Messier 19

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 19

Messier 48 na snímku z přehlídky 2MASS. Autor: Two Micron All Sky Survey (2MASS)
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída VIII[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 5. června 1764
Rektascenze 17h 2m 37,69s[2]
Deklinace -26°16΄4,6΄΄[2]
Souhvězdí Hadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V) 6,8[3]
Úhlová velikost 17'[4]
Vzdálenost 28 700 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 70[4] ly
Absolutní magnituda (V) −9,13
Hmotnost 1,1 × 106[5]
Metalicita [Fe/H] −1,74
Odhadované stáří 11,9 miliard let[6]
Označení v katalozích
M19, NGC 6273, GCl 52,[2] Mel 160[7]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 19 (také M19 a NGC 6273) je kulová hvězdokupasouhvězdí Hadonošemagnitudou 6,8.[4] Od Země je vzdálená 28 700 ly,[8] od galaktického jádra jen asi 5 500 ly.[8] Objevil ji Charles Messier 5. června 1764.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 19 v souhvězdí Hadonoše.

Vyhledání M19 je snadné, protože leží přibližně uprostřed spojnice hvězd Antares a θ Oph. Na tmavé průzračné obloze je možné ji pozorovat obyčejným středně velkým triedrem 10x50, ve kterém se ukáže jako malý jasný mlhavý kotouček. Dalekohled o průměru 80 až 120 mm ji ukáže jako objekt protažený severo-jižním směrem, ale nedokáže rozlišit jednotlivé hvězdy a hvězdokupa zůstává nezřetelná. Dalekohledy o průměru 250 mm již dokáží rozlišit několik hvězd 13. magnitudy, zejména východně a jižně od středu. Při zvětšení 150x se zdá být téměř zcela rozložená.[9]

Poblíž M19 je možné vyhledat mnoho dalších kulových hvězdokup, z těch jasnějších jsou to například 4° jižně Messier 62, 9° západně Messier 4 a 9° severovýchodně Messier 9.

M19 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v některých částech severní Evropy a Kanady, tedy blízko polárního kruhu, a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu M19 objevil Charles Messier 5. června 1764[4] a zařadil ji do svého slavného katalogu s tímto popisem: "Mlhovina mezi Štírem a pravou nohou Hadonoše, na stejné rovnoběžce s Antaresem." William Herschel ji po několika letech také pozoroval a dokázal ji zcela rozložit na jednotlivé hvězdy. Heinrich Louis d'Arrest o této hvězdokupě kupodivu nezanechal žádné poznámky, naopak admirál Smyth ji popsal podrobně.[9]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M19 leží ve vzdálenosti 28 700 světelných let[8] od Země a její výraznou vlastností je velmi protáhlý tvar.[9] Její elipticita je E4 a pravděpodobně je to nejoválnější známá kulová hvězdokupa.[4] Patří také mezi kulové hvězdokupy nejbližší ke galaktickému jádru,[9] protože je od něj vzdálena pouze 5 500 ly.[8] Protáhlý tvar této hvězdokupy může být způsoben právě malou vzdáleností od jádra Galaxie.[4]

Její nejjasnější hvězdy jsou 14. magnitudy a její skutečný průměr je přibližně 140 světelných let.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M19 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6273 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 19 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
  4. a b c d e f g SEDS Messier Objects Database: Messier 19 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. listopad 2011, roč. 742, čís. 1 [cit. 2017-08-18], s. 51. Dostupné online. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode: 2011ApJ...742...51B. arXiv: 1108.4402.  (anglicky) 
  6. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. květen 2010, roč. 404, čís. 3 [cit. 2017-08-18], s. 1203–1214. Dostupné online. DOI:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode: 2010MNRAS.404.1203F. arXiv: 1001.4289.  (anglicky) 
  7. MELOTTE, P. J.. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915, roč. 60 [cit. 2017-08-18], s. 175. Dostupné online. Bibcode: 1915MmRAS..60..175M.  (anglicky) 
  8. a b c d HARRIS, W. E.. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. říjen 1996, roč. 112 [cit. 2017-08-18], s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode: 1996AJ....112.1487H.  (anglicky) 
  9. a b c d e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. Deklinace 26° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 64° od jižního nebeského pólu. Jižně od 64° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 64° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]