Messier 65

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Messier 65
M65 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block. (Sever je vlevo)
M65 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block. (Sever je vlevo)
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie
Třída SABa[1]/SAB(rs)a[2]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 1. března 1780
Rektascenze 11h 18m 55,9s[2]
Deklinace 13°5′33″[2]
Souhvězdí Lev (lat. Leo)
Zdánlivá magnituda (V) 9,3[3]
Úhlová velikost 9,8′×2,9′[4]
Vzdálenost 41 300 000 ly
Plošná jasnost 12,7[4]
Poziční úhel 174°[4]
Rudý posuv 0,002 54
Kupa galaxií trojice galaxií ve Lvu[5][1]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 50 000[6] ly
Označení v katalozích
M 65, NGC 3623, UGC 6328, PGC 34612,[2] Arp 317[7]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 65 (také M65 nebo NGC 3623) je spirální galaxiesouhvězdí Lva vzdálená od Země přibližně 41 milionů světelných let.[8] Společně s nedalekou galaxií M66 ji objevil Charles Messier 1. března 1780.[5] S touto galaxií, blízkou NGC 3628 a galaxií NGC 3593 tvoří gravitačně vázaný systém[9] nazývaný trojice galaxií ve Lvu.[10]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 65 v souhvězdí Lva

M65 se dá poměrně snadno vyhledat, protože leží přesně v polovině cesty mezi hvězdami Chertan (θ Leonis)Asellus (ι Leonis). I když je na hranici viditelnosti pomocí triedru 10x50, je mnohem lépe pozorovatelná dalekohledy o průměru 150 mm a větším. V dalekohledu o průměru 300 mm se ukáže jako stříbřité vřeteno protažené severojižním směrem a na východní straně galaxie se dá zpozorovat tmavý pás prachu, který protíná její disk.[11]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad severním obzorem. Přesto je tedy viditelná ze všech obydlených oblastí Země.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Společně s nedalekou galaxií M66 ji objevil Charles Messier 1. března 1780 a popsal ji jako velmi slabou mlhovinu bez hvězd.[5] William Parsons však jejich objev z nejasných důvodů mylně přisoudil Pierru Méchainovi, přestože Messier ve svých poznámkách neuvedl žádné předchozí pozorování, jak to dělával ve všech ostatních případech. Tato chyba se pak rozšířila do dalších zdrojů.

M65 později pozoroval i William Herschel, který měl větší dalekohled, a proto naopak galaxii popsal jako velmi jasné mračno, jehož jas se na okraji náhle snižuje. William Parsons uvedl, že je to zajímavá mlhovina, jejíž jasné jádro je posunuté doleva.[11]

Messier 65 vpravo nahoře, Messier 66 vpravo dole, NGC 3628 vlevo. Sever je vlevo.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M65 je od Země vzdálená přibližně 41 milionů světelných let.[8] Její zdánlivá magnituda je 9,3[5] a je tedy trochu slabší než sousední M66. Podle rozšířené Hubbleovy klasifikace galaxií je tato galaxie typu SABa,[1] takže jde o spirální galaxii s těsně navinutými rameny. Při pohledu ze Země je velmi nakloněná, takže je vidět téměř z boku. Spirální ramena jsou prostoupena soustavou prachových pásů, ve kterých je na snímcích s velkým rozlišením vidět oblasti, ve kterých právě vznikají velmi jasné modré hvězdy.

Skutečný průměr galaxie je téměř 100 000 světelných let[6] a její hmotnost je kolem 85 miliard hmotností Slunce. 21. března 2013 byla v této galaxii pozorována supernova, která dostala označení SN 2013am, byla typu II a dosáhla magnitudy 15,6.[13]

Trojice galaxií ve Lvu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku trojice galaxií ve Lvu.

M65 je členem skupiny galaxií, která se podobá Místní skupině galaxií a která zahrnuje členy M65, M66 a NGC 3628. Tato trojice galaxií se navzájem ovlivňuje mnohem více než členové Místní skupiny. Trojici spojuje oblak neutrálního vodíku, který je výsledkem jejich blízkého setkání, k němuž došlo před zhruba 800 miliony let. Halton Arp tuto trojici zapsal do svého katalogu zvláštních galaxií (Atlas of Peculiar Galaxies) pod číslem 317 jako skupinu galaxií, jejíž dva členové vykazují známky vzájemného ovlivňování.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M65 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 65 [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 65 [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Messier 65. Dostupné online. [cit. 2018-03-21]
  4. a b c FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 3623 [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 65 [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Messier 65 [online]. astro.cz, 2007-06-01 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. 
  7. a b ARP, Halton. Atlas of Peculiar Galaxies. Astrophysical Journal Supplement [online]. Listopad 1966 [cit. 2018-03-21]. Roč. 14, s. 1. Dostupné online. DOI:10.1086/190147. Bibcode:1966ApJS...14....1A. (anglicky) 
  8. a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-03-21]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI:10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode:2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  9. FROMMERT, Hartmut. The Leo Triplett (M66 group) [online]. 1999-10-24 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. POLÁK, Jiří. Fotogalerie - galaxie: M 65, M 66, NGC 3628 – Trojice galaxií ve Lvu zvaná „Lví trojče“ [online]. 2013-07-20 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. 
  11. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  12. Deklinace 13° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 77° od severního nebeského pólu. Severně od 77° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 77° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  13. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 65 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 65 [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 65 [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 65 [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lev [online]. [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Messier 65 [online]. astro.cz, 2007-06-01 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. 
  • Hubble Space Telescope - Messier 65 through the years [online]. spacetelescope.org, 2013-12-30 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. (anglicky)