Mlhovina Laguna
Mlhovina Laguna | |
---|---|
Mlhovina Laguna na amatérském snímku. Autor: Hunter Wilson. | |
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
Typ | emisní mlhovina |
Objevitel | Giovanni Battista Hodierna a Guillaume Le Gentil |
Datum objevu | 1654 |
Rektascenze | 18h 3m 37s[1] |
Deklinace | -24°23′12″[1] |
Souhvězdí | Střelec (lat. Sgr) |
Zdánlivá magnituda (V) | 6[2] |
Úhlová velikost | 90'×40'[2] |
Vzdálenost | 4 100 ly |
Označení v katalozích | |
Messierův katalog | M 8 |
New General Catalogue | NGC 6523 |
Sharplessův katalog | SH 2-25 |
Katalog Lyndsové | LBN 006.06-01.23 a LBN 25 |
Jiná označení | M8, Lagoon Nebula, Sh2-25, NGC 6523, NGC 6530,[1] NGC 6533[3][4] |
(V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mlhovina Laguna (také Messier 8, M8 nebo NGC 6523) je obrovské mezihvězdné mračno, které patří mezi emisní mlhoviny a HII oblasti a nachází se v souhvězdí Střelce. Mlhovina je od Země vzdálena 4 100 světelných let.[5] Objevil ji Giovanni Battista Hodierna před rokem 1654 a Guillaume Le Gentil ji v roce 1747 popsal jako hvězdokupu s mlhovinou.
Patří mezi nejjasnější mlhoviny na obloze. Pro pozorovatele ze střední Evropy je to po mlhovině v Orionu druhá nejjasnější mlhovina.[6]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]Mlhovinu je možné snadno nalézt i pouhým okem, pokud je obloha dostatečně tmavá a průzračná. Nachází se přibližně 7° severně od hvězdy Alnasl (γ Sgr), která představuje hrot šípu Střelce, leží v oblasti bohaté na hvězdy na pozadí a zář Mléčné dráhy je zde velmi výrazná, protože se tímto směrem díváme ke galaktickému jádru. Pomocí triedru 10x50 je možné pozorovat několik podrobností: mlhovina vypadá jako rozsáhlá matná skvrna mírně protažená od východu na západ a obklopená několika hvězdami. Dalekohled o průměru 120 až 140 mm ukáže různě jasné oblasti a hvězdy v mlhovině. Větší dalekohledy od průměru 200 mm ukážou další podrobnosti.[7]
M8 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v severní Evropě a Kanadě, tedy blízko polárního kruhu, a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je mlhovina dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.
Mlhovina leží blízko ekliptiky (vzdálená méně než 1°), proto přes mlhovinu často přechází tělesa sluneční soustavy. Mlhovina obsahuje mladou otevřenou hvězdokupu NGC 6530 (Cr 362),[9] která se vytvořila z původního materiálu mlhoviny. Pouhý 1° jihovýchodně leží kulová hvězdokupa NGC 6544, která je jednou z kulových hvězdokup nejbližších k Zemi (blíže jsou pouze Messier 4 a NGC 6397). Další 1° jihovýchodně od NGC 6544 leží o trochu slabší kulová hvězdokupa NGC 6553.
Poblíž Laguny se nachází mnoho dalších objektů Messierova katalogu, například 1,5° severně leží mlhovina Trifid, 2° severně otevřená hvězdokupa M21 a severovýchodním směrem jsou to další objekty mezi kulovou hvězdokupou M22 a Orlí mlhovinou. 9° jihovýchodně pak leží Motýlí hvězdokupa a 10° jižně otevřená hvězdokupa M7.
