Galaxie Jižní větrník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Galaxie Jižní větrník
Galaxie Jižní větrník na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Galaxie Jižní větrník na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie
Třída SAB(s)c[1]
Objevitel Nicolas Louis de Lacaille
Datum objevu 23. února 1752
Rektascenze 13h 37m 0,9s[1]
Deklinace -29°51΄56΄΄[1]
Souhvězdí Hydra (lat. Hya)
Zdánlivá magnituda (V) 7,5[2]
Úhlová velikost 12,9'x11,5'[1]
Vzdálenost 15 000 000 ly
Rudý posuv 0,001 733
Kupa galaxií skupina galaxií Centaurus A/M83[3]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 20 000[4] ly
Označení v katalozích
M83, NGC 5236, UGCA 366, PGC 48082[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Galaxie Jižní větrník (také Messier 83, M83 či NGC 5236) je spirální galaxiesouhvězdí Hydry. Je to jedna z nejbližších a nejjasnějších spirálních galaxií na obloze, je viditelná v triedru. Objevil ji Nicolas-Louis de Lacaille 23. února 1752.[3] Galaxie je od Země vzdálená okolo 15 milionů světelných let.[3] Svými rozevřenými spirálními rameny připomíná větrník, podobně jako Messier 101, proto dostala název Jižní větrník.[5]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 83 v souhvězdí Hydry

M83 patří mezi nejjasnější galaxie na pozemské obloze. Nachází se přibližně 18° jižně od jasné hvězdy Spicy (α Virginis), v malé vzdálenosti na sever od hvězd, které představují hlavu Kentaura. Pokud není obloha příliš přesvětlená, lze galaxii vidět i běžným triedrem. Dalekohled o průměru 150 mm ji ukáže jako přesně neohraničenou mlhavou skvrnu, ze které vystupuje jasné jádro. Větší dalekohledy o průměru například 250 mm ukážou její nepravidelný galaktický disk, který je na jižní straně protnut tmavým pruhem.[6]

M83 může být pozorována z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Poloha galaxie ovšem neumožňuje její pozorování ze severních oblastí, jako například severní Evropy, a v severním mírném pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Naopak na jižní polokouli vychází vysoko na oblohu.[7] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Nicolas-Louis de Lacaille 23. února 1752 při svém pobytu na mysu Dobré naděje.[3] Později ji znovuobjevil Pierre Mechain v roce 1780 a oznámil to svému kolegovi Charlesi Messierovi, který ji zapsal do svého katalogu v březnu 1781 pod číslem 83.[8] Messier ji popsal jako oblak bez hvězd, který je velmi slabý a při sebemenším rušivém osvětlení se stává neviditelným. William Herschel a jeho syn John nedokázali určit směr vinutí jejích ramen, ale povšimli si tvaru jejího jádra.[6] William Lassell prozkoumal její spirální strukturu, zakreslil ji a popsal ji jako tříramennou spirálu.[3]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Podrobný pohled na jádro a spirální ramena galaxie M83 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu.

M83 je k Zemi natočena čelem, proto je dobře prozkoumaná a stavba jejích ramen je dobře známa. Její vzdálenost od Země je pouhých 15 milionů světelných let[3] a patří tak mezi galaxie nejbližší k Zemi. Díky jejímu pohybu vesmírem se ale od Země vzdaluje rychlostí 513 km/s.[1] Velká část hvězd v M83 je mladých a nachází se ve spirálních ramenech, která jsou díky tomu velmi jasná a mají výraznou modrou barvu. Naopak hvězdy ve středu galaxie jsou starší a mají žlutou a načervenalou barvu.

M83 je také známá velkým počtem pozorovaných supernov, kterých zatím bylo šest: SN 1923A, SN 1945B, SN 1950B, SN 1957D, SN 1968L a SN 1983N.[9][6] Nejjasnější z nich byly SN 1968L (typ I,[3] největší magnituda 11,9) a SN 1983N (typ Ia, největší magnituda 12,5).[9]

16. června 2008 objevila NASA pomocí dalekohledu GALEX okolo spirálních ramen této galaxie velké množství nově zrozených hvězd.[4] Zvláštní je na tom zejména skutečnost, že se tyto nové hvězdy nachází v místech, o kterých se předpokládalo, že neobsahují dostatek hmoty pro tvorbu hvězd.[4]

Sousední galaxie[editovat | editovat zdroj]

M83 je ústředním členem jedné ze dvou podskupin skupiny galaxií Centaurus A/M83, což je skupina galaxií blízká Místní skupině galaxií.[10] Hlavním členem druhé podskupiny je známá rádiová galaxie Centaurus A. Tyto dvě podskupiny některé studie považují za jedinou skupinu[11][12] a jiné za dvě oddělené skupiny.[13] Nicméně galaxie kolem Centaurus A a Messier 83 se nacházejí navzájem fyzicky blízko a zdá se, že se tyto podskupiny navzájem vůči sobě nepohybují a mohou tedy být v rovnováze.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galassia Girandola del Sud na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 83 [online].[cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SIMBAD. [cit. 2018-01-04]
  3. a b c d e f g SEDS Messier Objects Database: Messier 83 [online].[cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c CLAVIN, Whitney. Stellar Birth in the Galactic Wilderness [online]. 2008-04-16 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online].[cit. 2018-01-05]. Dostupné online. 
  6. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000 (italsky) 
  7. Deklinace 30° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 60° od jižního nebeského pólu. Jižně od 60° jižní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 60° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. JONES, Kenneth Glyn. Messier's Nebulae and Star Clusters. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1991. ISBN 0-521-37079-5. 
  9. a b List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KARACHENTSEV, I. D.; SHARINA, M. E.; DOLPHIN, et al. New distances to galaxies in the Centaurus A group. Astronomy and Astrophysics [online]. Duben 2002 [cit. 2018-01-05]. Roč. 385, s. 21–31. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20020042. Bibcode:2002A&A...385...21K. (anglicky) 
  11. TULLY, R. B. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1. 
  12. FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Květen 1992 [cit. 2018-01-05]. Roč. 93, čís. 2, s. 211–233. Dostupné online. Bibcode:1992A&AS...93..211F. (anglicky) 
  13. GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2018-01-05]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode:1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  14. KARACHENTSEV, I. D. The Local Group and Other Neighboring Galaxy Groups. Astronomical Journal [online]. Leden 2005 [cit. 2018-01-05]. Roč. 129, čís. 1, s. 178–188. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0410065. DOI:10.1086/426368. Bibcode:2005AJ....129..178K. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • TAKI, Toshimi. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Galaxie Jižní větrník ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 83 [online].[cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 83 [online].[cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 83 [online].[cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online].[cit. 2018-01-05]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M83: Galaxie tisíce rubínů [online]. astro.cz, 2015-10-08 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Hvězdné proudy v M83 [online]. astro.cz, 2014-01-17 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Střed M83 z vylepšeného Hubbla [online]. astro.cz, 2009-11-16 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online.