Messier 7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Messier 7
M7 na snímku z observatoře La Silla. Autor: ESO
M7 na snímku z observatoře La Silla. Autor: ESO
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída I3m[1]
Objevitel Klaudios Ptolemaios
Datum objevu 130
Rektascenze 17h 53m 51s[2]
Deklinace -34°47′36″[2]
Souhvězdí Štír (lat. Sco)
Zdánlivá magnituda (V) 3,3[3]
Úhlová velikost 80′[2][1]
Vzdálenost 800 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 12,5[1][4] ly
Odhadované stáří 220[1] (300)[2] milionů let
Označení v katalozích
M7, NGC 6475, Ptolemy's Cluster,[5] Cr 354,[6] Mel 183,[7] OCL 1028[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 7 (také M7, NGC 6475 nebo Ptolemaiova hvězdokupa) je jasná otevřená hvězdokupasouhvězdí Štíramagnitudou 3,3.[1] Byla známá již ve starověku,[8] ale poprvé ji zaznamenal až ve 2. století našeho letopočtu řecký astronom Klaudios Ptolemaios.[1] Patří mezi největší a nejjasnější otevřené hvězdokupy na obloze a je viditelná i pouhým okem.[1]Messierově katalogu je nejjižnějším objektem.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 7 v souhvězdí Štíra.

M7 je velmi snadno pozorovatelná hvězdokupa. Na obloze leží severovýchodně od hvězd, které představují ocas souhvězdí Štíra, a díky její velké jasnosti je viditelná i pouhýma očima, a to i pokud je jen nízko nad obzorem. Při pohledu pouhýma očima vypadá jako oválná světlá skvrna, která je nejjasnější uprostřed, kde je možné pod dobrou oblohou rozlišit dvě až tři hvězdy. Malý triedr 8x40 nebo 10x50 ji dokáže úplně rozložit na desítky převážně bílých hvězd šesté až osmé magnitudy. V dalekohledu, zvláště při nízkém zvětšení, vypadá výtečně a na jejím pozadí se ukážou stovky hvězd Mléčné dráhy.[1] Hvězdokupa má velké rozměry, a proto se nedoporučuje používat při jejím pozorování příliš vysoké zvětšení, protože se tím ztrácí celkový pohled na ni.[9]

Hvězdokupu je možné snadno pozorovat i pokud je nízko nad obzorem, ale je potřeba vzít v úvahu, že jde o objekt se středně velkou jižní deklinací, takže v mnoha oblastech Kanady a severní Evropy není vůbec pozorovatelná, v České republice je těžko pozorovatelná[4] a v oblastech Středomoří (v rozmezí 43° až 33° severní šířky) je vidět nízko nad jižním obzorem pouze pár hodin. Naopak na jižní polokouli je M7 jednou z nejlépe viditelných otevřených hvězdokup na obloze.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je na jižní polokouli od dubna do října, zatímco na severní polokouli je viditelná pouze v letních měsících.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Tuto hvězdokupu znal již Klaudios Ptolemaios, který ji v roce 130 zapsal do svého katalogu nebeských objektů jako mlhavou hvězdokupu, která „následuje osten Štíra.“[1] Giovanni Batista Hodierna ji pozoroval před rokem 1654 a napočítal v ní 30 hvězd. Pozorovali ji také Edmund Halley, Nicolas-Louis de Lacaille a potom i Charles Messier, který ji 23. května 1764 zapsal do svého katalogu[1] jako sedmou položku s tímto popisem: „hvězdokupa výrazně větší než předešlá (M6). Pouhým okem vypadá jako mlhovina. Je nedaleko od předešlé, mezi lukem Střelce a ocasem Štíra. Průměr 30′.John Herschel ji pozoroval z mysu Dobré naděje a jeho popis hvězdokupy byl později zapsán do New General Catalogue.[9]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hloubkový snímek hvězdokupy M7 a bohatého hvězdného pozadí. Autor: Thomas Jäger

M7 je tvořena několika stovkami převážně modrých hvězd, z nichž asi 80 je desáté magnitudy nebo jasnějších. Úhlová velikost hvězdokupy je 80′ (1,3°), takže v uvažované vzdálenosti téměř 1 000 ly[2] má skutečný průměr 25 ly (dřívější odhady uváděly vzdálenost 800 ly a průměr 18 ly).[1] Podle výzkumu provedeného v roce 2009 má hvězdokupa stáří 200 milionů let a metalicitou se podobá Slunci.[11] Hvězdokupa se ke Slunci přibližuje rychlostí 21 km/s.[5]

