Messier 61

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Messier 61
M61 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ spirální galaxie
Třída SAB(rs)bc[1]
Objevitel Barnabas Oriani
Datum objevu 5. května 1779
Rektascenze 12h 21m 54,9s[1]
Deklinace +4°28′25″[1]
Souhvězdí Panna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V) 9,7[2]
Úhlová velikost 6,5′×5,8′[1]
Vzdálenost 60 000 000 ly
Plošná jasnost 13,1[3]
Poziční úhel 69°[3]
Rudý posuv 0,005 24
Kupa galaxií Kupa galaxií v Panně[4]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 50 000[4] ly
Absolutní magnituda (V) -21,2[4]
Označení v katalozích
M 61, NGC 4303, UGC 7420, PGC 40001[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 61 (také M61 nebo NGC 4303) je spirální galaxiesouhvězdí Panny, kterou objevil Barnabáš OrianiMilána 5. května 1779.[4] Je součástí Kupy galaxií v Panně, kde se řadí k největším členům. Po galaxii NGC 6946 s 10 objevenými supernovami je to druhá galaxie v pořadí podle četnosti objevených supernov.[4][5]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 61 v souhvězdí Panny

M61 leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd přibližně 1,2° severně od hvězdy 5. magnitudy s označením 16 Panny.[6] Může být viditelná i triedrem 10x50 nebo 11x80, ve kterém se ukáže jako velmi slabá prchavá skvrnka. Základní podrobnosti v ní lze pozorovat až přístroji o průměru 140 mm a větším, ve kterých vypadá jako skvrna, jejíž halo se rozprostírá v oblasti o průměru 5′ a která má přímo uprostřed malé jasné jádro. Při podrobnějším zkoumání je možné si povšimnout, že nemá přesně kruhový tvar, ale že vypadá mírně protažená od severovýchodu na jihozápad a v jejím halu je možné pozorovat několik zjasnění, díky kterým vypadá nesouměrně.[7]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Barnabáš OrianiMilána 5. května 1779 při příležitosti sledování komety 1779 Bode a popsal ji jako mlhovinu podobnou kometě. Ve stejný den ji pozoroval také Charles Messier, avšak považoval ji rovněž za kometu a až 11. května zjistil, že se na obloze nepohybuje.[4] William Herschel ji pozoroval mnohem větším dalekohledem než Messier a popsal ji jako velmi jasný objekt. O jejím pozorování zanechali zprávu mimo jiné i William Parsons a admirál Smyth.[7]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M61 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block

M61 leží ve vzdálenosti 55[9] až 60[4] milionů světelných let a se svým skutečným rozměrem přibližně 100 000 světelných let, který je srovnatelný s rozměrem Mléčné dráhy, patří mezi největší členy Kupy galaxií v Panně. Zvláštností této galaxie je vzhled jejích ramen, která v různých úhlech náhle mění směr, takže výsledný tvar galaxie připomíná mnohoúhelník. Hmotnost galaxie se odhaduje na přinejmenším 50 miliard hmotností Slunce a z její zdánlivé magnitudy 9,7 se dá odvodit její absolutní hvězdná velikost -21,2.[4] Z jejího rudého posuvu bylo určeno, že se pohybuje pryč od Země radiální rychlosti 1 564 km/s, tedy podobně rychle jako celá Kupa galaxií v Panně.[7]

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2017 bylo v této galaxii pozorováno 7 supernov:

  • SN 1926A typu IIL s magnitudou 12,8
  • SN 1961I typu II a 13. magnitudy
  • SN 1964F typu I[4] nebo typu II[5][10] a 12. magnitudy
  • SN 1999gn typu II s magnitudou 13,4
  • SN 2006ov typu II s magnitudou 14,8
  • SN 2008in typu II s magnitudou 14,3
  • SN 2014dt, která byla typu Ia-pec a dosáhla magnitudy 13,2

Když roku 2014 se v této galaxii rozžehla sedmá supernova, převzala M61 vedení v počtu objevených supernov v rámci galaxií Messierova katalogu, protože předběhla Galaxii Jižní větrník se šesti supernovami. Skutečný rekord ovšem drží NGC 6946 s 10 objevenými supernovami (stav k roku 2017).[4][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M61 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SIMBAD. Dostupné online. [cit. 2018-06-11]
  3. a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4303 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 61 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c The most prolific galaxies [online]. Rochester Academy of Sciences, 2018-05-23 [cit. 2018-06-13]. Dostupné online. 
  6. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. 
  7. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. Deklinace 4° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 86° od severního nebeského pólu. Severně od 86° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 86° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 61 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 61 ve Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Ve středu spirální galaxie M61 [online]. astro.cz, 2014-05-20 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 61 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)