Messier 26

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 26
Messier object 026.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída I1m[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 20. července 1764
Rektascenze 18h 45m 18s[2]
Deklinace -9°23΄0΄΄[2]
Souhvězdí Štít (lat. Scutum)
Zdánlivá magnituda (V) 8[3]
Úhlová velikost 7'[4]/15'[5]
Vzdálenost 5 400 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 11[5] ly
Odhadované stáří 180 milionů let[4]
Označení v katalozích
M26, NGC 6694,[2] Cr 389,[6] Mel 212,[7] OCL 67[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 26 (také M26 nebo NGC 6694) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Štítu. Objevil ji Charles Messier 20 července 1764. Její vzdálenost od Země je 5 400 světelných let[4] a stáří přibližně 180 milionů let.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 26 v souhvězdí Štítu

M26 je možné poněkud obtížně najít ve střední části souhvězdí přibližně 1° jihovýchodně od hvězdy δ Sct a leží v bohatém hvězdném poli, protože tímto směrem leží velká hvězdná oblaka Mléčné dráhy, což je další překážka k jejímu nalezení. Velmi obtížně je viditelná i triedrem 10x50, ve kterém vypadá jako prostá mlhavá skvrnka. Dalekohled o průměru 120 - 150 mm ji příliš nepomůže rozložit na jednotlivé hvězdy, k tomu je zapotřebí přístroj o průměru alespoň 200 až 250 mm, pomocí kterého je možné pozorovat několik desítek hvězd a při průměru 300 mm je to nanejvýš 50 hvězd.[8]

2° severovýchodně od hvězdokupy leží kulová hvězdokupa NGC 6712 a 3,5° severovýchodně bohatá otevřená hvězdokupa Divoká kachna (M11).

M26 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto je těžko pozorovatelná v některých částech severní Evropy a Kanady, tedy za polárním kruhem, ale ve střední Evropě již vychází poněkud výše nad obzor. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v jižní části tropického pásu je možno ji vidět přímo v zenitu.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu M26 objevil Charles Messier 20. července 1764[5] a popsal ji takto: "Hvězdokupa blízko hvězd Éta a Omikron v souhvězdí Antinoa (Alfa a Delta Štítu), mezi kterými je jedna ještě jasnější… Tato hvězdokupa neobsahuje žádnou mlhovinu." Někteří badatelé ovšem její nalezení přisuzují Le Gentilovi před rokem 1750. John Herschel ji popsal jako hvězdokupu bohatou na hvězdy až do 15. magnitudy.[8]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Při uvažovaném zdánlivém průměru 15' a vzdálenosti od Země 5 000 světelných let má M26 skutečný průměr kolem 22 světelných let.[5] Její nejjasnější hvězda má zdánlivou jasnost 11,9 a je spektrálního typu B8.[5] Hvězdokupa může mít kolem stovky členů[8] a její stáří se odhaduje na 180 milionů let.[4]

Jednou zajímavou vlastností M26 je oblast s nízkou hustotou hvězd poblíž středu, která je pravděpodobně způsobena tmavým mračnem, které při pohledu ze Země tuto část hvězdokupy zakrývá.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M26 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6694 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for M 26 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Messier 26. Dostupné online. [cit. 2017-08-17]
  4. a b c d e DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. červenec 2002, roč. 389 [cit. 2017-08-14], s. 871-873. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode: 2002A&A...389..871D. arXiv: astro-ph/0203351.  (anglicky) 
  5. a b c d e SEDS Messier Objects Database: Messier 26 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931, čís. 2 [cit. 2017-08-14], s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode: 1931AnLun...2....1C.  (anglicky) 
  7. MELOTTE, P. J.. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915, roč. 60 [cit. 2017-08-14], s. 175. Dostupné online. Bibcode: 1915MmRAS..60..175M.  (anglicky) 
  8. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. Deklinace 9° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 81° od jižního nebeského pólu. Jižně od 81° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 81° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]