Messier 22

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 22
Messier 22 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Messier 22 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída VII[1]
Objevitel Johann Abraham Ihle
Datum objevu 26. srpna 1665
Rektascenze 18h 36m 23,9s[2]
Deklinace -23°54΄17,1΄΄[2]
Souhvězdí Střelec (lat. Sgr)
Zdánlivá magnituda (V) 5,1[3]
Úhlová velikost 32'[4]
Vzdálenost 10 400[3] ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 48,5[4] ly
Absolutní magnituda (V) −8,5
Hmotnost 6,44 × 105[5]
Metalicita [Fe/H] −1,7
Odhadované stáří 12,3 miliard let[6]
Označení v katalozích
M22, NGC 6656, GCl 99,[2] Mel 208[7]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 22 (také M22 nebo NGC 6656) je kulová hvězdokupasouhvězdí Střelce. Objevil ji německý astronom Johann Abraham Ihle v roce 1665. Je jednou z nejbližších a nejjasnějších kulových hvězdokup; její vzdálenost od Země je přibližně 10 400 světelných let a je viditelná i pouhým okem. Jasnější jsou pouze Omega Centauri a 47 Tucanae na jižní obloze. Patří také mezi čtyři kulové hvězdokupy, o kterých je známo, že obsahují planetární mlhovinu.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 22 v souhvězdí Střelce

M22 se nachází v oblasti středně bohaté na pohledné hvězdy, nachází se totiž v blízkosti hlavních hvězd souhvězdí Střelce, které svým rozložením připomínají obrys čajové konvice. Hvězdokupa leží téměř 3° severovýchodně od hvězdy Kaus Borealis (λ Sgr). Pokud je obloha zvláště průzračná, je dokonce možné hvězdokupu rozeznat pouhým okem jako velmi slabou hvězdu lépe viditelnou odvráceným pohledem. Obyčejný triedr 10x50 zcela odhalí její kruhový tvar, který vypadá jako hodně matná skvrna, která je směrem do středu velmi jasná. Ovšem k rozlišení jejích nejjasnějších hvězd je zapotřebí dalekohled o průměru alespoň 120 až 150 mm. Ještě větší dalekohledy ji dokážou téměř zcela rozložit na tisíce hvězd, ale jejich pozadí zůstává zamlžené. Zběhlí pozorovatelé mohou zkusit vyhledat planetární mlhovinu, kterou hvězdokupa skrývá. Může být nalezena dalekohledem o průměru alespoň 300 mm vybaveným mlhovinovým filtrem.[8]

Poblíž M22 se nachází mnoho dalších objektů Messierova katalogu, například 3° západně leží kulová hvězdokupa M28 a 5° severně jasná otevřená hvězdokupa M25.

M22 je možno jednoduše pozorovatel z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v severní Evropě a Kanadě, tedy blízko polárního kruhu a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu jako první popsal Charles Messier jako kulatou mlhavou skvrnu bez hvězd. Dodal ovšem, že ji sám neobjevil, tou dobou už byla známa. Opravdovým objevitelem byl Johann Abraham Ihle ve druhé polovině 17. století. M22 je první objevenou kulovou hvězdokupou,[4] o které bylo známo, že to není pouhá hvězda. Jednotlivé hvězdy v ní jako první rozeznal William Herschel a jeho syn John přesněji popsal, že její nejjasnější hvězdy jsou 11. magnitudy a některé mají výrazně červenou barvu.[8]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Infračervený snímek M22. Autor: 2MASS project

Tato kulová hvězdokupa je jednou z nejbližších k Zemi: nachází se ve vzdálenosti pouhých 10 400 světelných let od Země, a proto na obloze pokrývá stejně velkou plochu jako Měsíc. V této vzdálenosti je tedy její skutečný průměr přibližně 97 světelných let. Obsahuje přibližně 100 000 hvězd, ale pouze asi třicet proměnných hvězd, z nichž byla polovina známa již na začátku 20. století. Většina jejích proměnných hvězd je typu RR Lyrae, ale jedna taková s periodou 199,5 dne již není považována za skutečného člena hvězdokupy.[8]

Magnituda nejjasnějších členů hvězdokupy je přibližně 11[4] a průměrná magnituda jejích nejjasnějších 25 hvězd je 12,9, jsou tedy mnohem jasnější než členové hvězdokupy M13, u které je tato hodnota 13,7.[8] M22 se k Zemi přibližuje rychlostí 144 km/s.[3]

M22 patří spolu s M15 k vzácným kulovým hvězdokupám, které hostí planetární mlhovinu. Objevil ji infračervený dalekohled IRAS a dostala název IRAS 18333-2357.[10] Na rozdíl od M15 nemá hvězdokupa výrazné středové zhuštění. Že jde o planetární mlhovinu bylo zjištěno až v roce 1989. Ve středu mlhoviny sídlí modrá hvězda. Mlhovina se nazývá také GJJC1 a její stáří se odhaduje na přibližně 6 000 let.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M22 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SHAPLEY, Harlow; SAWYER, Helen B.. A Classification of Globular Clusters. Harvard College Observatory Bulletin [online]. srpen 1927, roč. 849 [cit. 2017-02-13], s. 11–14. Dostupné online. Bibcode: 1927BHarO.849...11S.  (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for Messier 22 [online]. [cit. 2017-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Harris, W.E.. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. říjen 1996, roč. 112 [cit. 2017-02-24], s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode: 1996AJ....112.1487H.  (anglicky) 
  4. a b c d e Messier 52: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. listopad 2011, roč. 742, čís. 1 [cit. 2017-02-24], s. 51. Dostupné online. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode: 2011ApJ...742...51B. arXiv: 1108.4402.  (anglicky) 
  6. SALARIS, M.; WEISS, A. Homogeneous age dating of 55 Galactic globular clusters. Astronomy & Astrophysics [online]. červen 2002, roč. 388 [cit. 2017-02-24], s. 492–503. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20020554. Bibcode: 2002A&A...388..492S. arXiv: astro-ph/0204410.  (anglicky) 
  7. MELOTTE, P. J.. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915, roč. 60 [cit. 2017-02-24], s. 175. Dostupné online. Bibcode: 1915MmRAS..60..175M.  (anglicky) 
  8. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. Deklinace 24° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 66° od jižního nebeského pólu. Jižně od 66° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 66° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. GILLETT, F. C.; NEUGEBAUER, G.; EMERSON, J. P., et al. IRAS 18333-2357 - an unusual source in M22. Astrophysical Journal [online]. 1986-01-15, roč. 300 [cit. 2017-03-03], s. 722–728. Dostupné online. DOI:10.1086/163846. Bibcode: 1986ApJ...300..722G.  (anglicky) 
  11. COHEN, J. G.; GILLETT, F. C.. The peculiar planetary nebula in M22. Astrophysical Journal [online]. 1989-11-15, roč. 346 [cit. 2017-03-03], s. 803–807. Dostupné online. DOI:10.1086/168061. Bibcode: 1989ApJ...346..803C.  (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]