Messier 69

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Messier 69
M69 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M69 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída V[1]
Objevitel Charles Messier
Datum objevu 31. srpna 1780
Rektascenze 18h 31m 23,1s[2]
Deklinace -32°20΄53,1΄΄[2]
Souhvězdí Střelec (lat. Sgr)
Zdánlivá magnituda (V) 7,64[3]
Úhlová velikost 7,1'[1]
Vzdálenost 28 700 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 25[1] ly
Absolutní magnituda (V) −7,64
Metalicita [Fe/H] −0,64
Odhadované stáří 13,1 miliard let[4]
Označení v katalozích
M69, NGC 6637, GCl 96,[2] Mel 202[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Messier 69 (také M69 a NGC 6637) je kulová hvězdokupasouhvězdí Střelcemagnitudou 7,6.[6] Objevil ji Charles Messier 31. srpna 1780.[1][7] Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 28 700 ly.[6]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 69 v souhvězdí Střelce.

M69 je možné najít přibližně 2,5° severovýchodně od hvězdy Kaus Australis (ε Sagittarii) ve hvězdném poli středně bohatém na hvězdy na pozadí. Hvězdokupa je poněkud obtížně viditelná i triedrem 10x50, ale jednotlivé hvězdy v ní začne rozlišovat až větší dalekohled o průměru přinejmenším 250 mm, a to pouze za příznivých atmosférických podmínek.[8]

Poblíž M69 je možné vyhledat mnoho dalších kulových hvězdokup, z těch jasnějších jsou to například 2,5° východně Messier 70, 5,5° severovýchodně Messier 54 a 9° severně výrazná hvězdokupa Messier 22. 8° západně také leží jasná otevřená hvězdokupa Messier 7.

M69 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v některých částech severní Evropy a Kanady, tedy blízko polárního kruhu, a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu M69 objevil Charles Messier 31. srpna 1780,[7] když se podruhé marně pokoušel najít mlhavý objekt označený Lac I.11, který objevil Nicolas-Louis de Lacaille a který později dostal označení NGC 6634.[7] M69 Messier popsal takto: "mlhovina bez hvězd ve Střelci … blízko ní je hvězda 9. magnitudy; její jas je velmi slabý, je viditelná pouze za dobrého počasí a i malé světlo k osvětlení stupnice ji dokáže zneviditelnit. Její poloha byla určena pomocí hvězdy Epsilon Sagittarii. Tuto mlhovinu pozoroval pan de Lacaille a zapsal ji do svého katalogu."[8] Jak již ale bylo výše naznačeno, NGC 6634 a M69 jsou dva různé objekty.[7]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

M69 leží ve vzdálenosti 28 700 světelných let[6] od Země a její skutečný průměr je přibližně 50 světelných let.[1] Nejen na obloze ale i fyzicky blízko ní leží další kulová hvězdokupa M70, v prostoru je od sebe dělí asi 1 800 světelných let a obě jsou blízko středu Galaxie.[8]

M69 patří mezi kulové hvězdokupy s vysokým obsahem kovů, protože její hvězdy vykazují poměrně hojné zastoupení prvků těžších než helium. Stále ovšem obsahuje výrazně méně kovů než mnohem mladší hvězdy populace I, jako například Slunce, a z toho se dá usoudit, že i tato kulová hvězdokupa vznikla v raných dobách vesmíru, kdy byly ve vesmíru zastoupeny převážně lehké prvky.[8]

M69 se zdá být chudá na proměnné hvězdy, kterých v ní bylo nalezeno pouze 8, z nichž dvě jsou Miridy s periodou přibližně 200 dní.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M69 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6637 (= M69 = GCL 69) [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 69 [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. Dostupné online.
  4. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. květen 2010, roč. 404, čís. 3 [cit. 2017-08-24], s. 1203–1214. Dostupné online. DOI:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode: 2010MNRAS.404.1203F. arXiv: 1001.4289.  (anglicky) 
  5. MELOTTE, P. J.. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915, roč. 60 [cit. 2017-08-18], s. 175. Dostupné online. Bibcode: 1915MmRAS..60..175M.  (anglicky) 
  6. a b c HARRIS, W. E.. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. Astronomical Journal [online]. říjen 1996, roč. 112 [cit. 2017-08-24], s. 1487. Dostupné online. DOI:10.1086/118116. Bibcode: 1996AJ....112.1487H.  (anglicky) 
  7. a b c d SEDS Messier Objects Database: Messier 69 [online]. [cit. 2017-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. Deklinace 32° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 58° od jižního nebeského pólu. Jižně od 58° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 58° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]