Nejjasnějším členem hvězdokupy je žlutý obr spektrálního typu G8, který má hvězdnou velikost 5,6 mag a pod tmavou oblohou je tedy viditelný pouhým okem.[1] Dalšími jasnými členy jsou tři červení obři a několik desítek hvězd typu B a A.[12] Uvnitř hvězdokupy bylo objeveno několik spektroskopických dvojhvězd s periodou dva až devět dní a několik těsných dvojhvězd. Mezi jejími spektroskopickými dvojhvězdami vyniká zejména HD 162724, což je modrá zákrytová dvojhvězda, jejíž jas kolísá mezi hodnotami 5,96 a 6,43 s periodou 2,78 dne.[13] Výzkum provedený v rentgenové oblasti spektra pomohl odhalit, že asi padesát členů hvězdokupy patří do třídy F až K0 a asi sedmdesát členů je trpaslíky třídy K a M.[12] Tentýž výzkum také došel k závěru, že některé z hmotných hvězd třídy M7 jsou spojeny se zdroji rentgenového záření. Podle předpokladu by to měly být dvojhvězdy, ve kterých rentgenové záření vychází z druhé méně hmotné hvězdy.[12]

Některé středně hmotné hvězdy v této hvězdokupě se silně odchylují od běžného složení fotosféry. Mají totiž nadbytek některých prvků, jako například chromumanganu, a hvězdy typu A naopak mají poměrně málo kyslíkuhořčíku. Zatím nebylo vyjasněno, jakým způsobem byl vývoj těchto hvězd ovlivněn.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M7 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l SEDS Messier Objects Database: Messier 7 [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2018-07-12]. Roč. 389, s. 871-873. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0203351. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode:2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  3. SIMBAD. Dostupné online. [cit. 2018-07-12]
  4. a b c KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Štír [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  5. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 7 [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2018-07-13]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  7. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-07-13]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  8. Messierův katalog - NGC 6475, Štírův ocas – M7 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  9. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. Deklinace 35° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 55° od jižního nebeského pólu. Jižně od 55° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 55° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. VILLANOVA, S.; CARRARO, G.; SAVIANE, I. A spectroscopic study of the open cluster NGC 6475 (M 7). Chemical abundances from stars in the range Teff = 4500-10 000 K. Astronomy and Astrophysics [online]. Září 2009 [cit. 2018-07-16]. Roč. 504, čís. 3, s. 845-852. Dostupné online. arXiv:0906.4330. DOI:10.1051/0004-6361/200811507. Bibcode:2002A&A...504..845V. (anglicky) 
  12. a b c PROSSER, Charles F.; STAUFFER, John R.; CAILLAULT, J.-P., et al. An X-Ray Survey of the Open Cluster NGC 6475 (M7) With ROSAT. Astronomical Journal [online]. Září 1995 [cit. 2018-07-16]. Roč. 110, s. 1229. Dostupné online. DOI:10.1086/117599. Bibcode:1995AJ....110.1229P. (anglicky) 
  13. LEUNG, Kam-Ching; SCHNEIDER, Donald P. Binary Systems in Star Clusters. II HD 162724. Astrophysical Journal [online]. Listopad 1975 [cit. 2018-07-16]. Roč. 201, s. 792-798. Dostupné online. DOI:10.1086/153945. Bibcode:1975ApJ...201..792L. (anglicky) 
  14. FOLSOM, C. P.; WADE, G. A.; BAGNULO, S.; LANDSTREET, J. D. Rotation and chemical abundances of Ap/Bp stars in the open cluster NGC 6475. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Březen 2007 [cit. 2018-07-17]. Roč. 376, s. 361-370. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0612284. DOI:10.1111/j.1365-2966.2007.11466.x. Bibcode:2007MNRAS.376..361F. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 7 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 7 [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 7 [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Messierův katalog - NGC 6475, Štírův ocas – M7 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Štír [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  • Drahokamy na ostnu Štíra [online]. Evropská jižní observatoř, 2014-02-19 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M7: Otevřená hvězdokupa ve Štíru [online]. astro.cz, 2016-07-13 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online.