Messier 39

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 39
Otevřená hvězdokupa Messier 39. Autor: Christian van Endern
Otevřená hvězdokupa Messier 39. Autor: Christian van Endern
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ Otevřená hvězdokupa
Třída III2m[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 24. října 1764
Rektascenze 21h 31m 48s[2]
Deklinace +48°26΄00΄΄[2]
Souhvězdí Labuť (lat. Cygnus)
Zdánlivá magnituda (V) 4,6[2]
Úhlová velikost 32'[1]
Vzdálenost 825 ly
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V) −2,5
Odhadované stáří 230 až 300 milionů let[1]
Označení v katalozích

M39, NGC 7092, OCl 211,[2] Cr 438,[3]

Mel 236[4]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 39 (také M39 nebo NGC 7092) je pouhým okem viditelná otevřená hvězdokupasouhvězdí Labutě. Objevil ji Charles Messier 24. října 1764. Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 825 světelných let.[1]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 39 v souhvězdí Labutě

Hvězdokupa M39 je pod průzračnou tmavou oblohou viditelná i pouhým okem jako jasná skvrna v severovýchodní části souhvězdí Labutě blízko hranic se souhvězdími Ještěrky a Cefea, 3° severně od hvězdy 4. magnitudy ρ Cyg. K jejímu úplnému rozložení na hvězdy stačí triedr 7x30, který ukáže dvacítku hvězd a její výrazný trojúhelníkový tvar. Triedr 10x50 všechny hvězdy rozliší zřetelně a čistě a ukáže také některé dvojhvězdy.[5] Malý dalekohled ji rozloží úplně, ukáže její výrazně rozptýlené hvězdy a bohaté pole hvězd na pozadí.[6]

4° východně od hvězdokupy leží mlhovina Kokon, ze které směrem k M39 vybíhá temná mlhovina Barnard 168 (B168).

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou polokoulí Země, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních velmi vychází vysoko na oblohu a v severnějších oblastech mírného podnebného pásu je dokonce cirkumpolární. Zato na jižní polokouli vychází pouze nízko nad obzor, kromě oblastí blízko rovníku. Přesto je pozorovatelná z většiny obydlených oblastí Země.[7] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do listopadu.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Charles Messier 24. října 1764 při hledání komet. Popsal ji takto: "Kupa hvězd blízko ocasu Labutě, kterou je možné vidět obyčejným dalekohledem dlouhým 3,5 stopy. Průměr 1°."[8] Někteří badatelé tvrdí, že hvězdokupu mohl pozorovat již Guillaume Le Gentil v roce 1750, nebo dokonce Aristotelés roku 325 př. n. l..[5][1] Je také podivné, že se navzdory její jasnosti a snadnému rozeznání vyskytuje pouze málo zpráv o jejím následném pozorování, včetně obou Herschelů a admirála Smythe.[6]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Podrobná mapa M39 s označením hlavních hvězd.

M39 se nachází ve vzdálenosti přibližně 825 světelných let od Země a její odhadované stáří je 230 až 300 milionů let.[1] Její skutečný průměr je přibližně 7 světelných let a tvoří ji přinejmenším 30 hvězd 11. magnitudy a jasnějších.[5][1] Jejích 12 nejjasnějších hvězd je spektrálního typu A a B a jsou rozptýleny na ploše o zdánlivém průměru více než 30', přitom hvězd slabších než 9. magnitudy je asi dvacet. Její nejjasnější hvězda má označení HD 205331, je to bílá hvězda spektrálního typu A0 se zdánlivou magnitudou 6,83 a tvoří jihovýchodní okraj hvězdokupy.[6] Ke hvězdokupě by mohly patřit další hvězdy až do 14,8. magnitudy, ale přesné určení jejích opravdových členů je velmi obtížné.[9]

H-R diagramu hvězdokupy vyplývá, že v podstatě všechny její hvězdy se nachází na hlavní posloupnosti, ale některé její nejjasnější hvězdy se nachází na začátku vývoje směrem do oblasti obrů.[6] Mezi jejími méně jasnými hvězdami byla objevena desítka hvězd, které vykazují známky proměnnosti pravděpodobně s krátkou periodou.[10]

Hvězdokupa se k Zemi přibližuje radiální rychlostí přibližně 15 km/s.[6] Její vzdálenost ji umisťuje do vnitřních oblastí ramena Orionu, nedaleko od soustavy temných mlhovin, které tlumí světlo jasných OB asociací v souhvězdí Cefea. Rozbor struktury hvězdokupy ukázal, že M39 vykazuje podobnost s dalšími velmi známými hvězdokupami, jako jsou Plejády nebo Jesličky, a to s ohledem na rozdělení jejích hvězd ve středových a okrajových částech.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M39 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f g Messier 39: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for M 39 [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931, čís. 2 [cit. 2017-03-13], s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode: 1931AnLun...2....1C.  (anglicky) 
  4. MELOTTE, P. J.. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915, roč. 60 [cit. 2016-09-20], s. 175. Dostupné online. Bibcode: 1915MmRAS..60..175M.  (anglicky) 
  5. a b c kolektiv autorů. Astronomia - Dalla Terra ai confini dell'Universo. [s.l.] : Fabbri Editori, 1991. (italsky)  
  6. a b c d e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  7. Deklinace 48° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 42° od severního nebeského pólu. Severně od 42° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 42° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. SEDS.org: Charles Messier's Catalog of Nebulae and Star Clusters [online]. [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. PLATAIS, I. K.. New candidate members of the open cluster NGC 7092 (M39). Pisma v Astronomicheskii Zhurnal [online]. duben 1984, roč. 10 [cit. 2017-03-13], s. 203-209. Dostupné online. Bibcode: 1984SvAL...10...84P.  (anglicky) 
  10. SCHUFF, Sarah; HINTZ, E. G.; JONER, M. D.. A Search for Variable Stars in the Field of NGC 7092 (M39). 2007 AAS/AAPT Joint Meeting, American Astronomical Society Meeting 209, #165.14; Bulletin of the American Astronomical Society [online]. prosinec 2006, roč. 38 [cit. 2017-03-13], s. 1135. Dostupné online. Bibcode: 2006AAS...20916514S.  (anglicky) 
  11. ARTYUKHINA, N. M.. The Structure of the Cluster M39. Soviet Astronomy [online]. srpen 1970, roč. 14 [cit. 2017-03-13], s. 130. Dostupné online. Bibcode: 1970SvA....14..130A.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]