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]Laguna je rozsáhlá a členitá mlhovina, proto její jednotlivé části dostaly různá označení v katalogu NGC, podobně jako mlhovina Řasy. První záznam pozorování této mlhoviny provedl Giovanni Battista Hodierna, který ji v roce 1654 zařadil mezi mlhoviny, které lze dalekohledem rozložit na jednotlivé hvězdy.[10] Těmito hvězdami je myšlena otevřená hvězdokupa NGC 6530, která je součástí rozsáhlé struktury mlhoviny a leží ve východní části jasné oblasti.[2] Mlhovinu v západní části objevil John Flamsteed kolem roku 1680 a později byla zapsána do katalogu jako NGC 6523.[4] Objev Laguny někdy bývá připisován Guillaumu Le Gentilovi, který v roce 1747 jako první popsal, že se objekt skládá z hvězdokupy a mlhoviny. Stejně tak mlhovinu popsal i Messier, který ji do svého katalogu zapsal pod číslem 8.
Mlhovina Laguna někdy bývá jako celek označována NGC 6533.[3] V katalogu NGC je pod touto položkou zařazeno pozorování Williama Herschela, který ji pozoroval 12. července 1784 a popsal ji jako "rozsáhlou mlhovinu rozdělenou na dvě části; severnější část (NGC 6523) je jasnější a má rozměr větší než 15', východně od jižní části (NGC 6526) leží skupinka hvězd (NGC 6530).[3]
Prvním pozorovatelem, který uvedl, že je mlhovina viditelná i pouhým okem, byl Thomas William Webb, který ji pozoroval mnohem později než William a John Herschelové.[7]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Laguna sídlí vzhledem ke Slunci v sousedním spirálním rameni směrem ke středu Galaxie, tedy v rameni Střelce.[7] Celá soustava mlhoviny má na obloze rozměry 90'×40', takže při uvažované vzdálenosti 4 100 světelných let jsou její skutečné rozměry 110×50 světelných let. Název Laguna vznikl díky prašnému oblaku, který leží západně od hvězdokupy NGC 6530 a obepíná západní část (NGC 6523) mlhoviny.[7]
V mlhovině se vyskytuje několik zajímavých astronomických jevů, jako otevřená hvězdokupa (NGC 6530), hvězdotvorné oblasti, temné mlhoviny, mladé hvězdy a horký plyn.[7] Součástí mlhoviny je i několik Bokových globulí, tedy oblaků zhroucené protohvězdné hmoty; nejznámější z nich zapsal Edward Emerson Barnard do katalogu pod označením B88, B89 a B296.
Laguna také obsahuje útvar známý jako "mlhovina Přesýpací hodiny" (jak jej pojmenoval John Herschel), u kterého je potřeba dát pozor na záměnu se stejnojmennou planetární mlhovinou v souhvězdí Mouchy. V roce 2006 byly uvnitř tohoto útvaru objeveny první čtyři Herbigovy-Harovy objekty, mezi kterými vystupuje objekt HH 870. Tento objev podal důkaz, že v mlhovině probíhají a přetrvávají hvězdotvorné jevy.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nebulosa Laguna na italské Wikipedii.
- ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 8 [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SEDS.org: Messier 8 [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: Lagoon Nebula [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6533 (= M8, the Lagoon Nebula) [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ARIAS, J. I.; BARBÁ, R. H.; MAÍZ APELLÁNIZ, J., et al. The infrared Hourglass cluster in M8. S. 739–757. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Březen 2006 [cit. 2019-05-21]. Roč. 366, s. 739–757. Dostupné online. arXiv astro-ph/0506552. DOI 10.1111/j.1365-2966.2005.09829.x. Bibcode 2006MNRAS.366..739A. (anglicky)
- ↑ NIELSEN, Shawn. M8 The Lagoon Nebula, 2010 [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Deklinace 24° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 66° od jižního nebeského pólu. Jižně od 66° jižní šířky je tedy tato mlhovina cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 66° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2019-05-21]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky)
- ↑ SEDS.org: Hodierna's Deep Sky Observations [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlhovina Laguna na Wikimedia Commons
- SIMBAD Astronomical Database: Results for M 8 [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné online. (anglicky)
- FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 8 [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-12. (anglicky)
- NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Přehlídkou Pan STARRS přes Lagunu [online]. astro.cz, 2019-04-25 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Střelec [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.
- NGC 6523, Laguna – M8 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2019-05-21]. Dostupné online.