Messier 100

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Messier 100
M100 na snímku z 1,5 m dánského dalekohledu. Autor: ESO
M100 na snímku z 1,5 m dánského dalekohledu. Autor: ESO
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie
Třída SAB(s)bc[1]
Objevitel Pierre Méchain
Datum objevu 15. března 1781
Rektascenze 12h 22m 54,8s[1]
Deklinace 15°49′19″[1]
Souhvězdí Vlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V) 9,3[2]
Úhlová velikost 7,4′×6,3′[1]
Vzdálenost 45 000 000 ly
Plošná jasnost 13,3[3]
Poziční úhel 30°[3]
Rudý posuv 0,005 25
Kupa galaxií Kupa galaxií v Panně[4]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 60 000[5] ly
Absolutní magnituda (V) -21,8[5]
Označení v katalozích
M 100, NGC 4321, UGC 7450, PGC 40153[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 100 (také M100 nebo NGC 4321) je spirální galaxiesouhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Pierre Méchain 15. března 1781.[4] Od Země je vzdálená přibližně 56 milionů ly[6] a patří mezi nejjasnější členy Kupy galaxií v Panně.[4] Patří také mezi galaxie s častým výskytem supernov[7] a díky jejím cefeidám byla poměrně spolehlivě určena vzdálenost Kupy galaxií v Panně.[4]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 100 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M100 se dá na obloze najít v jihozápadním cípu souhvězdí Vlasů Bereniky, 8° východně od hvězdy Denebola (β Leonis) a 2° severovýchodně od hvězdy 5. magnitudy označené 6 Comae Berenices. Protože je natočená čelem k Zemi, je možné sledovat průběh jejích spirálních ramen v celé jejich délce. Jasnost galaxie je na nejzazší hranici dosahu středně velkých triedrů, ale v obřím triedru nebo v malém hvězdářském dalekohledu o průměru 80 mm je uprostřed galaxie vidět slabé středové zhuštění obklopené diskem. Více podrobností, jako například tmavé oblasti v jejím disku, jsou vidět dalekohledem o průměru 150 mm. S průměrem 200 mm je za příznivých atmosférických podmínek možné pozorovat její dvě spirální ramena, která se ukážou jako jasnější oblasti na východním a západním okraji jádra.[5]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Pierre Méchain 15. března 1781 spolu se sousedními galaxiemi M98M99.[4] Charles Messier určil její souřadnice 13. dubna 1781 a poté ji přidal do svého katalogu, těsně před zveřejněním jeho třetího a zároveň posledního vydání.[4] William Herschel tuto galaxii podrobně studoval kvůli skvrnám, které pozoroval v jejím disku. Dokonce si myslel, že v disku našel malou hvězdokupu, ale jeho syn John ji nedokázal najít. William Parsons její středovou oblast přirovnal k planetární mlhovině a v jejím disku dokázal jasně rozlišit spirální strukturu. Přesná vzdálenost této galaxie byla určena v roce 1993, když Hubbleův vesmírný dalekohled pozoroval 20 jejích cefeid a pomohl určit periodu jejich pulsů.[5]

Podrobný snímek jádra M100 z Hubbleova vesmírného dalekohledu

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Galaxie patří mezi nejjasnější a nejdůležitější členy v kupě galaxií v Panně, která zasahuje až do souhvězdí Vlasů Bereniky, ve kterém leží i M100. Její hmotnost je 160 miliard hmotností Slunce a má absolutní magnitudu -21,8. Její skutečný průměr je 120 000 ly a je tedy trochu větší než galaxie Mléčná dráha.[5] Od Slunce se vzdaluje radiální rychlostí 1 570 km/s.[9]

M100 má dvě výrazná spirální ramena obsahující nejjasnější hvězdy a několik dalších slabších ramen. V jejích ramenech bylo pozorováno 5 supernov:

  • SN 1901B typu Ia, která v březnu 1901 dosáhla magnitudy 15,6[4][10]
  • SN 1914A neurčeného typu, která v únoru 1914 dosáhla magnitudy 15,7[4][10]
  • SN 1959E typu Ia, která v srpnu 1959 měla magnitudu 17,5, ale objevena byla až 21. února 1960[4][10]
  • SN 1979C typu II-L, s magnitudou 11,6 v dubnu 1979[4][10]
  • SN 2006X typu Ia, která v únoru 2006 dosáhla magnitudy 15,3[4][10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M100 na italské Wikipedii.

  1. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 100 [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Messier 100. Dostupné online. [cit. 2018-06-01]
  3. a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4321 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j k FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 100 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  6. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M100: Velká spirální galaxie [online]. astro.cz, 2015-02-11 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 
  7. The most prolific galaxies [online]. Rochester Academy of Sciences, 2018-05-23 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 
  8. Deklinace 16° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 74° od severního nebeského pólu. Severně od 74° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 74° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 100 [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 100 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 100 [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 100 [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 100 [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M100: Velká spirální galaxie [online]. astro.cz, 2015-02-11 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 100 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky)