Země se vzdaluje rychlostí 402 km/s[12] a je pravděpodobně členem Skupiny Honicích psů I. Vzdálenost této galaxie ovšem není známa dostatečně přesně, protože její odhad z radiální rychlosti může být ovlivněn Kupou galaxií v Panně a cefeidy ani supernovy v této galaxii zatím nebyly pozorovány.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galassia Occhio Nero na italské Wikipedii.

  1. ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-06-06]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv:1502.03545. DOI:10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode:2015ApJS..217...27A. (anglicky) 
  2. a b c d NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SIMBAD. Dostupné online. [cit. 2018-06-06]
  4. a b Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  5. a b c Thomas Jarrett: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4826 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 64 (The Black Eye Galaxy) [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  10. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. Deklinace 22° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 68° od severního nebeského pólu. Severně od 68° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 68° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Galaxie Černé oko ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M64: Galaxie Černé oko [online]. astro.cz, 2015-06-18 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 64 (The Black Eye Galaxy) [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky)